Verze z 21. 11. 2019, 16:17, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FLEISCHMANN Ivo 21.6.1921-7.7.1997

Z Personal
Ivo FLEISCHMANN
Narození 21.6.1921
Místo narození Praha
Úmrtí 7.7.1997
Místo úmrtí Paříž (Francie)
Povolání 63- Spisovatel
64- Překladatel
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 260-261

FLEISCHMANN, Ivo, * 21. 6. 1921 Praha, † 7. 7. 1997 Paříž (Francie), spisovatel, překladatel, diplomat

Narodil se v rodině advokáta. Studoval na francouzském gymnáziu, po jeho zrušení maturoval 1940 na reálném gymnáziu v Praze. Za války pracoval v truhlářské dílně a zapojil se do odbojové činnosti. V květnu 1945 patřil k úzkému okruhu zakladatelů deníku Mladá fronta a později i stejnojmenného nakladatelství. 1946 se oženil a byl vyslán jako československý kulturní atašé na velvyslanectví do Francie. V létě 1946 se s J. Šímou podílel na úspěšné pařížské výstavě mladých pražských výtvarníků. Spřátelil se s L. Aragonem, P. Eluardem, P. Soupaultem, T. Tzarou, J.-P. Sartrem aj. 1950 byl z funkce odvolán. 1950–55 působil na ministerstvu kultury, 1955–56 jako vedoucí oddělení pro styk s cizinou, 1956–64 byl redaktorem Literárních novin. 1964 se stal kulturním radou československého velvyslanectví ve Francii, 1969 vystoupil z diplomatických služeb a požádal tam o politický azyl. Přijal profesuru v Institut national des langues et civilisations orientales a místo vedoucího vědeckého pracovníka v Centre national de la recherche scientifique. Na obou pracovištích se zabýval hlavně českou literaturou, kterou propagoval i v tisku a encyklopediích. Jeho ženou byla fotografka a kolážistka Stanislava Fleischmannová-Jílovská (* 24. 9. 1919 Praha), dcera publicistky a překladatelky Staši Jílovské (1898–1955) a zpěváka a nakladatele Rudolfa Jílovského (1890–1954), dvojče fotografky Olgy Houskové-Jílovské. Manželé měli dvě děti, z nichž Michel F. (* 8. 2. 1952, Praha) je mediální podnikatel. F. raná lyrika sbírky Sad (1946) byla psána pod vlivem R. M. Rilkeho a ve formě sonetu se pokoušela o hlubší myšlenkové poselství protektorátního intelektuálního zrání. Druhá sbírka Sevřená oblaka (1946) vycházela z osobní zkušenosti milostného vzplanutí a izolace v konspiračním bytě. Obě knížky byly blízké dobovému směru dynamoarchismu. K socialistické rétorice se dočasně přihlásil Písní o růži (1948) a sbírkou Píseň velikého jara (1953). Fejetonistický básnický deník F. podal ve sbírce Cestopis (1956). Civilní pojetí poezie spojené s okouzlením daným okamžikem a silným existenciálním aspektem se ozvalo ve sbírce Město, ty a já (1958), výrazně odpovídající na dobovou potřebu nedeklarativní, neideologické poezie. Existenciální prvek smyslu vlastního konání – osobního i generačního – zpracoval v příběhové poezii Smrt a zrození mladého muže a jiné příběhy (1964). V pařížském exilu publikoval francouzsky psanou generační prózu. K válečné zkušenosti se vrátila kniha Arcanes aux cent tours (Paris 1983); účtování s vlastní generací podal v románu Histoire de Jean (Paris 1986). Pozoruhodný esej o B. Pasternakovi publikoval 1978, česky vyšel 1997 pod názvem Boris Pasternak. Analýza jedné návštěvy. Významné byly i jeho překlady Antigony J. Anouilhe či Doznání od A. Londona, z angličtiny Salome O. Wildea, s přítelem J. Vladislavem se účastnil práce na překladech italské renesanční lyriky.

L: SČS 1, s. 175–176; www.slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem díla a literatury).

Martin Kučera