StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie FOREJTOVÁ Jitka 29.10.1923-24.10.1996

Jitka FOREJTOVÁ
Narození	29.10.1923
Místo narození	Praha
Úmrtí	24.10.1996
Místo úmrtí	Praha
Povolání	75- Sochař nebo medailér 88- Umělecký řemeslník
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=85882

FOREJTOVÁ, Jitka (roz. Pelikánová), * 29. 10. 1923 Praha, † 24. 10. 1996 Praha, sklářská výtvarnice, keramička

Životní data v literatuře kolísají. F. otcem byl lékař a ruský legionář, generál zdravotnictva Rudolf Pelikán (* 15. 3. 1881 Maleč /u Chotěboře/, † 18. 3. 1964 Praha). F. maturovala 1943 na gymnáziu, poté absolvovala Státní grafickou školu v Hellichově ulici v Praze a 1945–50 studovala VŠUP u Antonína Strnadela a Karla Štipla. Zprvu se zabývala designem skla pro Ústřední výtvarné středisko pro průmysl skla a jemné keramiky a pro české sklárny, zejména Kamenický Šenov. Navrhovala užitkové i dekorativní předměty z broušeného, foukaného, lisovaného a hutního skla. Experimentovala se sklářskou technologií, 1957 si dala patentovat postup zatavování barevného dekoru. Její dílo se již v té době vyznačovalo vysokou výtvarnou úrovní. 1960–62 se krátce a úspěšně věnovala navrhování porcelánu pro porcelánky v Duchcově a v německém Volkstädtu. Své plastiky zvířat (nástěnné figurky datla, veverky a opice), sedících dětí a žen abstrahovala od detailů, díky tomu vyvolávaly dojem, že byly tvarovány ze žhavého skla. S duchcovskou výrobou se rozešla a nadále individuálně tvořila ve sklářském ateliéru, z něhož vycházely zejména její novátorské rytiny. 1972 si v Mnichovicích (u Prahy) vybudovala keramický ateliér, v němž vytvářela technikou splétání proužků a plátků barevné misky. 1977–81 úspěšně zkoušela tento novátorský postup přenést i na skleněné misky a mísy. Využívala pravidelné mřížky, asymetrické kompozice, pracovala i s motivem listů. Z její dílny vycházely rovněž šperky a závěsné objekty z čirého skla nebo ze skla tlumených barev. Velký důraz kladla na zušlechtění povrchu. Natavování skleněných elementů na tabulové sklo zúročila při tvorbě vitráží, realizovaných většinou ve spolupráci s malířkou Janou Míčkovou. Na konci života tvořila vícedílné skleněné plastiky inspirované stromy a krychlové abstraktní objekty. Od sedmdesátých let se pravidelně účastnila domácích i zahraničních výstav; její dílo je zastoupeno v řadě muzeí i galerií a bylo doma i v zahraničí mnohokrát oceněno (1950 čestné uznání ministerstva spotřebního průmyslu; 1962 stříbrná medaile na Mezinárodní výstavě keramiky v Praze; 1969–74 ceny za dokonalý družstevní výrobek; 1976 diplom z XXI. mezinárodní výstavy současného keramického umění, Faenza; 1988 Státní cena bavorské vlády a zlatá medaile na 40. mezinárodním veletrhu uměleckých řemesel v Mnichově).

L: NEČVUD, s. 210 (se soupisem výstav a další literaturou); SČSVU 2, s. 279; Tomeš 1, s. 330.

Martin Kučera