Verze z 20. 11. 2019, 18:38, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FISCHEL Alfred 30.11.1853-16.8.1926

Z Personal
Alfred FISCHEL
Narození 30.11.1853
Místo narození Mladá Boleslav
Úmrtí 16.8.1926
Místo úmrtí Strzałkowa (č. o. Bierutów, u Olešnice, Polsko)
Povolání 44- Právník
43- Významný představitel obecní správy
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 211-212
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55242

FISCHEL, Alfred, * 30. 11. 1853 Mladá Boleslav, † 16. 8. 1926 Strzałkowa (č. o. Bierutów, u Olešnice, Polsko), advokát, politik, publicista

Byl synem židovského obchodníka Ezechiela a Julie F. Absolvoval Právnickou fakultu na Univerzitě ve Vídni (JUDr.). Od 1877 působil v Brně, kde si 1884 otevřel advokátní kancelář, vypracoval se v úspěšného advokáta (jako jeden z prvních zavedl do praxe mimosoudní vyrovnání) a zbohatl. Oženil se s Octavií Brunnerovou, dcerou úředníka z Terstu, a vychovali spolu syny Erwina a Waltra, kteří pokračovali v otcově právnické profesi, a dceru. Jeho synovcem byl spisovatel a malíř František Gellner (1881–1914).

V Brně se F. zapojil do činnosti liberálních spolků a akcentoval zejména nacionální aktivity. Podílel se na vzniku německých mateřských a obecných škol v předměstských obcích, které by přispěly k udržení domněle německého národního rázu. S R. M. Rohrerem založil Deutscher Vororteverein, jemuž několik let předsedal, stal se místopředsedou Německého spolku (před první světovou válkou ho fakticky vedl), pracoval ve Spolku německých advokátů a ve Spolku pro dějiny Moravy a Slezska (Verein für GeschichteMährens und Schlesiens), ovlivňoval směřování levicově liberálního Sociálně-politického spolku, propagoval zavedení elberfeldského systému chudinské péče a byl členem kuratorií Zemského muzea v Brně a Uměleckoprůmyslového musea arcivévody Rainera. 1889–1911 zasedal v brněnském obecním výboru a v městské radě, současně pracoval ve vedení Německé pokrokové strany, která ho vyslala do moravského zemského sněmu (1906–18). Byl 1914 povýšen do šlechtického stavu s přídomkem von Aichbrunn.

Soustavně se věnoval dějinám práva v českých zemích, shromažďoval právně-historické památky od středověku až po současnost, připravoval jejich edice, které měly sloužit odborníkům a jako materiál pro aktuální politické diskuse, zejména o jazykové otázce v habsburské monarchii. Objevil a vydal zápisy ze zasedání ústavního výboru kroměřížského sněmu. Stal se rovněž uznávaným teoretikem národnostní otázky. Ve vnitřní politice prosazoval moravský model nacionální autonomie jednotlivých národů v rámci historických hranic zemí, vytvoření národních kurií s právem veta na zemských sněmech. Přispíval do denního tisku včetně respektovaného vídeňského listu Neue Freie Presse a do odborných právnických časopisů, psal pro Allgemeine Deutsche Biographie. Napsal historické drama o Ludvíku XIV. a kardinálu Mazarinovi a soubor historických novel. Zemřel náhle během návštěvy u dcery Elisabeth (Lili), provd. Schottländerové.

D: Die nationale Organisation der Deutschen in Österreich, 1880; Die Verbesserung unserer Spar-Einrichtungen. Vortrag gehalten im mährischen Gewerbeverein am 29. Jänner 1885, 1885; Die Concurse und das geltende Concursrecht. Vortrag gehalten in der Wochenversammlung des Mährischen Gewerbevereines am 19. November 1885, 1886; Die Prazak’sche Sprachenverordnung. Vortrag gehalten in der Vollversammlung des Deutschen Vereines in Brünn am 5. November 1886, 1886; Nationale Curien, Wien 1898; Die Minoritätsschulen, 1900; Das Österreichische Sprachenrecht. Eine Quellensammlung (ed.), 1901; Materialien zur Sprachenfrage in Österreich, 1902; Die Olmützer Gerichtsordnung. Ein Beitrag zur Geschichte des österreichischen Prozessrechtes, 1903; Beiträge zur Geschichte des deutschen Rechts in Böhmen, aus einer Komotauer Rechtssammlung, 1905; Studien zur Österreichischen Reichsgeschichte, Wien 1906; Eduard Graf Taaffe, Leipzig 1909; Die mährischen Ausgleichsgesetze, (ed.), 1910; Die Protokolle des Verfassungsausschusses über die Grundrechte. Ein Beitrag zur Geschichte des österreichischen Reichstages von 1848 (ed.), Wien 1912; Erbrecht und Heimfall auf den Grundherrschaften Böhmens und Mährens vom 13. bis 15. Jahrhundert, 1914; Der Panslavismus bis zum Weltkrieg. Ein geschichtlicher Überblick, Stuttgart – Berlin 1919; Das angebliche Kolonistentum der Deutschen Böhmens und Mährens, 1922; Zur Finanzgeschichte Mährens. Reformvorschläge unter Kaiser Leopold I., 1923; Das tschechische Volk 1–2. Aus dem Geistesleben des tschechischen Volkes, Breslau – Oppeln 1928; Der Liebeshof. Novellen, Wien 1895; König und Kanzler. Drama, Leipzig 1899.

L: Heller 1 (1912), s. 41–42; Wininger 2, s. 255–256; ÖBL 1, s. 319; P. Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti 1, 2008, s. 231–232; J. Malíř a kol., Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918, 2012, s. 180–181; ZGLM 1926, s. 75; Lidové noviny 17. 8. 1926, s. 2; Neue Freie Presse 17. 8. 1926 (večerní vyd.); A. L., Dr. A. F., sein Leben und sein Werk, in: A. Fischel, Das tschechische Volk 1, Breslau – Oppeln 1928, s. V–XVI; L. Fasora, Svobodný občan ve svobodné obci, 2007, s. 270; G. Gaugusch, Wer einmal war: das jüdische Großbürgertum Wiens 1800–1938, Wien 2011, s. 631–634.

P: MZA, Brno, fond G 578, pozůstalost JUDr. A. F. (rukopisy projevů k voličům, novinové články).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Cibulka