FOEHR Adolf 20.6.1880-7.10.1943: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 281
 
}}
 
}}
 
'''FOEHR, Adolf''', ''* 20. 6. 1880 Norimberk (Německo), † 7. 10. 1943 Praha, architekt, komunální politik''
 
'''FOEHR, Adolf''', ''* 20. 6. 1880 Norimberk (Německo), † 7. 10. 1943 Praha, architekt, komunální politik''

Aktuální verze z 16. 11. 2019, 08:52

Adolf FOEHR
Narození 20.6.1880
Místo narození Norimberk (Německo)
Úmrtí 7.10.1943
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 281

FOEHR, Adolf, * 20. 6. 1880 Norimberk (Německo), † 7. 10. 1943 Praha, architekt, komunální politik

Absolvoval Německou vyšší uměleckoprůmyslovou školu (Deutsche Staatsgewerbeschule) v Plzni, 1899–1902 Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u Friedricha Ohmanna a Jana Kotěry a poté Vysokou školu technickou v Curychu. 1908 po návratu do Prahy si založil samostatnou architektonickou praxi v Holešovicích. Záhy se etabloval u movité pražské německé klientely. Stal se architektem prominentních německých stavebníků, např. pojišťovny Donau, Německé agrární a průmyslové banky nebo banky Union. Kromě architektonické praxe pracoval do 1938 i jako pražský komunální politik, od poloviny dvacátých let 20. století byl členem Německé demokratické svobodomyslné strany (Deutsche Demokratische Freiheitspartei). Tato strana měla větší zastoupení pouze v Praze a na Liberecku. F. často cestoval, např. 1931 podnikl se společností Severoněmecký Lloyd cestu do USA.

Byl evangelického vyznání. Oženil se s Elsou, roz. Klingerovou, původem z Vídně. Manželům se v Praze narodily děti Herta (* 1912) a Wilhelm Julius (* 1915). Po 1938 F. odešel pravděpodobně z politických důvodů z Prahy do Karlových Varů, kde měla rodina domovskou příslušnost. Syn, absolvent pražské německé techniky, se odstěhoval ještě ve třicátých letech do Norimberku, manželka po 1946 do Vídně.

F. patřil ke konzervativnějším projektantům, v prvním desetiletí 20. století tvořil v Praze ve stylu geometrické secese – 1912 navrhl mj. kapli německého evangelického hřbitova ve Strašnicích. Ve dvacátých letech se přiklonil k těžkému neoklasicistnímu stylu, v letech třicátých pak k expresionismu a funkcionalismu. Projektoval několik domovních družstevních bloků především v Holešovicích, dále vily v Bubenči a administrativní paláce pro pojišťovny Donau (Národní třída, 1928–1930; Spálená ulice, 1928) a Securitas (Vodičkova ulice). Jeho mistrovským dílem se stal 1930–32 Dům moderních hraček firmy Brandejs v Praze (Provaznická ulice) ve stylu mendelsohnovského expresionismu. Řadu staveb F. realizoval rovněž v severočeském pohraničí, kde převažovalo německé obyvatelstvo, z nichž vyniká liberecký palác Dunaj (1927).

D: výběr: Seidnerova vila, Jihlava, 1925–1926; kancelářská budova, Křížová čp. 1922, Praha-Smíchov, 1925; Zaměstnanecké sídliště Mannesmannových závodů, Chomutov, 1926; Administrativní budova Velkonákupní společnosti konzumních družstev, Praha-Těšnov, 1927–1928; Obytný komplex „Malý Berlín“, Praha-Holešovice, 1937–1940; Expozitura Böhmische Union Bank, Děčín-Podmokly, 1938; Hummelbergova vila, Praha-Zlíchov, 1939.

L: OSND 2/1, s. 600–601; BL 1, s. 366; Toman 1, s. 227; NEČVUD, s. 209; Architekti, s. 178–179 (se soupisem díla a literatury); Z. Lukeš, Splátka dluhu. Praha a její německy hovořící architekti 1900–1938, 2002, s. 42–52; A. Adam, Ein Nürnberger im Prager Stadtrat. A. F. (1880–1943). Architekt und Kommunalpolitiker in der Ersten Republik, in: Ztracená blízkost. Praha – Norimberk v proměnách staletí, in: Documenta Pragensia 29, 2010, V. Ledvinka – J. Pešek (eds.), s. 681–694; J. Chmelíková, Meziválečná architektura Podmokel aneb Dekorativismus provinční německé architektury, in: Děčínské vlastivědné zprávy 17, 2007, č. 2, s. 3–13; J. Zeman, Palác Dunaj – první výšková budova v Liberci a její tvůrce, in: Památky Libereckého kraje 5, 2011, s. 6–22.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Markéta Svobodová