FOLKMAN Hanuš 30.12.1876-10.5.1936: Porovnání verzí
(FOLKMANN_Hanuš_(Jan)_30.12.1876-10.5.1936) |
|||
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Hanuš | + | | jméno = Hanuš FOLKMAN |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 30.12.1876 | | datum narození = 30.12.1876 | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 292-293 |
+ | }} | ||
+ | '''FOLKMAN, Hanuš''' ''(vl. jm. Folkmann, Jan), * 30. 12. 1876 Praha, † 10. 5. 1936 Praha, sochař, loutkář'' | ||
+ | |||
+ | Syn sochaře '''Aloise F.''' (* 30. 12. 1850 Česká Kamenice, | ||
+ | † 10. 5. 1917 Praha), žáka Bohuslava Schnircha. Na pražské | ||
+ | AVU studoval 1897–1900 v ateliéru J. V. Myslbeka, kterému | ||
+ | pomáhal při dokončovacích pracích na pomníku sv. Václava. | ||
+ | 1900/01 pokračoval ve studiu na mnichovské akademii | ||
+ | u profesora W. Rümanna, 1901 získal cenu bavorské akademie | ||
+ | za absolventskou plastiku ''Vrchol hory''. 1901–03 žil v Paříži, | ||
+ | zabýval se studiem francouzského sochařství a pronajal si | ||
+ | ateliér, kde pracoval na dekorativních zakázkách. Byl členem | ||
+ | pařížské Société académique d’histoire internationale. Po návratu | ||
+ | do Prahy se věnoval zakázkám dekorativního a portrétního | ||
+ | charakteru, vystavoval ve Vídni a Wiesbadenu, pracoval | ||
+ | pro Berlín a Frankfurt nad Mohanem, v Německu portrétoval | ||
+ | členy rodiny významného výrobce koncertních křídel F. W. C. | ||
+ | Bechsteina. 1911 obdržel cenu České akademie pro vědy, slovesnost | ||
+ | a umění. 1916 se habilitoval z modelování na Vysoké | ||
+ | škole architektury a pozemního stavitelství české techniky | ||
+ | v Praze, 1921 byl jmenován profesorem. 1923 uskutečnil se | ||
+ | svými žáky sochařskou exkurzi na Balkán, 1925 uspořádal první | ||
+ | výstavu žákovských prací. | ||
+ | |||
+ | V díle zůstal epigonem J. V. Myslbeka. Patřil k sochařům převážně | ||
+ | dekorativního zaměření, vypracoval se však ve vynikajícího, | ||
+ | dobově vysoce ceněného portrétistu. Byl autorem pamětních | ||
+ | desek básníka R. Pokorného a lékaře L. Fritze, portrétů gynekologů V. Rubešky a K. Pawlíka, knihtiskaře A. Wiesnera, mineraloga K. Vrby (pro NM Praha), figurální výzdoby pražského | ||
+ | hlavního nádraží a zemské banky v ulici Na Příkopě | ||
+ | č. 20, Piety na Vyšehradském hřbitově, erotické plastiky ''Eva'' | ||
+ | ''po hříchu'', sochařské výzdoby pro okresní soud v Českém Těšíně. | ||
+ | 1910 založil s malířem O. Bubeníčkem Loutkové divadlo | ||
+ | Umělecké výchovy na Vinohradech, pro své dcery vyřezal loutky, | ||
+ | které byly jako první v Čechách zavěšené na nitích na pohyblivém | ||
+ | vahadle. 1913–22 předsedal Loutkářskému odboru | ||
+ | Umělecké výchovy. Jeho loutky byly miniaturami živých herců; | ||
+ | po dramatickém odchodu z Umělecké výchovy je prodal | ||
+ | do USA. Byl pohřben v Praze na Vinohradském hřbitově pod | ||
+ | náhrobkem, který si sám navrhl. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Kulturní adresář ČSR 1, A. Dolenský (ed.), 1934, s. 98; Toman 1, s. 229; | ||
+ | MSN 2, s. 792; OSND 2/1, s. 607; BL 1, s. 368; Knížák 1, s. 271; L. Neckářová | ||
+ | – A. Vanoušek – J. Wagner, Vinohradský hřbitov včera & dnes, 2002, s. 139; | ||
+ | http://www.amaterskedivadlo.cz (stav k 12. 5. 2014). | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | [[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] |
Verze z 15. 12. 2019, 17:21
Hanuš FOLKMAN | |
Narození | 30.12.1876 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 10.5.1936 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 75- Sochař nebo medailér |
Citace | Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 292-293 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55461 |
FOLKMAN, Hanuš (vl. jm. Folkmann, Jan), * 30. 12. 1876 Praha, † 10. 5. 1936 Praha, sochař, loutkář
Syn sochaře Aloise F. (* 30. 12. 1850 Česká Kamenice, † 10. 5. 1917 Praha), žáka Bohuslava Schnircha. Na pražské AVU studoval 1897–1900 v ateliéru J. V. Myslbeka, kterému pomáhal při dokončovacích pracích na pomníku sv. Václava. 1900/01 pokračoval ve studiu na mnichovské akademii u profesora W. Rümanna, 1901 získal cenu bavorské akademie za absolventskou plastiku Vrchol hory. 1901–03 žil v Paříži, zabýval se studiem francouzského sochařství a pronajal si ateliér, kde pracoval na dekorativních zakázkách. Byl členem pařížské Société académique d’histoire internationale. Po návratu do Prahy se věnoval zakázkám dekorativního a portrétního charakteru, vystavoval ve Vídni a Wiesbadenu, pracoval pro Berlín a Frankfurt nad Mohanem, v Německu portrétoval členy rodiny významného výrobce koncertních křídel F. W. C. Bechsteina. 1911 obdržel cenu České akademie pro vědy, slovesnost a umění. 1916 se habilitoval z modelování na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství české techniky v Praze, 1921 byl jmenován profesorem. 1923 uskutečnil se svými žáky sochařskou exkurzi na Balkán, 1925 uspořádal první výstavu žákovských prací.
V díle zůstal epigonem J. V. Myslbeka. Patřil k sochařům převážně dekorativního zaměření, vypracoval se však ve vynikajícího, dobově vysoce ceněného portrétistu. Byl autorem pamětních desek básníka R. Pokorného a lékaře L. Fritze, portrétů gynekologů V. Rubešky a K. Pawlíka, knihtiskaře A. Wiesnera, mineraloga K. Vrby (pro NM Praha), figurální výzdoby pražského hlavního nádraží a zemské banky v ulici Na Příkopě č. 20, Piety na Vyšehradském hřbitově, erotické plastiky Eva po hříchu, sochařské výzdoby pro okresní soud v Českém Těšíně. 1910 založil s malířem O. Bubeníčkem Loutkové divadlo Umělecké výchovy na Vinohradech, pro své dcery vyřezal loutky, které byly jako první v Čechách zavěšené na nitích na pohyblivém vahadle. 1913–22 předsedal Loutkářskému odboru Umělecké výchovy. Jeho loutky byly miniaturami živých herců; po dramatickém odchodu z Umělecké výchovy je prodal do USA. Byl pohřben v Praze na Vinohradském hřbitově pod náhrobkem, který si sám navrhl.
L: Kulturní adresář ČSR 1, A. Dolenský (ed.), 1934, s. 98; Toman 1, s. 229; MSN 2, s. 792; OSND 2/1, s. 607; BL 1, s. 368; Knížák 1, s. 271; L. Neckářová – A. Vanoušek – J. Wagner, Vinohradský hřbitov včera & dnes, 2002, s. 139; http://www.amaterskedivadlo.cz (stav k 12. 5. 2014).
Martin Kučera