Verze z 21. 11. 2019, 15:12, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FISCHER z Erlachu Joseph Emanuel 13.9.1693-29.6.1742

Z Personal
Joseph Emanuel FISCHER z Erlachu
Narození 13.9.1693 (datum křtu)
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 29.6.1742
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 74- Architekt
75- Sochař nebo medailér
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 236

FISCHER z Erlachu, Joseph Emanuel, * 13. 9. 1693 (datum křtu) Vídeň (Rakousko), † 29. 6. 1742 Vídeň (Rakousko), architekt, kreslíř, rytec, stavitel báňských strojů

Syn Johanna Bernharda F. (1656–1723), v jehož okruhu se také vyučil. 1714–21 pobýval studijně v Římě, mezi 1716–17 navštívil rovněž Leiden, 1717–19 Paříž a poté Anglii. Již jako osmnáctiletý navrhl nový portál pro vídeňský palác Dietrichsteinů, který šlechtici věnoval k narozeninám, později mu ještě dedikoval sbírku vlastních projektů Prospecte und Abrisse einiger Gebäude von Wien, 1715 (další vyd. 2007). Od 1722 byl jmenován vídeňským dvorním architektem, 1724 císařským radou a 1725 vrchním architektem (s titulem Oberster Hof-Ingenieur). 1727 se oženil s Marií Annou Dietrichovou. Od 1735 užíval přídomek svobodný pán z Erlachu.

Ovlivnila ho hlavně dobová francouzská architektura (Jules Hardouin-Mansard a Robert de Cotte), návazal však i na klasicizující směr svého otce. Toho také zastoupil v době jeho těžké nemoci na vídeňských stavbách kostela sv. Karla Boromejského (Karlskirche), dvorní knihovny a stájí. Do širšího povědomí se F. dostal především díky vídeňskému Hofburgu, kde byl částečně realizován jeho návrh přestaveb, podle jeho projektu byla postavena říšská kancelář (1726–30) a zimní jezdecká škola (1728/29–35). Do českého prostředí zasáhl dekoratérskými návrhy, hlavně náhrobků, např. sv. Jana Nepomuckého v pražském chrámu sv. Víta, který byl budován 1736–71 na místě světcova původního hrobu (sochařská výzdoba byla objednána od dalšího vídeňského umělce A. Corradiniho, stejně jako zlatnické práce od J. J. Würtha). Nejistý je F. podíl na vzniku Šlikova náhrobku v kapli sv. Zikmunda, kde byla prokázána architektonická činnost Františka Maxmiliána Kaňky. F. pracoval i na moravských zámcích (Slavkov, vodovod v zahradě; Židlochovice, úpravy interiérů, 1728).

F. patřil zároveň k obratným technikům a mechanikům, často žádaným ke konzultacím. Při pobytu v Anglii se seznámil s prvními atmosférickými (ohňovými) parními stroji užívanými tam od 1712 při čerpání důlních vod. Šachty postupující do hlubších horizontů se zaplavovaly do té doby nezvládnutelnými přítoky vod, což vážně komplikovalo jejich další rozvoj. Rakouské doly patřily většinou státu, vídeňská úřední místa se proto zajímala o řešení problému. F., který se 1720 vrátil z Anglie, s sebou přivedl odborníka na stavbu atmosférických parních strojů I. Pottera. Spolu s ním a dvěma dalšími společníky založili společnost zabývající se výstavbou čerpacích strojů a dostali od císaře privilegia opravňující je k činnosti na území Římsko-německé říše a habsburské monarchie. 1721–22 postavili stroje pro čerpání vody v Kasselu a ve Vídni. Poté získali zakázku dvorské komory na šachtě Althandel v Nové Bani v banskoštiavnickém revíru (dnes Slovensko). Po vyřešení technických problémů tam zprovoznili první parní stroj pro čerpání důlních vod na evropském kontinentu. 1732–38 postavili v revíru pět dalších atmosférických parních strojů. Během pobytu v Banské Štiavnici se F. zabýval také otázkami úpravy rud, dal do provozu několik menších parních strojů na pohon stoup, zkonstruoval kónický buben na navíjení těžního lana. Významně tak přispěl k záchraně těchto výnosných dolů.

D: Kassel, parní stroj a vodní dílo do zámeckého parku, 1721; Vídeň, parní stroj pro vodní dílo v paláci Schwarzenbergů, 1722; klášter Göttweig, zlepšení vodního díla, 1724; Vídeň, návrh průčelí kostela sv. Michala (Michaelskirche), 1726; zahradní palác Althanů, 1729/30 (dnes zbořen).

L: Thieme-Becker 12, s. 49–50; Czeike 2, s. 317; O. J. Blažíček, Náhrobek sv. Jana Nepomuckého, 1940; T. Zacharias, J. E. F. von E., 1960; NEČVU 1, s. 181; G. W. Rizzi, Zum Stand der Forschung über J. E. F. von E., in: F. von E. und die Wiener Barocktradition, F. B. Polleroß (ed.), Wien 1995, s. 249–278; Umělecké památky Prahy, Pražský hrad a Hradčany, 2000, s. 106; Saur 40, s. 426–427; Das barocke Wien: die Kupferstiche von J. E. F. von E. und Johann Adam Delsenbach (1719), Petersberg 2007; J. Majer – J. Vozár, Osobnosti montánních věd v našich zemích 1, 1986; SBS 2, s. 94; E. Kladivík, Počiatky vyučovania banských odborníkov pre obvod Košickej komory v Smolníku, in: Rudy 37, 1989, 11, s. 349–351.

P: www.matricula-online.eu (Wien, Taufbuch, Pfarre Schotten, 1693–97, fol. 16 verso).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Vlček, Pavel Vlašímský