FLEISSNER Richard 3.4.1903-4.5.1989: Porovnání verzí
(FLEISSNER_Richard_3.4.1903-4.5.1989) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 3.4.1903 | | datum narození = 3.4.1903 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Město Touškov (u Plzně) |
| datum úmrtí = 4.5.1989 | | datum úmrtí = 4.5.1989 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Gräfelfing (u Mnichova, Německo) |
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''FLEISSNER, Richard,''' ''* 3. 4. 1903 Město Touškov (u Plzně), † 4. 5. 1989 Gräfelfing (u Mnichova, Německo), malíř, grafik, pedagog'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny správce soudní kanceláře, 1921 maturoval na | ||
+ | reálce v Litoměřicích, 1919–21 navštěvoval soukromé hodiny | ||
+ | malby. Na pražské AVU studoval 1921–25 v grafické speciálce | ||
+ | A. Brömseho, absolvoval 1926 v ateliéru F. Thieleho. Jako mimořádný | ||
+ | posluchač studoval paralelně 1921–25 na Filozofické | ||
+ | fakultě Německé univerzity, 1923–25 na německé technice, | ||
+ | 1925 získal oprávnění vyučovat na středních školách kreslení, | ||
+ | matematiku a geometrii. Už na AVU na sebe upozornil výrazným | ||
+ | grafickým talentem, 1922 obdržel druhou, 1923 první cenu | ||
+ | žáků Akademie, 1924 stipendium Grand Prix de Rome. Kresby | ||
+ | a akvarely tvořil během studijních cest do Itálie, Francie a k Severnímu | ||
+ | moři, jedním z jeho životních témat se stala přímořská | ||
+ | krajina. V raném grafickém díle F. vstřebával vlivy neosymbolismu, | ||
+ | pozdní secese a německého expresionismu. Grafické listy | ||
+ | (hlavně suchá jehla, lept, akvatinta) se zabývaly převážně portrétními | ||
+ | studiemi a krajinou s dominantou vodního toku | ||
+ | (Labe) nebo moře. 1925–27 byl profesorem na reálném gymnáziu | ||
+ | v Aši, od 1927 vyučoval na Státní odborné škole pro umělecká | ||
+ | řemesla v Jablonci nad Nisou, v témže roce se oženil s jabloneckou | ||
+ | rodačkou, malířkou a grafičkou Edith Plischkeovou | ||
+ | (1900–1957). Stali se spolu členy skupin Metznerbund a Oktobergruppe, | ||
+ | od 1931 byl F. členem Prager Secession. Od konce | ||
+ | dvacátých let se vyhraňoval jeho krajinářský zájem; zobrazoval | ||
+ | jak krajinu Polabí a Jizerských hor, tak Středomoří a Severního | ||
+ | moře. Příznačné bylo emotivní prožívání krajinných motivů, | ||
+ | např. snaha o zachycení zamlženosti, využití běloby u světelných | ||
+ | krajin z jihu, zadumanost, pochmurnost a evokace chladného | ||
+ | vlhka u krajin ze severu. Po 1933 se F. veřejně distancoval od nacistické | ||
+ | ideologie, vystavoval v rámci československých expozic | ||
+ | 1936 v Benátkách a 1937 v Moskvě a Leningradě. V Jablonci | ||
+ | zorganizoval ve vlastní výpravě české představení slovenské pohádky | ||
+ | ''Zlatá nit''. V Berlíně 1937 jeho dílo zařadili do kategorie | ||
+ | tzv. zvrhlého umění. 1939 bylo na jablonecké škole zrušeno oddělení | ||
+ | dekorativní a figurativní malby, které F. založil a vedl, | ||
+ | 1941 byl zbaven profesury, vyloučen z umělecké komory a poslán | ||
+ | na frontu. Hrozbě válečného soudu za napomáhání nepříteli | ||
+ | na konci války unikl. Ač oba manželé jako antifašisté neztratili | ||
+ | československé občanství, rozhodli se 1946 odejít do americké | ||
+ | zóny v Německu. Odjeli i s majetkem v samostatném železničním | ||
+ | vagoně, který jim sloužil na začátku mnichovského pobytu | ||
+ | jako obydlí. 1948 byl F. povolán jako profesor nauky o barvě | ||
+ | a uměleckých formách a kresbě aktu na obnovenou mnichovskou | ||
+ | školu (Deutsche Meisterschule für Mode), odkud odešel | ||
+ | 1965 do důchodu. Později se stal ještě docentem na učitelském | ||
+ | ústavu (Berufspädagogisches Institut). V padesátých letech navázal | ||
+ | na předválečné dílo zprvu v ženském portrétu a aktu. Brzy | ||
+ | se soustředil na krajinu, stále více abstrahovanou, geometrizovanou | ||
+ | a traktovanou v oddělených barevných plochách. Z konkrétního | ||
+ | krajinného motivu vyvodil strukturálně abstraktní | ||
+ | tvar, často využil kombinované techniky (akvarelu, křídy, monotypu, | ||
+ | rezerváže, koláže). V sedmdesátých letech oživil zaujetí | ||
+ | pro severoněmeckou přímořskou krajinu, kde dlouhé mělčiny | ||
+ | vod a písků splývají s nebem, kde se setkává světlo a tma, realita | ||
+ | a fantazie. Tyto vrcholné F. malby vznikaly z jemné kresby kuličkovým | ||
+ | perem a nanášením ofsetové kresebné techniky, teprve | ||
+ | dodatečně zbarvované. Po smrti své druhé ženy Inge Kernové | ||
+ | († 1980) se F. umělecky odmlčel. Patřil k nejvýznamnějším sudetoněmeckým | ||
+ | malířům, jeho výtvarnou pozůstalost uchovává | ||
+ | Museum Ostdeutsche Galerie v Řezně a stálá expozice z jeho | ||
+ | díla se nachází v Egerländer Kunstgalerie v Marktredwitzu. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Toman 1, s. 226; NEČVU 1, s. 183; NEČVUD, s. 208; EBL 1, s. 144; | ||
+ | S. Florschütz, R. F., 1991; O. Doskočil, Krajina Litoměřicka a Českého středohoří | ||
+ | v proměnách malířských slohů 19. a 20. století, 2000, s. 61–64; | ||
+ | J. Strnad, R. F., katalog, 2003; týž, R. F. – navzdory osudu, in: Krkonoše a Jizerské | ||
+ | hory 37, 2004, č. 4, s. 32–33; týž, Malíř a grafik R. F., in: Ateliér 17, | ||
+ | 2004, č. 3, s. 4. | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
[[Kategorie:1903]] | [[Kategorie:1903]] | ||
+ | [[Kategorie:Město Touškov]] | ||
[[Kategorie:1989]] | [[Kategorie:1989]] | ||
+ | [[Kategorie:Gräfelfing]] |
Verze z 3. 2. 2018, 15:09
Richard FLEISSNER | |
Narození | 3.4.1903 |
---|---|
Místo narození | Město Touškov (u Plzně) |
Úmrtí | 4.5.1989 |
Místo úmrtí | Gräfelfing (u Mnichova, Německo) |
Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44955 |
FLEISSNER, Richard, * 3. 4. 1903 Město Touškov (u Plzně), † 4. 5. 1989 Gräfelfing (u Mnichova, Německo), malíř, grafik, pedagog
Pocházel z rodiny správce soudní kanceláře, 1921 maturoval na reálce v Litoměřicích, 1919–21 navštěvoval soukromé hodiny malby. Na pražské AVU studoval 1921–25 v grafické speciálce A. Brömseho, absolvoval 1926 v ateliéru F. Thieleho. Jako mimořádný posluchač studoval paralelně 1921–25 na Filozofické fakultě Německé univerzity, 1923–25 na německé technice, 1925 získal oprávnění vyučovat na středních školách kreslení, matematiku a geometrii. Už na AVU na sebe upozornil výrazným grafickým talentem, 1922 obdržel druhou, 1923 první cenu žáků Akademie, 1924 stipendium Grand Prix de Rome. Kresby a akvarely tvořil během studijních cest do Itálie, Francie a k Severnímu moři, jedním z jeho životních témat se stala přímořská krajina. V raném grafickém díle F. vstřebával vlivy neosymbolismu, pozdní secese a německého expresionismu. Grafické listy (hlavně suchá jehla, lept, akvatinta) se zabývaly převážně portrétními studiemi a krajinou s dominantou vodního toku (Labe) nebo moře. 1925–27 byl profesorem na reálném gymnáziu v Aši, od 1927 vyučoval na Státní odborné škole pro umělecká řemesla v Jablonci nad Nisou, v témže roce se oženil s jabloneckou rodačkou, malířkou a grafičkou Edith Plischkeovou (1900–1957). Stali se spolu členy skupin Metznerbund a Oktobergruppe, od 1931 byl F. členem Prager Secession. Od konce dvacátých let se vyhraňoval jeho krajinářský zájem; zobrazoval jak krajinu Polabí a Jizerských hor, tak Středomoří a Severního moře. Příznačné bylo emotivní prožívání krajinných motivů, např. snaha o zachycení zamlženosti, využití běloby u světelných krajin z jihu, zadumanost, pochmurnost a evokace chladného vlhka u krajin ze severu. Po 1933 se F. veřejně distancoval od nacistické ideologie, vystavoval v rámci československých expozic 1936 v Benátkách a 1937 v Moskvě a Leningradě. V Jablonci zorganizoval ve vlastní výpravě české představení slovenské pohádky Zlatá nit. V Berlíně 1937 jeho dílo zařadili do kategorie tzv. zvrhlého umění. 1939 bylo na jablonecké škole zrušeno oddělení dekorativní a figurativní malby, které F. založil a vedl, 1941 byl zbaven profesury, vyloučen z umělecké komory a poslán na frontu. Hrozbě válečného soudu za napomáhání nepříteli na konci války unikl. Ač oba manželé jako antifašisté neztratili československé občanství, rozhodli se 1946 odejít do americké zóny v Německu. Odjeli i s majetkem v samostatném železničním vagoně, který jim sloužil na začátku mnichovského pobytu jako obydlí. 1948 byl F. povolán jako profesor nauky o barvě a uměleckých formách a kresbě aktu na obnovenou mnichovskou školu (Deutsche Meisterschule für Mode), odkud odešel 1965 do důchodu. Později se stal ještě docentem na učitelském ústavu (Berufspädagogisches Institut). V padesátých letech navázal na předválečné dílo zprvu v ženském portrétu a aktu. Brzy se soustředil na krajinu, stále více abstrahovanou, geometrizovanou a traktovanou v oddělených barevných plochách. Z konkrétního krajinného motivu vyvodil strukturálně abstraktní tvar, často využil kombinované techniky (akvarelu, křídy, monotypu, rezerváže, koláže). V sedmdesátých letech oživil zaujetí pro severoněmeckou přímořskou krajinu, kde dlouhé mělčiny vod a písků splývají s nebem, kde se setkává světlo a tma, realita a fantazie. Tyto vrcholné F. malby vznikaly z jemné kresby kuličkovým perem a nanášením ofsetové kresebné techniky, teprve dodatečně zbarvované. Po smrti své druhé ženy Inge Kernové († 1980) se F. umělecky odmlčel. Patřil k nejvýznamnějším sudetoněmeckým malířům, jeho výtvarnou pozůstalost uchovává Museum Ostdeutsche Galerie v Řezně a stálá expozice z jeho díla se nachází v Egerländer Kunstgalerie v Marktredwitzu.
L: Toman 1, s. 226; NEČVU 1, s. 183; NEČVUD, s. 208; EBL 1, s. 144; S. Florschütz, R. F., 1991; O. Doskočil, Krajina Litoměřicka a Českého středohoří v proměnách malířských slohů 19. a 20. století, 2000, s. 61–64; J. Strnad, R. F., katalog, 2003; týž, R. F. – navzdory osudu, in: Krkonoše a Jizerské hory 37, 2004, č. 4, s. 32–33; týž, Malíř a grafik R. F., in: Ateliér 17, 2004, č. 3, s. 4.
Martin Kučera