Biografický slovník
FONTANA Baldasar 26.6.1661-6.10.1733: Porovnání verzí
(FONTANA_Baldassare_1658-1738) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = | + | | jméno = Baldasar FONTANA |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = | + | | datum narození = 26.6.1661 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Chiasso (Švýcarsko) |
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 6.10.1733 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Chiasso (Švýcarsko) |
| − | | povolání = 75- Sochař nebo medailér | + | | povolání = 75- Sochař nebo medailér<br />74- Architekt |
| − | 74- Architekt | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 301 |
| + | }} | ||
| + | '''FONTANA, Baldasar''' ''(též Baldassare, Baltazar), * 26. 6. 1661 Chiasso (Švýcarsko), † 6. 10. 1733 Chiasso (Švýcarsko), sochař, štukatér'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z jihošvýcarského kantonu Ticino. První umělecké poučení | ||
| + | získal u štukatéra A. da Silva, řezbáře a štukatéra G. P. Lironiho | ||
| + | a sochaře B. Barberiniho, s architektonickou tvorbou | ||
| + | se seznámil u svého bratrance Carla F. 1680–86 zřejmě pobýval | ||
| + | v Římě, kde prostřednictvím díla A. Raggiho poznal barokní | ||
| + | estetiku G. Berniniho a jemu názorově blízkých sochařů | ||
| + | D. Giudiho, E. Ferraty, C. Fancelliho ad. | ||
| + | |||
| + | Patřil k předním štukatérům a sochařům, kteří přicházeli | ||
| + | od konce 17. století na Moravu. Tam začal pracovat už před | ||
| + | 1690, zpočátku především pro olomouckého biskupa Karla | ||
| + | II. z Liechtensteinu-Castelcornu a pro premonstráty v Klášterním | ||
| + | Hradisku, později také např. pro cisterciáky na Velehradě. | ||
| + | Moravský pobyt přerušoval každoročními zimními | ||
| + | návraty do vlasti, kde své umělecké poznatky a znalosti oživoval | ||
| + | bezprostředním stykem s římským sochařstvím Berniniho | ||
| + | okruhu. Odtud vyvěral nový umělecký názor, který přinesl | ||
| + | na Moravu a jímž přetvářel dosavadní estetiku setrvávající ještě | ||
| + | v manýristickém pojetí. Vyznačoval se iluzivností typickou pro | ||
| + | berniniovskou tvorbu. Od vžitého chápání se lišil i F. vztah | ||
| + | ke štukové dekoraci interiéru. Plasticky plný štuk organicky | ||
| + | propojoval v iluzionistickou jednotu nejen s malbou, ale také | ||
| + | s prostorem architektury. Mezi F. nejstarší práce, které vznikaly | ||
| + | na Moravě čtyři desítky let bez větších kvalitativních výkyvů, | ||
| + | se zařadily štuky v sale terreně biskupského zámku v Kroměříži | ||
| + | (1688). Ve Vyškově vyzdobil interiér kaple sv. Otýlie v kostele Nanebevzetí P. Marie (1692), pro hradiské premonstráty stropy jejich letní rezidence v Šebetově (1694). | ||
| + | |||
| + | Mezi 1695–1702 F. působil u S. Piskorskiho v Krakově. | ||
| + | V Polsku zanechal především štukové výzdoby krakovského | ||
| + | univerzitního kostela sv. Anny a klášterních kostelů klarisek | ||
| + | v Krakově a ve Starém Sączi. Po návratu na Moravu ho plně | ||
| + | zaměstnaly práce pro premonstrátský klášter v Klášterním | ||
| + | Hradisku. V klášterním kostele, lékárně, a zejména v knihovně | ||
| + | provedl 1702–04 velkoryse pojaté štuky, které spolu s barevně | ||
| + | účinnými nástropními malbami I. Ch. Montiho vytvořily | ||
| + | dokonale sladěný celek. Dále se stopy F. činnosti dochovaly | ||
| + | v kapli kostela Narození P. Marie v Konici (1702–03) a ve slavnostním | ||
| + | sále refektáře františkánského kláštera v Uherském | ||
| + | Hradišti (před 1708). V Olomouci pracoval v dómu sv. Václava, | ||
| + | kde vytvořil skupinu Boha Otce s anděly na portále loretánské | ||
| + | kaple P. Marie, a ve farním kostele sv. Michala. Znovu | ||
| + | s malířem Montim zhotovil bohaté figurální a ornamentální | ||
| + | štuky v raně barokní kapli sv. Antonína Paduánského v původně | ||
| + | františkánském (bernardinském) kostele Neposkvrněného | ||
| + | početí P. Marie (1708). | ||
| + | |||
| + | Koncem druhého desetiletí F. činnost na Moravě vyvrcholila, | ||
| + | a to ve výzdobě farního kostela Povýšení sv. Kříže v Brodku | ||
| + | (u Prostějova), poutního kostela Narození P. Marie a sv. | ||
| + | Anny v Podhradní Lhotě (dnes Rajnochovice), a především | ||
| + | na Svatém Kopečku (u Olomouce). K plastikám andělů a izraelských | ||
| + | králů Davida a Šalamouna, sloupům, pilastrům, | ||
| + | římsám ve svatokopeckém ambitu přibyla další díla v interiéru | ||
| + | poutního chrámu Navštívení P. Marie (1722–31), hlavně monumentálně | ||
| + | řešený hlavní oltář Nejsvětější Trojice. Současně | ||
| + | F. pracoval i na jiných místech země, např. znovu v klášterech | ||
| + | v Hradisku nebo na Velehradě, kde tehdy začal realizoval rozsáhlou, | ||
| + | jednotně koncipovanou výzdobu cisterciáckého poutního | ||
| + | chrámu Nanebevzetí P. Marie, včetně hlavního a několika | ||
| + | bočních oltářů. F. na Moravě spolupracoval se svým bratrem | ||
| + | Francescem a později i se štukatérem A. Riccou. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' biskupský palác, Olomouc, po 1688; opatský kostel, zákristie, slavnostní | ||
| + | schodiště (kolem 1692) a další prostory premonstrátského kláštera, Hradisko | ||
| + | u Olomouce; letní sídlo hradiského opata (dnes zámku), Vřesovice, zámky | ||
| + | Police a Uherčice, před 1700; kostel sv. Michala, Olomouc, 1710; hlavní | ||
| + | a boční oltáře poutního chrámu Nanebevzetí P. Marie cisterciáckého kláštera, | ||
| + | Velehrad, 1724–30; univerzitní kostel sv. Anny; klášterní kostel klarisek; | ||
| + | měšťanský dům, ul. Szczepańská; měšťanský dům rodiny Krysztoforů, vše | ||
| + | Krakov (1695–1702). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Toman 1, s. 230; NEČVU, s. 184; I. Krsek – Z. Kudělka – M. Stehlík – J. Válka, | ||
| + | Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, 1996, passim, zvl. s. 87–89; | ||
| + | Historisches Lexikon der Schweiz, www.hls-dhs-dss.ch/textes/d/D24527.php (stav k 11. 1. 2015); http://www.artistiticinesi-ineuropa.ch/deu/fontana-b-deu.html.(stav k 11. 1. 2015). | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/95968 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Lenka Kudělková | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | [[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:1661]] |
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Chiasso]] |
| + | [[Kategorie:1733]] | ||
| + | [[Kategorie:Chiasso]] | ||
Aktuální verze z 16. 11. 2019, 10:25
| Baldasar FONTANA | |
 | |
| Narození | 26.6.1661 |
|---|---|
| Místo narození | Chiasso (Švýcarsko) |
| Úmrtí | 6.10.1733 |
| Místo úmrtí | Chiasso (Švýcarsko) |
| Povolání |
75- Sochař nebo medailér 74- Architekt |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 301 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55490 |
FONTANA, Baldasar (též Baldassare, Baltazar), * 26. 6. 1661 Chiasso (Švýcarsko), † 6. 10. 1733 Chiasso (Švýcarsko), sochař, štukatér
Pocházel z jihošvýcarského kantonu Ticino. První umělecké poučení získal u štukatéra A. da Silva, řezbáře a štukatéra G. P. Lironiho a sochaře B. Barberiniho, s architektonickou tvorbou se seznámil u svého bratrance Carla F. 1680–86 zřejmě pobýval v Římě, kde prostřednictvím díla A. Raggiho poznal barokní estetiku G. Berniniho a jemu názorově blízkých sochařů D. Giudiho, E. Ferraty, C. Fancelliho ad.
Patřil k předním štukatérům a sochařům, kteří přicházeli od konce 17. století na Moravu. Tam začal pracovat už před 1690, zpočátku především pro olomouckého biskupa Karla II. z Liechtensteinu-Castelcornu a pro premonstráty v Klášterním Hradisku, později také např. pro cisterciáky na Velehradě. Moravský pobyt přerušoval každoročními zimními návraty do vlasti, kde své umělecké poznatky a znalosti oživoval bezprostředním stykem s římským sochařstvím Berniniho okruhu. Odtud vyvěral nový umělecký názor, který přinesl na Moravu a jímž přetvářel dosavadní estetiku setrvávající ještě v manýristickém pojetí. Vyznačoval se iluzivností typickou pro berniniovskou tvorbu. Od vžitého chápání se lišil i F. vztah ke štukové dekoraci interiéru. Plasticky plný štuk organicky propojoval v iluzionistickou jednotu nejen s malbou, ale také s prostorem architektury. Mezi F. nejstarší práce, které vznikaly na Moravě čtyři desítky let bez větších kvalitativních výkyvů, se zařadily štuky v sale terreně biskupského zámku v Kroměříži (1688). Ve Vyškově vyzdobil interiér kaple sv. Otýlie v kostele Nanebevzetí P. Marie (1692), pro hradiské premonstráty stropy jejich letní rezidence v Šebetově (1694).
Mezi 1695–1702 F. působil u S. Piskorskiho v Krakově. V Polsku zanechal především štukové výzdoby krakovského univerzitního kostela sv. Anny a klášterních kostelů klarisek v Krakově a ve Starém Sączi. Po návratu na Moravu ho plně zaměstnaly práce pro premonstrátský klášter v Klášterním Hradisku. V klášterním kostele, lékárně, a zejména v knihovně provedl 1702–04 velkoryse pojaté štuky, které spolu s barevně účinnými nástropními malbami I. Ch. Montiho vytvořily dokonale sladěný celek. Dále se stopy F. činnosti dochovaly v kapli kostela Narození P. Marie v Konici (1702–03) a ve slavnostním sále refektáře františkánského kláštera v Uherském Hradišti (před 1708). V Olomouci pracoval v dómu sv. Václava, kde vytvořil skupinu Boha Otce s anděly na portále loretánské kaple P. Marie, a ve farním kostele sv. Michala. Znovu s malířem Montim zhotovil bohaté figurální a ornamentální štuky v raně barokní kapli sv. Antonína Paduánského v původně františkánském (bernardinském) kostele Neposkvrněného početí P. Marie (1708).
Koncem druhého desetiletí F. činnost na Moravě vyvrcholila, a to ve výzdobě farního kostela Povýšení sv. Kříže v Brodku (u Prostějova), poutního kostela Narození P. Marie a sv. Anny v Podhradní Lhotě (dnes Rajnochovice), a především na Svatém Kopečku (u Olomouce). K plastikám andělů a izraelských králů Davida a Šalamouna, sloupům, pilastrům, římsám ve svatokopeckém ambitu přibyla další díla v interiéru poutního chrámu Navštívení P. Marie (1722–31), hlavně monumentálně řešený hlavní oltář Nejsvětější Trojice. Současně F. pracoval i na jiných místech země, např. znovu v klášterech v Hradisku nebo na Velehradě, kde tehdy začal realizoval rozsáhlou, jednotně koncipovanou výzdobu cisterciáckého poutního chrámu Nanebevzetí P. Marie, včetně hlavního a několika bočních oltářů. F. na Moravě spolupracoval se svým bratrem Francescem a později i se štukatérem A. Riccou.
D: biskupský palác, Olomouc, po 1688; opatský kostel, zákristie, slavnostní schodiště (kolem 1692) a další prostory premonstrátského kláštera, Hradisko u Olomouce; letní sídlo hradiského opata (dnes zámku), Vřesovice, zámky Police a Uherčice, před 1700; kostel sv. Michala, Olomouc, 1710; hlavní a boční oltáře poutního chrámu Nanebevzetí P. Marie cisterciáckého kláštera, Velehrad, 1724–30; univerzitní kostel sv. Anny; klášterní kostel klarisek; měšťanský dům, ul. Szczepańská; měšťanský dům rodiny Krysztoforů, vše Krakov (1695–1702).
L: Toman 1, s. 230; NEČVU, s. 184; I. Krsek – Z. Kudělka – M. Stehlík – J. Válka, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, 1996, passim, zvl. s. 87–89; Historisches Lexikon der Schweiz, www.hls-dhs-dss.ch/textes/d/D24527.php (stav k 11. 1. 2015); http://www.artistiticinesi-ineuropa.ch/deu/fontana-b-deu.html.(stav k 11. 1. 2015).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Lenka Kudělková
