FLEKÁČEK Josef 2.2.1857-19.9.1906: Porovnání verzí

Z Personal
(FLEKÁČEK_Josef_2.2.1857-19.9.1906)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 2.2.1857
 
| datum narození = 2.2.1857
| místo narození =  
+
| místo narození = Uhlířské Janovice (u Kutné Hory)
 
| datum úmrtí = 19.9.1906
 
| datum úmrtí = 19.9.1906
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Žižkov (dnes Praha)
 
| povolání = 61- Pedagog
 
| povolání = 61- Pedagog
 
63- Spisovatel
 
63- Spisovatel
Řádka 12: Řádka 12:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Josef FLEKÁČEK
+
}}
 +
 
 +
'''FLEKÁČEK, Josef,''' ''* 2. 2. 1857 Uhlířské Janovice (u Kutné Hory), † 19. 9. 1906 Žižkov (dnes Praha), pedagog, spisovatel, překladatel''
 +
 
 +
Syn kancelisty okresního úřadu a Marie, roz. Dvořáčkové. Studoval
 +
na nižším gymnáziu v Benešově (1868–71) a Mladé Boleslavi
 +
(1871–72) a na učitelském ústavu v Praze, kde 1876 maturoval.
 +
Pak učil v Šopce (dnes Pšovka u Mělníka), Vysočanech
 +
(dnes Praha) a nakonec jako řídící učitel měšťanské školy na
 +
Žižkově (dnes Praha), kde dožil.
 +
 
 +
Vydal několik překladů prózy z italštiny, slovník a průvodce po
 +
Itálii, což byla první česko-italská konverzační kniha pro turisty.
 +
Samostatně publikoval další původní práce, a to divadelní hry,
 +
povídky, povídkové soubory a tzv. gratulanty (návody k proslovům
 +
a recitacím pro školu a veřejnost), které určil především
 +
mládeži různého věku. V beletristicko-naučných a historických
 +
prózách, v cestopisných a přírodopisných obrázcích vyprávěl
 +
např. o Janu Boskovi a salesiánech, Petru Velikém, českých korunovačních
 +
klenotech, životě zasloužilých českých mužů a žen.
 +
Nevyhnul se didaktismu a bojovnému katolicismu. Psal drobnější
 +
články, povídky, úvahy, básně, katolicky orientované divadelní
 +
a literární kritiky do dobových časopisů (mj. ''Světozor'', ''Lumír'',
 +
''Komenský'', ''Mělničan'', ''Posel z Budče'', ''Vlasť'', ''Školník'', ''Česká škola'', ''Beseda učitelská'',
 +
''Malý čtenář'', ''Obrazy života'', ''Paleček'', ''Pšovan'',
 +
''Zlaté mládí'', ''Vychovatel''). Používal pseudonym Jos. Fl. Karafiát
 +
a šifru Jos. Fl. Kromě kalendáře ''Svatý Vojtěch'' (1902) redigoval
 +
a psal do knižnice ''Besedy mládeže'' vydávané M. Knappem
 +
v Praze.
 +
 
 +
'''D:''' překlady, výběr: V. Bersezio, Slepcův pes. Povídka, 1882; G. Boccaccio,
 +
Dekameron. Sto povídek.12, 1881 (Jos. Fl. Karafiát); Půl dne v hôtelu. Dramatický
 +
žert v jednom jednání, 1882; E. Belli-Blanes, Čínská zeď. Fraška
 +
v jednom jednání, 1882; F. Mastriani, Můj osud záhrobný, 1882; C. Cantu,
 +
Dobré dítě. Povídky mého učitele, 1890. Hry: Husité před Naumburkem.
 +
Dramatický výjev,1885; Návrat. Činohra ve třech jednáních, 1897; Čarovná
 +
noc. Vánoční hra ve třech jednáních, 1897 (s A. K. Knorrem); Pro kříž Kristův.
 +
Dějepisná činohra ve třech jednáních, 1900; Pouť sirotka. Vánoční hra
 +
ve 3. jednáních,1900; gratulanty: České květy. Příležitostné verše a promluvení,
 +
oslovení, řeči, proslovy a přání k různým slavnostem školním a občanským,
 +
1887. Beletrie: Růžové lístky. Původní povídky, 1884; Ze života. Původní
 +
povídky, 1885; Drobné obrázky dějepisné, 1888; Obrázky cestopisné
 +
a zeměpisné, 1889; Drobné povídky dějepisné, 1890; Náučné povídky setníka
 +
Hvězdy, 1890; Ve službách Bedřicha Velikého. Původní povídka z doby
 +
sedmileté války, 1891; Z českého světa. Povídky a obrázky ze života zasloužilých
 +
českých mužů a žen12, 1892, 1898; Boje a vítězství. Historické povídky
 +
a obrazy 12, 1898–1899. Ostatní práce: Průvodce po Itálii. Praktická konversační
 +
knížka pro touristy a cestující..., 1888; Stručný slovník česko-italský,
 +
obsahující zásobu nejobyčejnějších slov a významů, 1890; Průvodce Prahou
 +
a jejími církevními a dějepisnými památkami, 1898 (s J. Vávrou).
 +
 
 +
'''L:''' OSN 9, s. 297–298 (s neúplným soupisem díla); LČL 1, s. 720–721 (se
 +
soupisem díla a kritik); T. Studenovský, Slovník českých autorů knih pro
 +
chlapce (a nejen pro ně), 2000, s. 35; B. Sajvera, Osobnosti Uhlířskojanovicka,
 +
2006, s. 20; www.amaterskedivadlo.cz.
 +
 
 +
'''P:''' SOA, Praha, matr. nar. řkt. f. ú. Uhlířské Janovice, 1854–1865, inv. č. 8,
 +
fol. 51; Divadelní ústav, Praha, knihovna (překlady a hry).
 +
 
 +
Gustav Novotný, Šárka Novotná
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
Řádka 20: Řádka 80:
  
 
[[Kategorie:1857]]
 
[[Kategorie:1857]]
 +
[[Kategorie:Uhlířské Janovice]]
 
[[Kategorie:1906]]
 
[[Kategorie:1906]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 3. 2. 2018, 15:29

Josef FLEKÁČEK
Narození 2.2.1857
Místo narození Uhlířské Janovice (u Kutné Hory)
Úmrtí 19.9.1906
Místo úmrtí Žižkov (dnes Praha)
Povolání

61- Pedagog 63- Spisovatel 64- Překladatel

65- Literární historik, kritik nebo teoretik

FLEKÁČEK, Josef, * 2. 2. 1857 Uhlířské Janovice (u Kutné Hory), † 19. 9. 1906 Žižkov (dnes Praha), pedagog, spisovatel, překladatel

Syn kancelisty okresního úřadu a Marie, roz. Dvořáčkové. Studoval na nižším gymnáziu v Benešově (1868–71) a Mladé Boleslavi (1871–72) a na učitelském ústavu v Praze, kde 1876 maturoval. Pak učil v Šopce (dnes Pšovka u Mělníka), Vysočanech (dnes Praha) a nakonec jako řídící učitel měšťanské školy na Žižkově (dnes Praha), kde dožil.

Vydal několik překladů prózy z italštiny, slovník a průvodce po Itálii, což byla první česko-italská konverzační kniha pro turisty. Samostatně publikoval další původní práce, a to divadelní hry, povídky, povídkové soubory a tzv. gratulanty (návody k proslovům a recitacím pro školu a veřejnost), které určil především mládeži různého věku. V beletristicko-naučných a historických prózách, v cestopisných a přírodopisných obrázcích vyprávěl např. o Janu Boskovi a salesiánech, Petru Velikém, českých korunovačních klenotech, životě zasloužilých českých mužů a žen. Nevyhnul se didaktismu a bojovnému katolicismu. Psal drobnější články, povídky, úvahy, básně, katolicky orientované divadelní a literární kritiky do dobových časopisů (mj. Světozor, Lumír, Komenský, Mělničan, Posel z Budče, Vlasť, Školník, Česká škola, Beseda učitelská, Malý čtenář, Obrazy života, Paleček, Pšovan, Zlaté mládí, Vychovatel). Používal pseudonym Jos. Fl. Karafiát a šifru Jos. Fl. Kromě kalendáře Svatý Vojtěch (1902) redigoval a psal do knižnice Besedy mládeže vydávané M. Knappem v Praze.

D: překlady, výběr: V. Bersezio, Slepcův pes. Povídka, 1882; G. Boccaccio, Dekameron. Sto povídek.12, 1881 (Jos. Fl. Karafiát); Půl dne v hôtelu. Dramatický žert v jednom jednání, 1882; E. Belli-Blanes, Čínská zeď. Fraška v jednom jednání, 1882; F. Mastriani, Můj osud záhrobný, 1882; C. Cantu, Dobré dítě. Povídky mého učitele, 1890. Hry: Husité před Naumburkem. Dramatický výjev,1885; Návrat. Činohra ve třech jednáních, 1897; Čarovná noc. Vánoční hra ve třech jednáních, 1897 (s A. K. Knorrem); Pro kříž Kristův. Dějepisná činohra ve třech jednáních, 1900; Pouť sirotka. Vánoční hra ve 3. jednáních,1900; gratulanty: České květy. Příležitostné verše a promluvení, oslovení, řeči, proslovy a přání k různým slavnostem školním a občanským, 1887. Beletrie: Růžové lístky. Původní povídky, 1884; Ze života. Původní povídky, 1885; Drobné obrázky dějepisné, 1888; Obrázky cestopisné a zeměpisné, 1889; Drobné povídky dějepisné, 1890; Náučné povídky setníka Hvězdy, 1890; Ve službách Bedřicha Velikého. Původní povídka z doby sedmileté války, 1891; Z českého světa. Povídky a obrázky ze života zasloužilých českých mužů a žen12, 1892, 1898; Boje a vítězství. Historické povídky a obrazy 12, 1898–1899. Ostatní práce: Průvodce po Itálii. Praktická konversační knížka pro touristy a cestující..., 1888; Stručný slovník česko-italský, obsahující zásobu nejobyčejnějších slov a významů, 1890; Průvodce Prahou a jejími církevními a dějepisnými památkami, 1898 (s J. Vávrou).

L: OSN 9, s. 297–298 (s neúplným soupisem díla); LČL 1, s. 720–721 (se soupisem díla a kritik); T. Studenovský, Slovník českých autorů knih pro chlapce (a nejen pro ně), 2000, s. 35; B. Sajvera, Osobnosti Uhlířskojanovicka, 2006, s. 20; www.amaterskedivadlo.cz.

P: SOA, Praha, matr. nar. řkt. f. ú. Uhlířské Janovice, 1854–1865, inv. č. 8, fol. 51; Divadelní ústav, Praha, knihovna (překlady a hry).

Gustav Novotný, Šárka Novotná