FLEKÁČEK Josef 2.2.1857-19.9.1906: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 19.9.1906
 
| datum úmrtí = 19.9.1906
 
| místo úmrtí = Žižkov (dnes Praha)
 
| místo úmrtí = Žižkov (dnes Praha)
| povolání = 61- Pedagog
+
| povolání = 61- Pedagog<br />63- Spisovatel<br />64- Překladatel<br />65- Literární historik, kritik nebo teoretik<br />
63- Spisovatel
+
64- Překladatel
+
65- Literární historik, kritik nebo teoretik
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 265
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 21. 11. 2019, 16:25

Josef FLEKÁČEK
Narození 2.2.1857
Místo narození Uhlířské Janovice (u Kutné Hory)
Úmrtí 19.9.1906
Místo úmrtí Žižkov (dnes Praha)
Povolání 61- Pedagog
63- Spisovatel
64- Překladatel
65- Literární historik, kritik nebo teoretik
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 265

FLEKÁČEK, Josef, * 2. 2. 1857 Uhlířské Janovice (u Kutné Hory), † 19. 9. 1906 Žižkov (dnes Praha), pedagog, spisovatel, překladatel

Syn kancelisty okresního úřadu a Marie, roz. Dvořáčkové. Studoval na nižším gymnáziu v Benešově (1868–71) a Mladé Boleslavi (1871–72) a na učitelském ústavu v Praze, kde 1876 maturoval. Pak učil v Šopce (dnes Pšovka u Mělníka), Vysočanech (dnes Praha) a nakonec jako řídící učitel měšťanské školy na Žižkově (dnes Praha), kde dožil.

Vydal několik překladů prózy z italštiny, slovník a průvodce po Itálii, což byla první česko-italská konverzační kniha pro turisty. Samostatně publikoval další původní práce, a to divadelní hry, povídky, povídkové soubory a tzv. gratulanty (návody k proslovům a recitacím pro školu a veřejnost), které určil především mládeži různého věku. V beletristicko-naučných a historických prózách, v cestopisných a přírodopisných obrázcích vyprávěl např. o Janu Boskovi a salesiánech, Petru Velikém, českých korunovačních klenotech, životě zasloužilých českých mužů a žen. Nevyhnul se didaktismu a bojovnému katolicismu. Psal drobnější články, povídky, úvahy, básně, katolicky orientované divadelní a literární kritiky do dobových časopisů (mj. Světozor, Lumír, Komenský, Mělničan, Posel z Budče, Vlasť, Školník, Česká škola, Beseda učitelská, Malý čtenář, Obrazy života, Paleček, Pšovan, Zlaté mládí, Vychovatel). Používal pseudonym Jos. Fl. Karafiát a šifru Jos. Fl. Kromě kalendáře Svatý Vojtěch (1902) redigoval a psal do knižnice Besedy mládeže vydávané M. Knappem v Praze.

D: překlady, výběr: V. Bersezio, Slepcův pes. Povídka, 1882; G. Boccaccio, Dekameron. Sto povídek.12, 1881 (Jos. Fl. Karafiát); Půl dne v hôtelu. Dramatický žert v jednom jednání, 1882; E. Belli-Blanes, Čínská zeď. Fraška v jednom jednání, 1882; F. Mastriani, Můj osud záhrobný, 1882; C. Cantu, Dobré dítě. Povídky mého učitele, 1890. Hry: Husité před Naumburkem. Dramatický výjev,1885; Návrat. Činohra ve třech jednáních, 1897; Čarovná noc. Vánoční hra ve třech jednáních, 1897 (s A. K. Knorrem); Pro kříž Kristův. Dějepisná činohra ve třech jednáních, 1900; Pouť sirotka. Vánoční hra ve 3. jednáních,1900; gratulanty: České květy. Příležitostné verše a promluvení, oslovení, řeči, proslovy a přání k různým slavnostem školním a občanským, 1887. Beletrie: Růžové lístky. Původní povídky, 1884; Ze života. Původní povídky, 1885; Drobné obrázky dějepisné, 1888; Obrázky cestopisné a zeměpisné, 1889; Drobné povídky dějepisné, 1890; Náučné povídky setníka Hvězdy, 1890; Ve službách Bedřicha Velikého. Původní povídka z doby sedmileté války, 1891; Z českého světa. Povídky a obrázky ze života zasloužilých českých mužů a žen12, 1892, 1898; Boje a vítězství. Historické povídky a obrazy 12, 1898–1899. Ostatní práce: Průvodce po Itálii. Praktická konversační knížka pro touristy a cestující..., 1888; Stručný slovník česko-italský, obsahující zásobu nejobyčejnějších slov a významů, 1890; Průvodce Prahou a jejími církevními a dějepisnými památkami, 1898 (s J. Vávrou).

L: OSN 9, s. 297–298 (s neúplným soupisem díla); LČL 1, s. 720–721 (se soupisem díla a kritik); T. Studenovský, Slovník českých autorů knih pro chlapce (a nejen pro ně), 2000, s. 35; B. Sajvera, Osobnosti Uhlířskojanovicka, 2006, s. 20; www.amaterskedivadlo.cz.

P: SOA, Praha, matr. nar. řkt. f. ú. Uhlířské Janovice, 1854–1865, inv. č. 8, fol. 51; Divadelní ústav, Praha, knihovna (překlady a hry).

Gustav Novotný, Šárka Novotná