FISCHER Oskar 12.4.1876-2.3.1942: Porovnání verzí
(FISCHER_Oskar_12.4.1876-2.3.1942) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 12.4.1876 | | datum narození = 12.4.1876 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Slaný |
| datum úmrtí = 2.3.1942 | | datum úmrtí = 2.3.1942 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Terezín |
| povolání = 15- Lékaři | | povolání = 15- Lékaři | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''FISCHER, Oskar,''' ''* 12. 4. 1876 Slaný, † 2. 3. 1942 Terezín, lékař psychiatr, neurolog'' | ||
+ | |||
+ | Narodil se v rodině malorolníka. Prarodiče byli původně českobratrského | ||
+ | vyznání, pro odpor ke katolické církvi se přihlásili | ||
+ | k židovství (F. se k němu hlásil do 1905, poté konvertoval | ||
+ | k evangelické církvi). 1893 maturoval na českém gymnáziu ve | ||
+ | Slaném, 1900 absolvoval německou lékařskou fakultu v Praze. | ||
+ | Působil jako volontér, demonstrátor a asistent při pražském německém | ||
+ | patologicko-anatomickém ústavu H. Chiariho, později | ||
+ | v psychiatrickém ústavu A. Picka. 1906 se habilitoval pro psychiatrii | ||
+ | a neurologii. Za první světové války působil v týlu jako | ||
+ | lékař, vedl nervové oddělení rezervní vojenské nemocnice v Praze | ||
+ | a Pardubicích. 1917 byl jmenován mimořádným profesorem. | ||
+ | Na Německé univerzitě přednášel do 1939. | ||
+ | |||
+ | Věnoval se histopatologickým výzkumům a klinickým otázkám | ||
+ | souvisejícím s narušením vnímání proporcionality (dysmegalopsie), | ||
+ | léčbě progresivní paralýzy, patogenezi pásového oparu, | ||
+ | metaluetickým onemocněním a anatomii rakovinných metastází | ||
+ | do centrálního nervového systému. Zabýval se také grafologií | ||
+ | a parapsychologickými jevy. Dodnes ceněné zůstaly klinicko-patologické | ||
+ | studie o šestnácti případech stařecké demence, které | ||
+ | publikoval na základě paralelních výzkumů s A. Alzheimerem. | ||
+ | 1907 podal první popis neuritického plaku, jedné z neuropatologických | ||
+ | charakteristik stavu, který je dnes označován jako | ||
+ | Alzheimerova choroba. Po mnoho let se proto odkazovalo na | ||
+ | tzv. Fischerův plak a nemoc byla označována jako Fischerova | ||
+ | presbyofrenie, v současnosti je F. práce téměř zapomenuta. Formuloval | ||
+ | také hypotézu sphaerotrichie. Během války dokončil | ||
+ | monografii o progresivní paralýze, která však nebyla publikována. | ||
+ | Přispíval do mezinárodních vědeckých kompendií. Vedle | ||
+ | akademické dráhy se věnoval soukromé praxi a patřil k nejvyhledávanějším | ||
+ | psychiatrům v Praze. 1908 založil spolu s bratrancem, | ||
+ | lékařem L. Kosákem, soukromý Léčebný ústav pro choroby | ||
+ | nervové a duševní ve Veleslavíně, který vědecky řídil. Stal se | ||
+ | rovněž soudním znalcem pro psychiatrii a členem řady odborných | ||
+ | společností v Československu, Německu a Rakousku. | ||
+ | |||
+ | Po vzniku Československa kandidoval do Národního shromáždění | ||
+ | a pražského městského zastupitelstva za německé liberály. | ||
+ | Do širšího povědomí vstoupil 1929 svou účastí v litoměřickém | ||
+ | procesu s údajným jasnovidcem E. J. Hanussenem (vl. jm. | ||
+ | Herrschmann Steinschneider). Ještě před německou okupací | ||
+ | ohlásil, že nebude nadále přednášet, a současně se vzdal venia legendi | ||
+ | uděleného německou lékařskou fakultou. Za protektorátu | ||
+ | ho postihla protižidovská opatření. Sanatorium ve Veleslavíně | ||
+ | dostalo nuceného německého správce a 1940 F. nebyl ani | ||
+ | navzdory intervencím zahrnut na seznam jedenačtyřiceti osobností | ||
+ | židovského původu, které byly vyjmuty z dosahu protižidovských | ||
+ | opatření. Byl deportován do terezínského ghetta, kde | ||
+ | zemřel. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Miliare Nekrosen mit drusigenWucherungen der Neurofibrillen, eine regelmässige | ||
+ | Veränderung der Hirnrinde bei seniler Demenz, in: Monatsschrift | ||
+ | für Psychiatrie und Neurologie 22, 1907, s. 361–372; Die presbyophrene | ||
+ | Demenz, deren anatomische Grundlage und klinische Abgrenzung, | ||
+ | in: Zeitschrift für die gesamte Neurologie und Psychiatrie 3, 1910, | ||
+ | s. 371–470; Ein weiterer Beitrag zur Klinik und Pathologie der presbyophrenen | ||
+ | Demenz, in: tamtéž 12, 1912, s. 99–134; Spezielle Pathologie und Therapie | ||
+ | innerer Krankheiten. Nervenkrankheiten 1, Berlin 1919–1924; Experimente | ||
+ | mit Raphael Schermann, Berlin – Wien 1924. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' MSN 2, s. 765; Kürschners Deutscher Gelehrten-Kalender 1935, Berlin – | ||
+ | Leipzig 1935; OSND 2/1, s. 583; BL 1, s. 358; BLDMF, s. 67; BJB, | ||
+ | s. 50–51; Terezínská pamětní kniha: židovské oběti nacistických deportací | ||
+ | z Čech a Moravy 1941–1945, 1–2, 1995, M. Kárný (ed.), rejstřík; Kulturní | ||
+ | adresář ČSR, A. Dolenský (ed.), 1934, s. 95; 1936, s. 111; J. Říha – A. Řibřid, | ||
+ | Zdravotnická ročenka Protektorátu Čechy a Morava XI., 1939–1940, | ||
+ | 1940, s. 250–251; Koerting, s. 184, 189; V. Vondráček, Lékař dále vzpomíná, | ||
+ | 1977, s. 189, 195–196; A. Míšková – M. Neumüller, Společnost pro | ||
+ | podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách (Německá akademie | ||
+ | věd v Praze), 1994, s. 129; A. Kertesz – J. Kalvach, Arnold Pick and German | ||
+ | Neuropsychiatry in Prague, in: Archives of Neurology 53, 1996, s. 935–938; | ||
+ | A. Kreuter, Deutschsprachige Neurologen und Psychiater, München 1996, | ||
+ | s. 344–355; R. M. Wlaschek, Die Opfer des Nationalsozialismus unter den | ||
+ | Professoren der Prager Universitäten, in: H. Lemberg (ed.), Universitäten in | ||
+ | nationaler Konkurrenz, München 2003, s. 195–205, zvl. s. 202; F. C. C. Peng, | ||
+ | Is Dementia a Disease?, in: Gerontology 49, 2003, s. 384–391; J. E. Morley, | ||
+ | A brief History of Geriatrics, in: Journal of Gerontology 59A, 2004, | ||
+ | s. 1132–1152; M. Goedert, O. F. and the Study of Dementia, in: Brain (Oxford) | ||
+ | April 2009, 132(4), s. 1102–1111; P. Kalvach – Z. Kalvach, History of | ||
+ | understanding dementia (příspěvek přednesený na 2nd International Conference | ||
+ | on Psychiatric Museums and History of Psychiatry, Prague, October | ||
+ | 29–30, 2009, CD ROM). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' NA, Praha, fond PŘ 1941–1951; fond MV-SR, k. 5054; fond ÚŘP-AMV- | ||
+ | 114, k. 181; Archiv Kanceláře prezidenta republiky, Praha, R5686/40; Archiv | ||
+ | UK, Praha, f. LF NU; tamtéž, Rig. 1885–1911. | ||
+ | |||
+ | Michal V. Šimůnek | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:15- Lékaři]] | [[Kategorie:15- Lékaři]] | ||
[[Kategorie:1876]] | [[Kategorie:1876]] | ||
+ | [[Kategorie:Slaný]] | ||
[[Kategorie:1942]] | [[Kategorie:1942]] | ||
+ | [[Kategorie:Terezín]] |
Verze z 22. 1. 2018, 19:29
Oskar FISCHER | |
Narození | 12.4.1876 |
---|---|
Místo narození | Slaný |
Úmrtí | 2.3.1942 |
Místo úmrtí | Terezín |
Povolání | 15- Lékaři |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55320 |
FISCHER, Oskar, * 12. 4. 1876 Slaný, † 2. 3. 1942 Terezín, lékař psychiatr, neurolog
Narodil se v rodině malorolníka. Prarodiče byli původně českobratrského vyznání, pro odpor ke katolické církvi se přihlásili k židovství (F. se k němu hlásil do 1905, poté konvertoval k evangelické církvi). 1893 maturoval na českém gymnáziu ve Slaném, 1900 absolvoval německou lékařskou fakultu v Praze. Působil jako volontér, demonstrátor a asistent při pražském německém patologicko-anatomickém ústavu H. Chiariho, později v psychiatrickém ústavu A. Picka. 1906 se habilitoval pro psychiatrii a neurologii. Za první světové války působil v týlu jako lékař, vedl nervové oddělení rezervní vojenské nemocnice v Praze a Pardubicích. 1917 byl jmenován mimořádným profesorem. Na Německé univerzitě přednášel do 1939.
Věnoval se histopatologickým výzkumům a klinickým otázkám souvisejícím s narušením vnímání proporcionality (dysmegalopsie), léčbě progresivní paralýzy, patogenezi pásového oparu, metaluetickým onemocněním a anatomii rakovinných metastází do centrálního nervového systému. Zabýval se také grafologií a parapsychologickými jevy. Dodnes ceněné zůstaly klinicko-patologické studie o šestnácti případech stařecké demence, které publikoval na základě paralelních výzkumů s A. Alzheimerem. 1907 podal první popis neuritického plaku, jedné z neuropatologických charakteristik stavu, který je dnes označován jako Alzheimerova choroba. Po mnoho let se proto odkazovalo na tzv. Fischerův plak a nemoc byla označována jako Fischerova presbyofrenie, v současnosti je F. práce téměř zapomenuta. Formuloval také hypotézu sphaerotrichie. Během války dokončil monografii o progresivní paralýze, která však nebyla publikována. Přispíval do mezinárodních vědeckých kompendií. Vedle akademické dráhy se věnoval soukromé praxi a patřil k nejvyhledávanějším psychiatrům v Praze. 1908 založil spolu s bratrancem, lékařem L. Kosákem, soukromý Léčebný ústav pro choroby nervové a duševní ve Veleslavíně, který vědecky řídil. Stal se rovněž soudním znalcem pro psychiatrii a členem řady odborných společností v Československu, Německu a Rakousku.
Po vzniku Československa kandidoval do Národního shromáždění a pražského městského zastupitelstva za německé liberály. Do širšího povědomí vstoupil 1929 svou účastí v litoměřickém procesu s údajným jasnovidcem E. J. Hanussenem (vl. jm. Herrschmann Steinschneider). Ještě před německou okupací ohlásil, že nebude nadále přednášet, a současně se vzdal venia legendi uděleného německou lékařskou fakultou. Za protektorátu ho postihla protižidovská opatření. Sanatorium ve Veleslavíně dostalo nuceného německého správce a 1940 F. nebyl ani navzdory intervencím zahrnut na seznam jedenačtyřiceti osobností židovského původu, které byly vyjmuty z dosahu protižidovských opatření. Byl deportován do terezínského ghetta, kde zemřel.
D: Miliare Nekrosen mit drusigenWucherungen der Neurofibrillen, eine regelmässige Veränderung der Hirnrinde bei seniler Demenz, in: Monatsschrift für Psychiatrie und Neurologie 22, 1907, s. 361–372; Die presbyophrene Demenz, deren anatomische Grundlage und klinische Abgrenzung, in: Zeitschrift für die gesamte Neurologie und Psychiatrie 3, 1910, s. 371–470; Ein weiterer Beitrag zur Klinik und Pathologie der presbyophrenen Demenz, in: tamtéž 12, 1912, s. 99–134; Spezielle Pathologie und Therapie innerer Krankheiten. Nervenkrankheiten 1, Berlin 1919–1924; Experimente mit Raphael Schermann, Berlin – Wien 1924.
L: MSN 2, s. 765; Kürschners Deutscher Gelehrten-Kalender 1935, Berlin – Leipzig 1935; OSND 2/1, s. 583; BL 1, s. 358; BLDMF, s. 67; BJB, s. 50–51; Terezínská pamětní kniha: židovské oběti nacistických deportací z Čech a Moravy 1941–1945, 1–2, 1995, M. Kárný (ed.), rejstřík; Kulturní adresář ČSR, A. Dolenský (ed.), 1934, s. 95; 1936, s. 111; J. Říha – A. Řibřid, Zdravotnická ročenka Protektorátu Čechy a Morava XI., 1939–1940, 1940, s. 250–251; Koerting, s. 184, 189; V. Vondráček, Lékař dále vzpomíná, 1977, s. 189, 195–196; A. Míšková – M. Neumüller, Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách (Německá akademie věd v Praze), 1994, s. 129; A. Kertesz – J. Kalvach, Arnold Pick and German Neuropsychiatry in Prague, in: Archives of Neurology 53, 1996, s. 935–938; A. Kreuter, Deutschsprachige Neurologen und Psychiater, München 1996, s. 344–355; R. M. Wlaschek, Die Opfer des Nationalsozialismus unter den Professoren der Prager Universitäten, in: H. Lemberg (ed.), Universitäten in nationaler Konkurrenz, München 2003, s. 195–205, zvl. s. 202; F. C. C. Peng, Is Dementia a Disease?, in: Gerontology 49, 2003, s. 384–391; J. E. Morley, A brief History of Geriatrics, in: Journal of Gerontology 59A, 2004, s. 1132–1152; M. Goedert, O. F. and the Study of Dementia, in: Brain (Oxford) April 2009, 132(4), s. 1102–1111; P. Kalvach – Z. Kalvach, History of understanding dementia (příspěvek přednesený na 2nd International Conference on Psychiatric Museums and History of Psychiatry, Prague, October 29–30, 2009, CD ROM).
P: NA, Praha, fond PŘ 1941–1951; fond MV-SR, k. 5054; fond ÚŘP-AMV- 114, k. 181; Archiv Kanceláře prezidenta republiky, Praha, R5686/40; Archiv UK, Praha, f. LF NU; tamtéž, Rig. 1885–1911.
Michal V. Šimůnek