FLOROVSKIJ Antonij Vasiljevič 14.12.1884-27.3.1968: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 27.3.1968
 
| datum úmrtí = 27.3.1968
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 53- Historik
+
| povolání = 53- Historik<br />61- Pedagog
61- Pedagog
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 275-276
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 21. 11. 2019, 16:37

Antonij Vasiljevič FLOROVSKIJ
Narození 14.12.1884
Místo narození Jelizavetgrad (dnes Kirovohrad /Ukrajina/)
Úmrtí 27.3.1968
Místo úmrtí Praha
Povolání 53- Historik
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 275-276
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55434

FLOROVSKIJ, Antonij Vasiljevič, * 14. 12. 1884 Jelizavetgrad (dnes Kirovohrad /Ukrajina/), † 27. 3. 1968 Praha, historik

Narozen v rodině duchovního (podle juliánského kalendáře 1. 12.). Studoval 1894–1903 na klasickém gymnáziu, 1903–08 na historicko-filologické fakultě Novorossijské univerzity v Oděse, kde se poté připravoval na profesuru z ruských dějin 18. století. 1911 se stal soukromým docentem, 1917 byl jmenován profesorem. V prvních letech sovětské vlády učil na nově budovaných vysokých školách, avšak 1922 byl sovětskou vládou vyhoštěn a po krátkém pobytu v Istanbulu, Sofii a Bělehradě se 1923 usadil v Praze, kde zpočátku působil na Ruské právnické fakultě. 1933 se stal doktorem filozofie a smluvním profesorem Filozofické fakulty UK. Od 1927 byl členem vedení Federace historických společností východoevropských a účastnil se jejích sjezdů a konferencí, od 1929 Slovanského ústavu v Praze. Pracoval v ruských vědeckých organizacích v ČSR, předsedal mj. vědecké radě Ruského zahraničního historického archivu, Ruské historické společnosti, po druhé světové válce řídil Archeologický ústav N. P. Kondakova. Přednášel i na sjezdech ruských akademických organizací v zahraničí (1923, 1928, 1930), na mezinárodních kongresech historiků (1934, 1938), slavistů (1929, 1934), byzantologů (1936) aj. 1946 obdržel sovětské občanství, nadále však žil a působil v Praze, 1948–57 jako řádný profesor ruských dějin na filozofické fakultě.

Ve svém rozsáhlém díle se původně věnoval sociálně ekonomickým otázkám ruských dějin, zahraničně politickým vztahům období Petra Velikého, působení kateřinské zákonodárné komise a kulturním dějinám Ruska 11. – 19. století. Poté co 1917 archivy Moskvy a Petrohradu přestaly být dostupné, bádal v oděském archivním materiálu a publikoval práce o ruské kolonizaci a zrušení nevolnictví v jižním Rusku. Po příchodu do Prahy pokračoval zprvu v tomto badatelském zaměření, brzy však využíval materiál, který byl k dispozici v Praze, a české historické prameny, které přispěly k poznání ruské minulosti. Soustavně zkoumal česko-ruské vztahy v 10. – 18. století v oblasti politických, hospodářských a kulturních dějin. Vídeňské archivy mu poskytly cenný materiál k dílům o působení katolických vlivů v Rusku na přelomu 17. a 18. století, o obchodu Čech s Ruskem v 18. století a o rakousko-ruských zahraničněpolitických vztazích v období Petra Velikého. Studium česko-ruských vztahů postavil jako stoupenec pozitivizmu na vědeckou bázi. Věnoval se také úloze prostředníka mezi polskou a slezskou společností, uvedl do historické vědy témata do té doby opomíjená z ruské i z české strany. Podílel se na velkých českých kolektivních dílech a často publikoval i v českých časopisech.

Oženil se s Valentinou Afanasjevnou Bělousovovou (1890– 1970). Jeho bratrem byl filozof a náboženský myslitel Georgij Vasiljevič F. (1893–1979). F. byl pochován na pravoslavném oddělení Olšanských hřbitovů v Praze.

D: výběr: Čechi i vostočnyje slavjane I–II, 1935–1947; Čeští jesuité na Rusi, 1941; České sukno na východoevropském trhu, 1947; Russkije v Marianskich Laznjach, 1947; Česko-ruské obchodní styky v minulosti, 1954; Russko-avstrijskije otnošenija v epochu Petra Velikogo, 1955.

L: B. Zástěrová, A. V. F., in: Slavia 39, 1969, s. 176–177; Kudělka – Šimeček, s. 117–120 (s bibliografií); V. T. Pašuto, Russkije istoriki – emigranty v Jevrope, Moskva 1992, s. 234–244; D. Picková, A. V. F., historik-emigrant, in: Ruská a ukrajinská emigrace v ČSR v letech 1918–1945. Sborník studií 1, 1993, s. 63–67; L. P. Laptěva, Russkij istorik – emigrant A. V. F. kak issledovatel’ češsko-russkich svjazej, in: Vestnik Moskovskogo universiteta, ser. 8, Istorija, č. 1, 1994, s. 55–63; Russkoje zarubežje. Zolotaja kniga emigracii, Moskva 1997, s. 650–653; OSND 2/1, s. 596; Tomeš 1, s. 326; nekrolog: B. Zástěrová, Za prof. V. A. F., in: ČČH 16, 1968, s. 6–7.

P: Moskva, Archiv Ruské akademie věd – rukopisy prací o rusko-českých vztazích a ruské zahraniční politice v období Petra Velikého, stati a nekrology věnované památce vědců, přednáškové cykly, korespondence s ruskými i českými vědeckými osobnostmi, osobní dokumenty a fotografie atd.; NK, Praha – Slovanská knihovna: soukromá a rodinná korespondence včetně 321 dopisů od bratra Georgije, dopisy přijaté od institucí, rukopisy prací týkajících se období Petra Velikého, dokumenty o činnosti F. v ruských emigrantských organizacích, dokumenty o soukromém životě manželů F.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Vacek