FLORJANSKÝ Vladislav 4.5.1854-11.4.1911: Porovnání verzí

Z Personal
(FLORJANSKÝ_Vladislav_4.5.1845-11.4.1911)
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno = Vladislav FLORJANSKÝ
 
| jméno = Vladislav FLORJANSKÝ
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 4.5.1845
+
| datum narození = 4.5.1854
| místo narození =  
+
| místo narození = Lvov (Ukrajina)
 
| datum úmrtí = 11.4.1911
 
| datum úmrtí = 11.4.1911
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Lvov (Ukrajina)
 
| povolání = 78- Hudební interpret
 
| povolání = 78- Hudební interpret
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Vladislav FLORJANSKÝ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 275
 +
}}
 +
 
 +
'''FLORJANSKÝ, Vladislav''' ''(vl. jm. Florian Kohman, Koman, též FLORIANSKI; FLORJANSKI; FLORYANSKI, Władysław), * 4. 5. 1854 Lvov (Ukrajina), † 11. 4. 1911 Lvov (Ukrajina), zpěvák''
 +
 
 +
Původním povoláním byl poštovní úředník. Zpěv začal studovat
 +
soukromě, pokračoval u Slovince F. Gerbiče a italské pěvkyně
 +
A. Paschalis-Souvestreové. Od 1884 vystupoval ve lvovském
 +
polském divadle, kde debutoval v Millöckerově operetě ''Žebravý student''. Do Prahy ho doporučila polská zpěvačka Tereza Arklová
 +
(Teresa Arklowa), která 1885–89 hostovala v Národním divadle.
 +
Na jeho jevišti F. debutoval 1886 jako Jontek v opeře ''Halka''
 +
S. Moniuszka a na základě dalšího hostování v téže roli 1887
 +
byl angažován. Po odchodu C. Raverty a A. Vávry se stal hlavním
 +
interpretem tenorového oboru. Přestože mu byla vytýkána
 +
nedokonalá česká výslovnost, stal se miláčkem pražského publika.
 +
Zpíval stěžejní partie Radama (G. Verdi: ''Aida''), Dona José
 +
(G. Bizet: ''Carmen''), Edgara (G. Donizetti: ''Lucie z Lammermooru''),
 +
Cania (R. Leoncavallo: ''Komedianti''), Turiddua (P. Mascagni:
 +
''Sedlák kavalír''), Raoula (G.Meyerbeer: ''Hugenoti''), ale také titulní
 +
roli Wagnerova ''Tannhäusera'', zvláště ceněn byl jeho Eleazar
 +
v Halévyho ''Židovce''. Vynikající příležitost dostal 1888 v české
 +
premiéře Verdiho ''Othella'', téhož roku sklidil uznání skladatele
 +
při české premiéře Čajkovského ''Evžena Oněgina'', v němž ztělesnil
 +
Lenského, úspěch měl i 1892 jako Heřman v české premiéře
 +
Čajkovského ''Pikové dámy''. Spolu s Bertou Foersterovou v roli
 +
Nefty se postaral o senzaci sezony 1889/90 v titulní roli opery
 +
''Asrael'' Alberta Franchettiho (premiéra 1890, do 1900 celkem
 +
61 repríz). V devadesátých letech patřil F. k nejlépe placeným
 +
sólistům Národního divadla. Vystupoval také koncertně. 1892
 +
se zúčastnil zájezdu souboru Národního divadla na Mezinárodní
 +
divadelní a hudební výstavu ve Vídni, kde účinkoval v titulních
 +
rolích Smetanova ''Dalibora'' a Dvořákova ''Dimitrije''. Z českých
 +
oper zpíval dále Vítka ve Smetanově ''Tajemství'', Jíru
 +
v ''Braniborech v Čechách'', Otu v opeře ''Dítě Tábora'' K. Bendla, Jaroslava
 +
v Šeborově ''Nevěstě husitské''. Ke své benefici u příležitosti
 +
desetiletí činnosti v Národním divadle 1897 zvolil Jeníka z ''Prodané nevěsty''. Jako člen pražského ND zpíval v rodném Lvově
 +
(1888, 1895, 1897), v Krakově (1889, 1892, 1898) a 1895
 +
v Mariinském divadle v Petrohradě.
 +
 
 +
Silnou konkurenci pro něho 1899 znamenal příchod Karla Buriana
 +
do Národního divadla. V té době byla z kritik náhle cítit
 +
nespokojenost s projevem F., spoléhajícího údajně pouze na
 +
sličný zjev. Jeho smlouva skončila 1900, a přestože Burian opět
 +
z divadla odešel, nové vedení divadla, poté co se šéfem opery stal
 +
Karel Kovařovic, smlouvu s F. neobnovilo. Srovnávání výkonů
 +
obou umělců přetrvávalo i v dalších letech u příležitostí jejich
 +
hostování, v posudcích kritiků se však zřetelně odráželo stranění
 +
tomu či onomu. F. hostoval v Národním divadle 1902, 1904
 +
a 1905, současně také v Brně, Plzni aj. S Národním divadlem se
 +
rozloučil titulní rolí ve Smetanově ''Daliborovi''. Za dobu svého
 +
působení tam vystoupil ve čtyřiasedmdesáti inscenacích. Poté
 +
účinkoval ve Velkém divadle ve Varšavě, od 1902 i jako režisér.
 +
1906–07 podnikl uměleckou cestu do USA (New York, Detroit,
 +
Washington), hostoval také ve Vilniusu, Kyjevě a Lvově, kam se
 +
1906 vrátil natrvalo.
 +
 
 +
'''D:''' http://archiv.narodni-divadlo.cz (soupis rolí).
 +
 
 +
'''L:''' OSN 9, s. 320; OSND 2/1, s. 597; ODS, s. 856; Pazdírek, s. 272; HS 1,
 +
s. 330; Słownik muzyków polskich 1 (jako Kohman), Kraków 1964, s. 282;
 +
ND a jeho předchůdci (s chybným datem narození), s. 103; Słownik biograficzny
 +
teatru polskiego 1765–1965,Warszawa 1973 (ověřené datum narození),
 +
s. 170–171; KRL 2, s. 1163 (s chybným datem narození), J. Ludvová (ed.),
 +
Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, 2006, s. 157–159
 +
(s bibliografií drobných zpráv časopisech); www.ceskyhudebnislovnik.cz;
 +
Smetana 1, 1911, s. 218–220 (nekrolog);Hudební revue 4, 1911, s. 263–264;
 +
F. A. Šubert, Moje vzpomínky, 1902, passim; týž: Dějiny Národního divadla
 +
v Praze, 1908, zvl. s. 159, 187–188; J. B. Foerster, Paměti 2, 1932,
 +
s. 134–135; týž, Poutník, 1942; Z. Nejedlý, Opera ND do roku 1900, 1935,
 +
passim; P. Pražák, Smetanovy zpěvohry 1–4, 1948, rejstřík; V. Štěpánek,
 +
Pražské návštěvy P. I. Čajkovského, 1952, passim; A. Grulichová, Příspěvek
 +
k dějinám brněnské opery v letech 1894–1904, diplomová práce FF MU,
 +
Brno, 1958; J. Němeček, Opera Národního divadla v období Karla Kovařovice
 +
3, 1968, 1969, rejstřík ve 2. sv.
 +
 
 +
Vlasta Reittererová
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
  
[[Kategorie:1845]]
+
[[Kategorie:1854]]
 +
[[Kategorie:Lvov]]
 
[[Kategorie:1911]]
 
[[Kategorie:1911]]
 +
[[Kategorie:Lvov]]

Verze z 21. 11. 2019, 16:36

Vladislav FLORJANSKÝ
Narození 4.5.1854
Místo narození Lvov (Ukrajina)
Úmrtí 11.4.1911
Místo úmrtí Lvov (Ukrajina)
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 275
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55433

FLORJANSKÝ, Vladislav (vl. jm. Florian Kohman, Koman, též FLORIANSKI; FLORJANSKI; FLORYANSKI, Władysław), * 4. 5. 1854 Lvov (Ukrajina), † 11. 4. 1911 Lvov (Ukrajina), zpěvák

Původním povoláním byl poštovní úředník. Zpěv začal studovat soukromě, pokračoval u Slovince F. Gerbiče a italské pěvkyně A. Paschalis-Souvestreové. Od 1884 vystupoval ve lvovském polském divadle, kde debutoval v Millöckerově operetě Žebravý student. Do Prahy ho doporučila polská zpěvačka Tereza Arklová (Teresa Arklowa), která 1885–89 hostovala v Národním divadle. Na jeho jevišti F. debutoval 1886 jako Jontek v opeře Halka S. Moniuszka a na základě dalšího hostování v téže roli 1887 byl angažován. Po odchodu C. Raverty a A. Vávry se stal hlavním interpretem tenorového oboru. Přestože mu byla vytýkána nedokonalá česká výslovnost, stal se miláčkem pražského publika. Zpíval stěžejní partie Radama (G. Verdi: Aida), Dona José (G. Bizet: Carmen), Edgara (G. Donizetti: Lucie z Lammermooru), Cania (R. Leoncavallo: Komedianti), Turiddua (P. Mascagni: Sedlák kavalír), Raoula (G.Meyerbeer: Hugenoti), ale také titulní roli Wagnerova Tannhäusera, zvláště ceněn byl jeho Eleazar v Halévyho Židovce. Vynikající příležitost dostal 1888 v české premiéře Verdiho Othella, téhož roku sklidil uznání skladatele při české premiéře Čajkovského Evžena Oněgina, v němž ztělesnil Lenského, úspěch měl i 1892 jako Heřman v české premiéře Čajkovského Pikové dámy. Spolu s Bertou Foersterovou v roli Nefty se postaral o senzaci sezony 1889/90 v titulní roli opery Asrael Alberta Franchettiho (premiéra 1890, do 1900 celkem 61 repríz). V devadesátých letech patřil F. k nejlépe placeným sólistům Národního divadla. Vystupoval také koncertně. 1892 se zúčastnil zájezdu souboru Národního divadla na Mezinárodní divadelní a hudební výstavu ve Vídni, kde účinkoval v titulních rolích Smetanova Dalibora a Dvořákova Dimitrije. Z českých oper zpíval dále Vítka ve Smetanově Tajemství, Jíru v Braniborech v Čechách, Otu v opeře Dítě Tábora K. Bendla, Jaroslava v Šeborově Nevěstě husitské. Ke své benefici u příležitosti desetiletí činnosti v Národním divadle 1897 zvolil Jeníka z Prodané nevěsty. Jako člen pražského ND zpíval v rodném Lvově (1888, 1895, 1897), v Krakově (1889, 1892, 1898) a 1895 v Mariinském divadle v Petrohradě.

Silnou konkurenci pro něho 1899 znamenal příchod Karla Buriana do Národního divadla. V té době byla z kritik náhle cítit nespokojenost s projevem F., spoléhajícího údajně pouze na sličný zjev. Jeho smlouva skončila 1900, a přestože Burian opět z divadla odešel, nové vedení divadla, poté co se šéfem opery stal Karel Kovařovic, smlouvu s F. neobnovilo. Srovnávání výkonů obou umělců přetrvávalo i v dalších letech u příležitostí jejich hostování, v posudcích kritiků se však zřetelně odráželo stranění tomu či onomu. F. hostoval v Národním divadle 1902, 1904 a 1905, současně také v Brně, Plzni aj. S Národním divadlem se rozloučil titulní rolí ve Smetanově Daliborovi. Za dobu svého působení tam vystoupil ve čtyřiasedmdesáti inscenacích. Poté účinkoval ve Velkém divadle ve Varšavě, od 1902 i jako režisér. 1906–07 podnikl uměleckou cestu do USA (New York, Detroit, Washington), hostoval také ve Vilniusu, Kyjevě a Lvově, kam se 1906 vrátil natrvalo.

D: http://archiv.narodni-divadlo.cz (soupis rolí).

L: OSN 9, s. 320; OSND 2/1, s. 597; ODS, s. 856; Pazdírek, s. 272; HS 1, s. 330; Słownik muzyków polskich 1 (jako Kohman), Kraków 1964, s. 282; ND a jeho předchůdci (s chybným datem narození), s. 103; Słownik biograficzny teatru polskiego 1765–1965,Warszawa 1973 (ověřené datum narození), s. 170–171; KRL 2, s. 1163 (s chybným datem narození), J. Ludvová (ed.), Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, 2006, s. 157–159 (s bibliografií drobných zpráv časopisech); www.ceskyhudebnislovnik.cz; Smetana 1, 1911, s. 218–220 (nekrolog);Hudební revue 4, 1911, s. 263–264; F. A. Šubert, Moje vzpomínky, 1902, passim; týž: Dějiny Národního divadla v Praze, 1908, zvl. s. 159, 187–188; J. B. Foerster, Paměti 2, 1932, s. 134–135; týž, Poutník, 1942; Z. Nejedlý, Opera ND do roku 1900, 1935, passim; P. Pražák, Smetanovy zpěvohry 1–4, 1948, rejstřík; V. Štěpánek, Pražské návštěvy P. I. Čajkovského, 1952, passim; A. Grulichová, Příspěvek k dějinám brněnské opery v letech 1894–1904, diplomová práce FF MU, Brno, 1958; J. Němeček, Opera Národního divadla v období Karla Kovařovice 3, 1968, 1969, rejstřík ve 2. sv.

Vlasta Reittererová