Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky FISCHL Viktor 30.6.1912-28.5.2006

{{Infobox - osoba
| jméno = Viktor FISCHL
| obrázek = Fischl Viktor portret.jpg
| datum narození = 30.6.1912
| místo narození = Hradec Králové
| datum úmrtí = 28.5.2006
| místo úmrtí = Jeruzalém (Izrael)
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ<br />63- Spisovatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br />

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 239
}}

'''FISCHL, Viktor''' ''(od roku 1955 též DAGAN, Avigdor), * 30. 6. 1912 Hradec Králové, † 28. 5. 2006 Jeruzalém (Izrael), spisovatel, politik''

Narodil se v českožidovské rodině, otec měl zasílatelskou firmu.
1930 maturoval v rodišti na reálném gymnáziu. Ve studiích pokračoval
na Filozofické fakultě, kde se věnoval sociologii, a na
Právnické fakultě UK v Praze, kterou absolvoval 1938 (JUDr.).
Již v době studií začal publikovat a spolupracovat s rozhlasem.
1935–38 působil jako parlamentní sekretář Židovské strany
v ČSR a redigoval týdeník ''Židovské zprávy''. Přispíval, a to i překlady
poezie z němčiny, angličtiny a polštiny, do řady listů (''Lidové noviny'', ''Právo lidu'', 
''Listy pro umění a kritiku'', ''Literární noviny'' ad.). 1938 emigroval do Velké Británie, kde začal záhy
pracovat v informačním odboru ministerstva zahraničních věcí
československé exilové vlády, prostředkoval spojení se světovými
židovskými organizacemi, zajišťoval styk s britským parlamentem
i tiskem, byl v úzkém kontaktu s Janem Masarykem (''Hovory s Janem Masarykem'', Tel Aviv 1951, Brno 1991). 1940–45 vykonával
funkci sekretáře Československého centra PEN klubu.
Po skončení války zůstal v Londýně jako tiskový atašé československého
velvyslanectví, 1947 se vrátil do Prahy na ministerstvo
zahraničních věcí. O dva roky později na toto místo rezignoval
a odešel do Izraele. V dalších desetiletích pobýval jako velvyslanec
v izraelských diplomatických službách v Japonsku, Barmě,
Polsku, Jugoslávii, Norsku a Rakousku. Jako diplomat přijal
1955 hebrejské jméno Avigdor Dagan. Od 1977, kdy odešel do
důchodu, žil a psal v Jeruzalémě. Pod svým původním i přijatým
jménem nadále publikoval, psal česky, hebrejsky i anglicky. Od
devadesátých let se vracel do České republiky, ať už jako člen
izraelské diplomatické delegace, anebo často i soukromě.

Na sklonku života se v ČR dočkal řady ocenění, literárních i občanských:
1992 získal Cenu Egona Hostovského, 2004 Cenu
Jaroslava Seiferta, 2005 cenu Gratias Agit. 1992 mu čestné občanství
udělil Hradec Králové, 1997 byl vyznamenán Řádem
TGM, 1999 jmenován čestným doktorem Evangelické teologické
fakulty UK. Jeho rodný dům je označen pamětní deskou.
Publikoval monografie z oblasti mezinárodní politiky a diplomacie
(''Moscow and Jerusalem'', New York 1970), často přispíval
do lexikonů a časopisů. Těžiště F. práce však tkví v rozsáhlém
původním díle literárním, které poezií i prózou zachytilo židovskou
společnost v českých zemích, vztah k české kultuře
i hebrejské tradici, reflektovalo sionismus a založení státu Izrael,
přineslo svědectví o holocaustu a v neposlední řadě i o životě
v nově nalezené vlasti, v židovském státě. F. debutoval 1933
dílem ''Píseň o lítosti'', které, ač 1948 získalo literární cenu Evropského
literárního klubu, v Praze vyšlo až 1992. F. raná lyrická
tvorba byla ovlivněna F. Halasem a O. Fischerem. Předtucha
války i ozvěna válečné zkušenosti zazněly ve sbírkách ''Hebrejské melodie'' (1936), ''Evropské žalmy'' (1941), 
''Mrtvá ves'' (1943), ''Lyrický zápisník'' (1946) a ''Anglické sonety'' (1946).

Převážná část F. próz vznikala od sklonku sedmdesátých let, kdy
se po ukončení politické kariéry věnoval už jen literatuře. Autor
často v románech či povídkách volil formu autobiografických
vzpomínek, které vyprávěl buď sám, nebo je sděloval prostřednictvím
fiktivního vypravěče (''Dvorní šašci'', 1982; ''Loučení s Jeruzalémem'',
1997; ''Povídky ze starého cylindru'', 1998; ''Ulice zvaná Mamila'', 2006). Čapkovy apokryfy připomíná soubor F. povídek
''Figarova zlatá svatba'' (1987). Současný život svého druhého
domova Izraele zpracoval v několika povídkových knihách
(''Jeruzalémské povídky'', 1982; ''Z povídek nosiče břemen Ovadji'',
1985). Reminiscence na utrpení za holocaustu a otázky po
smyslu života, které se prolínají celým jeho dílem, se staly hlavním
motivem románů ''Dvorní šašci'' a ''Hodinář z uličky zvěrokruhu'' (1984), který F. napsal s bratrem. Téměř ve všech F. prózách
se objevují motivy jeho českého či jeruzalémského domova,
v nichž nalézal zdroj životní jistoty i naděje. F. byl autorem pohádek
pro děti (''Modrý kolotoč'', 1985; ''Strýček Bosko'', 1993; ''Říkali mu Sefi'', 1998). K titulům ze závěru F. života patří povídky ''Žlutý dům'' (2003), ''Prstoklady'' (2004) a román ''Vy, soudci athénští'' (2005). Koncem devadesátých let se obrátil zpět k biblickým
textům, které soudobému čtenáři přiblížil v překladech z hebrejštiny
''Kniha žalmů'' a ''Píseň písní zvaná Šalamounova''. V češtině
F. knihy nejprve vycházely v exilových nakladatelstvích, po
1989 se jich většina dočkala vydání v České republice. Byly rovněž
přeloženy do řady dalších jazyků.

Jeho bratrem byl herec, dramaturg, scénárista a psycholog '''Pavel F.''' (* 23. 2. 1922 Hradec Králové, † 28. 3. 2008 Tel Aviv /Izrael/).
Za války prošel nacistickým vězením, patřil k organizátorům
divadla v terezínském ghettu. Po osvobození hrál v Divadle
E. F. Buriana, poté pracoval jako scenárista ve Filmových ateliérech
na Barrandově. 1949 pod jménem Jan Krása emigroval do
Izraele, kde se uplatnil jako herec, režisér a dramaturg Komorního
divadla v Tel Avivu. 1960 odešel do USA, v New Yorku vystudoval
psychologii, 1967 se vrátil do Tel Avivu a pracoval jako psychoterapeut.
Pod hebrejským jménem Gabriel Dagan napsal divadelní
hry (''Jediná země'', 1948; ''Sambation'', 1958; ''Akvárium'',
1965; ''Setkání'', 1990; ''Vražda jako poznaná nutnost'', 1991). S bratrem
Viktorem spolupracoval na románu ''Hodinář z uličky zvěrokruhu'' a na vzpomínkové knize ''Trojpovídka o dluzích'' (2002).

'''L:''' LČL 1, s. 713; A. Mikulášek – V. Glosíková – A. B. Schulz, Literatura
s hvězdou Davidovou, 1998, s. 82–86 (se soupisem díla a literatury); SČS 1,
s. 173–175 (se soupisem díla a literatury); http://www.slovnikceskeliteratury.cz (s detailním soupisem díla a literatury); D. Emingerová, Dva životy, Hovory
s V. F., 2002; M. Kaďůrková, Setkání s V. F., 2002.

'''P:''' LA PNP, Praha, osobní fond.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/294240 Bibliografie dějin Českých zemí]

Marie Makariusová

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]

[[Kategorie:1912]]
[[Kategorie:Hradec_Králové]]
[[Kategorie:2006]]
[[Kategorie:Jeruzalém]]