FISCHER Oskar 12.4.1876-2.3.1942: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 94: Řádka 94:
 
understanding dementia (příspěvek přednesený na 2nd International Conference
 
understanding dementia (příspěvek přednesený na 2nd International Conference
 
on Psychiatric Museums and History of Psychiatry, Prague, October
 
on Psychiatric Museums and History of Psychiatry, Prague, October
29–30, 2009, CD ROM).
+
29–30, 2009, CD ROM); <font color="red">Nacistická perzekuce, s. 158-161</font>.
  
 
'''P:''' NA, Praha, fond PŘ 1941–1951; fond MV-SR, k. 5054; fond ÚŘP-AMV-
 
'''P:''' NA, Praha, fond PŘ 1941–1951; fond MV-SR, k. 5054; fond ÚŘP-AMV-

Verze z 17. 9. 2019, 08:05

Oskar FISCHER
Narození 12.4.1876
Místo narození Slaný
Úmrtí 2.3.1942
Místo úmrtí Terezín
Povolání 15- Lékaři
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55320

FISCHER, Oskar, * 12. 4. 1876 Slaný, † 2. 3. 1942 Terezín, lékař psychiatr, neurolog

Narodil se v rodině malorolníka. Prarodiče byli původně českobratrského vyznání, pro odpor ke katolické církvi se přihlásili k židovství (F. se k němu hlásil do 1905, poté konvertoval k evangelické církvi). 1893 maturoval na českém gymnáziu ve Slaném, 1900 absolvoval německou lékařskou fakultu v Praze. Působil jako volontér, demonstrátor a asistent při pražském německém patologicko-anatomickém ústavu H. Chiariho, později v psychiatrickém ústavu A. Picka. 1906 se habilitoval pro psychiatrii a neurologii. Za první světové války působil v týlu jako lékař, vedl nervové oddělení rezervní vojenské nemocnice v Praze a Pardubicích. 1917 byl jmenován mimořádným profesorem. Na Německé univerzitě přednášel do 1939.

Věnoval se histopatologickým výzkumům a klinickým otázkám souvisejícím s narušením vnímání proporcionality (dysmegalopsie), léčbě progresivní paralýzy, patogenezi pásového oparu, metaluetickým onemocněním a anatomii rakovinných metastází do centrálního nervového systému. Zabýval se také grafologií a parapsychologickými jevy. Dodnes ceněné zůstaly klinicko-patologické studie o šestnácti případech stařecké demence, které publikoval na základě paralelních výzkumů s A. Alzheimerem. 1907 podal první popis neuritického plaku, jedné z neuropatologických charakteristik stavu, který je dnes označován jako Alzheimerova choroba. Po mnoho let se proto odkazovalo na tzv. Fischerův plak a nemoc byla označována jako Fischerova presbyofrenie, v současnosti je F. práce téměř zapomenuta. Formuloval také hypotézu sphaerotrichie. Během války dokončil monografii o progresivní paralýze, která však nebyla publikována. Přispíval do mezinárodních vědeckých kompendií. Vedle akademické dráhy se věnoval soukromé praxi a patřil k nejvyhledávanějším psychiatrům v Praze. 1908 založil spolu s bratrancem, lékařem L. Kosákem, soukromý Léčebný ústav pro choroby nervové a duševní ve Veleslavíně, který vědecky řídil. Stal se rovněž soudním znalcem pro psychiatrii a členem řady odborných společností v Československu, Německu a Rakousku.

Po vzniku Československa kandidoval do Národního shromáždění a pražského městského zastupitelstva za německé liberály. Do širšího povědomí vstoupil 1929 svou účastí v litoměřickém procesu s údajným jasnovidcem E. J. Hanussenem (vl. jm. Herrschmann Steinschneider). Ještě před německou okupací ohlásil, že nebude nadále přednášet, a současně se vzdal venia legendi uděleného německou lékařskou fakultou. Za protektorátu ho postihla protižidovská opatření. Sanatorium ve Veleslavíně dostalo nuceného německého správce a 1940 F. nebyl ani navzdory intervencím zahrnut na seznam jedenačtyřiceti osobností židovského původu, které byly vyjmuty z dosahu protižidovských opatření. Byl deportován do terezínského ghetta, kde zemřel.

D: Miliare Nekrosen mit drusigenWucherungen der Neurofibrillen, eine regelmässige Veränderung der Hirnrinde bei seniler Demenz, in: Monatsschrift für Psychiatrie und Neurologie 22, 1907, s. 361–372; Die presbyophrene Demenz, deren anatomische Grundlage und klinische Abgrenzung, in: Zeitschrift für die gesamte Neurologie und Psychiatrie 3, 1910, s. 371–470; Ein weiterer Beitrag zur Klinik und Pathologie der presbyophrenen Demenz, in: tamtéž 12, 1912, s. 99–134; Spezielle Pathologie und Therapie innerer Krankheiten. Nervenkrankheiten 1, Berlin 1919–1924; Experimente mit Raphael Schermann, Berlin – Wien 1924.

L: MSN 2, s. 765; Kürschners Deutscher Gelehrten-Kalender 1935, Berlin – Leipzig 1935; OSND 2/1, s. 583; BL 1, s. 358; BLDMF, s. 67; BJB, s. 50–51; Terezínská pamětní kniha: židovské oběti nacistických deportací z Čech a Moravy 1941–1945, 1–2, 1995, M. Kárný (ed.), rejstřík; Kulturní adresář ČSR, A. Dolenský (ed.), 1934, s. 95; 1936, s. 111; J. Říha – A. Řibřid, Zdravotnická ročenka Protektorátu Čechy a Morava XI., 1939–1940, 1940, s. 250–251; Koerting, s. 184, 189; V. Vondráček, Lékař dále vzpomíná, 1977, s. 189, 195–196; A. Míšková – M. Neumüller, Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách (Německá akademie věd v Praze), 1994, s. 129; A. Kertesz – J. Kalvach, Arnold Pick and German Neuropsychiatry in Prague, in: Archives of Neurology 53, 1996, s. 935–938; A. Kreuter, Deutschsprachige Neurologen und Psychiater, München 1996, s. 344–355; R. M. Wlaschek, Die Opfer des Nationalsozialismus unter den Professoren der Prager Universitäten, in: H. Lemberg (ed.), Universitäten in nationaler Konkurrenz, München 2003, s. 195–205, zvl. s. 202; F. C. C. Peng, Is Dementia a Disease?, in: Gerontology 49, 2003, s. 384–391; J. E. Morley, A brief History of Geriatrics, in: Journal of Gerontology 59A, 2004, s. 1132–1152; M. Goedert, O. F. and the Study of Dementia, in: Brain (Oxford) April 2009, 132(4), s. 1102–1111; P. Kalvach – Z. Kalvach, History of understanding dementia (příspěvek přednesený na 2nd International Conference on Psychiatric Museums and History of Psychiatry, Prague, October 29–30, 2009, CD ROM); Nacistická perzekuce, s. 158-161.

P: NA, Praha, fond PŘ 1941–1951; fond MV-SR, k. 5054; fond ÚŘP-AMV- 114, k. 181; Archiv Kanceláře prezidenta republiky, Praha, R5686/40; Archiv UK, Praha, f. LF NU; tamtéž, Rig. 1885–1911.

Michal V. Šimůnek