Biografický slovník
FOREJTOVÁ Jitka 29.10.1923-24.10.1996: Porovnání verzí
(FOREJTOVÁ_Jitka_25.10.1923-24.9.1996) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Jitka FOREJTOVÁ | | jméno = Jitka FOREJTOVÁ | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = | + | | datum narození = 29.10.1923 |
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| − | | datum úmrtí = 24. | + | | datum úmrtí = 24.10.1996 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| − | | povolání = 75- Sochař nebo medailér | + | | povolání = 75- Sochař nebo medailér<br />88- Umělecký řemeslník |
| − | 88- Umělecký řemeslník | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 304 |
| + | }} | ||
| + | '''FOREJTOVÁ, Jitka''' ''(roz. Pelikánová), * 29. 10. 1923 Praha, † 24. 10. 1996 Praha, sklářská výtvarnice, keramička'' | ||
| − | + | Životní data v literatuře kolísají. F. otcem byl lékař a ruský | |
| + | legionář, generál zdravotnictva Rudolf Pelikán (* 15. 3. 1881 | ||
| + | Maleč /u Chotěboře/, † 18. 3. 1964 Praha). F. maturovala | ||
| + | 1943 na gymnáziu, poté absolvovala Státní grafickou školu | ||
| + | v Hellichově ulici v Praze a 1945–50 studovala VŠUP u Antonína | ||
| + | Strnadela a Karla Štipla. Zprvu se zabývala designem | ||
| + | skla pro Ústřední výtvarné středisko pro průmysl skla a jemné | ||
| + | keramiky a pro české sklárny, zejména Kamenický Šenov. Navrhovala | ||
| + | užitkové i dekorativní předměty z broušeného, foukaného, | ||
| + | lisovaného a hutního skla. Experimentovala se sklářskou | ||
| + | technologií, 1957 si dala patentovat postup zatavování barevného | ||
| + | dekoru. Její dílo se již v té době vyznačovalo vysokou | ||
| + | výtvarnou úrovní. 1960–62 se krátce a úspěšně věnovala navrhování porcelánu pro porcelánky v Duchcově a v německém | ||
| + | Volkstädtu. Své plastiky zvířat (nástěnné figurky datla, | ||
| + | veverky a opice), sedících dětí a žen abstrahovala od detailů, | ||
| + | díky tomu vyvolávaly dojem, že byly tvarovány ze žhavého | ||
| + | skla. S duchcovskou výrobou se rozešla a nadále individuálně | ||
| + | tvořila ve sklářském ateliéru, z něhož vycházely zejména její | ||
| + | novátorské rytiny. 1972 si v Mnichovicích (u Prahy) vybudovala | ||
| + | keramický ateliér, v němž vytvářela technikou splétání | ||
| + | proužků a plátků barevné misky. 1977–81 úspěšně zkoušela | ||
| + | tento novátorský postup přenést i na skleněné misky a mísy. | ||
| + | Využívala pravidelné mřížky, asymetrické kompozice, pracovala | ||
| + | i s motivem listů. Z její dílny vycházely rovněž šperky a závěsné | ||
| + | objekty z čirého skla nebo ze skla tlumených barev. Velký | ||
| + | důraz kladla na zušlechtění povrchu. Natavování skleněných | ||
| + | elementů na tabulové sklo zúročila při tvorbě vitráží, realizovaných | ||
| + | většinou ve spolupráci s malířkou Janou Míčkovou. | ||
| + | Na konci života tvořila vícedílné skleněné plastiky inspirované | ||
| + | stromy a krychlové abstraktní objekty. Od sedmdesátých let se | ||
| + | pravidelně účastnila domácích i zahraničních výstav; její dílo | ||
| + | je zastoupeno v řadě muzeí i galerií a bylo doma i v zahraničí | ||
| + | mnohokrát oceněno (1950 čestné uznání ministerstva spotřebního | ||
| + | průmyslu; 1962 stříbrná medaile na Mezinárodní výstavě | ||
| + | keramiky v Praze; 1969–74 ceny za dokonalý družstevní výrobek; | ||
| + | 1976 diplom z XXI. mezinárodní výstavy současného | ||
| + | keramického umění, Faenza; 1988 Státní cena bavorské vlády | ||
| + | a zlatá medaile na 40. mezinárodním veletrhu uměleckých řemesel | ||
| + | v Mnichově). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' NEČVUD, s. 210 (se soupisem výstav a další literaturou); SČSVU 2, | ||
| + | s. 279; Tomeš 1, s. 330. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| Řádka 21: | Řádka 65: | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1996]] | [[Kategorie:1996]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 16. 11. 2019, 10:28
| Jitka FOREJTOVÁ | |
 | |
| Narození | 29.10.1923 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 24.10.1996 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
75- Sochař nebo medailér 88- Umělecký řemeslník |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 304 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=85882 |
FOREJTOVÁ, Jitka (roz. Pelikánová), * 29. 10. 1923 Praha, † 24. 10. 1996 Praha, sklářská výtvarnice, keramička
Životní data v literatuře kolísají. F. otcem byl lékař a ruský legionář, generál zdravotnictva Rudolf Pelikán (* 15. 3. 1881 Maleč /u Chotěboře/, † 18. 3. 1964 Praha). F. maturovala 1943 na gymnáziu, poté absolvovala Státní grafickou školu v Hellichově ulici v Praze a 1945–50 studovala VŠUP u Antonína Strnadela a Karla Štipla. Zprvu se zabývala designem skla pro Ústřední výtvarné středisko pro průmysl skla a jemné keramiky a pro české sklárny, zejména Kamenický Šenov. Navrhovala užitkové i dekorativní předměty z broušeného, foukaného, lisovaného a hutního skla. Experimentovala se sklářskou technologií, 1957 si dala patentovat postup zatavování barevného dekoru. Její dílo se již v té době vyznačovalo vysokou výtvarnou úrovní. 1960–62 se krátce a úspěšně věnovala navrhování porcelánu pro porcelánky v Duchcově a v německém Volkstädtu. Své plastiky zvířat (nástěnné figurky datla, veverky a opice), sedících dětí a žen abstrahovala od detailů, díky tomu vyvolávaly dojem, že byly tvarovány ze žhavého skla. S duchcovskou výrobou se rozešla a nadále individuálně tvořila ve sklářském ateliéru, z něhož vycházely zejména její novátorské rytiny. 1972 si v Mnichovicích (u Prahy) vybudovala keramický ateliér, v němž vytvářela technikou splétání proužků a plátků barevné misky. 1977–81 úspěšně zkoušela tento novátorský postup přenést i na skleněné misky a mísy. Využívala pravidelné mřížky, asymetrické kompozice, pracovala i s motivem listů. Z její dílny vycházely rovněž šperky a závěsné objekty z čirého skla nebo ze skla tlumených barev. Velký důraz kladla na zušlechtění povrchu. Natavování skleněných elementů na tabulové sklo zúročila při tvorbě vitráží, realizovaných většinou ve spolupráci s malířkou Janou Míčkovou. Na konci života tvořila vícedílné skleněné plastiky inspirované stromy a krychlové abstraktní objekty. Od sedmdesátých let se pravidelně účastnila domácích i zahraničních výstav; její dílo je zastoupeno v řadě muzeí i galerií a bylo doma i v zahraničí mnohokrát oceněno (1950 čestné uznání ministerstva spotřebního průmyslu; 1962 stříbrná medaile na Mezinárodní výstavě keramiky v Praze; 1969–74 ceny za dokonalý družstevní výrobek; 1976 diplom z XXI. mezinárodní výstavy současného keramického umění, Faenza; 1988 Státní cena bavorské vlády a zlatá medaile na 40. mezinárodním veletrhu uměleckých řemesel v Mnichově).
L: NEČVUD, s. 210 (se soupisem výstav a další literaturou); SČSVU 2, s. 279; Tomeš 1, s. 330.
Martin Kučera
