FOLTÝN František Karel 8.10.1937-20.11.2000: Porovnání verzí
(FOLTÝN_František_Karel_8.10.1937-20.11.2000) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 8.10.1937 | | datum narození = 8.10.1937 | ||
− | | místo narození = Kněžpole u | + | | místo narození = Kněžpole (u Uherského Hradiště) |
| datum úmrtí = 20.11.2000 | | datum úmrtí = 20.11.2000 | ||
− | | místo úmrtí = Býchory | + | | místo úmrtí = Býchory (u Kolína) |
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''FOLTÝN, František Karel''', ''* 8. 10. 1937 Kněžpole (u Uherského Hradiště), † 20. 11. 2000 Býchory (u Kolína), malíř'' | ||
− | + | Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském | |
+ | Hradišti ve třídě profesora V. Hrocha. 1958 nastoupil | ||
+ | jako malíř dekorací v Městském oblastním divadle v Kolíně. | ||
+ | V sezoně 1959/60 vypravil tři inscenace (J. Drda, ''Dalskabáty''; | ||
+ | A. Volodin, ''Pět večerů''; G. Felkel, ''Narkóza''). Spřátelil | ||
+ | se s malíři I. Gruntem, J. Balcarem a J. Kubíčkem a pod | ||
+ | jejich vlivem začal hledat samostatná výtvarná řešení, nezávislá | ||
+ | na dobových kánonech socialistického umění. Vystřídal | ||
+ | různá zaměstnání včetně dělnických, než ve druhé polovině | ||
+ | šedesátých let zakotvil v kolínském muzeu. Občanská a politická | ||
+ | angažovanost v období 1968–69 vedla 1970 k jeho | ||
+ | propuštění ze zaměstnání a zákazu veřejné činnosti. Pod | ||
+ | cizími jmény kreslil do dětských časopisů a začal pracovat jako výtvarník ve svobodném povolání. S ženou Martou se | ||
+ | 1974 usadil v Býchorech. Po 1976 si na základě teoretických | ||
+ | úvah vytvořil osobitý styl malířského vyjadřování, 1987 mu | ||
+ | byla po dvaceti letech povolena samostatná výstava v Galerii | ||
+ | V. Kramáře v Praze. Po výrazných expresionistických začátcích | ||
+ | se přiklonil ke strukturální, technickou civilizací inspirované | ||
+ | abstrakci v malbě i tvorbě sochařských objektů. Postupně | ||
+ | však do nich vkládal reálné prvky, např. písmena, prsty, figury, | ||
+ | tváře. V té době objevil silný emocionální zdroj v křesťanské | ||
+ | ikonografii ukřižování a stětí Jana Křtitele, což mu trvale | ||
+ | umožnilo vyjadřovat svým dílem přesahy k metafyzické sféře. | ||
+ | Dočasný příklon k hnutí nové figurace kolem 1968 ho vedl | ||
+ | k malbě politicky angažovaných témat. Během odmlky si teoreticky | ||
+ | propracoval vlastní styl, vycházející z inspirace gotikou, | ||
+ | renesancí a barokem, zvláště však ze zásad manýristické | ||
+ | malby. Kombinoval znakově zjednodušené krajinné detaily, | ||
+ | odvozované z důkladné znalosti přírodního světa, a křesťanské | ||
+ | symboly s geometrickými plány architektonických konstrukcí, | ||
+ | přímek, terčů apod. Konfrontací obou poloh vytvářel jedinečný | ||
+ | a nikdy neuzavřený cyklus ekologických maleb s vysoce | ||
+ | konkrétními náměty (specifikovanými i v názvech), jež | ||
+ | se pohybovaly na ose mezi životem a smrtí, dobrem a zlem, | ||
+ | vegetativním bohatstvím přírody a její technickou devastací, | ||
+ | Kristovým křížem a profánními, téměř rouhačskými skutečnostmi. | ||
+ | Krátce před F. smrtí cyklus vyvrcholil čtrnácterým | ||
+ | zastavením ''Křížové cesty''. Kromě malování se F. zabýval rovněž | ||
+ | literaturou, především esejistikou a poezií. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Jsou různá ticha (básně vybrala a uspoř. E. Šulcová), 2014. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' SČSVU 2, s. 276–277; F. K. F., 1997; P. Trpák a kol., F. K. F., 2005; Krajské | ||
+ | divadlo Kolín 1948–1988, [1988], kapitola Umělecký soubor (nestr.). | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Řádka 17: | Řádka 63: | ||
[[Kategorie:1937]] | [[Kategorie:1937]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Kněžpole]] |
[[Kategorie:2000]] | [[Kategorie:2000]] | ||
[[Kategorie:Býchory]] | [[Kategorie:Býchory]] |
Verze z 11. 11. 2017, 18:14
František Karel FOLTÝN | |
Narození | 8.10.1937 |
---|---|
Místo narození | Kněžpole (u Uherského Hradiště) |
Úmrtí | 20.11.2000 |
Místo úmrtí | Býchory (u Kolína) |
Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=85884 |
FOLTÝN, František Karel, * 8. 10. 1937 Kněžpole (u Uherského Hradiště), † 20. 11. 2000 Býchory (u Kolína), malíř
Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti ve třídě profesora V. Hrocha. 1958 nastoupil jako malíř dekorací v Městském oblastním divadle v Kolíně. V sezoně 1959/60 vypravil tři inscenace (J. Drda, Dalskabáty; A. Volodin, Pět večerů; G. Felkel, Narkóza). Spřátelil se s malíři I. Gruntem, J. Balcarem a J. Kubíčkem a pod jejich vlivem začal hledat samostatná výtvarná řešení, nezávislá na dobových kánonech socialistického umění. Vystřídal různá zaměstnání včetně dělnických, než ve druhé polovině šedesátých let zakotvil v kolínském muzeu. Občanská a politická angažovanost v období 1968–69 vedla 1970 k jeho propuštění ze zaměstnání a zákazu veřejné činnosti. Pod cizími jmény kreslil do dětských časopisů a začal pracovat jako výtvarník ve svobodném povolání. S ženou Martou se 1974 usadil v Býchorech. Po 1976 si na základě teoretických úvah vytvořil osobitý styl malířského vyjadřování, 1987 mu byla po dvaceti letech povolena samostatná výstava v Galerii V. Kramáře v Praze. Po výrazných expresionistických začátcích se přiklonil ke strukturální, technickou civilizací inspirované abstrakci v malbě i tvorbě sochařských objektů. Postupně však do nich vkládal reálné prvky, např. písmena, prsty, figury, tváře. V té době objevil silný emocionální zdroj v křesťanské ikonografii ukřižování a stětí Jana Křtitele, což mu trvale umožnilo vyjadřovat svým dílem přesahy k metafyzické sféře. Dočasný příklon k hnutí nové figurace kolem 1968 ho vedl k malbě politicky angažovaných témat. Během odmlky si teoreticky propracoval vlastní styl, vycházející z inspirace gotikou, renesancí a barokem, zvláště však ze zásad manýristické malby. Kombinoval znakově zjednodušené krajinné detaily, odvozované z důkladné znalosti přírodního světa, a křesťanské symboly s geometrickými plány architektonických konstrukcí, přímek, terčů apod. Konfrontací obou poloh vytvářel jedinečný a nikdy neuzavřený cyklus ekologických maleb s vysoce konkrétními náměty (specifikovanými i v názvech), jež se pohybovaly na ose mezi životem a smrtí, dobrem a zlem, vegetativním bohatstvím přírody a její technickou devastací, Kristovým křížem a profánními, téměř rouhačskými skutečnostmi. Krátce před F. smrtí cyklus vyvrcholil čtrnácterým zastavením Křížové cesty. Kromě malování se F. zabýval rovněž literaturou, především esejistikou a poezií.
D: Jsou různá ticha (básně vybrala a uspoř. E. Šulcová), 2014.
L: SČSVU 2, s. 276–277; F. K. F., 1997; P. Trpák a kol., F. K. F., 2005; Krajské divadlo Kolín 1948–1988, [1988], kapitola Umělecký soubor (nestr.).
Martin Kučera