FOLTÝN František 9.6.1891-8.6.1976: Porovnání verzí
(FOLTÝN_František_9.6.1891-1976) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 9.6.1891 | | datum narození = 9.6.1891 | ||
− | | místo narození = Stachy | + | | místo narození = Stachy (u Kašperských Hor) |
− | | datum úmrtí = 1976 | + | | datum úmrtí = 8.6.1976 |
| místo úmrtí = Brno | | místo úmrtí = Brno | ||
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''FOLTÝN, František''', ''* 9. 6. 1891 Stachy (u Kašperských Hor), † 8. 6. 1976 Brno, malíř'' | ||
+ | |||
+ | Narodil se jako starší ze dvou dětí zednického mistra Františka | ||
+ | F. a Marie, roz. Salpetterové. Ve dvanácti letech osiřel, | ||
+ | vychovávala ho babička. Po čtyřech ročnících plzeňského reálného | ||
+ | gymnázia se učil malířem porcelánu na učňovské večerní | ||
+ | škole pro umělecká řemesla u Augustina Němejce. 1913–14 | ||
+ | studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u profesorů | ||
+ | E. Dítěte a A. Hofbauera. Do války narukoval 1915 a prožil | ||
+ | ji na ruské a albánské frontě, na jaře 1918 byl zraněn a léčil se | ||
+ | v Praze a Prachaticích. 1918–21 žil v Bratislavě, maloval veduty | ||
+ | slovenských měst. Na výzvu ředitele Východoslovenského | ||
+ | muzea J. Poláka odešel do Košic, kde navázal spolupráci s převážně | ||
+ | maďarskou avantgardou (K. Bauer, E. Krón, L. Kassák, | ||
+ | G. Schiller aj.), s níž několikrát vystavoval. Maloval portréty, zátiší, | ||
+ | figurální a krajinářské kompozice. 1923 vstoupil do KSČ. | ||
+ | Ovlivněn reprezentativní pražskou výstavou francouzského | ||
+ | soudobého umění odjel 1924 do Paříže, kde studoval do 1928 | ||
+ | na Académie Julian a Académie de la Grande Chaumière; | ||
+ | 1924–26 navštěvoval přednášky F. Kupky. Zprvu spolupracoval | ||
+ | s levicovými časopisy (zejména s ''L’Humanité'') a s ''Diffusion'' | ||
+ | ''de publicité'', do nichž pod pseudonymem François sans crayon | ||
+ | dodával karikatury. Zanedlouho se stal přední osobností francouzské | ||
+ | nefigurativní malby, stýkal se s představiteli pařížské | ||
+ | avantgardy a účastnil se mnoha výstav. 1928 přijal členství | ||
+ | v mezinárodním sdružení PORZA, 1930 v antisurrealistické | ||
+ | skupině Cercle et Carré, 1931 ve významné skupině Abstraction-Création. 1932 se v Paříži oženil s Valérií Horodeckou, rodačkou z estonského Tallinnu. 1934 mu policejní prefektura | ||
+ | nepovolila další pobyt ve Francii, F. se vrátil do ČSR, žil střídavě | ||
+ | v Praze, Táboře a Brně. Jeho abstraktní dílo se doma setkalo | ||
+ | buď se zápornou reakcí, nebo s rozpačitým mlčením. 1937 se | ||
+ | trvale usadil v Brně, vstoupil do tamní Skupiny výtvarných | ||
+ | umělců. Na počátku protektorátu se z pocitu rezignace a znechucení | ||
+ | i z obavy před nařčením ze zvrhlého umění obrátil | ||
+ | k realistické krajinomalbě, zajížděl hlavně na Českomoravskou | ||
+ | vysočinu. Od 1945 byl členem Bloku moravskoslezských výtvarných | ||
+ | umělců a místopředsedou Spolku výtvarných umělců | ||
+ | Aleš. Od 1948 byl členem Svazu československých výtvarných | ||
+ | umělců. Jedním z posledních modernistických motivů, kombinujících | ||
+ | nepopisný realismus se znakovostí, doprovodil bibliofilské | ||
+ | vydání básní S. Renaudové ''Chvála oběti'' (1948). Byl | ||
+ | vyznamenán tituly zasloužilý (1961) a národní umělec (1972). | ||
+ | V počátcích tvorby F. záhy přešel od expresivního realismu | ||
+ | ke kubizujícímu tvarosloví v krajinných i figurálních námětech | ||
+ | ze Slovenska a Podkarpatské Rusi, kam rád zajížděl. Zhruba | ||
+ | od 1922 se přiklonil k sociálnímu civilismu osobitého | ||
+ | lyricko-expresivního výrazu. V jeho intenci vypracoval i scénické | ||
+ | návrhy pro košickou činohru. Alegorická kompozice | ||
+ | ''Imperialismus'', započatá ještě v Košicích a dokončená 1925 | ||
+ | v Paříži, stojí na rozcestí mezi kubismem, konstruktivismem | ||
+ | a abstrakcí. Z prvotního okouzlení mašinismem F. Légera se už | ||
+ | 1925 uchýlil k abstraktnímu projevu. F. abstrakce, zpočátku | ||
+ | geometrická, brzy dospěla k autonomizaci formy, představuje | ||
+ | vrchol jeho díla a je evropsky ceněná. Měla výrazné lyrické | ||
+ | složky a zpočátku se blížila českému artificialismu J. Štyrského | ||
+ | a Toyen. Jedinečnost F. malby spočívala v obměnách biomorfních | ||
+ | tvarů, primárně malíř pracoval s opticky vnímatelnou | ||
+ | barvou, nikoli s linií. Velkým zklamáním pro něj byl nezájem | ||
+ | české veřejnosti o pražské Sdružení výtvarníků (J. Jelínek, | ||
+ | Z. Dvořák, B. S. Urban, A. Hošek aj.), jemuž dělal patrona | ||
+ | a které se k němu hlásilo s obdivnou úctou. Před německou | ||
+ | okupací se F. pokoušel s J. Jelínkem, V. Tittelbachem a J. Králem | ||
+ | o rozvíjení abstraktní estetiky, podložené i jeho teoretickými | ||
+ | statěmi a přednáškami, ale pod vlivem vnějších faktorů | ||
+ | se obrátil k realistické krajinomalbě. Jeho rozsáhlé krajinářské | ||
+ | dílo temných melancholických barev obsahuje lyrické akcenty, | ||
+ | poučení neoklasicismem a českým krajinářstvím 19. století. | ||
+ | Přestože se po osvobození vrátil k abstraktním tématům, blízkým | ||
+ | expresionistické abstrakci pařížské skupiny Cobra, realistickou | ||
+ | krajinu (tentokrát z okolí Brna) neopustil. Po 1948 se | ||
+ | F. pokusil o kompromis se socialistickým realismem zvýrazněním | ||
+ | obsahovosti (např. ''Husitská krajina I'' a ''II''), aniž by se | ||
+ | podřídil ideologické popisné malbě podle sovětského vzoru. | ||
+ | Dramatické, detailně propracované lyrizované krajiny byly | ||
+ | v padesátých letech jeho únikovým tématem. Od 1965 se potřetí | ||
+ | vrátil k abstraktnímu malířství. Postupně převládl návrat | ||
+ | ke geometričnosti obrazu, složeného z prostupujících se hrotitých | ||
+ | ploch. Poslední dokončený abstraktní obraz je datován | ||
+ | 1973. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Toman 1, s. 229; OSND 2/1, s. 608; BLS 2, s. 608–609; NEČVUD 1, | ||
+ | s. 184 (s chybným místem narození); SČSVU 2, s. 276; Tomeš 1, s. 329; | ||
+ | V. Zykmund, F. F., 1957; J. Hlušička, F. F., 1982; H. Rousová a kol., Linie, | ||
+ | barva, tvar, 1988, s. 12–17; J. Hlušička, F. F., 2006; H. Rousová a kol., F. F. | ||
+ | 1891–1976, Košice–Paříž–Brno 2007. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' SOA, Třeboň, matrika nar. řkt. f. ú. Stachy 6, 1883–1897, fol. 179. | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] |
Verze z 11. 11. 2017, 18:10
František FOLTÝN | |
Narození | 9.6.1891 |
---|---|
Místo narození | Stachy (u Kašperských Hor) |
Úmrtí | 8.6.1976 |
Místo úmrtí | Brno |
Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55487 |
FOLTÝN, František, * 9. 6. 1891 Stachy (u Kašperských Hor), † 8. 6. 1976 Brno, malíř
Narodil se jako starší ze dvou dětí zednického mistra Františka F. a Marie, roz. Salpetterové. Ve dvanácti letech osiřel, vychovávala ho babička. Po čtyřech ročnících plzeňského reálného gymnázia se učil malířem porcelánu na učňovské večerní škole pro umělecká řemesla u Augustina Němejce. 1913–14 studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u profesorů E. Dítěte a A. Hofbauera. Do války narukoval 1915 a prožil ji na ruské a albánské frontě, na jaře 1918 byl zraněn a léčil se v Praze a Prachaticích. 1918–21 žil v Bratislavě, maloval veduty slovenských měst. Na výzvu ředitele Východoslovenského muzea J. Poláka odešel do Košic, kde navázal spolupráci s převážně maďarskou avantgardou (K. Bauer, E. Krón, L. Kassák, G. Schiller aj.), s níž několikrát vystavoval. Maloval portréty, zátiší, figurální a krajinářské kompozice. 1923 vstoupil do KSČ. Ovlivněn reprezentativní pražskou výstavou francouzského soudobého umění odjel 1924 do Paříže, kde studoval do 1928 na Académie Julian a Académie de la Grande Chaumière; 1924–26 navštěvoval přednášky F. Kupky. Zprvu spolupracoval s levicovými časopisy (zejména s L’Humanité) a s Diffusion de publicité, do nichž pod pseudonymem François sans crayon dodával karikatury. Zanedlouho se stal přední osobností francouzské nefigurativní malby, stýkal se s představiteli pařížské avantgardy a účastnil se mnoha výstav. 1928 přijal členství v mezinárodním sdružení PORZA, 1930 v antisurrealistické skupině Cercle et Carré, 1931 ve významné skupině Abstraction-Création. 1932 se v Paříži oženil s Valérií Horodeckou, rodačkou z estonského Tallinnu. 1934 mu policejní prefektura nepovolila další pobyt ve Francii, F. se vrátil do ČSR, žil střídavě v Praze, Táboře a Brně. Jeho abstraktní dílo se doma setkalo buď se zápornou reakcí, nebo s rozpačitým mlčením. 1937 se trvale usadil v Brně, vstoupil do tamní Skupiny výtvarných umělců. Na počátku protektorátu se z pocitu rezignace a znechucení i z obavy před nařčením ze zvrhlého umění obrátil k realistické krajinomalbě, zajížděl hlavně na Českomoravskou vysočinu. Od 1945 byl členem Bloku moravskoslezských výtvarných umělců a místopředsedou Spolku výtvarných umělců Aleš. Od 1948 byl členem Svazu československých výtvarných umělců. Jedním z posledních modernistických motivů, kombinujících nepopisný realismus se znakovostí, doprovodil bibliofilské vydání básní S. Renaudové Chvála oběti (1948). Byl vyznamenán tituly zasloužilý (1961) a národní umělec (1972). V počátcích tvorby F. záhy přešel od expresivního realismu ke kubizujícímu tvarosloví v krajinných i figurálních námětech ze Slovenska a Podkarpatské Rusi, kam rád zajížděl. Zhruba od 1922 se přiklonil k sociálnímu civilismu osobitého lyricko-expresivního výrazu. V jeho intenci vypracoval i scénické návrhy pro košickou činohru. Alegorická kompozice Imperialismus, započatá ještě v Košicích a dokončená 1925 v Paříži, stojí na rozcestí mezi kubismem, konstruktivismem a abstrakcí. Z prvotního okouzlení mašinismem F. Légera se už 1925 uchýlil k abstraktnímu projevu. F. abstrakce, zpočátku geometrická, brzy dospěla k autonomizaci formy, představuje vrchol jeho díla a je evropsky ceněná. Měla výrazné lyrické složky a zpočátku se blížila českému artificialismu J. Štyrského a Toyen. Jedinečnost F. malby spočívala v obměnách biomorfních tvarů, primárně malíř pracoval s opticky vnímatelnou barvou, nikoli s linií. Velkým zklamáním pro něj byl nezájem české veřejnosti o pražské Sdružení výtvarníků (J. Jelínek, Z. Dvořák, B. S. Urban, A. Hošek aj.), jemuž dělal patrona a které se k němu hlásilo s obdivnou úctou. Před německou okupací se F. pokoušel s J. Jelínkem, V. Tittelbachem a J. Králem o rozvíjení abstraktní estetiky, podložené i jeho teoretickými statěmi a přednáškami, ale pod vlivem vnějších faktorů se obrátil k realistické krajinomalbě. Jeho rozsáhlé krajinářské dílo temných melancholických barev obsahuje lyrické akcenty, poučení neoklasicismem a českým krajinářstvím 19. století. Přestože se po osvobození vrátil k abstraktním tématům, blízkým expresionistické abstrakci pařížské skupiny Cobra, realistickou krajinu (tentokrát z okolí Brna) neopustil. Po 1948 se F. pokusil o kompromis se socialistickým realismem zvýrazněním obsahovosti (např. Husitská krajina I a II), aniž by se podřídil ideologické popisné malbě podle sovětského vzoru. Dramatické, detailně propracované lyrizované krajiny byly v padesátých letech jeho únikovým tématem. Od 1965 se potřetí vrátil k abstraktnímu malířství. Postupně převládl návrat ke geometričnosti obrazu, složeného z prostupujících se hrotitých ploch. Poslední dokončený abstraktní obraz je datován 1973.
L: Toman 1, s. 229; OSND 2/1, s. 608; BLS 2, s. 608–609; NEČVUD 1, s. 184 (s chybným místem narození); SČSVU 2, s. 276; Tomeš 1, s. 329; V. Zykmund, F. F., 1957; J. Hlušička, F. F., 1982; H. Rousová a kol., Linie, barva, tvar, 1988, s. 12–17; J. Hlušička, F. F., 2006; H. Rousová a kol., F. F. 1891–1976, Košice–Paříž–Brno 2007.
P: SOA, Třeboň, matrika nar. řkt. f. ú. Stachy 6, 1883–1897, fol. 179.
Martin Kučera