FISCHER Ernst 3.7.1899-31.7.1972: Porovnání verzí

Z Personal
(FISCHER_Ernst_3.7.1899-31.7.1972)
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 3.7.1899
 
| datum narození = 3.7.1899
| místo narození =  
+
| místo narození = Chomutov
 
| datum úmrtí = 31.7.1972
 
| datum úmrtí = 31.7.1972
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Deutschfeistritz-Prenning (Štýrsko, Rakousko)
 
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
 
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Ernst FISCHER
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 215-216
 +
}}
 +
 
 +
'''FISCHER, Ernst,''' ''* 3. 7. 1899 Chomutov, † 31. 7. 1972 Deutschfeistritz-Prenning (Štýrsko, Rakousko), spisovatel, žurnalista, literární vědec''
 +
 
 +
Syn Josefa F., učitele matematiky a geometrie na vojenských
 +
školách, a Agnes, roz. Plannerové. Vyrůstal ve Štýrském Hradci,
 +
z gymnázia byl 1914 vyloučen a narukoval na italskou frontu.
 +
Školu poté absolvoval jako externista tzv. válečnou maturitou.
 +
Při dalším studiu filozofie, germanistiky a historie na univerzitě
 +
pracoval jako pomocný dělník.
 +
 
 +
1920 vstoupil do rakouské sociální demokracie, spolupracoval
 +
s listem ''Arbeiterwille''. Psal básně, filozoficky laděné povídky
 +
a divadelní hry, z nichž první ''Das Schwert des Attila'' uvedl vídeňský Burgtheater (1923). Později F. redigoval stranický list ''Arbeiter-Zeitung'', od 1931 vedl vnitrostranickou levicovou opozici.
 +
Po porážce sociální demokracie 1934 ho skrývali přátelé (mj.
 +
E. Canetti); poté s manželkou Ruth Mayenburgovou uprchl
 +
s falešnými pasy do Československa, kde vstoupil do Komunistické
 +
strany Rakouska (KPÖ) a jako člen ústředního výboru se
 +
stal jejím zástupcem v Kominterně (1935).
 +
 
 +
Od 1938 žili manželé v Moskvě, kde vězněný krajan G. Deutsch
 +
při mučení označil F. za spiklence proti Stalinovi. F. zůstal naživu
 +
díky zákroku G. Dimitrova a mohl dále redigovat orgán
 +
Kominterny ''Die Kommunistische Internationale'' (1938–43).
 +
V lidovém komisariátu zahraničních věcí vedl i nadále oddělení
 +
propagandy pro Rakousko, pracoval jako komentátor rozhlasového
 +
vysílání v němčině a od 1943 vykonával osvětu mezi rakouskými
 +
válečnými zajatci. Po návratu do Rakouska v dubnu
 +
1945 se stal šéfredaktorem listu ''Neues Österreich''. Jako státní tajemník
 +
v Rennerově prozatímní vládě vedl 1945 Státní úřad pro
 +
lidovou osvětu, vyučování, výchovu a záležitosti víry, po porážce
 +
komunistů ve volbách zůstal jen poslancem Národní rady za
 +
KPÖ (1945–59) a redaktorem týdeníku ''Österreichisches Tagebuch'' (od 1950 ''Tagebuch''). Po rozvodu prvního manželství
 +
(1932–54) se 1955 znovu oženil s Louisou Eislerovou.
 +
 
 +
Od stalinistického účtování s Titem v divadelní hře ''Der große Verrat'' (1950) prošel F. osobitým vývojem: od nedogmatického
 +
vystoupení na kafkovské konferenci v Liblicích (1963) přes veřejnou
 +
kritiku potlačení pražského jara vojsky Varšavské smlouvy
 +
(1968) až po vyloučení z KPÖ. V redakci měsíčníku ''Wiener Tagebuch'' však zůstal. Publikoval pod pseudonymy F. Ernst,
 +
W. Peter, Peter Wieden, Pierre Vidal a Der Miesmacher. Věnoval
 +
se též rakouským dějinám, společenské roli umění, literární
 +
teorii a německojazyčné literatuře.
 +
 
 +
'''D:''' Krise der Jugend, Wien – Leipzig 1931; Freiheit und Diktatur, Basel 1934;
 +
Der österreichische Volkscharakter, London – Zürich 1944; Die Entstehung
 +
des österreichischen Volkscharakters, Wien 1945; Österreich 1848. Probleme
 +
der demokratischen Revolution in Österreich, Wien 1946; Franz Grillparzer.
 +
Ein großer österreichischer Dichter, Wien 1946; Der große Verrat,
 +
Wien 1950; Prinz Eugen (s L. Eislerovou, doslov L. Feuchtwanger), Wien
 +
1955; Von der Notwendigkeit der Kunst, Dresden 1959; Zeitgeist und Literatur,
 +
Wien 1964; Kunst und Koexistenz. Beitrag zu einermodernen marxistischen
 +
Ästhetik, Reinbek 1966; Was Marx wirklich sagte (s F. Markem),
 +
Wien 1968; Erinnerungen und Reflexionen. Erinnerungen bis 1945, Reinbek
 +
1969; Kafka-Konferenz, in: Franz Kafka, Darmstadt 1973, s. 366–377;
 +
Das Ende einer Illusion. Erinnerungen 1945–1955, Wien 1973; Von Grillparzer
 +
zu Kafka, Wien 1962; Erinnerungen und Reflexionen, tamtéž 1994.
 +
 
 +
'''L:''' Köstliche Entdeckung, in: Der Spiegel 3. 11. 1969; R. v. Mayenburg, Hotel
 +
Lux. Mit Dimitroff, E. F., Ho Tschi Minh, Pieck, Rakosi, Slansky,
 +
Dr. Sorge, Tito, Togliatti, Tschou En-lai, Ulbricht und Wehner im Moskauer
 +
Quartier der Kommunistischen Internationale, München 1978, passim;
 +
Nachts kamen Stalins Häscher, in: Der Spiegel 16. 10. 1978; Czeike 2,
 +
s. 311; E. F. Texte und Materialien, B. Fetz (ed.), Wien 2000; H. Weber, Hotel
 +
Lux – Die deutsche kommunistische Emigration in Moskau, in: Konrad-Adenauer-Stiftung 443, Oktober 2006, s. 58; P. Dittmar, Der steinerne
 +
Zeuge des stalinistischen Terrors, in: Die Welt 30. 10. 2007; S. Baryli,
 +
Zwischen Stalin und Kafka. E. F. von 1945 bis 1972, Bonn 2008.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/27542 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Jan Čech
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]
 
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]
  
 
[[Kategorie:1899]]
 
[[Kategorie:1899]]
 +
[[Kategorie:Chomutov]]
 
[[Kategorie:1972]]
 
[[Kategorie:1972]]
 +
[[Kategorie:Deutschfeistritz-Prenning]]

Verze z 20. 11. 2019, 18:45

Ernst FISCHER
Narození 3.7.1899
Místo narození Chomutov
Úmrtí 31.7.1972
Místo úmrtí Deutschfeistritz-Prenning (Štýrsko, Rakousko)
Povolání 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 215-216
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55264

FISCHER, Ernst, * 3. 7. 1899 Chomutov, † 31. 7. 1972 Deutschfeistritz-Prenning (Štýrsko, Rakousko), spisovatel, žurnalista, literární vědec

Syn Josefa F., učitele matematiky a geometrie na vojenských školách, a Agnes, roz. Plannerové. Vyrůstal ve Štýrském Hradci, z gymnázia byl 1914 vyloučen a narukoval na italskou frontu. Školu poté absolvoval jako externista tzv. válečnou maturitou. Při dalším studiu filozofie, germanistiky a historie na univerzitě pracoval jako pomocný dělník.

1920 vstoupil do rakouské sociální demokracie, spolupracoval s listem Arbeiterwille. Psal básně, filozoficky laděné povídky a divadelní hry, z nichž první Das Schwert des Attila uvedl vídeňský Burgtheater (1923). Později F. redigoval stranický list Arbeiter-Zeitung, od 1931 vedl vnitrostranickou levicovou opozici. Po porážce sociální demokracie 1934 ho skrývali přátelé (mj. E. Canetti); poté s manželkou Ruth Mayenburgovou uprchl s falešnými pasy do Československa, kde vstoupil do Komunistické strany Rakouska (KPÖ) a jako člen ústředního výboru se stal jejím zástupcem v Kominterně (1935).

Od 1938 žili manželé v Moskvě, kde vězněný krajan G. Deutsch při mučení označil F. za spiklence proti Stalinovi. F. zůstal naživu díky zákroku G. Dimitrova a mohl dále redigovat orgán Kominterny Die Kommunistische Internationale (1938–43). V lidovém komisariátu zahraničních věcí vedl i nadále oddělení propagandy pro Rakousko, pracoval jako komentátor rozhlasového vysílání v němčině a od 1943 vykonával osvětu mezi rakouskými válečnými zajatci. Po návratu do Rakouska v dubnu 1945 se stal šéfredaktorem listu Neues Österreich. Jako státní tajemník v Rennerově prozatímní vládě vedl 1945 Státní úřad pro lidovou osvětu, vyučování, výchovu a záležitosti víry, po porážce komunistů ve volbách zůstal jen poslancem Národní rady za KPÖ (1945–59) a redaktorem týdeníku Österreichisches Tagebuch (od 1950 Tagebuch). Po rozvodu prvního manželství (1932–54) se 1955 znovu oženil s Louisou Eislerovou.

Od stalinistického účtování s Titem v divadelní hře Der große Verrat (1950) prošel F. osobitým vývojem: od nedogmatického vystoupení na kafkovské konferenci v Liblicích (1963) přes veřejnou kritiku potlačení pražského jara vojsky Varšavské smlouvy (1968) až po vyloučení z KPÖ. V redakci měsíčníku Wiener Tagebuch však zůstal. Publikoval pod pseudonymy F. Ernst, W. Peter, Peter Wieden, Pierre Vidal a Der Miesmacher. Věnoval se též rakouským dějinám, společenské roli umění, literární teorii a německojazyčné literatuře.

D: Krise der Jugend, Wien – Leipzig 1931; Freiheit und Diktatur, Basel 1934; Der österreichische Volkscharakter, London – Zürich 1944; Die Entstehung des österreichischen Volkscharakters, Wien 1945; Österreich 1848. Probleme der demokratischen Revolution in Österreich, Wien 1946; Franz Grillparzer. Ein großer österreichischer Dichter, Wien 1946; Der große Verrat, Wien 1950; Prinz Eugen (s L. Eislerovou, doslov L. Feuchtwanger), Wien 1955; Von der Notwendigkeit der Kunst, Dresden 1959; Zeitgeist und Literatur, Wien 1964; Kunst und Koexistenz. Beitrag zu einermodernen marxistischen Ästhetik, Reinbek 1966; Was Marx wirklich sagte (s F. Markem), Wien 1968; Erinnerungen und Reflexionen. Erinnerungen bis 1945, Reinbek 1969; Kafka-Konferenz, in: Franz Kafka, Darmstadt 1973, s. 366–377; Das Ende einer Illusion. Erinnerungen 1945–1955, Wien 1973; Von Grillparzer zu Kafka, Wien 1962; Erinnerungen und Reflexionen, tamtéž 1994.

L: Köstliche Entdeckung, in: Der Spiegel 3. 11. 1969; R. v. Mayenburg, Hotel Lux. Mit Dimitroff, E. F., Ho Tschi Minh, Pieck, Rakosi, Slansky, Dr. Sorge, Tito, Togliatti, Tschou En-lai, Ulbricht und Wehner im Moskauer Quartier der Kommunistischen Internationale, München 1978, passim; Nachts kamen Stalins Häscher, in: Der Spiegel 16. 10. 1978; Czeike 2, s. 311; E. F. Texte und Materialien, B. Fetz (ed.), Wien 2000; H. Weber, Hotel Lux – Die deutsche kommunistische Emigration in Moskau, in: Konrad-Adenauer-Stiftung 443, Oktober 2006, s. 58; P. Dittmar, Der steinerne Zeuge des stalinistischen Terrors, in: Die Welt 30. 10. 2007; S. Baryli, Zwischen Stalin und Kafka. E. F. von 1945 bis 1972, Bonn 2008.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jan Čech