Verze z 20. 11. 2019, 18:56, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FISCHER Jan Frank 15.9.1921-27.1.2006

Z Personal
Jan Frank FISCHER
Narození 15.9.1921
Místo narození Louny
Úmrtí 27.1.2006
Místo úmrtí Praha
Povolání 77- Hudební skladatel
64- Překladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 222

FISCHER, Jan Frank, * 15. 9. 1921 Louny, † 27. 1. 2006 Praha, hudební skladatel

Absolvoval reálné gymnázium v Kralupech nad Vltavou (1940). Zpočátku se chtěl věnovat literatuře, jazykům, malířství a architektuře, po uzavření českých vysokých škol 1939 se rozhodl pro studium skladby na pražské konzervatoři (1940–45) a na její mistrovské škole (1945–48) u J. Řídkého. Souběžně si zapsal hudební vědu u Josefa Huttera na Filozofické fakultě UK (1945–48), studia však přerušil a absolvoval až po mnoha letech (PhDr. 1990). Pracoval ve výboru Přítomnosti, sdružení pro soudobou hudbu (1945–49), jako tvůrčí tajemník Svazu československých skladatelů (1956–59) a byl i jinak veřejně činný. Přitom působil od počátku jako hudební skladatel ve svobodném povolání. Zprvu se věnoval drobnějším útvarům, určeným široké veřejnosti včetně tvorby pro nové umělecké soubory (např. pro Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého a amatérské soubory mládeže). Tehdy zkomponoval své první trvaleji úspěšné skladby Dvojzpěvy pro dva ženské hlasy (1950), orchestrální Taneční suitu (1951) a Symfonii (1951, přepracovaná 1959). Jeho hudební řeč charakterizovaly tradiční postupy využívající domácí i zahraniční lidové zdroje i jiné inspirace včetně jazzu. V šedesátých letech obohatil spektrum svých výrazových prostředků postupy směru Musica nova, aniž by se vzdal citové působivosti své hudby. Z koncertních skladeb období zralosti si získaly uznání skladby Koncert pro harfu a orchestr, Dechový kvintet, kvartet Sedm dopisů Sonátorům, Čtyři etudy pro harfu a Preludia pro kytaru (všechny 1971), z dalších let Obrazy (1970–77), Hudba pro klavír (1977), Koncert pro orchestr (1980), Monology pro harfu (1991), Koncert pro dvě harfy a smyčce (1997) ad.

Největší část své rozsáhlé a různorodé tvorby věnoval dramatické hudbě. Mezi jeho jedenácti operami, od jednoaktových po celovečerní, z velké části na vlastní libreta, dominují Ženichové (podle S. K. Macháčka, 1957), nacistický holocaust připomínající Romeo, Julie a tma (podle J. Otčenáška, 1961, Cena hlavního města Prahy), Oh, Mr. Fogg! (podle J. Vernea, 1970), Dekameron (podle G. Boccaccia, 1975) a Copernicus (1981, Cena Svazu českých skladatelů a koncertních umělců). K nim se druží tři celovečerní balety. Početná byla také tvorba pro film a divadlo. Složil doprovod ke sto třiceti pěti inscenacím, většinou pro pražské Divadlo na Vinohradech, přičemž v některých případech se díky jeho hudbě výsledný tvar inscenace blížil muzikálu, a k téměř sedmdesáti filmům. Komponoval hudbu pro televizní pořady, včetně dvou seriálů (Byl jednou jeden dům, 1974; Žena za pultem, 1977) a opery Most pro Kláru (1986). Na Světové výstavě EXPO ’58 v Bruselu obdržel cenu mezinárodní poroty za hudbu pro polyekran, několikrát byl oceněn za práci pro film. Věnoval se také tvorbě pro děti, od drobných instrumentálních a vokálních instruktivních i přednesových skladbiček po malou operu Hry (2002) pro pražskou Dětskou operu.

Napsal několik muzikologických studií. Se svou první manželkou Olgou překládal španělskou poezii a klasická díla Lope de Vegy a Miguela de Cervantese (např. Lišák Pedro s populární písní na melodii španělské lidové písně Plují lodi do Triany, prem. Divadlo O. Stibora, Olomouc 1953).

Byl dvakrát ženat, z prvního manželství s Olgou Frankovou (1909–1969) měl syna Jindřicha a dceru, spisovatelku Danielu Fischerovou (* 1948).

L: HS 1, s. 326–327; ČBS, s. 146; EJ, s. 138–139; Tomeš 1, s. 318; Český taneční slovník, J. Holeňová (ed.), 2001, s. 75; J. Jiránek – B. Karásek, Tradice a současnost v české hudbě, 1964, s. 143–144; M. Pokora, O orchestrálních rukopisech J. F. F., in: Hudební rozhledy 37, 1984, č. 2, s. 85–87; A. Martínková a kol., Čeští skladatelé současnosti, 1985, s. 74–75; A. Hostomská, Opera, 1999, s. 619–626; Český hraný film 3, 1945–1960, 2001; 4, 1961–1970, 2004, rejstřík; http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Frank_Fischer; http://www. csfd.cz/tvurce/67214-jan-f-fischer/; http://www.musica.cz; www. ceskyhudebnislovnik.cz (se soupisem díla a literatury).

P: Rkps. hudebních skladeb, písemnosti, fotografie aj. u dcery Daniely Fischerové-Špicnerové, Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Mojmír Sobotka