FLÖGL Arnold 10.7.1885-20.11.1950: Porovnání verzí

Z Personal
(FLÖGL_Arnold_10.7.1885-20.11.1950)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 10.7.1885
 
| datum narození = 10.7.1885
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Kroměříž
 
| datum úmrtí = 20.11.1950
 
| datum úmrtí = 20.11.1950
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Bratislava (Slovensko)
 
| povolání = 78- Hudební interpret
 
| povolání = 78- Hudební interpret
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Arnold FLÖGL
+
}}
 +
 
 +
'''FLÖGL, Arnold,''' ''* 10. 7. 1885 Kroměříž, † 20. 11. 1950 Bratislava (Slovensko), operní zpěvák, režisér, pedagog''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny zahradníka. Po studiích byl 1906–12 zaměstnán
 +
v Martině jako zubní technik, kde se také oženil se slovenskou
 +
ochotnickou herečkou a cimbalistkou Annou Ivankovou.
 +
Civilní povolání ho však neuspokojovalo, jako talentovaný zpěvák
 +
disponující zvučným hlasem začal vystupovat v tamním zpěváckém spolku
 +
a 1912 zaujal rolí Kašpara v opeře C. M. Webera ''Čarostřelec''.
 +
1912/13 hostoval v pražském Národním divadle (Beneš,
 +
B. Smetana: ''Dalibor'') a začal se pěvecky školit u Emila
 +
Buriana. 1913–19 působil ve stálém angažmá v Národním divadle.
 +
1919 přestoupil do Královské opery v Záhřebu, kde do
 +
1924 zpíval a režíroval jihoslovanskou premiéru Janáčkovy ''Její pastorkyně'' (hudební nastudování M. Sachs). Po několika pohostinských
 +
vystoupeních v Praze se neúspěšně pokusil vrátit do
 +
Národního divadla, 1924–30 však získal angažmá v Národním
 +
divadle v Brně. Tato a později zejména bratislavská léta patřila
 +
k vrcholům jeho kariéry. Na brněnské scéně mj. ztvárnil 1924
 +
postavu Revírníka ve světové premiéře opery L. Janáčka ''Příhody lišky Bystroušky''. 1930 pohostinsky vystoupil v Praze se souborem
 +
Slovenského národního divadla v roli Pimena (M. P. Musorgskij,
 +
''Boris Godunov'') po boku F. I. Šaljapina, který F. výkon
 +
ocenil a navrhl mu, aby s ním alternoval v Paříži. F. poté natrvalo
 +
zakotvil v Bratislavě (1930–50), kde se stal respektovaným sólistou
 +
Slovenského národního divadla. 1935–45 vyučoval na bratislavské
 +
Hudební a dramatické akademii, respektive na pražské
 +
konzervatoři. K jeho žákům patřili např. J. Hadraba, O. Hanáková,
 +
G. Veclová. F. se zařadil k výrazným osobnostem, které ve
 +
třicátých a čtyřicátých letech profilovaly vývoj slovenského
 +
operního divadla. Jeho plný, zvučný bas a současně dramatický
 +
i komický talent mu zaručily role v českém, slovenském i světovém repertoáru. Vynikal zejména v operách A. Dvořáka (Lucifer,
 +
''Čert a Káča''; Vodník, ''Rusalka''), B. Smetany (Kecal, ''Prodaná nevěsta''; Paloucký, ''Hubička''; Chrudoš, ''Libuše''). V opeře V. Nováka
 +
na námět J. Vrchlického hry ''Karlštejn'' zpíval roli Arnošta
 +
z Pardubic, pro titulní roli Gildase (J. Jeremiáš: ''Starý král'') si ho
 +
vyžádal sám autor. Ve slovenských operách byl nezapomenutelným
 +
Neidingem (J. L. Bella: ''Kovář Wieland'') nebo bačou Mrnčem
 +
(V. Figuš-Bystrý: ''Detvan''). Ze světového repertoáru výrazně
 +
ztvárnil např. role: Gremin (P. I. Čajkovskij: ''Evžen Oněgin''),
 +
Pimen i Boris Godunov (M. P. Musorgskij: ''Boris Godunov''),
 +
Basilio (G. Rossini: ''Lazebník sevillský''),Don Pasquale (G.Donizetti:
 +
''Don Pasquale''), Mefistofeles (Ch. Gounod: ''Faust''), Heřman
 +
(R. Wagner: ''Tannhäuser''), Don Quijote (J. Massenet: ''Don Quijote'') ad. Vystupoval i v klasických operetách: Zaremba
 +
(O. Nedbal: ''Polská krev''), Kálmán Zsupán (J. Strauss ml.: ''Cikánský baron''). V Bratislavě se uplatnil také jako operní režisér, překladatel
 +
libret a propagátor lidové písně.
 +
 
 +
Zajímavou kapitolu ve F. kariéře představoval v závěru života
 +
film. Jeho sošné postavy výrazných rysů obličeje i zvučného hlasu
 +
využil český a slovenský film: Mrnčo (''Varúj!'', 1946); Starosta
 +
Volové Lehoty (''Čapkovy povídky'', 1947), Herec Balada (''Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář'', 1949, vše režie M. Frič),
 +
Dřevorubec Huco (''Vlčie diery'', 1948, režie P. Bielik).
 +
 
 +
'''L:''' OSND 2/1, s. 595; HS 1, s. 330; Opera Národního divadla v období Karla
 +
Kovařovice 2, 1969, rejstřík; ESL 2, s. 101–102; Ilustrovaný encyklopedický
 +
slovník 1, 1980, s. 660; ČBS, s. 148; J. Blaho, Pri storočnici A. F., in:
 +
Hudobný život 17, 1985, č. 14, s. 5; M. G., Trojjubileum speváka, in: Život
 +
35, 1985, č. 28, s. 58;NDa jeho předchůdci, s. 103 (se soupisem rolí); Encyklopédia
 +
dramatických umení Slovenska 1, Bratislava 1989, s. 388; BLS 2,
 +
s. 596; KRL 2, s. 1161; Encyclopaedia Beliana 4, Bratislava 2005, s. 467;
 +
http://archiv.narodni-divadlo.cz/ (se soupisem rolí).
 +
 
 +
Anna Šourková
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
  
 
[[Kategorie:1885]]
 
[[Kategorie:1885]]
 +
[[Kategorie:Kroměříž]]
 
[[Kategorie:1950]]
 
[[Kategorie:1950]]
 +
[[Kategorie:Bratislava]]

Verze z 5. 2. 2018, 17:55

Arnold FLÖGL
Narození 10.7.1885
Místo narození Kroměříž
Úmrtí 20.11.1950
Místo úmrtí Bratislava (Slovensko)
Povolání 78- Hudební interpret
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55427

FLÖGL, Arnold, * 10. 7. 1885 Kroměříž, † 20. 11. 1950 Bratislava (Slovensko), operní zpěvák, režisér, pedagog

Pocházel z rodiny zahradníka. Po studiích byl 1906–12 zaměstnán v Martině jako zubní technik, kde se také oženil se slovenskou ochotnickou herečkou a cimbalistkou Annou Ivankovou. Civilní povolání ho však neuspokojovalo, jako talentovaný zpěvák disponující zvučným hlasem začal vystupovat v tamním zpěváckém spolku a 1912 zaujal rolí Kašpara v opeře C. M. Webera Čarostřelec. 1912/13 hostoval v pražském Národním divadle (Beneš, B. Smetana: Dalibor) a začal se pěvecky školit u Emila Buriana. 1913–19 působil ve stálém angažmá v Národním divadle. 1919 přestoupil do Královské opery v Záhřebu, kde do 1924 zpíval a režíroval jihoslovanskou premiéru Janáčkovy Její pastorkyně (hudební nastudování M. Sachs). Po několika pohostinských vystoupeních v Praze se neúspěšně pokusil vrátit do Národního divadla, 1924–30 však získal angažmá v Národním divadle v Brně. Tato a později zejména bratislavská léta patřila k vrcholům jeho kariéry. Na brněnské scéně mj. ztvárnil 1924 postavu Revírníka ve světové premiéře opery L. Janáčka Příhody lišky Bystroušky. 1930 pohostinsky vystoupil v Praze se souborem Slovenského národního divadla v roli Pimena (M. P. Musorgskij, Boris Godunov) po boku F. I. Šaljapina, který F. výkon ocenil a navrhl mu, aby s ním alternoval v Paříži. F. poté natrvalo zakotvil v Bratislavě (1930–50), kde se stal respektovaným sólistou Slovenského národního divadla. 1935–45 vyučoval na bratislavské Hudební a dramatické akademii, respektive na pražské konzervatoři. K jeho žákům patřili např. J. Hadraba, O. Hanáková, G. Veclová. F. se zařadil k výrazným osobnostem, které ve třicátých a čtyřicátých letech profilovaly vývoj slovenského operního divadla. Jeho plný, zvučný bas a současně dramatický i komický talent mu zaručily role v českém, slovenském i světovém repertoáru. Vynikal zejména v operách A. Dvořáka (Lucifer, Čert a Káča; Vodník, Rusalka), B. Smetany (Kecal, Prodaná nevěsta; Paloucký, Hubička; Chrudoš, Libuše). V opeře V. Nováka na námět J. Vrchlického hry Karlštejn zpíval roli Arnošta z Pardubic, pro titulní roli Gildase (J. Jeremiáš: Starý král) si ho vyžádal sám autor. Ve slovenských operách byl nezapomenutelným Neidingem (J. L. Bella: Kovář Wieland) nebo bačou Mrnčem (V. Figuš-Bystrý: Detvan). Ze světového repertoáru výrazně ztvárnil např. role: Gremin (P. I. Čajkovskij: Evžen Oněgin), Pimen i Boris Godunov (M. P. Musorgskij: Boris Godunov), Basilio (G. Rossini: Lazebník sevillský),Don Pasquale (G.Donizetti: Don Pasquale), Mefistofeles (Ch. Gounod: Faust), Heřman (R. Wagner: Tannhäuser), Don Quijote (J. Massenet: Don Quijote) ad. Vystupoval i v klasických operetách: Zaremba (O. Nedbal: Polská krev), Kálmán Zsupán (J. Strauss ml.: Cikánský baron). V Bratislavě se uplatnil také jako operní režisér, překladatel libret a propagátor lidové písně.

Zajímavou kapitolu ve F. kariéře představoval v závěru života film. Jeho sošné postavy výrazných rysů obličeje i zvučného hlasu využil český a slovenský film: Mrnčo (Varúj!, 1946); Starosta Volové Lehoty (Čapkovy povídky, 1947), Herec Balada (Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář, 1949, vše režie M. Frič), Dřevorubec Huco (Vlčie diery, 1948, režie P. Bielik).

L: OSND 2/1, s. 595; HS 1, s. 330; Opera Národního divadla v období Karla Kovařovice 2, 1969, rejstřík; ESL 2, s. 101–102; Ilustrovaný encyklopedický slovník 1, 1980, s. 660; ČBS, s. 148; J. Blaho, Pri storočnici A. F., in: Hudobný život 17, 1985, č. 14, s. 5; M. G., Trojjubileum speváka, in: Život 35, 1985, č. 28, s. 58;NDa jeho předchůdci, s. 103 (se soupisem rolí); Encyklopédia dramatických umení Slovenska 1, Bratislava 1989, s. 388; BLS 2, s. 596; KRL 2, s. 1161; Encyclopaedia Beliana 4, Bratislava 2005, s. 467; http://archiv.narodni-divadlo.cz/ (se soupisem rolí).

Anna Šourková

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=FLÖGL_Arnold_10.7.1885-20.11.1950&oldid=101877“