FOERSTER Viktor 26.8.1867-9.12.1915: Porovnání verzí
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Viktor FOERSTER | | jméno = Viktor FOERSTER | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Foerster Viktor portret.jpg |
| datum narození = 26.8.1867 | | datum narození = 26.8.1867 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 9.12.1915 | | datum úmrtí = 9.12.1915 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br /> | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br /> | ||
| jiná jména = Viktor FÖRSTER | | jiná jména = Viktor FÖRSTER | ||
+ | | citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 284 | ||
}} | }} | ||
+ | '''FOERSTER, Viktor''' ''(též FÖRSTER), * 26. 8. 1867 Praha, † 9. 12. 1915 Praha, mozaikář, malíř'' | ||
+ | |||
+ | Syn varhaníka Josefa Förstera (1833–1907) a bratr hudebního | ||
+ | skladatele Josefa Bohuslava F. (1859–1951). Vyrostl v prostředí | ||
+ | prodchnutém hudbou a katolickou zbožností, což ovlivnilo | ||
+ | jeho zájem o náboženskou tematiku. 1894 absolvoval | ||
+ | pražskou AVU ve třídě profesora Maxmiliána Pirnera, jímž | ||
+ | byl ovlivněn v symbolistickém výtvarném názoru, který ho | ||
+ | sbližoval s jeho celoživotním přítelem, sochařem Františkem | ||
+ | Bílkem. Výtvarnou práci zahájil ilustracemi pro časopis ''Zlatá'' | ||
+ | ''Praha'' s biblickými a mystickými náměty, čímž se mezi prvními | ||
+ | vřadil do širšího uskupení české katolické secese. Dva roky | ||
+ | pobýval na studiích ve Francii, po návratu pracoval od 1900 | ||
+ | v ateliéru F. Bílka a upozornil na sebe zejména lunetovou ''Křížovou'' | ||
+ | ''cestou'' v kostele sv. Bartoloměje v Pelhřimově. Další dva | ||
+ | roky strávil na studijní cestě po Itálii, dlouhodobé setrvání | ||
+ | v klášteře Monte Cassino mezi Neapolí a Římem ho inspirovalo | ||
+ | k tomu, aby se vyučil mozaikářství, které v Čechách | ||
+ | oživil s jednoznačným odkazem na gotiku a renesanci. Jedním | ||
+ | z jeho prvních děl byla ''Hlava Krista'' nad chrámovým portálem | ||
+ | v pražském Emauzském klášteře. Rozměrné ''Nanebevzetí'' | ||
+ | ''Panny Marie'' bylo provedeno podle jeho návrhů v Lurdech, | ||
+ | byl autorem ''Madony'' nad průčelím pražského kostela Panny | ||
+ | Marie Sněžné, ''Svatého Josefa'' v Emauzském klášteře, ''Beránka'' | ||
+ | ''božího'' v antependiu baziliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, | ||
+ | ''Nanebevstoupení Páně'' v chrámu sv. Petra a Pavla v Nové Říši | ||
+ | na Moravě, v českobudějovickém chrámu aj. Vrcholem jeho | ||
+ | tvorby je mistrovská mozaika ''Panny Marie Svatohostýnské''. | ||
+ | Kromě toho namaloval cyklus ''Křížové cesty'' pro kláštery v Praze | ||
+ | na Strahově a ve Lnářích a pro farní kostel v Němčicích | ||
+ | na Hané. Temperou a olejem zpodobil řadu motivů z Itálie | ||
+ | a Francie. | ||
+ | |||
+ | V jeho díle pokračovala manželka, významná mozaikářka '''Marie''' | ||
+ | '''Viktorie F.''', roz. Jesenská (* 2. 12. 1867 Praha, † 1940 | ||
+ | Praha), sestra spisovatelky Růženy Jesenské (1863–1940) | ||
+ | a stomatologa Jana Jesenského (1870–1947). Po absolvování | ||
+ | učitelského ústavu byla učitelkou na měšťanské škole, pak | ||
+ | cvičnou učitelkou na ústavu pro vzdělávání učitelů. Přátelila | ||
+ | se s profesorem F. Drtinou, z jehož podnětu překládala prózy | ||
+ | Ch. Dickense a O. Wilda. Za Viktora F. se provdala 1909, | ||
+ | vyučila se u něho mozaikářství a spolupracovala s ním na jeho | ||
+ | posledních dílech, některá po jeho smrti dokončila. Sama provedla | ||
+ | jedenadvacet mozaik, mj. ve Svatováclavské kapli Chrámu | ||
+ | sv. Víta. V lodi katedrály realizovala znak ČSR a k uctění | ||
+ | manželovy památky ''Adama a Evu'' podle návrhu K. Svolinského, | ||
+ | pokusila se i o záchranu mozaiky nad Zlatou branou. | ||
+ | Přispěla k výzdobě pravoslavné kaple v Praze na Olšanech, průčelí | ||
+ | pojišťovny ve Spálené ulici, spořitelen v Plzni a Roudnici nad Labem, Hamzovy léčebny – ústavu pro tuberkulózní děti | ||
+ | v Luži (u Chrudimi), porotních síní v Klatovech a Chrudimi, | ||
+ | v Praze vyzdobila palác Fénix (Blaník) a arkády Vyšehradského | ||
+ | hřbitova. Její práce souzněla i s požadavky funkcionalismu, | ||
+ | spolupracovala s malíři R. Kremličkou, F. Kyselou a K. Svolinským. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSN 28, s. 432; OSND 2/1, s. 622; MSN 2, s. 788; BOS 4, s. 179; | ||
+ | Toman 1, s. 227–228; R. Jesenská, V. F., in: Národní listy 14. 12. 1915, | ||
+ | s. 6; J. R. Marek, Sedmdesátka české mozaikářky, in: tamtéž 2. 12. 1937, | ||
+ | s. 4 (se soupisem prací od L. Papeže a J. Tumpacha); A. Filip – R. Musil, | ||
+ | Neklidem k Bohu, 2006, s. 114–116; J. Bada, Sága rodu Jesenských z Jesenice | ||
+ | u Rakovníka, in: Žižkovské listy 2013, č. 29, s. 8–9; J. Tomášek, Andělé smrti | ||
+ | versus pelhřimovští radní, in: Vlastivědný sborník Pelhřimovska 15, 2004, | ||
+ | s. 114–119. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 115, obraz 809, 810; | ||
+ | Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910 | ||
+ | (1920), karton 63, poř. č. 362 (jako Förster). | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/32834 Bibliografie dějin Českých zemí] [Viktor Foerster]<br />'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/270986 Bibliografie dějin Českých zemí] [Marie Viktorie Foersterová] | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
+ | |||
+ | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
+ | |||
+ | [[Kategorie:1867]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] | ||
+ | [[Kategorie:1915]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 20. 9. 2020, 19:52
Viktor FOERSTER | |
Narození | 26.8.1867 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 9.12.1915 |
Místo úmrtí | Praha |
Jiná jména | Viktor FÖRSTER |
Povolání |
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 284 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137491 |
FOERSTER, Viktor (též FÖRSTER), * 26. 8. 1867 Praha, † 9. 12. 1915 Praha, mozaikář, malíř
Syn varhaníka Josefa Förstera (1833–1907) a bratr hudebního skladatele Josefa Bohuslava F. (1859–1951). Vyrostl v prostředí prodchnutém hudbou a katolickou zbožností, což ovlivnilo jeho zájem o náboženskou tematiku. 1894 absolvoval pražskou AVU ve třídě profesora Maxmiliána Pirnera, jímž byl ovlivněn v symbolistickém výtvarném názoru, který ho sbližoval s jeho celoživotním přítelem, sochařem Františkem Bílkem. Výtvarnou práci zahájil ilustracemi pro časopis Zlatá Praha s biblickými a mystickými náměty, čímž se mezi prvními vřadil do širšího uskupení české katolické secese. Dva roky pobýval na studiích ve Francii, po návratu pracoval od 1900 v ateliéru F. Bílka a upozornil na sebe zejména lunetovou Křížovou cestou v kostele sv. Bartoloměje v Pelhřimově. Další dva roky strávil na studijní cestě po Itálii, dlouhodobé setrvání v klášteře Monte Cassino mezi Neapolí a Římem ho inspirovalo k tomu, aby se vyučil mozaikářství, které v Čechách oživil s jednoznačným odkazem na gotiku a renesanci. Jedním z jeho prvních děl byla Hlava Krista nad chrámovým portálem v pražském Emauzském klášteře. Rozměrné Nanebevzetí Panny Marie bylo provedeno podle jeho návrhů v Lurdech, byl autorem Madony nad průčelím pražského kostela Panny Marie Sněžné, Svatého Josefa v Emauzském klášteře, Beránka božího v antependiu baziliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, Nanebevstoupení Páně v chrámu sv. Petra a Pavla v Nové Říši na Moravě, v českobudějovickém chrámu aj. Vrcholem jeho tvorby je mistrovská mozaika Panny Marie Svatohostýnské. Kromě toho namaloval cyklus Křížové cesty pro kláštery v Praze na Strahově a ve Lnářích a pro farní kostel v Němčicích na Hané. Temperou a olejem zpodobil řadu motivů z Itálie a Francie.
V jeho díle pokračovala manželka, významná mozaikářka Marie Viktorie F., roz. Jesenská (* 2. 12. 1867 Praha, † 1940 Praha), sestra spisovatelky Růženy Jesenské (1863–1940) a stomatologa Jana Jesenského (1870–1947). Po absolvování učitelského ústavu byla učitelkou na měšťanské škole, pak cvičnou učitelkou na ústavu pro vzdělávání učitelů. Přátelila se s profesorem F. Drtinou, z jehož podnětu překládala prózy Ch. Dickense a O. Wilda. Za Viktora F. se provdala 1909, vyučila se u něho mozaikářství a spolupracovala s ním na jeho posledních dílech, některá po jeho smrti dokončila. Sama provedla jedenadvacet mozaik, mj. ve Svatováclavské kapli Chrámu sv. Víta. V lodi katedrály realizovala znak ČSR a k uctění manželovy památky Adama a Evu podle návrhu K. Svolinského, pokusila se i o záchranu mozaiky nad Zlatou branou. Přispěla k výzdobě pravoslavné kaple v Praze na Olšanech, průčelí pojišťovny ve Spálené ulici, spořitelen v Plzni a Roudnici nad Labem, Hamzovy léčebny – ústavu pro tuberkulózní děti v Luži (u Chrudimi), porotních síní v Klatovech a Chrudimi, v Praze vyzdobila palác Fénix (Blaník) a arkády Vyšehradského hřbitova. Její práce souzněla i s požadavky funkcionalismu, spolupracovala s malíři R. Kremličkou, F. Kyselou a K. Svolinským.
L: OSN 28, s. 432; OSND 2/1, s. 622; MSN 2, s. 788; BOS 4, s. 179; Toman 1, s. 227–228; R. Jesenská, V. F., in: Národní listy 14. 12. 1915, s. 6; J. R. Marek, Sedmdesátka české mozaikářky, in: tamtéž 2. 12. 1937, s. 4 (se soupisem prací od L. Papeže a J. Tumpacha); A. Filip – R. Musil, Neklidem k Bohu, 2006, s. 114–116; J. Bada, Sága rodu Jesenských z Jesenice u Rakovníka, in: Žižkovské listy 2013, č. 29, s. 8–9; J. Tomášek, Andělé smrti versus pelhřimovští radní, in: Vlastivědný sborník Pelhřimovska 15, 2004, s. 114–119.
P: NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 115, obraz 809, 810; Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910 (1920), karton 63, poř. č. 362 (jako Förster).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí [Viktor Foerster]
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí [Marie Viktorie Foersterová]
Martin Kučera