FOLTYNOVSKÝ Josef Eduard 9.3.1880-31.8.1936: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 300-301
 
}}
 
}}
 
'''FOLTYNOVSKÝ, Josef Eduard''', ''* 9. 3. 1880 Frýdlant nad Ostravicí, † 31. 8. 1936 Olomouc, teolog, historik, pedagog, organizátor církevního života''
 
'''FOLTYNOVSKÝ, Josef Eduard''', ''* 9. 3. 1880 Frýdlant nad Ostravicí, † 31. 8. 1936 Olomouc, teolog, historik, pedagog, organizátor církevního života''

Aktuální verze z 16. 11. 2019, 09:25

Josef Eduard FOLTYNOVSKÝ
Narození 9.3.1880
Místo narození Frýdlant nad Ostravicí
Úmrtí 31.8.1936
Místo úmrtí Olomouc
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 300-301

FOLTYNOVSKÝ, Josef Eduard, * 9. 3. 1880 Frýdlant nad Ostravicí, † 31. 8. 1936 Olomouc, teolog, historik, pedagog, organizátor církevního života

Pocházel z rodiny chalupníka a pekařského mistra. 1902 maturoval na českém gymnáziu ve Valašském Meziříčí, 1902–06 absolvoval v Olomouci bohosloví (ThDr. 1912). Po vysvěcení působil 1906–08 jako kooperátor v Uherském Hradišti. Jeho další život byl spojen s Olomoucí. V kněžském semináři byl od 1908 lektorem Písma svatého, 1910–15 ekonomem a 1915–20 v rozbouřených poměrech spirituálem. Souběžně vypomáhal na teologické fakultě jako adjunkt a suplent při výuce Nového zákona a jako výpomocný katecheta a exhortátor učil na českém státním gymnáziu náboženství, krátce také matematiku, dějepis a zeměpis. 1920 se habilitoval pro obor dogmatiky, 1921 však převzal pastorální teologii, 1923 byl jmenován mimořádným a 1928 řádným profesorem; suploval i výuku Nového zákona a církevních dějin. 1932/33 zastával funkci děkana a 1933/34 proděkana teologické fakulty. Energický, pracovitý, houževnatý a obětavý F. inklinoval k praxi, kde se naplno projevila jeho přívětivá povaha a konciliantní vystupování. Napsal přitom několik pozoruhodných vědeckých prací. Dodnes zůstala materiálově cenná monografie o Janu Sarkanderovi. Největší význam má třídílná pastorální teologie, jíž zaplnil velkou mezeru v české teologii. F. publikoval několik brožur, přispíval do Časopisu katolického duchovenstva, Hlídky, Katolického kazatele, Ve službách královny, psal i do denního tisku (např. Našinec). Na fakultě působil do 1934, kdy se stal sídelním kanovníkem metropolitní kapituly v Olomouci a převzal funkci jejího archiváře a knihovníka.

Široce se angažoval ve vnitrocírkevním a veřejném katolickém životě, kde se mohl opřít o svoji přirozenou autoritu a respekt a uplatnit předpoklady pro vedení. Horlivě pracoval v olomoucké konsistoři, byl jejím asesorem, prosynodálním soudcem, examinátorem a členem disciplinární a cenzurní komise. 1923 ho papežská kurie pověřila funkcí apoštolského vizitátora pro všechny mužské kláštery na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Poté se na řadu let stal vizitátorem ženských klášterů v olomoucké arcidiecézi. Řadil se k zakladatelům Mariánské kněžské družiny a k vůdčím postavám exercičního hnutí na Moravě. Pracoval i v Matici cyrilometodějské a v Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje. Zasloužil se o rozšíření Katolické omladiny na Moravě, stal se jejím ústředním duchovním rádcem a krajským, okresním a místním organizátorem. Jako úřadující místopředseda diecézní Katolické akce patřil 1935 k hlavním organizátorům prvního celostátního sjezdu katolíků Československé republiky.

F. příkladnou práci, církví oceněnou tituly monsignora a domácího papežského preláta, ukončilo těžké onemocnění a předčasná smrt. Byl pohřben na Svatém Kopečku u Olomouce, kde působil jako superior řádu sester sv. Norberta.

D: výběr: O jméně Maria, in: Matce Boží, 1904, s. 67–70; Ze severosemitské epigrafie, in: Museum 39, 1905, s. 15–18; Nápisy semitské a Písmo svaté Starého a Nového zákona, 1908 (rkp. disertace); Z dějin mariánských družin v Uherském Hradišti, in: Ve službách královny 2, 1909, s. 43n.; K životopisu bl. Jana Sarkandra, in: Hlídka 27, 1910, č. 3, s. 193–194; Kralický rukopis o bl. Janu Sarkandrovi, in: tamtéž, č. 5, s. 379–387; Z dějin mariánských družin občanských v Olomouci, in: Ve službách královny 4, 1911, s. 150n.; Z dějin mariánských družin studentských, in: tamtéž, s. 111n.; Sv. Jeroným v rozepřích origenských, 1914 (zvl. ot. Časopisu katolického duchovenstva 60, 1914); Zpověď v tradici katolické církve, 1917 (zvl. ot. téhož 58 /83/), 1917; Bl. Jan Sarkander. Jeho doba, život a blahoslavenství, 1920 (tři varianty vydání; s J. Tenorou); Sbírka českých kázání v rukopise Studijní knihovny olomoucké, in: Hlídka 43, 1926, č. 9, s. 393–399; Duchovní řečnictví, 1927; Zpovědní tajemství, in: Časopis katolického duchovenstva 69 (94), č. 2, s. 97–112; Bl. Jan Sarkander, 1929; Liturgika, 1932; Spalování mrtvol, 1930 (zvl. otisk Časopisu katolického duchovenstva 71 /96/); Duchovní správa, 1936.

L: BOS 4, s. 165; Slezsko 7 (19), s. 37–38; J. Čihák, Prelát dr. J. F., in: Časopis katolického duchovenstva 77 (102), 1936, č. 5, s. 510; B. Vašek, Prelát J. F., in: Našinec 72, 1936, č. 200, s. 1–2; M. Zemek, Posloupnost prelátů a kanovníků olomoucké kapituly od počátku až po nynější dobu 2 (léta 1658–1944), 1949, s. 199; J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 179; V. Petera, Géniové církve a vlasti, http://www.cdct.cz/petera/ (stav k 11. 11. 2014).

P: ZA, Opava, pobočka Olomouc, fond Arcibiskupství olomoucké, i. č. 2576, sig. DM 1 can/2, 1936, kart. 832; fond Univerzita Olomouc, i. č. 223, č. 89, Haupt-Katalog.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Marek