FLORIAN Miroslav 10.5.1931-10.5.1996: Porovnání verzí

Z Personal
(FLORIAN_Miroslav_10.5.1931-10.5.1996)
 
Řádka 10: Řádka 10:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Miroslav FLORIAN
+
}}
 +
 
 +
'''FLORIAN, Miroslav,''' ''* 10. 5. 1931 Kutná Hora, † 10. 5. 1996 Praha, básník''
 +
 
 +
Narodil se v rodině poštovního úředníka a amatérského hudebníka
 +
a telefonistky. 1950 maturoval na kutnohorském gymnáziu
 +
a po studiu knihovnictví na FF UK v Praze absolvoval
 +
1952–54 vojenskou prezenční službu v Mikulově a posléze v redakci
 +
časopisu ''Československý voják''. 1954–58 byl redaktorem
 +
Československého rozhlasu, 1958–76 nakladatelství Československý
 +
spisovatel. 1976 odešel do svobodného povolání,
 +
1971–81 redigoval edici České básně. 1976–81 zasedal jako poslanec
 +
v České národní radě. Byl kandidátem Městského výboru
 +
KSČ, od 1972 členem vedení Svazu českých, od 1977 i Svazu
 +
československých spisovatelů. Za své dílo obdržel nejvyšší státní
 +
pocty včetně titulů zasloužilý a národní umělec. Jeho nejstarší
 +
syn Jakub F. (* 1955) z prvního manželství je překladatel z angličtiny.
 +
 
 +
Verše psal od čtrnácti let. Pod patronátem kutnohorského básníka
 +
K. N. Novotného publikoval první sbírku ''Snubní prsten''
 +
(1948), v níž rezonovala písňová intimní lyrika K. Tomana
 +
a F. Šrámka. Z vojny, kde se věnoval intenzivně i hudbě, vytěžil
 +
sbírku ''Cestou k slunci'' (1953), v níž se programově přihlásil k odkazu
 +
meziválečné avantgardy, zejména K. Biebla. Inspirován jižní Moravou
 +
napsal sbírku ''Blízký hlas'' (1955). Od počátku vyzrával
 +
jeho básnický typ oslavovatele intimního života a denních
 +
zážitků, milostné tematiky, smyslově vnímané přírody a společenské
 +
aktivity. K nejlepším patřily knihy, v nichž spontánně
 +
a bez větších deklarací přijal za svůj program poezii všedního
 +
dne ve skupině soustředěné kolem časopisu ''Květen'' (''Otevřený dům'', ''Závrať'', ''Stopy'', ''Záznam o potopě'',
 +
''Tichá pošta'', ''Vzdušná čára'').
 +
Stavěl se jimi proti dobové oficialitě, schematismu a akcentováním
 +
lyrického subjektu s jeho pocitovým a názorovým světem se
 +
dobral osobitého vnímání a zobrazení. Od sbírky ''Svatá pravda''
 +
(1969) narůstala postupně v jeho tvorbě dvojí tendence – jednak
 +
harmonizovat prožitek světa a pomocí poměrně úzkého tematického
 +
repertoáru zdůrazňovat jeho optimistické vyznění,
 +
jednak se zabývat i politicko-ideologickými momenty, jež jeho
 +
básnickému typu nevyhovovaly. V klíčových sbírkách období
 +
normalizace ''Iniciály'' (1972) a ''Jízda na luční kobylce'' (1974) se
 +
zcela ztotožnil s dobovými poměry a svým následujícím dílem je
 +
nepřímo podporoval. Přesto zejména jeho univerzální milostná
 +
lyrika a senzitivní postřehy z všedního dne, nejčastěji se týkající
 +
dívčí mládeže, byly ve své době populární a rezonovaly v širokých
 +
vrstvách čtenářské obce. V dlouhé řadě knih ze sedmdesátých
 +
a osmdesátých let to však byly spíše jednotlivé básně než
 +
celky sbírek, které dokázaly strhnout pozornost. V některých
 +
z nich se objevila mimořádná metaforičnost, stavba básnických
 +
obrazů, rýmové bohatství, v české poezii nevšední a objevné. Na
 +
jeho poezii měly pozitivní vliv časté cesty do zahraničí a léčebné
 +
pobyty v Karlových Varech. Po listopadových událostech 1989
 +
sílil ve F. poezii pocit skepse a zklamání (''Sonetarium aneb Večer v králíkárně'', 1995). Jeho posledním dílem se symptomaticky
 +
stala sbírka milostné lyriky ''Vypálilas mi znamení'' (1996). Sporadicky
 +
překládal z ruštiny (L. Martynov, A. Tvardovskij) a španělštiny
 +
(N. Guillén). Často se věnoval poezii pro děti (''Jaro, napověz'',
 +
1977, ''Letokruh'', 1986). F. zemřel při prezentaci svého
 +
posledního básnického výboru ''Vroubky'' v den svých narozenin.
 +
 
 +
'''L:''' M. Blahynka, M. F., 1981; Čeští spisovatelé 20. století, s. 124–128; SČL,
 +
s. 86–88; SČS 1, s. 176–177; www.slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem
 +
díla a literatury); Tomeš 1, s. 326.
 +
 
 +
Martin Kučera
  
== Literatura ==
 
  ČBS, 148; Churáň, 118; SČS 45/1, 176-177; Churáň II/1, 154; V roce 1996 zemřeli, 17; KK 98, 708;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]

Verze z 5. 2. 2018, 20:06

Miroslav FLORIAN
Narození 10.5.1931
Místo narození Kutná Hora
Úmrtí 10.5.1996
Místo úmrtí Praha
Povolání

63- Spisovatel

64- Překladatel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55431

FLORIAN, Miroslav, * 10. 5. 1931 Kutná Hora, † 10. 5. 1996 Praha, básník

Narodil se v rodině poštovního úředníka a amatérského hudebníka a telefonistky. 1950 maturoval na kutnohorském gymnáziu a po studiu knihovnictví na FF UK v Praze absolvoval 1952–54 vojenskou prezenční službu v Mikulově a posléze v redakci časopisu Československý voják. 1954–58 byl redaktorem Československého rozhlasu, 1958–76 nakladatelství Československý spisovatel. 1976 odešel do svobodného povolání, 1971–81 redigoval edici České básně. 1976–81 zasedal jako poslanec v České národní radě. Byl kandidátem Městského výboru KSČ, od 1972 členem vedení Svazu českých, od 1977 i Svazu československých spisovatelů. Za své dílo obdržel nejvyšší státní pocty včetně titulů zasloužilý a národní umělec. Jeho nejstarší syn Jakub F. (* 1955) z prvního manželství je překladatel z angličtiny.

Verše psal od čtrnácti let. Pod patronátem kutnohorského básníka K. N. Novotného publikoval první sbírku Snubní prsten (1948), v níž rezonovala písňová intimní lyrika K. Tomana a F. Šrámka. Z vojny, kde se věnoval intenzivně i hudbě, vytěžil sbírku Cestou k slunci (1953), v níž se programově přihlásil k odkazu meziválečné avantgardy, zejména K. Biebla. Inspirován jižní Moravou napsal sbírku Blízký hlas (1955). Od počátku vyzrával jeho básnický typ oslavovatele intimního života a denních zážitků, milostné tematiky, smyslově vnímané přírody a společenské aktivity. K nejlepším patřily knihy, v nichž spontánně a bez větších deklarací přijal za svůj program poezii všedního dne ve skupině soustředěné kolem časopisu Květen (Otevřený dům, Závrať, Stopy, Záznam o potopě, Tichá pošta, Vzdušná čára). Stavěl se jimi proti dobové oficialitě, schematismu a akcentováním lyrického subjektu s jeho pocitovým a názorovým světem se dobral osobitého vnímání a zobrazení. Od sbírky Svatá pravda (1969) narůstala postupně v jeho tvorbě dvojí tendence – jednak harmonizovat prožitek světa a pomocí poměrně úzkého tematického repertoáru zdůrazňovat jeho optimistické vyznění, jednak se zabývat i politicko-ideologickými momenty, jež jeho básnickému typu nevyhovovaly. V klíčových sbírkách období normalizace Iniciály (1972) a Jízda na luční kobylce (1974) se zcela ztotožnil s dobovými poměry a svým následujícím dílem je nepřímo podporoval. Přesto zejména jeho univerzální milostná lyrika a senzitivní postřehy z všedního dne, nejčastěji se týkající dívčí mládeže, byly ve své době populární a rezonovaly v širokých vrstvách čtenářské obce. V dlouhé řadě knih ze sedmdesátých a osmdesátých let to však byly spíše jednotlivé básně než celky sbírek, které dokázaly strhnout pozornost. V některých z nich se objevila mimořádná metaforičnost, stavba básnických obrazů, rýmové bohatství, v české poezii nevšední a objevné. Na jeho poezii měly pozitivní vliv časté cesty do zahraničí a léčebné pobyty v Karlových Varech. Po listopadových událostech 1989 sílil ve F. poezii pocit skepse a zklamání (Sonetarium aneb Večer v králíkárně, 1995). Jeho posledním dílem se symptomaticky stala sbírka milostné lyriky Vypálilas mi znamení (1996). Sporadicky překládal z ruštiny (L. Martynov, A. Tvardovskij) a španělštiny (N. Guillén). Často se věnoval poezii pro děti (Jaro, napověz, 1977, Letokruh, 1986). F. zemřel při prezentaci svého posledního básnického výboru Vroubky v den svých narozenin.

L: M. Blahynka, M. F., 1981; Čeští spisovatelé 20. století, s. 124–128; SČL, s. 86–88; SČS 1, s. 176–177; www.slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem díla a literatury); Tomeš 1, s. 326.

Martin Kučera