FLEISCHMANN Ivo 21.6.1921-7.7.1997: Porovnání verzí

Z Personal
(FLEISCHMANN_Ivo_21.6.1921-1997)
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádka 4: Řádka 4:
 
| datum narození = 21.6.1921
 
| datum narození = 21.6.1921
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha
−
| datum úmrtí = 1997
+
| datum úmrtí = 7.7.1997
−
| místo úmrtí = Paříž
+
| místo úmrtí = Paříž (Francie)
−
| povolání = 63- Spisovatel
+
| povolání = 63- Spisovatel<br />64- Překladatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br />
−
64- Překladatel
+
−
68- Redaktor nebo žurnalista
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Ivo FLEISCHMANN
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 260-261
 +
}}
 +
 
 +
'''FLEISCHMANN, Ivo,''' ''* 21. 6. 1921 Praha, † 7. 7. 1997 Paříž (Francie), spisovatel, překladatel, diplomat''
 +
 
 +
Narodil se v rodině advokáta. Studoval na francouzském gymnáziu,
 +
po jeho zrušení maturoval 1940 na reálném gymnáziu
 +
v Praze. Za války pracoval v truhlářské dílně a zapojil se do odbojové
 +
činnosti. V květnu 1945 patřil k úzkému okruhu zakladatelů
 +
deníku ''Mladá fronta'' a později i stejnojmenného nakladatelství.
 +
1946 se oženil a byl vyslán jako československý kulturní
 +
atašé na velvyslanectví do Francie. V létě 1946 se s J. Šímou podílel
 +
na úspěšné pařížské výstavě mladých pražských výtvarníků.
 +
Spřátelil se s L. Aragonem, P. Eluardem, P. Soupaultem, T. Tzarou,
 +
J.-P. Sartrem aj. 1950 byl z funkce odvolán. 1950–55 působil
 +
na ministerstvu kultury, 1955–56 jako vedoucí oddělení pro
 +
styk s cizinou, 1956–64 byl redaktorem ''Literárních novin''. 1964
 +
se stal kulturním radou československého velvyslanectví ve
 +
Francii, 1969 vystoupil z diplomatických služeb a požádal tam
 +
o politický azyl. Přijal profesuru v Institut national des langues
 +
et civilisations orientales a místo vedoucího vědeckého pracovníka
 +
v Centre national de la recherche scientifique. Na obou
 +
pracovištích se zabýval hlavně českou literaturou, kterou propagoval
 +
i v tisku a encyklopediích. Jeho ženou byla fotografka a kolážistka
 +
Stanislava Fleischmannová-Jílovská (* 24. 9. 1919 Praha, <font color="red">† 30. 1. 2020 Praha</font>),
 +
dcera publicistky a překladatelky Staši Jílovské (1898–1955)
 +
a zpěváka a nakladatele Rudolfa Jílovského (1890–1954), dvojče
 +
fotografky Olgy Houskové-Jílovské. Manželé měli dvě děti,
 +
z nichž Michel F. (* 8. 2. 1952, Praha) je mediální podnikatel.
 +
F. raná lyrika sbírky ''Sad'' (1946) byla psána pod vlivem R. M. Rilkeho
 +
a ve formě sonetu se pokoušela o hlubší myšlenkové poselství
 +
protektorátního intelektuálního zrání. Druhá sbírka ''Sevřená oblaka'' (1946) vycházela z osobní zkušenosti milostného
 +
vzplanutí a izolace v konspiračním bytě. Obě knížky byly blízké
 +
dobovému směru dynamoarchismu. K socialistické rétorice se
 +
dočasně přihlásil ''Písní o růži'' (1948) a sbírkou ''Píseň velikého jara''
 +
(1953). Fejetonistický básnický deník F. podal ve sbírce ''Cestopis''
 +
(1956). Civilní pojetí poezie spojené s okouzlením daným okamžikem
 +
a silným existenciálním aspektem se ozvalo ve sbírce
 +
''Město, ty a já'' (1958), výrazně odpovídající na dobovou potřebu
 +
nedeklarativní, neideologické poezie. Existenciální prvek smyslu
 +
vlastního konání – osobního i generačního – zpracoval v příběhové
 +
poezii ''Smrt a zrození mladého muže a jiné příběhy''
 +
(1964). V pařížském exilu publikoval francouzsky psanou generační
 +
prózu. K válečné zkušenosti se vrátila kniha ''Arcanes aux cent tours'' (Paris 1983); účtování s vlastní generací podal v románu
 +
''Histoire de Jean'' (Paris 1986). Pozoruhodný esej o B. Pasternakovi
 +
publikoval 1978, česky vyšel 1997 pod názvem ''Boris Pasternak. Analýza jedné návštěvy''. Významné byly i jeho překlady
 +
''Antigony'' J. Anouilhe či ''Doznání'' od A. Londona, z angličtiny
 +
''Salome'' O. Wildea, s přítelem J. Vladislavem se účastnil práce na
 +
překladech italské renesanční lyriky.
 +
 
 +
'''L:''' SČS 1, s. 175–176; www.slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem díla a literatury).
 +
 
 +
Martin Kučera
  
−
== Literatura ==
 
−
  ČBS, 148; KK 1, 196; Generace 45, 69; Wlascher;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]

Verze z 3. 2. 2020, 09:21

Ivo FLEISCHMANN
Narození 21.6.1921
Místo narození Praha
Úmrtí 7.7.1997
Místo úmrtí Paříž (Francie)
Povolání 63- Spisovatel
64- Překladatel
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 260-261
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55396

FLEISCHMANN, Ivo, * 21. 6. 1921 Praha, † 7. 7. 1997 Paříž (Francie), spisovatel, překladatel, diplomat

Narodil se v rodině advokáta. Studoval na francouzském gymnáziu, po jeho zrušení maturoval 1940 na reálném gymnáziu v Praze. Za války pracoval v truhlářské dílně a zapojil se do odbojové činnosti. V květnu 1945 patřil k úzkému okruhu zakladatelů deníku Mladá fronta a později i stejnojmenného nakladatelství. 1946 se oženil a byl vyslán jako československý kulturní atašé na velvyslanectví do Francie. V létě 1946 se s J. Šímou podílel na úspěšné pařížské výstavě mladých pražských výtvarníků. Spřátelil se s L. Aragonem, P. Eluardem, P. Soupaultem, T. Tzarou, J.-P. Sartrem aj. 1950 byl z funkce odvolán. 1950–55 působil na ministerstvu kultury, 1955–56 jako vedoucí oddělení pro styk s cizinou, 1956–64 byl redaktorem Literárních novin. 1964 se stal kulturním radou československého velvyslanectví ve Francii, 1969 vystoupil z diplomatických služeb a požádal tam o politický azyl. Přijal profesuru v Institut national des langues et civilisations orientales a místo vedoucího vědeckého pracovníka v Centre national de la recherche scientifique. Na obou pracovištích se zabýval hlavně českou literaturou, kterou propagoval i v tisku a encyklopediích. Jeho ženou byla fotografka a kolážistka Stanislava Fleischmannová-Jílovská (* 24. 9. 1919 Praha, † 30. 1. 2020 Praha), dcera publicistky a překladatelky Staši Jílovské (1898–1955) a zpěváka a nakladatele Rudolfa Jílovského (1890–1954), dvojče fotografky Olgy Houskové-Jílovské. Manželé měli dvě děti, z nichž Michel F. (* 8. 2. 1952, Praha) je mediální podnikatel. F. raná lyrika sbírky Sad (1946) byla psána pod vlivem R. M. Rilkeho a ve formě sonetu se pokoušela o hlubší myšlenkové poselství protektorátního intelektuálního zrání. Druhá sbírka Sevřená oblaka (1946) vycházela z osobní zkušenosti milostného vzplanutí a izolace v konspiračním bytě. Obě knížky byly blízké dobovému směru dynamoarchismu. K socialistické rétorice se dočasně přihlásil Písní o růži (1948) a sbírkou Píseň velikého jara (1953). Fejetonistický básnický deník F. podal ve sbírce Cestopis (1956). Civilní pojetí poezie spojené s okouzlením daným okamžikem a silným existenciálním aspektem se ozvalo ve sbírce Město, ty a já (1958), výrazně odpovídající na dobovou potřebu nedeklarativní, neideologické poezie. Existenciální prvek smyslu vlastního konání – osobního i generačního – zpracoval v příběhové poezii Smrt a zrození mladého muže a jiné příběhy (1964). V pařížském exilu publikoval francouzsky psanou generační prózu. K válečné zkušenosti se vrátila kniha Arcanes aux cent tours (Paris 1983); účtování s vlastní generací podal v románu Histoire de Jean (Paris 1986). Pozoruhodný esej o B. Pasternakovi publikoval 1978, česky vyšel 1997 pod názvem Boris Pasternak. Analýza jedné návštěvy. Významné byly i jeho překlady Antigony J. Anouilhe či Doznání od A. Londona, z angličtiny Salome O. Wildea, s přítelem J. Vladislavem se účastnil práce na překladech italské renesanční lyriky.

L: SČS 1, s. 175–176; www.slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem díla a literatury).

Martin Kučera

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=FLEISCHMANN_Ivo_21.6.1921-7.7.1997&oldid=116578“