FLANDERKOVÁ Julie 19.5.1904-31.1.1987: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Julie FLANDERKOVÁ
 
| jméno = Julie FLANDERKOVÁ
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Flanderkova Julie portret.jpg
 
| datum narození = 19.5.1904
 
| datum narození = 19.5.1904
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 31.1.1987
 
| datum úmrtí = 31.1.1987
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel
+
| povolání = 63- Spisovatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista
68- Redaktor nebo žurnalista
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 254
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 17. 8. 2020, 19:01

Julie FLANDERKOVÁ
Narození 19.5.1904
Místo narození Praha
Úmrtí 31.1.1987
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 254
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=51891

FLANDERKOVÁ, Julie (roz. Jelínková), * 19. 5. 1904 Praha, † 31. 1. 1987 Praha, spisovatelka, novinářka, grafoložka

Narodila se v úřednické rodině. Navštěvovala měšťanku ve Zlonicích (u Slaného) a po první světové válce Vyšší dívčí školu v Praze (1918–21). Poté se věnovala studiu jazyků, v Praze na UK složila zkoušky z němčiny a angličtiny a dále se zaměřila na tehdy u nás populární francouzštinu. 1922–23 žila v Paříži, kde se živila jako vychovatelka a docházela na univerzitní kursy francouzštiny. Jazykové znalosti zužitkovala po návratu do ČSR, kdy pracovala jako úřednice pražské turistické informační kanceláře. 1925 se provdala za Františka F. (* 18. 9. 1884, † 14. 1. 1953), novináře zaměřeného na obory kriminalistika a soudnictví, redaktora Venkova, zakladatele časopisu Soudní síň a soudního znalce písma. Měli spolu dceru a dva syny (Fanuše, Jiří, Radim). F. se od sňatku věnovala publicistice a literární tvorbě. Přispívala zejména do novin a časopisů Národní politika (od 1926), Modistka (1926–39, včetně redigování), Venkov (od 1927), Aktivisté (1936–38), Ženský obzor (od 1929), Lísteček (1939–40, včetně redigování), MO-NO (Módní noviny, 1946–48), Lidová demokracie (od 1950), Důvěrník (od 1966). Její beletristická prvotina Ejhle dítě (1936) čerpala z pařížských zážitků. Povídky pro dospělé i pro mládež, jakož i básně vycházely z osobních zkušeností a zachycovaly různá prostředí a země. Ráda cestovala, 1936 navštívila SSSR, později Řecko, opakovaně Itálii ad. Od 1949 pracovala v ženském mírovém hnutí a 1950–64 byla tajemnicí Ústředního výboru Československé strany lidové. Od 1964 působila jako soudní znalkyně písma. Tomuto oboru se věnovala soustavně už od třicátých let. Známá byla především její práce Grafologie pro každého (1947), která vyšla v několika vydáních. Rozhovor přibližující její osobnost a grafologické poznatky uveřejnil týdeník Mladý svět v březnu 1969. V rukopise zůstalo dílo Pět dnů, čtyři noci (1945).

D: Tristium Parisii. Verše, 1930; Úsměv Afrodity, 1940; Devatero kvítků, 1940.

L: LČL 1, s. 716–717; Kulturní adresář ČSR 1, A. Dolenský (ed.), 1934, s. 96; sine, Představte se sami, in: Mladý svět 12, 1969, č. 11.

Pavla Vošahlíková