FISCHER Ivo 23.8.1924-6.12.1990: Porovnání verzí
(FISCHER_Ivo_23.8.1924-6.12.1990) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 23.8.1924 | | datum narození = 23.8.1924 | ||
− | | místo narození = Letky | + | | místo narození = Letky (č. o. Libčice nad Vltavou) |
| datum úmrtí = 6.12.1990 | | datum úmrtí = 6.12.1990 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''FISCHER, Ivo,''' ''* 23. 8. 1924 Letky (č. o. Libčice nad Vltavou), † 6. 12. 1990 Praha, rozhlasový pracovník, publicista, dramaturg, textař'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny vládního rady Karla F. (1879–1943) a Milady, | ||
+ | roz. Fischerové (1884–1963). Do velmi rozvětvené rodiny patřili | ||
+ | dále bratranci: hudební skladatel Jan Frank F. (1921–2006) | ||
+ | a Václav F. (* 6. 2. 1926, † 15. 7. 2013), textař a spisovatel. | ||
+ | |||
+ | F. byl 1941 po incidentu s německým důstojníkem vyloučen ze | ||
+ | studia na všech středních školách a dostudoval po válce. Již 1946 | ||
+ | vydal básnickou sbírku ''Balady z konce katastrofy''. Nedokončil studium | ||
+ | na Filozofické fakultě UK (1945–48) a stal se pracovníkem | ||
+ | Československého rozhlasu. Po krátkém období v armádním vysílání | ||
+ | (1949–50) pracoval od 1950 v literární redakci v Českých | ||
+ | Budějovicích. Už tehdy spolupracoval s divadlem na inscenaci | ||
+ | hry ''Skandál v obrazárně''. 1955 se vrátil do Československého rozhlasu, | ||
+ | tentokrát do Prahy. | ||
+ | |||
+ | Prošel několika redakcemi, které připravovaly pravidelné pořady | ||
+ | spojující zábavu a poučení. Podílel se na nich jako nápaditý autor | ||
+ | i redaktor (''Černé hodinky'', ''Piš a slyš!'' ad.). Psal také rozhlasové hry | ||
+ | a pohádky pro děti, z nichž některé byly později přepracovány | ||
+ | pro jeviště. 1969 rozhlas opustil a stal se dramaturgem Divadla | ||
+ | Rokoko. Začal soustavně spolupracovat s divadelními scénami, | ||
+ | filmem a televizí. Psal libreta a texty k muzikálům (mj. ''Osm lásek Waldemara Matušky'', 1967; ''Filosofská historie'', text J. Dietl na motivy | ||
+ | A. Jiráska, hudba Z. Petr, 1968; ''Pan Pickwick'', hudební komedie | ||
+ | na motivy Ch. Dickense, hudba Z. Petr, vyd. 1971, premiéra | ||
+ | v Divadle Rokoko, ''Pan Pickwick'' hrán i v zahraničí).Od poloviny | ||
+ | šedesátých let psal texty písní k úspěšným filmům (''Pražská romance'', | ||
+ | ''Šíleně smutná princezna'', ''Fantom z Morrisvillu'' ad.). Jevištní | ||
+ | tvorbě zůstal věrný i po 1974, kdy Divadlo Rokoko zaniklo. | ||
+ | Překládal a upravoval libreta klasických operet pro Hudební divadlo | ||
+ | v Karlíně (J. Offenbach, C. Zeller, K. Millöcker), pro další | ||
+ | česká jeviště pak řadu domácích i zahraničních her pro nová nastudování | ||
+ | (z tvorby 19. století např. Klicperovu veselohru ''Zlý jelen'', | ||
+ | Plzeň 1983) a napsal několik vlastních dramatických textů | ||
+ | (''Kapitán Fracasse'', ''Fantom operety'' ad.). | ||
+ | |||
+ | Stal se jedním z nejúspěšnějších textařů populárních písní, jichž | ||
+ | vytvořil několik stovek. Jeho verše zpívala většina známých zpěváků, | ||
+ | např. H. Vondráčková (''Podívej, kvete růže'', ''Červená řeka''), | ||
+ | V. Neckář (''Stín katedrál''), a zvláště Waldemar Matuška (''Krysař'', | ||
+ | ''Růže z Texasu'', ''Slavíci z Madridu'', ''Jó, třešně zrály'', ''Sbohem lásko'', | ||
+ | ''Už koníček pádí'', ''Tuhle rundu platím já'' ad.), jemuž F. připravil | ||
+ | také scénáře pro televizní seriály ''Dobrý večer s Waldemarem'' (1970–74) a ''Co neodnesl čas'' (1978–81). Překládal texty amerických | ||
+ | lidových písní, jež se staly základem westernové éry v populární | ||
+ | hudbě. Největší popularitu získala jeho česká úprava | ||
+ | písně ''We shall overcome'' (''Jednou budem dál'') z repertoáru souboru | ||
+ | Spirituál kvintet, spojená též s politickými změnami v Československu | ||
+ | v listopadu 1989. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' autorské práce: Balady z konce katastrofy (sbírka básní), 1946;Dětempro | ||
+ | radost (leporelo, kresby M. Fischerová-Kvěchová), 1947; přehled filmů: | ||
+ | http://kinobox.cz/. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' EJ, část věcná, heslo Muzikál, 1975, s. 288; část jmenná – Československá | ||
+ | scéna, 1990, s. 137 (se soupisem díla a literatury); J. Kotek, Dějiny české populární | ||
+ | hudby a zpěvu 2, 1998, s. 289, 340, 353; Český hraný film 4, | ||
+ | 1961–1970, 2004; 5, 1971–1980, 2007; 6, 1981–1993, 2010, rejstřík; F. I., | ||
+ | Rozhlasová historie – Osobnosti a zlomové okamžiky dějin rozhlasu, | ||
+ | http://www.rozhlas.cz/rozhlasovahistorie/lide/. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' NK, Praha, Hudební oddělení; Městská knihovna v Praze, tištěné texty | ||
+ | her a písní. Bibliografie k celému F. dílu pro divadlo (včetně úprav) a k tiskovému | ||
+ | ohlasu; Divadelní ústav, Praha, knihovna, rozmnožené texty: Vzpomínky | ||
+ | mi zůstanou, hra, 1970; Zítra touhle dobou, antilegenda hra, 1971, | ||
+ | 1986; Pan Muzikál se klaní, jevištní koláž ze známých muzikálů, 1981; Mluvící | ||
+ | balík, hra na motivy knihy G. Durrella, 1988; Fantom operety, komedie | ||
+ | podle románu E. Fikera, 1988; Kapitán Fracasse, hra na motivy románu | ||
+ | T. Gautiera, 1990. | ||
+ | |||
+ | Jitka Ludvová, Marie Makariusová | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1924]] | [[Kategorie:1924]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Libčice nad Vltavou]] |
[[Kategorie:1990]] | [[Kategorie:1990]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 13. 1. 2018, 17:48
Ivo FISCHER | |
Narození | 23.8.1924 |
---|---|
Místo narození | Letky (č. o. Libčice nad Vltavou) |
Úmrtí | 6.12.1990 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55281 |
FISCHER, Ivo, * 23. 8. 1924 Letky (č. o. Libčice nad Vltavou), † 6. 12. 1990 Praha, rozhlasový pracovník, publicista, dramaturg, textař
Pocházel z rodiny vládního rady Karla F. (1879–1943) a Milady, roz. Fischerové (1884–1963). Do velmi rozvětvené rodiny patřili dále bratranci: hudební skladatel Jan Frank F. (1921–2006) a Václav F. (* 6. 2. 1926, † 15. 7. 2013), textař a spisovatel.
F. byl 1941 po incidentu s německým důstojníkem vyloučen ze studia na všech středních školách a dostudoval po válce. Již 1946 vydal básnickou sbírku Balady z konce katastrofy. Nedokončil studium na Filozofické fakultě UK (1945–48) a stal se pracovníkem Československého rozhlasu. Po krátkém období v armádním vysílání (1949–50) pracoval od 1950 v literární redakci v Českých Budějovicích. Už tehdy spolupracoval s divadlem na inscenaci hry Skandál v obrazárně. 1955 se vrátil do Československého rozhlasu, tentokrát do Prahy.
Prošel několika redakcemi, které připravovaly pravidelné pořady spojující zábavu a poučení. Podílel se na nich jako nápaditý autor i redaktor (Černé hodinky, Piš a slyš! ad.). Psal také rozhlasové hry a pohádky pro děti, z nichž některé byly později přepracovány pro jeviště. 1969 rozhlas opustil a stal se dramaturgem Divadla Rokoko. Začal soustavně spolupracovat s divadelními scénami, filmem a televizí. Psal libreta a texty k muzikálům (mj. Osm lásek Waldemara Matušky, 1967; Filosofská historie, text J. Dietl na motivy A. Jiráska, hudba Z. Petr, 1968; Pan Pickwick, hudební komedie na motivy Ch. Dickense, hudba Z. Petr, vyd. 1971, premiéra v Divadle Rokoko, Pan Pickwick hrán i v zahraničí).Od poloviny šedesátých let psal texty písní k úspěšným filmům (Pražská romance, Šíleně smutná princezna, Fantom z Morrisvillu ad.). Jevištní tvorbě zůstal věrný i po 1974, kdy Divadlo Rokoko zaniklo. Překládal a upravoval libreta klasických operet pro Hudební divadlo v Karlíně (J. Offenbach, C. Zeller, K. Millöcker), pro další česká jeviště pak řadu domácích i zahraničních her pro nová nastudování (z tvorby 19. století např. Klicperovu veselohru Zlý jelen, Plzeň 1983) a napsal několik vlastních dramatických textů (Kapitán Fracasse, Fantom operety ad.).
Stal se jedním z nejúspěšnějších textařů populárních písní, jichž vytvořil několik stovek. Jeho verše zpívala většina známých zpěváků, např. H. Vondráčková (Podívej, kvete růže, Červená řeka), V. Neckář (Stín katedrál), a zvláště Waldemar Matuška (Krysař, Růže z Texasu, Slavíci z Madridu, Jó, třešně zrály, Sbohem lásko, Už koníček pádí, Tuhle rundu platím já ad.), jemuž F. připravil také scénáře pro televizní seriály Dobrý večer s Waldemarem (1970–74) a Co neodnesl čas (1978–81). Překládal texty amerických lidových písní, jež se staly základem westernové éry v populární hudbě. Největší popularitu získala jeho česká úprava písně We shall overcome (Jednou budem dál) z repertoáru souboru Spirituál kvintet, spojená též s politickými změnami v Československu v listopadu 1989.
D: autorské práce: Balady z konce katastrofy (sbírka básní), 1946;Dětempro radost (leporelo, kresby M. Fischerová-Kvěchová), 1947; přehled filmů: http://kinobox.cz/.
L: EJ, část věcná, heslo Muzikál, 1975, s. 288; část jmenná – Československá scéna, 1990, s. 137 (se soupisem díla a literatury); J. Kotek, Dějiny české populární hudby a zpěvu 2, 1998, s. 289, 340, 353; Český hraný film 4, 1961–1970, 2004; 5, 1971–1980, 2007; 6, 1981–1993, 2010, rejstřík; F. I., Rozhlasová historie – Osobnosti a zlomové okamžiky dějin rozhlasu, http://www.rozhlas.cz/rozhlasovahistorie/lide/.
P: NK, Praha, Hudební oddělení; Městská knihovna v Praze, tištěné texty her a písní. Bibliografie k celému F. dílu pro divadlo (včetně úprav) a k tiskovému ohlasu; Divadelní ústav, Praha, knihovna, rozmnožené texty: Vzpomínky mi zůstanou, hra, 1970; Zítra touhle dobou, antilegenda hra, 1971, 1986; Pan Muzikál se klaní, jevištní koláž ze známých muzikálů, 1981; Mluvící balík, hra na motivy knihy G. Durrella, 1988; Fantom operety, komedie podle románu E. Fikera, 1988; Kapitán Fracasse, hra na motivy románu T. Gautiera, 1990.
Jitka Ludvová, Marie Makariusová