FOERSTER Viktor 26.8.1867-9.12.1915: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Viktor FOERSTER
 
| jméno = Viktor FOERSTER
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Foerster Viktor portret.jpg
 
| datum narození = 26.8.1867
 
| datum narození = 26.8.1867
| místo narození =  
+
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 9.12.1915
 
| datum úmrtí = 9.12.1915
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br />
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br />
 
| jiná jména = Viktor FÖRSTER
 
| jiná jména = Viktor FÖRSTER
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 284
 
}}
 
}}
 +
'''FOERSTER, Viktor''' ''(též FÖRSTER), * 26. 8. 1867 Praha, † 9. 12. 1915 Praha, mozaikář, malíř''
 +
 +
Syn varhaníka Josefa Förstera (1833–1907) a bratr hudebního
 +
skladatele Josefa Bohuslava F. (1859–1951). Vyrostl v prostředí
 +
prodchnutém hudbou a katolickou zbožností, což ovlivnilo
 +
jeho zájem o náboženskou tematiku. 1894 absolvoval
 +
pražskou AVU ve třídě profesora Maxmiliána Pirnera, jímž
 +
byl ovlivněn v symbolistickém výtvarném názoru, který ho
 +
sbližoval s jeho celoživotním přítelem, sochařem Františkem
 +
Bílkem. Výtvarnou práci zahájil ilustracemi pro časopis ''Zlatá''
 +
''Praha'' s biblickými a mystickými náměty, čímž se mezi prvními
 +
vřadil do širšího uskupení české katolické secese. Dva roky
 +
pobýval na studiích ve Francii, po návratu pracoval od 1900
 +
v ateliéru F. Bílka a upozornil na sebe zejména lunetovou ''Křížovou''
 +
''cestou'' v kostele sv. Bartoloměje v Pelhřimově. Další dva
 +
roky strávil na studijní cestě po Itálii, dlouhodobé setrvání
 +
v klášteře Monte Cassino mezi Neapolí a Římem ho inspirovalo
 +
k tomu, aby se vyučil mozaikářství, které v Čechách
 +
oživil s jednoznačným odkazem na gotiku a renesanci. Jedním
 +
z jeho prvních děl byla ''Hlava Krista'' nad chrámovým portálem
 +
v pražském Emauzském klášteře. Rozměrné ''Nanebevzetí''
 +
''Panny Marie'' bylo provedeno podle jeho návrhů v Lurdech,
 +
byl autorem ''Madony'' nad průčelím pražského kostela Panny
 +
Marie Sněžné, ''Svatého Josefa'' v Emauzském klášteře, ''Beránka''
 +
''božího'' v antependiu baziliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě,
 +
''Nanebevstoupení Páně'' v chrámu sv. Petra a Pavla v Nové Říši
 +
na Moravě, v českobudějovickém chrámu aj. Vrcholem jeho
 +
tvorby je mistrovská mozaika ''Panny Marie Svatohostýnské''.
 +
Kromě toho namaloval cyklus ''Křížové cesty'' pro kláštery v Praze
 +
na Strahově a ve Lnářích a pro farní kostel v Němčicích
 +
na Hané. Temperou a olejem zpodobil řadu motivů z Itálie
 +
a Francie.
 +
 +
V jeho díle pokračovala manželka, významná mozaikářka '''Marie'''
 +
'''Viktorie F.''', roz. Jesenská (* 2. 12. 1867 Praha, † 1940
 +
Praha), sestra spisovatelky Růženy Jesenské (1863–1940)
 +
a stomatologa Jana Jesenského (1870–1947). Po absolvování
 +
učitelského ústavu byla učitelkou na měšťanské škole, pak
 +
cvičnou učitelkou na ústavu pro vzdělávání učitelů. Přátelila
 +
se s profesorem F. Drtinou, z jehož podnětu překládala prózy
 +
Ch. Dickense a O. Wilda. Za Viktora F. se provdala 1909,
 +
vyučila se u něho mozaikářství a spolupracovala s ním na jeho
 +
posledních dílech, některá po jeho smrti dokončila. Sama provedla
 +
jedenadvacet mozaik, mj. ve Svatováclavské kapli Chrámu
 +
sv. Víta. V lodi katedrály realizovala znak ČSR a k uctění
 +
manželovy památky ''Adama a Evu'' podle návrhu K. Svolinského,
 +
pokusila se i o záchranu mozaiky nad Zlatou branou.
 +
Přispěla k výzdobě pravoslavné kaple v Praze na Olšanech, průčelí
 +
pojišťovny ve Spálené ulici, spořitelen v Plzni a Roudnici nad Labem, Hamzovy léčebny – ústavu pro tuberkulózní děti
 +
v Luži (u Chrudimi), porotních síní v Klatovech a Chrudimi,
 +
v Praze vyzdobila palác Fénix (Blaník) a arkády Vyšehradského
 +
hřbitova. Její práce souzněla i s požadavky funkcionalismu,
 +
spolupracovala s malíři R. Kremličkou, F. Kyselou a K. Svolinským.
 +
 +
'''L:''' OSN 28, s. 432; OSND 2/1, s. 622; MSN 2, s. 788; BOS 4, s. 179;
 +
Toman 1, s. 227–228; R. Jesenská, V. F., in: Národní listy 14. 12. 1915,
 +
s. 6; J. R. Marek, Sedmdesátka české mozaikářky, in: tamtéž 2. 12. 1937,
 +
s. 4 (se soupisem prací od L. Papeže a J. Tumpacha); A. Filip – R. Musil,
 +
Neklidem k Bohu, 2006, s. 114–116; J. Bada, Sága rodu Jesenských z Jesenice
 +
u Rakovníka, in: Žižkovské listy 2013, č. 29, s. 8–9; J. Tomášek, Andělé smrti
 +
versus pelhřimovští radní, in: Vlastivědný sborník Pelhřimovska 15, 2004,
 +
s. 114–119.
 +
 +
'''P:''' NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 115, obraz 809, 810;
 +
Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910
 +
(1920), karton 63, poř. č. 362 (jako Förster).
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/32834 Bibliografie dějin Českých zemí] [Viktor Foerster]<br />'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/270986 Bibliografie dějin Českých zemí] [Marie Viktorie Foersterová]
 +
 +
Martin Kučera
 +
 +
  
<br/><br/>Viktor FOERSTER [FÖRSTER]
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
 +
 +
[[Kategorie:1867]]
 +
[[Kategorie:Praha]]
 +
[[Kategorie:1915]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 20. 9. 2020, 18:52

Viktor FOERSTER
Narození 26.8.1867
Místo narození Praha
Úmrtí 9.12.1915
Místo úmrtí Praha
Jiná jména Viktor FÖRSTER
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 284
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137491

FOERSTER, Viktor (též FÖRSTER), * 26. 8. 1867 Praha, † 9. 12. 1915 Praha, mozaikář, malíř

Syn varhaníka Josefa Förstera (1833–1907) a bratr hudebního skladatele Josefa Bohuslava F. (1859–1951). Vyrostl v prostředí prodchnutém hudbou a katolickou zbožností, což ovlivnilo jeho zájem o náboženskou tematiku. 1894 absolvoval pražskou AVU ve třídě profesora Maxmiliána Pirnera, jímž byl ovlivněn v symbolistickém výtvarném názoru, který ho sbližoval s jeho celoživotním přítelem, sochařem Františkem Bílkem. Výtvarnou práci zahájil ilustracemi pro časopis Zlatá Praha s biblickými a mystickými náměty, čímž se mezi prvními vřadil do širšího uskupení české katolické secese. Dva roky pobýval na studiích ve Francii, po návratu pracoval od 1900 v ateliéru F. Bílka a upozornil na sebe zejména lunetovou Křížovou cestou v kostele sv. Bartoloměje v Pelhřimově. Další dva roky strávil na studijní cestě po Itálii, dlouhodobé setrvání v klášteře Monte Cassino mezi Neapolí a Římem ho inspirovalo k tomu, aby se vyučil mozaikářství, které v Čechách oživil s jednoznačným odkazem na gotiku a renesanci. Jedním z jeho prvních děl byla Hlava Krista nad chrámovým portálem v pražském Emauzském klášteře. Rozměrné Nanebevzetí Panny Marie bylo provedeno podle jeho návrhů v Lurdech, byl autorem Madony nad průčelím pražského kostela Panny Marie Sněžné, Svatého Josefa v Emauzském klášteře, Beránka božího v antependiu baziliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, Nanebevstoupení Páně v chrámu sv. Petra a Pavla v Nové Říši na Moravě, v českobudějovickém chrámu aj. Vrcholem jeho tvorby je mistrovská mozaika Panny Marie Svatohostýnské. Kromě toho namaloval cyklus Křížové cesty pro kláštery v Praze na Strahově a ve Lnářích a pro farní kostel v Němčicích na Hané. Temperou a olejem zpodobil řadu motivů z Itálie a Francie.

V jeho díle pokračovala manželka, významná mozaikářka Marie Viktorie F., roz. Jesenská (* 2. 12. 1867 Praha, † 1940 Praha), sestra spisovatelky Růženy Jesenské (1863–1940) a stomatologa Jana Jesenského (1870–1947). Po absolvování učitelského ústavu byla učitelkou na měšťanské škole, pak cvičnou učitelkou na ústavu pro vzdělávání učitelů. Přátelila se s profesorem F. Drtinou, z jehož podnětu překládala prózy Ch. Dickense a O. Wilda. Za Viktora F. se provdala 1909, vyučila se u něho mozaikářství a spolupracovala s ním na jeho posledních dílech, některá po jeho smrti dokončila. Sama provedla jedenadvacet mozaik, mj. ve Svatováclavské kapli Chrámu sv. Víta. V lodi katedrály realizovala znak ČSR a k uctění manželovy památky Adama a Evu podle návrhu K. Svolinského, pokusila se i o záchranu mozaiky nad Zlatou branou. Přispěla k výzdobě pravoslavné kaple v Praze na Olšanech, průčelí pojišťovny ve Spálené ulici, spořitelen v Plzni a Roudnici nad Labem, Hamzovy léčebny – ústavu pro tuberkulózní děti v Luži (u Chrudimi), porotních síní v Klatovech a Chrudimi, v Praze vyzdobila palác Fénix (Blaník) a arkády Vyšehradského hřbitova. Její práce souzněla i s požadavky funkcionalismu, spolupracovala s malíři R. Kremličkou, F. Kyselou a K. Svolinským.

L: OSN 28, s. 432; OSND 2/1, s. 622; MSN 2, s. 788; BOS 4, s. 179; Toman 1, s. 227–228; R. Jesenská, V. F., in: Národní listy 14. 12. 1915, s. 6; J. R. Marek, Sedmdesátka české mozaikářky, in: tamtéž 2. 12. 1937, s. 4 (se soupisem prací od L. Papeže a J. Tumpacha); A. Filip – R. Musil, Neklidem k Bohu, 2006, s. 114–116; J. Bada, Sága rodu Jesenských z Jesenice u Rakovníka, in: Žižkovské listy 2013, č. 29, s. 8–9; J. Tomášek, Andělé smrti versus pelhřimovští radní, in: Vlastivědný sborník Pelhřimovska 15, 2004, s. 114–119.

P: NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 115, obraz 809, 810; Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910 (1920), karton 63, poř. č. 362 (jako Förster).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí [Viktor Foerster]
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí [Marie Viktorie Foersterová]

Martin Kučera