Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky FISCHEROVÁ Viola 18.10.1935-4.11.2010

{{Infobox - osoba
| jméno = Viola FISCHEROVÁ
| obrázek = Fischerova Viola portret.jpg
| datum narození = 18.10.1935
| místo narození = Brno
| datum úmrtí = 4.11.2010
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 237
}}

'''FISCHEROVÁ, Viola''' ''(provd. Jedličková), * 18. 10. 1935 Brno, † 4. 11. 2010 Praha, básnířka, překladatelka''

Narodila se v rodině filozofa a sociologa Josefa Ludvíka Fischera
(1894–1973). Po maturitě na střední škole v Brně-Králově Poli
studovala 1953–56 češtinu a polštinu na Filozofické fakultě
MU v Brně, studium završila 1958 na FF UK v Praze obhajobou
diplomové práce ''Ilusionismus v dramatech Viktora Dyka''.
Poté byla zaměstnána jako kulturní referentka v podniku Lázeňská
zařízení Karlovy Vary, 1960 pracovala v redakci propagace
Sdružení československých nakladatelství, od podzimu 1961
působila v Československém rozhlasu, nejprve v redakci humoru
a satiry, záhy však přešla do literární redakce. Intenzivně prožívala
změny, které od počátku šedesátých let probíhaly v kulturní
a politické atmosféře tehdejšího Československa. K jejím
přátelům patřili kromě dalších např. V. Havel, J. Kuběna,
V. Linhartová, J. Topol nebo J. Zábrana. Po obsazení Československa
vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 odešla spolu se
svým budoucím manželem Pavlem Buksou (spisovatel Karel
Michal) do emigrace. Usídlila se ve švýcarské Basileji, kde pracovala
nejprve jako pomocná režisérka v Theater Basel, poté vystřídala
několik zaměstnání (učitelka jazyků, podomní prodavačka,
garderobiérka). 1972–77 studovala na tamní univerzitě
germanistiku a historii a obhájila diplomovou práci ''Das neue Hörspiel'' pojednávající o poetice rozhlasových her. 1980–81 vyučovala
němčinu na soukromé zdravotní škole v Basileji,
1982–85 práva a ekonomii na tamní učňovské škole. V té době
již navazovala kontakty s redakcí exilového časopisu ''Svědectví''
a s rozhlasem Radio Svobodná Evropa. Spolupráci s touto stanicí
plně rozvinula v následujících letech, kdy se, rok poté co
ovdověla, přestěhovala 1985 do Mnichova. Zajímala se obecně
o kulturní tematiku, psala eseje a recenze. Mimo práci pro rozhlasovou
stanici publikovala krátké stati v několika kulturních
časopisech. 1987 se podruhé provdala za Josefa Jedličku. Po
jeho smrti 1990 přesídlila do Augsburgu.

V době svého mnichovského pobytu se také po dlouhé přestávce
vrátila k psaní poezie. Její první básnické pokusy spadaly již do
doby studií na brněnské či pražské univerzitě. 1957 připravila
k vydání první sbírku s názvem ''Propadání''. Ta však byla tehdy
nakladatelstvím Československý spisovatel odmítnuta. Časopisecky
byly některé její básně publikovány v ''Sešitech pro mladou literaturu'' (1967), byly také uváděny v Československém rozhlase,
stejně jako např. rozhlasová hra ''Nesmrtelná kuřata''. Po 1990
se začaly její básně i povídky opět objevovat v českých časopisech
(''Literární noviny'', ''Proglas'', ''Revolver Revue''). První básnická
sbírka ''Zádušní mše za Pavla Buksu'' jí vyšla teprve 1993. Zachytila
nejen niterné pocity po ztrátě prvního manžela, ale i hlubší filozofické
úvahy nad smyslem lidské existence. Podobné motivy
se objevily i v další sbírce ''Babí hodina'' (1994). V té době již
F. žila opět v Praze. Intenzivně se věnovala poezii, ale psala
i knížky pro děti, překládala z polštiny a němčiny. Do konce života
napsala ještě deset básnických sbírek a tři knihy pro děti
(z toho dvě vyšly z pozůstalosti: ''Jak zvířátka uzdravila smutný dům'', 2011; ''O kočce Mňauce a pejsce Bibině'', 2011). Její literární
dílo se dočkalo řady uznání: Dresdner Lyrikpreis 2006 za německé
vydání básnické sbírky ''Nyní'', dvakrát cena Magnesia Litera
za nejlepší knihu pro mládež (''Co vyprávěla dlouhá chvíle'',
2005) a za sbírku ''Domek na vinici'' (2009). Její poezie se vyvíjela
od meditativních úvah o pocitech vyhnance a hledání domova
k oslavě přátelství a radosti z darů života.

'''D:''' Babí hodina, 1994; Jak pápěří, 1995; Odrostlá blízkost, 1996; Divoká
dráha domovů, 1998; Matečná samota, 2002; Nyní, 2004; Předkonec,
2007; Písečné dítě, 2007.

'''L:''' SČS 1, s. 173 (se soupisem díla a literatury); www.slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem díla a literatury); P. Kosatík, „Ústně více“: Šestatřicátníci, 2006,
rejstřík; cs.wikipedia.org/wiki/Viola_Fischerov%C3%A1; www.czechlit.cz/res/data/066/009385.pdf; www.knihy.literis.cz/autor/viola-fischerova; Zemřela
básnířka V. F., in: Mladá fronta Dnes 4. 11. 2010; www.topzine.cz/vzpominka-na-violu-fischer.

Josef Harna

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]

[[Kategorie:1935]]
[[Kategorie:Brno]]
[[Kategorie:2010]]
[[Kategorie:Praha]]