FOŘT Josef 25.12.1850-11.5.1929: Porovnání verzí

Aktuální verze z 12. 10. 2020, 11:28

Josef FOŘT
Narození	25.12.1850
Místo narození	Kly (u Mělníka)
Úmrtí	11.5.1929
Místo úmrtí	ve vlaku mezi stanicemi Karlsruhe a Kehl (Německo)
Povolání	44- Právník 49- Náboženský nebo církevní činitel 68- Redaktor nebo žurnalista
Citace	Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 321-322
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55556

FOŘT, Josef, * 25. 12. 1850 Kly (u Mělníka), † 11. 5. 1929 ve vlaku mezi stanicemi Karlsruhe a Kehl (Německo), národohospodář, politik

Jeho otec byl rolník a nájemce mlýna Václav F., bratr ovocnář a vinař Karel F. (1852–1926). 1871 maturoval na pražském Akademickém gymnáziu a od 1879 studoval Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity (JUDr. 1887). Už za studií se podobně jako A. Bráf a později J. Kaizl věnoval národnímu hospodářství. Od října 1873 do dubna 1874 vydával národohospodářský časopis Heslo, který pro nedostatek financí fúzoval s Pražským Lloydem. 1874 vstoupil do redakce deníku Posel z Prahy, kde se věnoval hospodářské publicistice. 1878 se jako záložní důstojník účastnil okupace Bosny a Hercegoviny (výpravu popsal 1889 v revui Osvěta). 1879–84 byl národohospodářským redaktorem mladočeských Národních listů. 1884 se stal koncipistou pražské Obchodní a živnostenské komory (OŽK), účastnil se založení Uměleckoprůmyslového muzea (1885) a přípravy Jubilejní zemské výstavy (1891). Napsal pamětní spis OŽK (1887) o zřízení výstavních budov a organizačním zajištění výstavy, jako člen výstavního výboru redigoval hlavní katalog výstavy. Téhož roku se stal jakožto císařský rada sekretářem OŽK, kde založil oddělení tarifů, a 1893 byl za ni zvolen do poslanecké sněmovny říšské rady. 1895 se mandátu vzdal. Za mladočeskou stranu se stal říšským poslancem 1897, 1901 a 1907. Zemským poslancem byl 1895–1905, kdy složil mandát, a pak od 1908. Jako generální zpravodaj o rozpočtu podal v zemském sněmu plán na úpravu zemských financí v souvislosti se stávající daňovou soustavou, zasedal v poradním sboru pro stavbu vodních cest, 1901 se zapojil do přípravy vodocestného zákona. Inicioval povinné penzijní pojištění soukromých úředníků, 1890 uveřejnil v Masarykově Athenaeu programovou studii o železničních tarifech. Jako vydavatel a redaktor orgánu Spolku českomoravských mlynářů Mlynář (1883–90) se zasadil o zrušení zastaralého mlecího zřízení v Čechách a posléze i na Moravě; od ledna 1891 předal vedení časopisu manželce Růženě F., absolventce Vyšší dívčí školy, jedné z prvních českých žen se zájmem o národní hospodářství. V listopadu 1905 byl jmenován sekčním šéfem na ministerstvu železnic, kde se zabýval hlavně zmapováním podmínek krajů ke stavbě místních drah. Od 2. 6. 1906 do 8. 11. 1907 zasedal v kabinetu M. W. Becka jako ministr obchodu, ve funkci ho vystřídal F. Fiedler. Zasloužil se o regulace vod a uspořádání poměrů v námořní plavbě. Demisi podal proto, že Němci bojkotovali jeho nařízení o zvýšení podílu českého úřednictva v oblastech ekonomické a poštovní správy. Po odchodu z vlády byl jmenován tajným radou a stal se členem výkonného výboru mladočeské strany, kde jako stoupenec někdejšího Kaizlova projektu etapové politiky oponoval neoslavistickým vizím K. Kramáře a správní rady Pražské akciové tiskárny vydávající Národní listy. Zasedal rovněž v představenstvu Živnostenské banky pro Čechy a Moravu a odhodlaně zastupoval české akcionáře ve správní radě Rakousko-uherské banky. Za první světové války se rozhodl hájit zájmy českého kapitálu, založil České ústředí pro otázky poválečné a byl jeho předsedou. V akčním výboru mladočeské strany po zatčení K. Kramáře a A. Rašína dlouho zastával vyčkávavé stanovisko, v předsednictvu pražské OŽK stál spíše na straně protivídeňské rezistence. Po zatčení J. Preisse a R. Piláta v červnu 1916 se osobně přičinil o to, že vrchní ředitel Živnostenské banky A. Růžička byl vyšetřován na svobodě. Císař Karel I. 1917 jmenoval F. posledním českým členem panské sněmovny. V létě a na podzim 1917 patřil na půdě Národní rady české do týmu řešitelů přípravy ústavní reformy v duchu českých státoprávních nároků. Přijal účast na tříkrálovém sněmu českých poslanců v lednu 1918. Po vzniku ČSR nedostal, podobně jako F. Fiedler, možnost podílet se na organizaci nového státu, byl tak alespoň předsedou obchodního výboru Poradního sboru pro otázky hospodářské (1919–23) a předsedou České společnosti národohospodářské (1919–29). Přednáškami, publikační činností a horlivou účastí ve veřejných debatách kritizoval z pozic důsledného metalismu (tj. názoru, že hodnota kovových peněz by měla být založena na obsahu mincovního kovu) finanční politiku A. Rašína a K. Engliše. 1921/22 přednášel jako lektor obchodní právo na Právnické fakultě UK. Z jeho iniciativy založila Česká společnost národohospodářská F. Národohospodářskou knihovnu, kde od 1932 vycházely překlady zahraniční ekonomické literatury. Zemřel v železničním vagóně na infarkt.

D: knihy: O stěhování se lidu našeho do ciziny, 1876; Nový zákon o ubytování vojska, 1879; Státní rozpočet a daně, 1880; Nové obchodní smlouvy Rakousko-Uherska s Německem, Itálií, Švýcarskem a Belgií, 1892; Kanalisace Vltavy a Labe z Prahy do Ústí n. L., 1894; Jádro otázky nastávajícího rakousko-uherského vyrovnání, 1896; O významu cel v obilní tržbě, 1899; Dějiny rakouského zemědělství a lesnictví a jejich průmyslu od r. 1848, 1899; Podstata a význam mlecího řízení, 1900; Ven z přítmí!, 1905; Zákon o povinném pojišťování soukromých úředníků, 1905; Dr. J. F. o pohnutkách, cestách a cílech politiky českého národa, 1907; Příští Praha – město přístavní, 1910; O českém problému státoprávním, 1913; O dvou základních složkách, socialisaci a valutě, soudobého problému hospodářského, 1921; O desateru valutových přikázání, 1922; Nástin měnového plánu stabilisačního, 1922; O hospodářském významu vlastnictví a jeho vztazích ku trvání a budoucnosti států, 1923; O nezbytnosti určitého měnového programu před aktivováním banky cedulové, 1924; Jádro nauky o penězích a kapitálu, zvlášť oběžném, 1925; Peněžní bludy nominalistické ve svatozáři filosofie, 1925; Československá banka cedulová, 1925; O povaze naší nynější měnové stability a podmínkách její trvalosti, 1925; O sociologických kořenech kapitálu a povaze zvlášť kapitálu peněžního, 1926; Náčrt vědy společenské na podkladě přírodopisném, 1928.

L: Národní album, s. 195; OSN 9, s. 391–392; 28, s. 432; OSND 2/1, s. 623–624; MSN 2, s. 807; AČP, s. 102; BL 1, s. 371–372; ÖBL 1, s. 338–339; VČAZ 18, 1942, s. 216–220; Tomeš 1, s. 331; Lišková, s. 68; R. Luft, Parlamentarische Führungsgruppen und politische Strukturen in der tschechischen Gesellschaft 2, München 2012, s. A 105–109 (s bibliografií a další literaturou).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera