FOLTYNOVSKÝ Josef Eduard 9.3.1880-31.8.1936: Porovnání verzí

Z Personal
(FOLTYNOVSKÝ_Josef_9.3.1880-31.8.1936)
 
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
−
| jméno = Josef FOLTYNOVSKÝ
+
| jméno = Josef Eduard FOLTYNOVSKÝ
−
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Foltynovsky Josef Eduard portret.JPG
 
| datum narození = 9.3.1880
 
| datum narození = 9.3.1880
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Frýdlant nad Ostravicí
 
| datum úmrtí = 31.8.1936
 
| datum úmrtí = 31.8.1936
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Olomouc
 
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
 
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Josef FOLTYNOVSKÝ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 300-301
 +
}}
 +
'''FOLTYNOVSKÝ, Josef Eduard''', ''* 9. 3. 1880 Frýdlant nad Ostravicí, † 31. 8. 1936 Olomouc, teolog, historik, pedagog, organizátor církevního života''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny chalupníka a pekařského mistra. 1902 maturoval
 +
na českém gymnáziu ve Valašském Meziříčí, 1902–06
 +
absolvoval v Olomouci bohosloví (ThDr. 1912). Po vysvěcení
 +
působil 1906–08 jako kooperátor v Uherském Hradišti.
 +
Jeho další život byl spojen s Olomoucí. V kněžském semináři
 +
byl od 1908 lektorem Písma svatého, 1910–15 ekonomem
 +
a 1915–20 v rozbouřených poměrech spirituálem. Souběžně
 +
vypomáhal na teologické fakultě jako adjunkt a suplent při
 +
výuce Nového zákona a jako výpomocný katecheta a exhortátor
 +
učil na českém státním gymnáziu náboženství, krátce také
 +
matematiku, dějepis a zeměpis. 1920 se habilitoval pro obor
 +
dogmatiky, 1921 však převzal pastorální teologii, 1923 byl
 +
jmenován mimořádným a 1928 řádným profesorem; suploval
 +
i výuku Nového zákona a církevních dějin. 1932/33 zastával
 +
funkci děkana a 1933/34 proděkana teologické fakulty. Energický,
 +
pracovitý, houževnatý a obětavý F. inklinoval k praxi,
 +
kde se naplno projevila jeho přívětivá povaha a konciliantní
 +
vystupování. Napsal přitom několik pozoruhodných vědeckých
 +
prací. Dodnes zůstala materiálově cenná monografie
 +
o Janu Sarkanderovi. Největší význam má třídílná pastorální
 +
teologie, jíž zaplnil velkou mezeru v české teologii. F. publikoval
 +
několik brožur, přispíval do ''Časopisu katolického duchovenstva'',
 +
''Hlídky'', ''Katolického kazatele'', ''Ve službách královny'',
 +
psal i do denního tisku (např. ''Našinec''). Na fakultě působil
 +
do 1934, kdy se stal sídelním kanovníkem metropolitní kapituly
 +
v Olomouci a převzal funkci jejího archiváře a knihovníka.
 +
 
 +
Široce se angažoval ve vnitrocírkevním a veřejném katolickém
 +
životě, kde se mohl opřít o svoji přirozenou autoritu a respekt
 +
a uplatnit předpoklady pro vedení. Horlivě pracoval v olomoucké
 +
konsistoři, byl jejím asesorem, prosynodálním soudcem,
 +
examinátorem a členem disciplinární a cenzurní komise.
 +
1923 ho papežská kurie pověřila funkcí apoštolského vizitátora
 +
pro všechny mužské kláštery na Slovensku a Podkarpatské
 +
Rusi. Poté se na řadu let stal vizitátorem ženských klášterů
 +
v olomoucké arcidiecézi. Řadil se k zakladatelům Mariánské
 +
kněžské družiny a k vůdčím postavám exercičního hnutí
 +
na Moravě. Pracoval i v Matici cyrilometodějské a v Apoštolátu
 +
sv. Cyrila a Metoděje. Zasloužil se o rozšíření Katolické
 +
omladiny na Moravě, stal se jejím ústředním duchovním
 +
rádcem a krajským, okresním a místním organizátorem. Jako
 +
úřadující místopředseda diecézní Katolické akce patřil 1935
 +
k hlavním organizátorům prvního celostátního sjezdu katolíků
 +
Československé republiky.
 +
 
 +
F. příkladnou práci, církví oceněnou tituly monsignora a domácího
 +
papežského preláta, ukončilo těžké onemocnění
 +
a předčasná smrt. Byl pohřben na Svatém Kopečku u Olomouce,
 +
kde působil jako superior řádu sester sv. Norberta.
 +
 
 +
'''D:''' výběr: O jméně Maria, in: Matce Boží, 1904, s. 67–70; Ze severosemitské
 +
epigrafie, in: Museum 39, 1905, s. 15–18; Nápisy semitské a Písmo svaté
 +
Starého a Nového zákona, 1908 (rkp. disertace); Z dějin mariánských družin
 +
v Uherském Hradišti, in: Ve službách královny 2, 1909, s. 43n.; K životopisu
 +
bl. Jana Sarkandra, in: Hlídka 27, 1910, č. 3, s. 193–194; Kralický rukopis
 +
o bl. Janu Sarkandrovi, in: tamtéž, č. 5, s. 379–387; Z dějin mariánských
 +
družin občanských v Olomouci, in: Ve službách královny 4, 1911, s. 150n.;
 +
Z dějin mariánských družin studentských, in: tamtéž, s. 111n.; Sv. Jeroným
 +
v rozepřích origenských, 1914 (zvl. ot. Časopisu katolického duchovenstva
 +
60, 1914); Zpověď v tradici katolické církve, 1917 (zvl. ot. téhož 58 /83/),
 +
1917; Bl. Jan Sarkander. Jeho doba, život a blahoslavenství, 1920 (tři varianty
 +
vydání; s J. Tenorou); Sbírka českých kázání v rukopise Studijní knihovny
 +
olomoucké, in: Hlídka 43, 1926, č. 9, s. 393–399; Duchovní řečnictví, 1927;
 +
Zpovědní tajemství, in: Časopis katolického duchovenstva 69 (94), č. 2,
 +
s. 97–112; Bl. Jan Sarkander, 1929; Liturgika, 1932; Spalování mrtvol, 1930
 +
(zvl. otisk Časopisu katolického duchovenstva 71 /96/); Duchovní správa,
 +
1936.
 +
 
 +
'''L:''' BOS 4, s. 165; Slezsko 7 (19), s. 37–38; J. Čihák, Prelát dr. J. F., in:
 +
Časopis katolického duchovenstva 77 (102), 1936, č. 5, s. 510; B. Vašek,
 +
Prelát J. F., in: Našinec 72, 1936, č. 200, s. 1–2; M. Zemek, Posloupnost
 +
prelátů a kanovníků olomoucké kapituly od počátku až po nynější dobu 2 (léta
 +
1658–1944), 1949, s. 199; J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický
 +
slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 179; V. Petera, Géniové církve
 +
a vlasti, http://www.cdct.cz/petera/ (stav k 11. 11. 2014).
 +
 
 +
'''P:''' ZA, Opava, pobočka Olomouc, fond Arcibiskupství olomoucké, i. č.
 +
2576, sig. DM 1 can/2, 1936, kart. 832; fond Univerzita Olomouc, i. č. 223,
 +
č. 89, Haupt-Katalog.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/257677 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Pavel Marek
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
 
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
  
 
[[Kategorie:1880]]
 
[[Kategorie:1880]]
 +
[[Kategorie:Frýdlant nad Ostravicí]]
 
[[Kategorie:1936]]
 
[[Kategorie:1936]]
 +
[[Kategorie:Olomouc]]

Aktuální verze z 8. 10. 2020, 19:34

Josef Eduard FOLTYNOVSKÝ
Narození 9.3.1880
Místo narození Frýdlant nad Ostravicí
Úmrtí 31.8.1936
Místo úmrtí Olomouc
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 300-301
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41087

FOLTYNOVSKÝ, Josef Eduard, * 9. 3. 1880 Frýdlant nad Ostravicí, † 31. 8. 1936 Olomouc, teolog, historik, pedagog, organizátor církevního života

Pocházel z rodiny chalupníka a pekařského mistra. 1902 maturoval na českém gymnáziu ve Valašském Meziříčí, 1902–06 absolvoval v Olomouci bohosloví (ThDr. 1912). Po vysvěcení působil 1906–08 jako kooperátor v Uherském Hradišti. Jeho další život byl spojen s Olomoucí. V kněžském semináři byl od 1908 lektorem Písma svatého, 1910–15 ekonomem a 1915–20 v rozbouřených poměrech spirituálem. Souběžně vypomáhal na teologické fakultě jako adjunkt a suplent při výuce Nového zákona a jako výpomocný katecheta a exhortátor učil na českém státním gymnáziu náboženství, krátce také matematiku, dějepis a zeměpis. 1920 se habilitoval pro obor dogmatiky, 1921 však převzal pastorální teologii, 1923 byl jmenován mimořádným a 1928 řádným profesorem; suploval i výuku Nového zákona a církevních dějin. 1932/33 zastával funkci děkana a 1933/34 proděkana teologické fakulty. Energický, pracovitý, houževnatý a obětavý F. inklinoval k praxi, kde se naplno projevila jeho přívětivá povaha a konciliantní vystupování. Napsal přitom několik pozoruhodných vědeckých prací. Dodnes zůstala materiálově cenná monografie o Janu Sarkanderovi. Největší význam má třídílná pastorální teologie, jíž zaplnil velkou mezeru v české teologii. F. publikoval několik brožur, přispíval do Časopisu katolického duchovenstva, Hlídky, Katolického kazatele, Ve službách královny, psal i do denního tisku (např. Našinec). Na fakultě působil do 1934, kdy se stal sídelním kanovníkem metropolitní kapituly v Olomouci a převzal funkci jejího archiváře a knihovníka.

Široce se angažoval ve vnitrocírkevním a veřejném katolickém životě, kde se mohl opřít o svoji přirozenou autoritu a respekt a uplatnit předpoklady pro vedení. Horlivě pracoval v olomoucké konsistoři, byl jejím asesorem, prosynodálním soudcem, examinátorem a členem disciplinární a cenzurní komise. 1923 ho papežská kurie pověřila funkcí apoštolského vizitátora pro všechny mužské kláštery na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Poté se na řadu let stal vizitátorem ženských klášterů v olomoucké arcidiecézi. Řadil se k zakladatelům Mariánské kněžské družiny a k vůdčím postavám exercičního hnutí na Moravě. Pracoval i v Matici cyrilometodějské a v Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje. Zasloužil se o rozšíření Katolické omladiny na Moravě, stal se jejím ústředním duchovním rádcem a krajským, okresním a místním organizátorem. Jako úřadující místopředseda diecézní Katolické akce patřil 1935 k hlavním organizátorům prvního celostátního sjezdu katolíků Československé republiky.

F. příkladnou práci, církví oceněnou tituly monsignora a domácího papežského preláta, ukončilo těžké onemocnění a předčasná smrt. Byl pohřben na Svatém Kopečku u Olomouce, kde působil jako superior řádu sester sv. Norberta.

D: výběr: O jméně Maria, in: Matce Boží, 1904, s. 67–70; Ze severosemitské epigrafie, in: Museum 39, 1905, s. 15–18; Nápisy semitské a Písmo svaté Starého a Nového zákona, 1908 (rkp. disertace); Z dějin mariánských družin v Uherském Hradišti, in: Ve službách královny 2, 1909, s. 43n.; K životopisu bl. Jana Sarkandra, in: Hlídka 27, 1910, č. 3, s. 193–194; Kralický rukopis o bl. Janu Sarkandrovi, in: tamtéž, č. 5, s. 379–387; Z dějin mariánských družin občanských v Olomouci, in: Ve službách královny 4, 1911, s. 150n.; Z dějin mariánských družin studentských, in: tamtéž, s. 111n.; Sv. Jeroným v rozepřích origenských, 1914 (zvl. ot. Časopisu katolického duchovenstva 60, 1914); Zpověď v tradici katolické církve, 1917 (zvl. ot. téhož 58 /83/), 1917; Bl. Jan Sarkander. Jeho doba, život a blahoslavenství, 1920 (tři varianty vydání; s J. Tenorou); Sbírka českých kázání v rukopise Studijní knihovny olomoucké, in: Hlídka 43, 1926, č. 9, s. 393–399; Duchovní řečnictví, 1927; Zpovědní tajemství, in: Časopis katolického duchovenstva 69 (94), č. 2, s. 97–112; Bl. Jan Sarkander, 1929; Liturgika, 1932; Spalování mrtvol, 1930 (zvl. otisk Časopisu katolického duchovenstva 71 /96/); Duchovní správa, 1936.

L: BOS 4, s. 165; Slezsko 7 (19), s. 37–38; J. Čihák, Prelát dr. J. F., in: Časopis katolického duchovenstva 77 (102), 1936, č. 5, s. 510; B. Vašek, Prelát J. F., in: Našinec 72, 1936, č. 200, s. 1–2; M. Zemek, Posloupnost prelátů a kanovníků olomoucké kapituly od počátku až po nynější dobu 2 (léta 1658–1944), 1949, s. 199; J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 179; V. Petera, Géniové církve a vlasti, http://www.cdct.cz/petera/ (stav k 11. 11. 2014).

P: ZA, Opava, pobočka Olomouc, fond Arcibiskupství olomoucké, i. č. 2576, sig. DM 1 can/2, 1936, kart. 832; fond Univerzita Olomouc, i. č. 223, č. 89, Haupt-Katalog.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Marek

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=FOLTYNOVSKÝ_Josef_Eduard_9.3.1880-31.8.1936&oldid=118370“