FLORIAN Miroslav 10.5.1931-10.5.1996: Porovnání verzí
(FLORIAN_Miroslav_10.5.1931-10.5.1996) |
|||
Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''FLORIAN, Miroslav,''' ''* 10. 5. 1931 Kutná Hora, † 10. 5. 1996 Praha, básník'' | ||
+ | |||
+ | Narodil se v rodině poštovního úředníka a amatérského hudebníka | ||
+ | a telefonistky. 1950 maturoval na kutnohorském gymnáziu | ||
+ | a po studiu knihovnictví na FF UK v Praze absolvoval | ||
+ | 1952–54 vojenskou prezenční službu v Mikulově a posléze v redakci | ||
+ | časopisu ''Československý voják''. 1954–58 byl redaktorem | ||
+ | Československého rozhlasu, 1958–76 nakladatelství Československý | ||
+ | spisovatel. 1976 odešel do svobodného povolání, | ||
+ | 1971–81 redigoval edici České básně. 1976–81 zasedal jako poslanec | ||
+ | v České národní radě. Byl kandidátem Městského výboru | ||
+ | KSČ, od 1972 členem vedení Svazu českých, od 1977 i Svazu | ||
+ | československých spisovatelů. Za své dílo obdržel nejvyšší státní | ||
+ | pocty včetně titulů zasloužilý a národní umělec. Jeho nejstarší | ||
+ | syn Jakub F. (* 1955) z prvního manželství je překladatel z angličtiny. | ||
+ | |||
+ | Verše psal od čtrnácti let. Pod patronátem kutnohorského básníka | ||
+ | K. N. Novotného publikoval první sbírku ''Snubní prsten'' | ||
+ | (1948), v níž rezonovala písňová intimní lyrika K. Tomana | ||
+ | a F. Šrámka. Z vojny, kde se věnoval intenzivně i hudbě, vytěžil | ||
+ | sbírku ''Cestou k slunci'' (1953), v níž se programově přihlásil k odkazu | ||
+ | meziválečné avantgardy, zejména K. Biebla. Inspirován jižní Moravou | ||
+ | napsal sbírku ''Blízký hlas'' (1955). Od počátku vyzrával | ||
+ | jeho básnický typ oslavovatele intimního života a denních | ||
+ | zážitků, milostné tematiky, smyslově vnímané přírody a společenské | ||
+ | aktivity. K nejlepším patřily knihy, v nichž spontánně | ||
+ | a bez větších deklarací přijal za svůj program poezii všedního | ||
+ | dne ve skupině soustředěné kolem časopisu ''Květen'' (''Otevřený dům'', ''Závrať'', ''Stopy'', ''Záznam o potopě'', | ||
+ | ''Tichá pošta'', ''Vzdušná čára''). | ||
+ | Stavěl se jimi proti dobové oficialitě, schematismu a akcentováním | ||
+ | lyrického subjektu s jeho pocitovým a názorovým světem se | ||
+ | dobral osobitého vnímání a zobrazení. Od sbírky ''Svatá pravda'' | ||
+ | (1969) narůstala postupně v jeho tvorbě dvojí tendence – jednak | ||
+ | harmonizovat prožitek světa a pomocí poměrně úzkého tematického | ||
+ | repertoáru zdůrazňovat jeho optimistické vyznění, | ||
+ | jednak se zabývat i politicko-ideologickými momenty, jež jeho | ||
+ | básnickému typu nevyhovovaly. V klíčových sbírkách období | ||
+ | normalizace ''Iniciály'' (1972) a ''Jízda na luční kobylce'' (1974) se | ||
+ | zcela ztotožnil s dobovými poměry a svým následujícím dílem je | ||
+ | nepřímo podporoval. Přesto zejména jeho univerzální milostná | ||
+ | lyrika a senzitivní postřehy z všedního dne, nejčastěji se týkající | ||
+ | dívčí mládeže, byly ve své době populární a rezonovaly v širokých | ||
+ | vrstvách čtenářské obce. V dlouhé řadě knih ze sedmdesátých | ||
+ | a osmdesátých let to však byly spíše jednotlivé básně než | ||
+ | celky sbírek, které dokázaly strhnout pozornost. V některých | ||
+ | z nich se objevila mimořádná metaforičnost, stavba básnických | ||
+ | obrazů, rýmové bohatství, v české poezii nevšední a objevné. Na | ||
+ | jeho poezii měly pozitivní vliv časté cesty do zahraničí a léčebné | ||
+ | pobyty v Karlových Varech. Po listopadových událostech 1989 | ||
+ | sílil ve F. poezii pocit skepse a zklamání (''Sonetarium aneb Večer v králíkárně'', 1995). Jeho posledním dílem se symptomaticky | ||
+ | stala sbírka milostné lyriky ''Vypálilas mi znamení'' (1996). Sporadicky | ||
+ | překládal z ruštiny (L. Martynov, A. Tvardovskij) a španělštiny | ||
+ | (N. Guillén). Často se věnoval poezii pro děti (''Jaro, napověz'', | ||
+ | 1977, ''Letokruh'', 1986). F. zemřel při prezentaci svého | ||
+ | posledního básnického výboru ''Vroubky'' v den svých narozenin. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' M. Blahynka, M. F., 1981; Čeští spisovatelé 20. století, s. 124–128; SČL, | ||
+ | s. 86–88; SČS 1, s. 176–177; www.slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem | ||
+ | díla a literatury); Tomeš 1, s. 326. | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] |
Verze z 5. 2. 2018, 20:06
Miroslav FLORIAN | |
Narození | 10.5.1931 |
---|---|
Místo narození | Kutná Hora |
Úmrtí | 10.5.1996 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
63- Spisovatel 64- Překladatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55431 |
FLORIAN, Miroslav, * 10. 5. 1931 Kutná Hora, † 10. 5. 1996 Praha, básník
Narodil se v rodině poštovního úředníka a amatérského hudebníka a telefonistky. 1950 maturoval na kutnohorském gymnáziu a po studiu knihovnictví na FF UK v Praze absolvoval 1952–54 vojenskou prezenční službu v Mikulově a posléze v redakci časopisu Československý voják. 1954–58 byl redaktorem Československého rozhlasu, 1958–76 nakladatelství Československý spisovatel. 1976 odešel do svobodného povolání, 1971–81 redigoval edici České básně. 1976–81 zasedal jako poslanec v České národní radě. Byl kandidátem Městského výboru KSČ, od 1972 členem vedení Svazu českých, od 1977 i Svazu československých spisovatelů. Za své dílo obdržel nejvyšší státní pocty včetně titulů zasloužilý a národní umělec. Jeho nejstarší syn Jakub F. (* 1955) z prvního manželství je překladatel z angličtiny.
Verše psal od čtrnácti let. Pod patronátem kutnohorského básníka K. N. Novotného publikoval první sbírku Snubní prsten (1948), v níž rezonovala písňová intimní lyrika K. Tomana a F. Šrámka. Z vojny, kde se věnoval intenzivně i hudbě, vytěžil sbírku Cestou k slunci (1953), v níž se programově přihlásil k odkazu meziválečné avantgardy, zejména K. Biebla. Inspirován jižní Moravou napsal sbírku Blízký hlas (1955). Od počátku vyzrával jeho básnický typ oslavovatele intimního života a denních zážitků, milostné tematiky, smyslově vnímané přírody a společenské aktivity. K nejlepším patřily knihy, v nichž spontánně a bez větších deklarací přijal za svůj program poezii všedního dne ve skupině soustředěné kolem časopisu Květen (Otevřený dům, Závrať, Stopy, Záznam o potopě, Tichá pošta, Vzdušná čára). Stavěl se jimi proti dobové oficialitě, schematismu a akcentováním lyrického subjektu s jeho pocitovým a názorovým světem se dobral osobitého vnímání a zobrazení. Od sbírky Svatá pravda (1969) narůstala postupně v jeho tvorbě dvojí tendence – jednak harmonizovat prožitek světa a pomocí poměrně úzkého tematického repertoáru zdůrazňovat jeho optimistické vyznění, jednak se zabývat i politicko-ideologickými momenty, jež jeho básnickému typu nevyhovovaly. V klíčových sbírkách období normalizace Iniciály (1972) a Jízda na luční kobylce (1974) se zcela ztotožnil s dobovými poměry a svým následujícím dílem je nepřímo podporoval. Přesto zejména jeho univerzální milostná lyrika a senzitivní postřehy z všedního dne, nejčastěji se týkající dívčí mládeže, byly ve své době populární a rezonovaly v širokých vrstvách čtenářské obce. V dlouhé řadě knih ze sedmdesátých a osmdesátých let to však byly spíše jednotlivé básně než celky sbírek, které dokázaly strhnout pozornost. V některých z nich se objevila mimořádná metaforičnost, stavba básnických obrazů, rýmové bohatství, v české poezii nevšední a objevné. Na jeho poezii měly pozitivní vliv časté cesty do zahraničí a léčebné pobyty v Karlových Varech. Po listopadových událostech 1989 sílil ve F. poezii pocit skepse a zklamání (Sonetarium aneb Večer v králíkárně, 1995). Jeho posledním dílem se symptomaticky stala sbírka milostné lyriky Vypálilas mi znamení (1996). Sporadicky překládal z ruštiny (L. Martynov, A. Tvardovskij) a španělštiny (N. Guillén). Často se věnoval poezii pro děti (Jaro, napověz, 1977, Letokruh, 1986). F. zemřel při prezentaci svého posledního básnického výboru Vroubky v den svých narozenin.
L: M. Blahynka, M. F., 1981; Čeští spisovatelé 20. století, s. 124–128; SČL, s. 86–88; SČS 1, s. 176–177; www.slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem díla a literatury); Tomeš 1, s. 326.
Martin Kučera