FISHER Ludvík 25.3.1880-19.2.1945: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 211
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 20. 11. 2019, 18:37

Ludvík FISHER
Narození 25.3.1880
Místo narození Starý Kolín
Úmrtí 19.2.1945
Místo úmrtí Praha
Povolání 15- Lékaři
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 211

FISHER, Ludvík (pův. jm. Fischer), * 25. 3. 1880 Starý Kolín, † 19. 2. 1945 Praha, lékař, důstojník, účastník 1. odboje

Na pražské české univerzitě vystudoval medicínu, 1906–07 praktikoval na pražských klinikách, 1907–08 se seznamoval s pediatrií v Berlíně, Londýně a Oxfordu. Na podzim 1908 si v Chicagu otevřel ordinaci ženského a dětského lékařství. Brzy se zapojil do práce v americké pobočce Národní rady české a stal se předsedou Českoslovanského Červeného kříže v USA, přejmenovaného po vypuknutí války na Českoslovanský pomocný výbor. Z jeho podnětu vzniklo v září 1914 České národní sdružení, jehož byl zvolen předsedou. S představiteli Slovenské ligy podepsal Clevelandskou dohodu o vzájemné spolupráci a od října 1915 předsedal ústřední organizaci krajanského odboje, Československému národnímu sdružení. V listopadu 1915 spolupodepsal Masarykovo Provolání Českého komitétu zahraničního. Svou činností paralyzoval vliv odstředivých skupin a zajišťoval autoritu Masarykově Národní radě. Vedl kurýrní styk jak s T. G. Masarykem, tak s E. Benešem, po vstupu USA do války se snažil sjednat kontakt Velké Británie s česko-americkým krajanským odbojem. Generálem M. R. Štefánikem byl pověřen realizovat jeho záměry v Czechoslovak Commitee, jako člen předsednictva stál u zrodu Odbočky Národní rady československé v USA. V květnu 1917 se přihlásil do československých dobrovolnických vojenských jednotek, ale nadále setrval ve svých funkcích. V srpnu 1918 odplul s transportem dobrovolníků do Francie, kde se stal přednostou zdravotnické služby při Hlavním velitelství československého vojska. V září 1918 byl s posláním E. Beneše ve Washingtonu, po návratu velel vojenské nemocnici v Cognaku. V lednu 1919 evakuoval raněné do Prahy. V hodnosti podplukovníka zdravotnictva přeměnil jako velitel karlínskou Invalidovnu v legionářské zařízení. V srpnu 1919 byl jmenován přednostou 31. zdravotního oddělení ministerstva národní obrany (plk.). V prosinci 1922 nastoupil jako generál do čela 33. oddělení a 1927–39 řídil 4. (zdravotní) oddělení Prvního odboru ministerstva. Jako šéf československého vojenského zdravotnictva organizačně zajistil stavbu Masarykovy vojenské nemocnice v pražských Střešovicích, nadto řídil porodnické oddělení divizní nemocnice. V dubnu 1939 odešel do výslužby. Zemřel následkem těžkého zranění při bombardování Prahy. Z jeho literárních zájmů vzešly překlady románů Ch. Dickense Klub Pickwickův (1928) a Starožitníkův krám (1932), z odborných prací publikoval příručku Žena – matka – dítě (1924) a přednášku Sebevražednost a armáda (1932).

L: OSND 2/1, s. 582; ČsB 1, serie 11, 7. 9. 1937; Slovník prvního československého odboje, 1993, s. 40; Kolář Elity, s. 98–99; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci RČS 1920–1938, 2006, s. 215–216; http://forum. valka.cz.

P: VHA, Praha, poslužný spis legionáře a kvalifikační listina důstojníka.

Martin Kučera