FLEISSIG Karel 4.1.1912-7.2.1976: Porovnání verzí

Z Personal
(FLEISSIG_Karel_4.1.1912-7.2.1976)
 
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 4.1.1912
 
| datum narození = 4.1.1912
| místo narození =  
+
| místo narození = Líně (u Plzně)
 
| datum úmrtí = 7.2.1976
 
| datum úmrtí = 7.2.1976
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Plzeň
 
| povolání = 63- Spisovatel
 
| povolání = 63- Spisovatel
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Karel FLEISSIG
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 263
 +
}}
 +
 
 +
'''FLEISSIG, Karel,''' ''* 4. 1. 1912 Líně (u Plzně), † 7. 2. 1976 Plzeň, spisovatel''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny důlního zřízence. Maturoval 1931 na klasickém
 +
gymnáziu v Plzni a pak absolvoval Filozofickou a Právnickou
 +
fakultu UK v Praze; doktorát práv získal až po znovuotevření
 +
vysokých škol 1945. Za války byl advokátním praktikantem
 +
v Plzni, od 1943 totálně nasazen v továrně v Černošíně (u Stříbra).
 +
Po válce načas pracoval jako kriminální komisař a 1949–51 jako
 +
pracovník státní správy. 1951 nastoupil jako referent do regionálního
 +
studia Československého rozhlasu v Plzni; 1952–54 byl
 +
zaměstnán jako strojník a vedoucí závodní školy práce v Západočeských
 +
papírnách, poté se vrátil do rozhlasu. Vedle činnosti
 +
redaktora v literárně-dramatickém oddělení začal psát rozhlasové
 +
hry a podílel se na satirickém pořadu Panoptikum. Na přelomu
 +
padesátých a šedesátých let vážně onemocněl a musel opustit
 +
rozhlas, poté se uplatnil v krajském estrádním podniku, od
 +
1963 pak jako archivář plzeňského Státního oblastního archivu.
 +
1971 se stal ředitelem Knihovny města Plzně, po dvou letech
 +
odešel do penze. Pohřben byl na plzeňském Ústředním hřbitově.
 +
 
 +
Literárně debutoval již ve třicátých letech, více začal psát po
 +
osvobození. Zpočátku se věnoval hlavně poezii (''Melancholická láska'', 1934; ''Nebeská romance'', 1945), od šedesátých let zejména
 +
próze. Významně na něj zapůsobil prožitek nacistické okupace,
 +
který reflektoval v sérii knih ''Píseň o Martínkovi'' (1963),
 +
''Cestopis lásky'' (1971) a ''Ďábelská fuga'' (1976). Druhou skupinu jeho prací
 +
tvořily historické prózy, především ''Ryšavec s labutí'' (1947) o Mikuláši
 +
Dačickém z Heslova, ''Žoldnéřské intermezzo'' (1966) z dob
 +
třicetileté války, a posmrtně vydaná kniha
 +
''Za hvězdou mořeplavce Behaima'' (1977), inspirovaná osudy autora prvního dochovaného
 +
glóbu, německého geografa působícího v Portugalsku
 +
Martina Behaima, jemuž je někdy (i díky F. románu) přičítán
 +
český původ. Četné verše a překlady (i z orientálních literatur,
 +
mj. turkmenské, uzbecké či vietnamské) publikoval jen časopisecky
 +
nebo v rozhlase, souhrnně nebyly vydány ani jeho články
 +
o malířích a spisovatelích z Plzeňska, otiskované v západočeském
 +
listu ''Pravda''.
 +
 
 +
'''L:''' H. Ryšánková, Beletristé Západočeského kraje. K. F., 1970 (s bibliografií);
 +
LČL 1, s. 719–720; SČL, s. 86; J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický
 +
slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 177.
 +
 
 +
'''P:''' Archiv města Plzně, osobní pozůstalost.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/273685 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Jiří Martínek
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
  
 
[[Kategorie:1912]]
 
[[Kategorie:1912]]
 +
[[Kategorie:Líně]]
 
[[Kategorie:1976]]
 
[[Kategorie:1976]]
 +
[[Kategorie:Plzeň]]

Aktuální verze z 21. 11. 2019, 17:21

Karel FLEISSIG
Narození 4.1.1912
Místo narození Líně (u Plzně)
Úmrtí 7.2.1976
Místo úmrtí Plzeň
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 263

FLEISSIG, Karel, * 4. 1. 1912 Líně (u Plzně), † 7. 2. 1976 Plzeň, spisovatel

Pocházel z rodiny důlního zřízence. Maturoval 1931 na klasickém gymnáziu v Plzni a pak absolvoval Filozofickou a Právnickou fakultu UK v Praze; doktorát práv získal až po znovuotevření vysokých škol 1945. Za války byl advokátním praktikantem v Plzni, od 1943 totálně nasazen v továrně v Černošíně (u Stříbra). Po válce načas pracoval jako kriminální komisař a 1949–51 jako pracovník státní správy. 1951 nastoupil jako referent do regionálního studia Československého rozhlasu v Plzni; 1952–54 byl zaměstnán jako strojník a vedoucí závodní školy práce v Západočeských papírnách, poté se vrátil do rozhlasu. Vedle činnosti redaktora v literárně-dramatickém oddělení začal psát rozhlasové hry a podílel se na satirickém pořadu Panoptikum. Na přelomu padesátých a šedesátých let vážně onemocněl a musel opustit rozhlas, poté se uplatnil v krajském estrádním podniku, od 1963 pak jako archivář plzeňského Státního oblastního archivu. 1971 se stal ředitelem Knihovny města Plzně, po dvou letech odešel do penze. Pohřben byl na plzeňském Ústředním hřbitově.

Literárně debutoval již ve třicátých letech, více začal psát po osvobození. Zpočátku se věnoval hlavně poezii (Melancholická láska, 1934; Nebeská romance, 1945), od šedesátých let zejména próze. Významně na něj zapůsobil prožitek nacistické okupace, který reflektoval v sérii knih Píseň o Martínkovi (1963), Cestopis lásky (1971) a Ďábelská fuga (1976). Druhou skupinu jeho prací tvořily historické prózy, především Ryšavec s labutí (1947) o Mikuláši Dačickém z Heslova, Žoldnéřské intermezzo (1966) z dob třicetileté války, a posmrtně vydaná kniha Za hvězdou mořeplavce Behaima (1977), inspirovaná osudy autora prvního dochovaného glóbu, německého geografa působícího v Portugalsku Martina Behaima, jemuž je někdy (i díky F. románu) přičítán český původ. Četné verše a překlady (i z orientálních literatur, mj. turkmenské, uzbecké či vietnamské) publikoval jen časopisecky nebo v rozhlase, souhrnně nebyly vydány ani jeho články o malířích a spisovatelích z Plzeňska, otiskované v západočeském listu Pravda.

L: H. Ryšánková, Beletristé Západočeského kraje. K. F., 1970 (s bibliografií); LČL 1, s. 719–720; SČL, s. 86; J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 177.

P: Archiv města Plzně, osobní pozůstalost.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Martínek