FISCHER Ernst 3.7.1899-31.7.1972: Porovnání verzí
(FISCHER_Ernst_3.7.1899-31.7.1972) |
|||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 3.7.1899 | | datum narození = 3.7.1899 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Chomutov |
| datum úmrtí = 31.7.1972 | | datum úmrtí = 31.7.1972 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Deutschfeistritz-Prenning (Štýrsko, Rakousko) |
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 215-216 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''FISCHER, Ernst,''' ''* 3. 7. 1899 Chomutov, † 31. 7. 1972 Deutschfeistritz-Prenning (Štýrsko, Rakousko), spisovatel, žurnalista, literární vědec'' | ||
+ | |||
+ | Syn Josefa F., učitele matematiky a geometrie na vojenských | ||
+ | školách, a Agnes, roz. Plannerové. Vyrůstal ve Štýrském Hradci, | ||
+ | z gymnázia byl 1914 vyloučen a narukoval na italskou frontu. | ||
+ | Školu poté absolvoval jako externista tzv. válečnou maturitou. | ||
+ | Při dalším studiu filozofie, germanistiky a historie na univerzitě | ||
+ | pracoval jako pomocný dělník. | ||
+ | |||
+ | 1920 vstoupil do rakouské sociální demokracie, spolupracoval | ||
+ | s listem ''Arbeiterwille''. Psal básně, filozoficky laděné povídky | ||
+ | a divadelní hry, z nichž první ''Das Schwert des Attila'' uvedl vídeňský Burgtheater (1923). Později F. redigoval stranický list ''Arbeiter-Zeitung'', od 1931 vedl vnitrostranickou levicovou opozici. | ||
+ | Po porážce sociální demokracie 1934 ho skrývali přátelé (mj. | ||
+ | E. Canetti); poté s manželkou Ruth Mayenburgovou uprchl | ||
+ | s falešnými pasy do Československa, kde vstoupil do Komunistické | ||
+ | strany Rakouska (KPÖ) a jako člen ústředního výboru se | ||
+ | stal jejím zástupcem v Kominterně (1935). | ||
+ | |||
+ | Od 1938 žili manželé v Moskvě, kde vězněný krajan G. Deutsch | ||
+ | při mučení označil F. za spiklence proti Stalinovi. F. zůstal naživu | ||
+ | díky zákroku G. Dimitrova a mohl dále redigovat orgán | ||
+ | Kominterny ''Die Kommunistische Internationale'' (1938–43). | ||
+ | V lidovém komisariátu zahraničních věcí vedl i nadále oddělení | ||
+ | propagandy pro Rakousko, pracoval jako komentátor rozhlasového | ||
+ | vysílání v němčině a od 1943 vykonával osvětu mezi rakouskými | ||
+ | válečnými zajatci. Po návratu do Rakouska v dubnu | ||
+ | 1945 se stal šéfredaktorem listu ''Neues Österreich''. Jako státní tajemník | ||
+ | v Rennerově prozatímní vládě vedl 1945 Státní úřad pro | ||
+ | lidovou osvětu, vyučování, výchovu a záležitosti víry, po porážce | ||
+ | komunistů ve volbách zůstal jen poslancem Národní rady za | ||
+ | KPÖ (1945–59) a redaktorem týdeníku ''Österreichisches Tagebuch'' (od 1950 ''Tagebuch''). Po rozvodu prvního manželství | ||
+ | (1932–54) se 1955 znovu oženil s Louisou Eislerovou. | ||
+ | |||
+ | Od stalinistického účtování s Titem v divadelní hře ''Der große Verrat'' (1950) prošel F. osobitým vývojem: od nedogmatického | ||
+ | vystoupení na kafkovské konferenci v Liblicích (1963) přes veřejnou | ||
+ | kritiku potlačení pražského jara vojsky Varšavské smlouvy | ||
+ | (1968) až po vyloučení z KPÖ. V redakci měsíčníku ''Wiener Tagebuch'' však zůstal. Publikoval pod pseudonymy F. Ernst, | ||
+ | W. Peter, Peter Wieden, Pierre Vidal a Der Miesmacher. Věnoval | ||
+ | se též rakouským dějinám, společenské roli umění, literární | ||
+ | teorii a německojazyčné literatuře. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Krise der Jugend, Wien – Leipzig 1931; Freiheit und Diktatur, Basel 1934; | ||
+ | Der österreichische Volkscharakter, London – Zürich 1944; Die Entstehung | ||
+ | des österreichischen Volkscharakters, Wien 1945; Österreich 1848. Probleme | ||
+ | der demokratischen Revolution in Österreich, Wien 1946; Franz Grillparzer. | ||
+ | Ein großer österreichischer Dichter, Wien 1946; Der große Verrat, | ||
+ | Wien 1950; Prinz Eugen (s L. Eislerovou, doslov L. Feuchtwanger), Wien | ||
+ | 1955; Von der Notwendigkeit der Kunst, Dresden 1959; Zeitgeist und Literatur, | ||
+ | Wien 1964; Kunst und Koexistenz. Beitrag zu einermodernen marxistischen | ||
+ | Ästhetik, Reinbek 1966; Was Marx wirklich sagte (s F. Markem), | ||
+ | Wien 1968; Erinnerungen und Reflexionen. Erinnerungen bis 1945, Reinbek | ||
+ | 1969; Kafka-Konferenz, in: Franz Kafka, Darmstadt 1973, s. 366–377; | ||
+ | Das Ende einer Illusion. Erinnerungen 1945–1955, Wien 1973; Von Grillparzer | ||
+ | zu Kafka, Wien 1962; Erinnerungen und Reflexionen, tamtéž 1994. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Köstliche Entdeckung, in: Der Spiegel 3. 11. 1969; R. v. Mayenburg, Hotel | ||
+ | Lux. Mit Dimitroff, E. F., Ho Tschi Minh, Pieck, Rakosi, Slansky, | ||
+ | Dr. Sorge, Tito, Togliatti, Tschou En-lai, Ulbricht und Wehner im Moskauer | ||
+ | Quartier der Kommunistischen Internationale, München 1978, passim; | ||
+ | Nachts kamen Stalins Häscher, in: Der Spiegel 16. 10. 1978; Czeike 2, | ||
+ | s. 311; E. F. Texte und Materialien, B. Fetz (ed.), Wien 2000; H. Weber, Hotel | ||
+ | Lux – Die deutsche kommunistische Emigration in Moskau, in: Konrad-Adenauer-Stiftung 443, Oktober 2006, s. 58; P. Dittmar, Der steinerne | ||
+ | Zeuge des stalinistischen Terrors, in: Die Welt 30. 10. 2007; S. Baryli, | ||
+ | Zwischen Stalin und Kafka. E. F. von 1945 bis 1972, Bonn 2008. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/27542 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Jan Čech | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
[[Kategorie:1899]] | [[Kategorie:1899]] | ||
+ | [[Kategorie:Chomutov]] | ||
[[Kategorie:1972]] | [[Kategorie:1972]] | ||
+ | [[Kategorie:Deutschfeistritz-Prenning]] |
Verze z 20. 11. 2019, 18:45
Ernst FISCHER | |
Narození | 3.7.1899 |
---|---|
Místo narození | Chomutov |
Úmrtí | 31.7.1972 |
Místo úmrtí | Deutschfeistritz-Prenning (Štýrsko, Rakousko) |
Povolání | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
Citace | Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 215-216 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55264 |
FISCHER, Ernst, * 3. 7. 1899 Chomutov, † 31. 7. 1972 Deutschfeistritz-Prenning (Štýrsko, Rakousko), spisovatel, žurnalista, literární vědec
Syn Josefa F., učitele matematiky a geometrie na vojenských školách, a Agnes, roz. Plannerové. Vyrůstal ve Štýrském Hradci, z gymnázia byl 1914 vyloučen a narukoval na italskou frontu. Školu poté absolvoval jako externista tzv. válečnou maturitou. Při dalším studiu filozofie, germanistiky a historie na univerzitě pracoval jako pomocný dělník.
1920 vstoupil do rakouské sociální demokracie, spolupracoval s listem Arbeiterwille. Psal básně, filozoficky laděné povídky a divadelní hry, z nichž první Das Schwert des Attila uvedl vídeňský Burgtheater (1923). Později F. redigoval stranický list Arbeiter-Zeitung, od 1931 vedl vnitrostranickou levicovou opozici. Po porážce sociální demokracie 1934 ho skrývali přátelé (mj. E. Canetti); poté s manželkou Ruth Mayenburgovou uprchl s falešnými pasy do Československa, kde vstoupil do Komunistické strany Rakouska (KPÖ) a jako člen ústředního výboru se stal jejím zástupcem v Kominterně (1935).
Od 1938 žili manželé v Moskvě, kde vězněný krajan G. Deutsch při mučení označil F. za spiklence proti Stalinovi. F. zůstal naživu díky zákroku G. Dimitrova a mohl dále redigovat orgán Kominterny Die Kommunistische Internationale (1938–43). V lidovém komisariátu zahraničních věcí vedl i nadále oddělení propagandy pro Rakousko, pracoval jako komentátor rozhlasového vysílání v němčině a od 1943 vykonával osvětu mezi rakouskými válečnými zajatci. Po návratu do Rakouska v dubnu 1945 se stal šéfredaktorem listu Neues Österreich. Jako státní tajemník v Rennerově prozatímní vládě vedl 1945 Státní úřad pro lidovou osvětu, vyučování, výchovu a záležitosti víry, po porážce komunistů ve volbách zůstal jen poslancem Národní rady za KPÖ (1945–59) a redaktorem týdeníku Österreichisches Tagebuch (od 1950 Tagebuch). Po rozvodu prvního manželství (1932–54) se 1955 znovu oženil s Louisou Eislerovou.
Od stalinistického účtování s Titem v divadelní hře Der große Verrat (1950) prošel F. osobitým vývojem: od nedogmatického vystoupení na kafkovské konferenci v Liblicích (1963) přes veřejnou kritiku potlačení pražského jara vojsky Varšavské smlouvy (1968) až po vyloučení z KPÖ. V redakci měsíčníku Wiener Tagebuch však zůstal. Publikoval pod pseudonymy F. Ernst, W. Peter, Peter Wieden, Pierre Vidal a Der Miesmacher. Věnoval se též rakouským dějinám, společenské roli umění, literární teorii a německojazyčné literatuře.
D: Krise der Jugend, Wien – Leipzig 1931; Freiheit und Diktatur, Basel 1934; Der österreichische Volkscharakter, London – Zürich 1944; Die Entstehung des österreichischen Volkscharakters, Wien 1945; Österreich 1848. Probleme der demokratischen Revolution in Österreich, Wien 1946; Franz Grillparzer. Ein großer österreichischer Dichter, Wien 1946; Der große Verrat, Wien 1950; Prinz Eugen (s L. Eislerovou, doslov L. Feuchtwanger), Wien 1955; Von der Notwendigkeit der Kunst, Dresden 1959; Zeitgeist und Literatur, Wien 1964; Kunst und Koexistenz. Beitrag zu einermodernen marxistischen Ästhetik, Reinbek 1966; Was Marx wirklich sagte (s F. Markem), Wien 1968; Erinnerungen und Reflexionen. Erinnerungen bis 1945, Reinbek 1969; Kafka-Konferenz, in: Franz Kafka, Darmstadt 1973, s. 366–377; Das Ende einer Illusion. Erinnerungen 1945–1955, Wien 1973; Von Grillparzer zu Kafka, Wien 1962; Erinnerungen und Reflexionen, tamtéž 1994.
L: Köstliche Entdeckung, in: Der Spiegel 3. 11. 1969; R. v. Mayenburg, Hotel Lux. Mit Dimitroff, E. F., Ho Tschi Minh, Pieck, Rakosi, Slansky, Dr. Sorge, Tito, Togliatti, Tschou En-lai, Ulbricht und Wehner im Moskauer Quartier der Kommunistischen Internationale, München 1978, passim; Nachts kamen Stalins Häscher, in: Der Spiegel 16. 10. 1978; Czeike 2, s. 311; E. F. Texte und Materialien, B. Fetz (ed.), Wien 2000; H. Weber, Hotel Lux – Die deutsche kommunistische Emigration in Moskau, in: Konrad-Adenauer-Stiftung 443, Oktober 2006, s. 58; P. Dittmar, Der steinerne Zeuge des stalinistischen Terrors, in: Die Welt 30. 10. 2007; S. Baryli, Zwischen Stalin und Kafka. E. F. von 1945 bis 1972, Bonn 2008.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jan Čech