FLUSSER David Gustav 15.9.1917-15.9.2000: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 278
 
}}
 
}}
  

Verze z 21. 11. 2019, 16:40

David Gustav FLUSSER
Narození 15.9.1917
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 15.9.2000
Místo úmrtí Jeruzalém (Izrael)
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 278
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136979

FLUSSER, David Gustav, * 15. 9. 1917 Vídeň (Rakousko), † 15. 9. 2000 Jeruzalém (Izrael), spisovatel, pedagog, biblista

Pocházel ze zámožné židovské rodiny původem z Příbrami, která v době F. narození žila ve Vídni. 1918 přesídlila do Prahy. Otec Karel F. získal inženýrské vzdělání a byl vyhledávaným specialistou na výstavbu železnic. F. vyrůstal s mladším bratrem Ottou; jeho bratrancem, ke kterému se hlásil i ve svém díle, byl známý filozof Vilém F. (1920–1991). F., který v dětství a mládí používal křestní jméno Gustav, navštěvoval české školy. Poznal české katolické i evangelické myšlení a řadu přátel, inspiraci ke svému odbornému životnímu dílu nalezl v pražské pobočce YMCA. Před druhou světovou válkou zahájil filologická studia na UK v Praze. Zvolil si klasickou filologii a germanistiku. Po uzavření mnichovské dohody, kdy byla československá samostatnost fakticky popřena a židovské obyvatelstvo vystaveno přímému ohrožení, odešel spolu s bratrem do Palestiny. Rodiče, kteří v protektorátu zůstali, byli deportováni do Terezína. F. studoval v Jeruzalémě (tehdy mandátním území Velké Británie) klasickou filologii, židovské a všeobecné dějiny. Těmto oborům se v další pedagogické i vědecké práci soustavně věnoval. Vypracoval se v respektovaného odborníka na rabínskou literaturu a kumránské svitky. Koncem čtyřicátých let připravoval doktorskou disertaci, která se později stala základem dvoudílné publikace Josippon (1978, 1980). Vojenská a bezpečnostní situace po vyhlášení státu Izrael 1948 mu však nedovolila dokončit práci v Jeruzalémě. Vrátil se proto do ČSR, kde měl k dispozici potřebnou literaturu a kde v té době žili po návratu z koncentračního tábora i jeho rodiče. V době pražského pobytu učil na jazykové škole v Praze moderní hebrejštinu a navázal kontakty s českými kolegy. Po dokončení práce se vrátil do Izraele a působil jako vysokoškolský pedagog. 1962 byl jmenován profesorem náboženských dějin na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a stal se také členem Izraelské akademie věd. S manželkou Hannou měli dva syny.

Ve F. rozsáhlém díle měla mimořádný význam kniha Jesus in Selbstzeugnissen und Bilddokumenten, která vyšla 1968 v Hamburku a byla přeložena do mnoha jazyků. Rozvíjel v ní svou ideu dialogu mezi židy a křesťany, kterou tlumočil i v dalších studiích a pracích (např. Dialog židů a křesťanů, česky 1999). Podílel se také na publikacích vydaných na památku bratrance Viléma. Život a dílo F. popularizoval Zeno Dostál v pořadu Gen a Leo Pavlát ve vysílání Českého rozhlasu na stanici Regina (2. 9. 2007).

D: úplná bibliografie (do 1990), in: Immanuel 1990, č. 24/25, s. 292–305; výběrová bibliografie, in: Judaism and the Origins of Christianity, 1988, s. 723–725.

L: S. Segert, Osmdesát let profesora D. F., in: Religio: revue pro religionistiku, 1997, č. 5, s. 69–80 (s komentovanou bibliografií, s. 72–80); BJB, s. 53; J. Mlejnek, Ježíš historie i Kristus víry, in: Virtually.cz, 24. 12. 2010.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková