Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky FISCHER z Erlachu Joseph Emanuel 13.9.1693-29.6.1742

{{Infobox - osoba
| jméno = Joseph Emanuel FISCHER z Erlachu
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 13.9.1693 (datum křtu)
| místo narození = Vídeň (Rakousko)
| datum úmrtí = 29.6.1742
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
| povolání = 74- Architekt<br />75- Sochař nebo medailér

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 236
}}

'''FISCHER z Erlachu, Joseph Emanuel,''' ''* 13. 9. 1693 (datum křtu) Vídeň (Rakousko), † 29. 6. 1742 Vídeň (Rakousko), architekt, kreslíř, rytec, stavitel báňských strojů''

Syn Johanna Bernharda F. (1656–1723), v jehož okruhu se také
vyučil. 1714–21 pobýval studijně v Římě, mezi 1716–17 navštívil
rovněž Leiden, 1717–19 Paříž a poté Anglii. Již jako osmnáctiletý
navrhl nový portál pro vídeňský palác Dietrichsteinů,
který šlechtici věnoval k narozeninám, později mu ještě dedikoval
sbírku vlastních projektů ''Prospecte und Abrisse einiger Gebäude von Wien'', 1715 (další vyd. 2007). Od 1722 byl jmenován vídeňským
dvorním architektem, 1724 císařským radou a 1725
vrchním architektem (s titulem Oberster Hof-Ingenieur). 1727
se oženil s Marií Annou Dietrichovou. Od 1735 užíval přídomek
svobodný pán z Erlachu.

Ovlivnila ho hlavně dobová francouzská architektura (Jules
Hardouin-Mansard a Robert de Cotte), návazal však i na klasicizující
směr svého otce. Toho také zastoupil v době jeho těžké
nemoci na vídeňských stavbách kostela sv. Karla Boromejského
(Karlskirche), dvorní knihovny a stájí. Do širšího povědomí se
F. dostal především díky vídeňskému Hofburgu, kde byl částečně
realizován jeho návrh přestaveb, podle jeho projektu byla postavena
říšská kancelář (1726–30) a zimní jezdecká škola
(1728/29–35). Do českého prostředí zasáhl dekoratérskými návrhy,
hlavně náhrobků, např. sv. Jana Nepomuckého v pražském
chrámu sv. Víta, který byl budován 1736–71 na místě světcova
původního hrobu (sochařská výzdoba byla objednána od dalšího
vídeňského umělce A. Corradiniho, stejně jako zlatnické
práce od J. J. Würtha). Nejistý je F. podíl na vzniku Šlikova náhrobku
v kapli sv. Zikmunda, kde byla prokázána architektonická
činnost Františka Maxmiliána Kaňky. F. pracoval i na moravských
zámcích (Slavkov, vodovod v zahradě; Židlochovice,
úpravy interiérů, 1728).

F. patřil zároveň k obratným technikům a mechanikům, často
žádaným ke konzultacím. Při pobytu v Anglii se seznámil s prvními
atmosférickými (ohňovými) parními stroji užívanými tam
od 1712 při čerpání důlních vod. Šachty postupující do hlubších
horizontů se zaplavovaly do té doby nezvládnutelnými přítoky
vod, což vážně komplikovalo jejich další rozvoj. Rakouské
doly patřily většinou státu, vídeňská úřední místa se proto zajímala
o řešení problému. F., který se 1720 vrátil z Anglie, s sebou
přivedl odborníka na stavbu atmosférických parních strojů
I. Pottera. Spolu s ním a dvěma dalšími společníky založili společnost
zabývající se výstavbou čerpacích strojů a dostali od císaře
privilegia opravňující je k činnosti na území Římsko-německé
říše a habsburské monarchie. 1721–22 postavili stroje pro
čerpání vody v Kasselu a ve Vídni. Poté získali zakázku dvorské
komory na šachtě Althandel v Nové Bani v banskoštiavnickém
revíru (dnes Slovensko). Po vyřešení technických problémů tam
zprovoznili první parní stroj pro čerpání důlních vod na evropském
kontinentu. 1732–38 postavili v revíru pět dalších atmosférických
parních strojů. Během pobytu v Banské Štiavnici se
F. zabýval také otázkami úpravy rud, dal do provozu několik
menších parních strojů na pohon stoup, zkonstruoval kónický
buben na navíjení těžního lana. Významně tak přispěl k záchraně
těchto výnosných dolů.

'''D:''' Kassel, parní stroj a vodní dílo do zámeckého parku, 1721; Vídeň, parní
stroj pro vodní dílo v paláci Schwarzenbergů, 1722; klášter Göttweig, zlepšení
vodního díla, 1724; Vídeň, návrh průčelí kostela sv. Michala (Michaelskirche),
1726; zahradní palác Althanů, 1729/30 (dnes zbořen).

'''L:''' Thieme-Becker 12, s. 49–50; Czeike 2, s. 317; O. J. Blažíček, Náhrobek
sv. Jana Nepomuckého, 1940; T. Zacharias, J. E. F. von E., 1960; NEČVU 1,
s. 181; G. W. Rizzi, Zum Stand der Forschung über J. E. F. von E., in: F. von
E. und die Wiener Barocktradition, F. B. Polleroß (ed.), Wien 1995,
s. 249–278; Umělecké památky Prahy, Pražský hrad a Hradčany, 2000,
s. 106; Saur 40, s. 426–427; Das barocke Wien: die Kupferstiche von J. E. F.
von E. und Johann Adam Delsenbach (1719), Petersberg 2007; J. Majer –
J. Vozár, Osobnosti montánních věd v našich zemích 1, 1986; SBS 2, s. 94;
E. Kladivík, Počiatky vyučovania banských odborníkov pre obvod Košickej
komory v Smolníku, in: Rudy 37, 1989, 11, s. 349–351.

'''P:''' www.matricula-online.eu (Wien, Taufbuch, Pfarre Schotten, 1693–97,
fol. 16 verso).

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/55553 Bibliografie dějin Českých zemí]

Pavel Vlček, Pavel Vlašímský

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:74- Architekt]]
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]

[[Kategorie:1693]]
[[Kategorie:Vídeň]]
[[Kategorie:1742]]
[[Kategorie:Vídeň]]