FISCHER Josef V. 2.4.1891-19.2.1945: Porovnání verzí
(FISCHER_Josef_V._2.4.1891-19.2.1945) |
|||
Řádka 5: | Řádka 5: | ||
| místo narození = Kolín | | místo narození = Kolín | ||
| datum úmrtí = 19.2.1945 | | datum úmrtí = 19.2.1945 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Neubrandenburg (Německo) |
| povolání = 56- Filozof | | povolání = 56- Filozof | ||
64- Překladatel | 64- Překladatel | ||
Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''FISCHER, Josef V.,''' ''* 2. 4. 1891 Kolín, † 19. 2. 1945 Neubrandenburg (Německo), filozof, sociolog, pedagog, účastník 2. odboje'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z českožidovské rodiny, která se usadila v Kolíně, kde | ||
+ | 1858 F. děd založil menší chemický závod. F. i jeho bratr Otokar | ||
+ | (1883–1938), literární vědec a germanista, získali kvalitní vzdělání. | ||
+ | Už jako středoškoláka zaujala F. osobnost Františka Palackého, | ||
+ | a zejména filozofická východiska jeho pojetí českých dějin. Vystudoval | ||
+ | historii, filozofii a zeměpis na filozofické fakultě české univerzity | ||
+ | v Praze. Po ukončení vysokoškolských studií působil | ||
+ | 1915–19 jako středoškolský profesor v Lounech, 1919–38 v Praze. | ||
+ | Stále ho však lákala vědecká práce v oboru filozofie dějin; 1928 se | ||
+ | habilitoval na Filozofické fakultě UK a poté tam přednášel moderní | ||
+ | filozofii. Vedle osobnosti a díla F. Palackého (dvoudílná | ||
+ | monografie ''Myšlenky a dílo Františka Palackého'', 1926–27) se zabýval | ||
+ | i dílem T. G. Masaryka, ale též aktuálním myšlenkovým | ||
+ | odkazem antiky (''Válka a mír v antické filosofii'', 1935); překládal | ||
+ | díla J. W. Goetha, Novalise a F. Nietzscheho. | ||
+ | |||
+ | Vstoupil také do veřejného života jako vůdčí osobnost sociálně | ||
+ | demokratické inteligence. Ve dvacátých a třicátých letech působil | ||
+ | v okruhu Dělnické akademie, kde se sblížil s řadou levicových | ||
+ | intelektuálů. Publikoval v deníku ''Národní osvobození'' | ||
+ | a v časopisech ''Dělnická osvěta'' a ''Nová svoboda''; byl spoluautorem | ||
+ | programového prohlášení ''Co chtějí socialisté'' (1934), požadujícího | ||
+ | radikální změny v politickém i hospodářském systému ČSR. | ||
+ | Po nástupu nacistického režimu v Německu si stále naléhavěji | ||
+ | uvědomoval, jaké nebezpečí hrozí z jeho strany Československu | ||
+ | i celé Evropě. Jako aktivní antifašista odhaloval skutečné cíle | ||
+ | Henleinova hnutí (''Jejich boj'', 1937), v letech 1937–39 stál v čele | ||
+ | Společnosti přátel demokratického Španělska (autor publikace | ||
+ | ''Španělská válka a evropský mír'', 1937) a v době ohrožení samostatné | ||
+ | existence ČSR patřil k iniciátorům a tvůrcům manifestu | ||
+ | ''Věrni zůstaneme'' z jara 1938. Po nacistické okupaci ČSR v březnu | ||
+ | 1939 se zapojil do domácího odboje; posléze se stal vedoucím | ||
+ | představitelem odbojové skupiny Petiční výbor Věrni zůstaneme | ||
+ | (manifest se stal východiskem její činnosti) a významně | ||
+ | přispěl k formulaci jejího programu ''Za svobodu, do nové ČSR'', | ||
+ | přijatého v první etapě boje za společnou ideovou platformu | ||
+ | většiny nekomunistické rezistence. Podílel se na zpravodajské | ||
+ | činnosti pro zahraniční odboj a na přípravě ilegálních tiskovin. | ||
+ | Po odhalení organizace gestapem byl v říjnu 1941 zatčen. | ||
+ | 1941–43 byl vyslýchán a vězněn v Praze na Pankráci; v té době | ||
+ | se mu dařilo udržovat spojení s odbojáři na svobodě a spolupracovat | ||
+ | s nimi. Poté byl převezen do Německa, koncem 1944 | ||
+ | v Berlíně odsouzen k trestu smrti a popraven. Obětí nacistické | ||
+ | perzekuce se stala i jeho manželka Milena Fischerová-Balcarová | ||
+ | (1905–1945), herečka, lektorka a hlasatelka Českého rozhlasu | ||
+ | v Praze, která byla vězněna a v březnu 1945 zahynula v koncentračním | ||
+ | táboře Ravensbrück. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Myšlenky a dílo Františka Palackého. František Palacký o minulosti pro | ||
+ | budoucnost, 1–2, 1926–27; Válka a mír v antické filosofii, 1935. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Kutnar, s. 776–777; K. J. Beneš, Za svobodu, do nové Československé republiky, | ||
+ | 1945; Filosofický slovník, 1995, s. 150; H. Kauffmannová, Léta | ||
+ | 1939–1945. Válečné vzpomínky, 1999, rejstřík; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé, | ||
+ | 2013, s. 59–60; L. Kalinová, J. Fišer [sic!], in: V. Průcha a kol., | ||
+ | Hospodářské a sociální dějiny Československa 2, 1945–1992, 2009, rejstřík. | ||
+ | |||
+ | Pavla Vošahlíková, Josef Tomeš | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:56- Filozof]] | [[Kategorie:56- Filozof]] | ||
Řádka 23: | Řádka 82: | ||
[[Kategorie:Kolín]] | [[Kategorie:Kolín]] | ||
[[Kategorie:1945]] | [[Kategorie:1945]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Neubrandenburg]] |
Verze z 22. 1. 2018, 17:36
Josef V. FISCHER | |
Narození | 2.4.1891 |
---|---|
Místo narození | Kolín |
Úmrtí | 19.2.1945 |
Místo úmrtí | Neubrandenburg (Německo) |
Povolání |
56- Filozof 64- Překladatel 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55297 |
FISCHER, Josef V., * 2. 4. 1891 Kolín, † 19. 2. 1945 Neubrandenburg (Německo), filozof, sociolog, pedagog, účastník 2. odboje
Pocházel z českožidovské rodiny, která se usadila v Kolíně, kde 1858 F. děd založil menší chemický závod. F. i jeho bratr Otokar (1883–1938), literární vědec a germanista, získali kvalitní vzdělání. Už jako středoškoláka zaujala F. osobnost Františka Palackého, a zejména filozofická východiska jeho pojetí českých dějin. Vystudoval historii, filozofii a zeměpis na filozofické fakultě české univerzity v Praze. Po ukončení vysokoškolských studií působil 1915–19 jako středoškolský profesor v Lounech, 1919–38 v Praze. Stále ho však lákala vědecká práce v oboru filozofie dějin; 1928 se habilitoval na Filozofické fakultě UK a poté tam přednášel moderní filozofii. Vedle osobnosti a díla F. Palackého (dvoudílná monografie Myšlenky a dílo Františka Palackého, 1926–27) se zabýval i dílem T. G. Masaryka, ale též aktuálním myšlenkovým odkazem antiky (Válka a mír v antické filosofii, 1935); překládal díla J. W. Goetha, Novalise a F. Nietzscheho.
Vstoupil také do veřejného života jako vůdčí osobnost sociálně demokratické inteligence. Ve dvacátých a třicátých letech působil v okruhu Dělnické akademie, kde se sblížil s řadou levicových intelektuálů. Publikoval v deníku Národní osvobození a v časopisech Dělnická osvěta a Nová svoboda; byl spoluautorem programového prohlášení Co chtějí socialisté (1934), požadujícího radikální změny v politickém i hospodářském systému ČSR. Po nástupu nacistického režimu v Německu si stále naléhavěji uvědomoval, jaké nebezpečí hrozí z jeho strany Československu i celé Evropě. Jako aktivní antifašista odhaloval skutečné cíle Henleinova hnutí (Jejich boj, 1937), v letech 1937–39 stál v čele Společnosti přátel demokratického Španělska (autor publikace Španělská válka a evropský mír, 1937) a v době ohrožení samostatné existence ČSR patřil k iniciátorům a tvůrcům manifestu Věrni zůstaneme z jara 1938. Po nacistické okupaci ČSR v březnu 1939 se zapojil do domácího odboje; posléze se stal vedoucím představitelem odbojové skupiny Petiční výbor Věrni zůstaneme (manifest se stal východiskem její činnosti) a významně přispěl k formulaci jejího programu Za svobodu, do nové ČSR, přijatého v první etapě boje za společnou ideovou platformu většiny nekomunistické rezistence. Podílel se na zpravodajské činnosti pro zahraniční odboj a na přípravě ilegálních tiskovin. Po odhalení organizace gestapem byl v říjnu 1941 zatčen. 1941–43 byl vyslýchán a vězněn v Praze na Pankráci; v té době se mu dařilo udržovat spojení s odbojáři na svobodě a spolupracovat s nimi. Poté byl převezen do Německa, koncem 1944 v Berlíně odsouzen k trestu smrti a popraven. Obětí nacistické perzekuce se stala i jeho manželka Milena Fischerová-Balcarová (1905–1945), herečka, lektorka a hlasatelka Českého rozhlasu v Praze, která byla vězněna a v březnu 1945 zahynula v koncentračním táboře Ravensbrück.
D: Myšlenky a dílo Františka Palackého. František Palacký o minulosti pro budoucnost, 1–2, 1926–27; Válka a mír v antické filosofii, 1935.
L: Kutnar, s. 776–777; K. J. Beneš, Za svobodu, do nové Československé republiky, 1945; Filosofický slovník, 1995, s. 150; H. Kauffmannová, Léta 1939–1945. Válečné vzpomínky, 1999, rejstřík; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé, 2013, s. 59–60; L. Kalinová, J. Fišer [sic!], in: V. Průcha a kol., Hospodářské a sociální dějiny Československa 2, 1945–1992, 2009, rejstřík.
Pavla Vošahlíková, Josef Tomeš