FISCHER Josef Ludvík 6.11.1894-17.2.1973: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 8: Řádka 8:
 
| povolání = 56- Filozof<br />57- Sociolog<br />65- Literární historik, kritik nebo teoretik
 
| povolání = 56- Filozof<br />57- Sociolog<br />65- Literární historik, kritik nebo teoretik
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 225226
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 225-226
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 20. 11. 2019, 19:06

Josef Ludvík FISCHER
Narození 6.11.1894
Místo narození Praha
Úmrtí 17.2.1973
Místo úmrtí Olomouc
Povolání 56- Filozof
57- Sociolog
65- Literární historik, kritik nebo teoretik
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 225-226

FISCHER, Josef Ludvík, * 6. 11. 1894 Praha, † 17. 2. 1973 Olomouc, filozof, sociolog, pedagog, překladatel

Otec Josef F. byl úředníkem u lesní správy, F. prožil podstatnou část dětství na Šumavě. Rodinu zabezpečovala také matka Ludvika, roz. Martínková. Navštěvoval nejprve klasické gymnázium v Českých Budějovicích a později v Třeboni, kde 1912 maturoval. Dále studoval na filozofické fakultě české univerzity v Praze. Věnoval se oborům čeština, němčina a filozofie. Doktorát filozofie získal 1919 na základě disertace Arthur Schopenhauer. Genese díla. 1921–23 pracoval ve Veřejné a univerzitní knihovně v Praze, pak deset let (1923–33) ve Studijní knihovně v Olomouci, poté v Zemské a univerzitní knihovně v Brně. V moravské metropoli se 1925 poprvé oženil, vzal si Aloisii (uváděno i jméno Johana), roz. Konrádovou. Na MU se 1927 habilitoval u prof. I. A. Bláhy pro obor sociologie (jmenován 1928) a 1930 získal docenturu pro dějiny filozofie. Od 1931 působil na univerzitě jako ředitel filozofického semináře. Definitivně přešel na MU 1935, kdy byl jmenován mimořádným profesorem. Řádnou profesuru získal až po druhé světové válce 1945 se zpětnou platností od roku 1939.Druhou světovou válku přežil v Nizozemsku a 1945 se vrátil na univerzitu do Brna, kde zastával 1945/46 funkci děkana filozofické fakulty. Brzy však odešel do Olomouce, kde se stal 1946 prvním rektorem obnovené Univerzity Palackého. V tomto úřadě působil do 1949 a v následujícím akademickém roce byl prorektorem. V Olomouci zůstal do 1957, poté se vrátil opět do Brna na MU. Tam přednášel do 1960, kdy odešel do důchodu. 1961 se v Praze F. podruhé oženil s Jarmilou Kantorkovou (1926–1992). Roku 1968 byl povolán zpět na olomouckou univerzitu, kde 1970 svou aktivní pedagogickou dráhu ukončil.

Na počátku byl F. přívržencem pragmatismu, ovlivnili ho filozofové W. James, F. C. S. Schiller, J. Dewey ad. Odmítal pozitivismus jako řada jeho generačních druhů, které poznamenal zážitek první světové války. Z tohoto období přežilo v celém jeho díle přesvědčení o nedokonalosti a neuzavřenosti dosažených poznatků a z nich odvozených pravd. K významným publikacím této éry patřila mj. díla Filosofie, její podstata a problémy (1922) a Útěk před starou filosofií (1927). Ve dvacátých letech i později úzce spolupracoval s levicovými intelektuály B. Václavkem a J. Mahenem při založení a redigování časopisu Index, vlivného periodika pro kulturní politiku, který vycházel do 1939. Působil také v okruhu časopisu Var a podílel se (s I. A. Bláhou a E. Chalupným) na vzniku odborného periodika Sociologická revue, která vycházela v Brně 1930–40 a 1945–48. Byl členem Levé fronty a sociálním demokratem. Ve třicátých letech se F. propracoval k vlastnímu původnímu systému tzv. skladebné filozofie, který vycházel z kvalitativní rozrůzněnosti skutečnosti zakládající svou existenci ve třech modech: objektivně reálném, psychicky reálném a kulturně reálném. F. se svou koncepcí výrazně přiblížil strukturalismu, k jehož vývoji a vlivu v českém prostředí významně přispěl. Ve třicátých letech uveřejnil řadu studií a samostatných publikací, ve kterých uplatnil své názory nejen v oblasti filozofie, ale také sociologie, dějin filozofie, politiky. K zásadním dílům tohoto období patřily publikace: Základy poznání. Soustava skladebné filosofie (1931), Řád kapitalistický a skladebný (1933), Krize demokracie. I. Svoboda, II. Řád (1933), Věčný a časový úkol filosofie (1935), Národní tradice a česká filosofie (1939). K důležitým poválečným publikacím patřil sborník Tři stupně (1948), studie Meze kvantitativní metody (in: SPFFBU, řada B, 7, 1958, s. 23–55), Skladebná filosofie, strukturalismus a dialektika (in: Filosofický časopis, 1969). Zdrojem informací o životě a díle F. se staly jeho posmrtně vydané vzpomínky Listy o druhých a o sobě (2005).

V meziválečném období se F. zúčastnil mezinárodních kongresů filozofů v Praze (1934) a Paříži (1938). Byl mj. členem KČSN, ČAVU, Československé národní rady badatelské, Svazu československých spisovatelů, Leibnizovy společnosti v Hannoveru, Parlamentu pro světovou kulturu v Berlíně a Mezinárodního sociologického ústavu v Ženevě. 1992 bylo jeho dílo posmrtně oceněno Řádem T. G. Masaryka a ve stejné době vznikla v Olomouci také Společnost J. L. F. S první manželkou měl děti Violu (1935–2010), básnířku a překladatelku, a Jiřího (1927–2006), chemika. S druhou manželkou dcery Soňu (* 1961) a Sylvu (* 1963). Pamětní deska mu byla odhalena 1994 ve vestibulu Univerzity Palackého v Olomouci.

D: soupis in: SČF, s. 129; (výběr) Presidentův program, 1921; Glosy k české otázce, 1926; Myšlenka a dílo Františka Palackého, 1–2, 1926–27; Základy poznání. Soustavy skladebné filosofie, kniha prvá, 1930; Zrcadlo doby: Abeceda skoro filosofická, 1932; edice: Výbor z díla A. Schopenhauera. Génius, umění, láska, světec, 1923; Výbor z politického odkazu Františka Palackého, 1926; Výbor z díla 1–2, 2007–09.

L: ČsB 1, serie 6, 18. 2. 1937; Stručný filosofický slovník, 1966, s. 137; Kutnar, rejstřík; Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století, M. Churaň (ed.), 1998, s. 161–162; SČF, s. 127–129 (se soupisem literatury); Slovník českých sociologů, 2013, s. 72–83; J. Dvořák, J. L. F. a jeho boj proti provincionalismu. Index 1929–1939, 1964; J. Macků, K vývoji strukturalismu v české filosofii a v humanitních vědách, in: SPFFBU, B, 15, 1968, s. 79–91; J. Zumr, Tvůrce a strážce hodnot. Ke genezi díla J. L. F., in: Filosofický časopis 18, 1970, s. 125–128; J. L. F. Osobnost, dílo, myšlenky, 1990 (se soupisem díla); Hledání řádu skutečnosti. K stému výročí narození J. L. F., J. Gabriel (ed.), 1994; J. L. F. a filozofie XX. století, J. Štěpán (ed.), 1996.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková