Biografický slovník
FORGÁCH Anton 6.3.1819-2.4.1885: Porovnání verzí
(FORGÁCH_Anton_6.3.1819-2.4.1885) |
|||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 6.3.1819 | | datum narození = 6.3.1819 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Bratislava (Slovensko) |
| datum úmrtí = 2.4.1885 | | datum úmrtí = 2.4.1885 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Halič u Lučence (Slovensko) |
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | | povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 304-305 |
| + | }} | ||
| + | '''FORGÁCH, Anton''', ''* 6. 3. 1819 Bratislava (Slovensko), † 2. 4. 1885 Halič u Lučence (Slovensko), státní úředník, místodržitel'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel ze starobylé uherské šlechtické rodiny, která své kořeny | ||
| + | hledala v době krále Štěpána I. a je doložena od 13. století; | ||
| + | užívala přídomků podle hradů Ghymes (Gýmeš, též Jelenec | ||
| + | /u Nitry/) a Gács (Halič /u Lučence/). Jako hrabě byl předurčen | ||
| + | k vysokým státním funkcím. Do státních služeb vstoupil | ||
| + | 1838 a působil nejprve v uherské dvorské kanceláři, 1842 se | ||
| + | stal prezidentem dikasteria v Rijece (Chorvatsko). 1848 zastával | ||
| + | funkci notáře při vídeňském císařském dvoře a později | ||
| + | se v rámci invazní armády I. F. Paskeviče podílel na vojenské | ||
| + | porážce revoluce v Uhrách. Poté byl pověřen funkcí císařského | ||
| + | komisaře (hlavního župana) v distriktu Prešpurk (dnes Bratislava, | ||
| + | 1849) a v distriktu Košice (1851). Ve svém působišti vždy | ||
| + | přispíval k upevnění státní moci. Uherskou opozicí byl za loajalitu | ||
| + | k císařskému dvoru kritizován, jeho kariéře však tento | ||
| + | postup prospíval. 1853–59 zastupoval místodržitele v Čechách, | ||
| + | 1859 působil krátce jako sekční šéf rakouského ministerstva | ||
| + | vnitra. Dalším stupněm ve F. úřední kariéře bylo jmenování místodržitelem na Moravě (1860), kde přispěl k posílení německého vlivu zejména v oblasti školství. Podpořil např. výstavbu | ||
| + | nové budovy německé techniky v Brně. Její otevření v říjnu | ||
| + | 1860 za účasti arcivévody Karla Ferdinanda a ministra školství | ||
| + | Lva Thuna se stalo významnou politickou událostí. 1860–61, | ||
| + | v době pro habsburskou monarchii velmi citlivé zejména při | ||
| + | řešení národnostních problémů, nastoupil jako nejvyšší představitel | ||
| + | státní správy do funkce místodržitele v Praze. Část české | ||
| + | reprezentace si od jeho příchodu slibovala zlepšení svých politických | ||
| + | vyhlídek a v rozporu s původními proklamacemi odmítajícími | ||
| + | státní úředníky ve volených funkcích podpořila jeho | ||
| + | kandidaturu do českého zemského sněmu. F. byl 1861 zvolen | ||
| + | v kurii městských obcí za pražskou Malou Stranu. (Zvítězil | ||
| + | ještě ve dvou dalších venkovských obvodech, ale přijal mandát | ||
| + | za Prahu.) Jako místodržitel zahájil první schůzi sněmu. | ||
| + | Poslanecký mandát v Čechách si udržel i po odchodu z Prahy | ||
| + | do 1867. 1861–64 vedl uherskou dvorskou kancelář. Do Horních | ||
| + | Uher (Slovensko) se vrátil 1865 jako župan Novohradské | ||
| + | župy, kam patřil i jeho rodový statek. V době po tzv. vyrovnání | ||
| + | a vzniku Rakouska-Uherska zůstal nadále politicky aktivní, | ||
| + | podporoval uherskou liberální stranu F. Deáka, ke které se ovšem | ||
| + | hlásila i řada jeho nepřátel z let 1848–49. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' RSN 3, s. 167; OSN 9, s. 364; Wurzbach 11, s. 407–408; BL 1, s. 369; | ||
| + | ÖBL 1, s. 336; O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, rejstřík; | ||
| + | J. Kořalka, Češi v habsburské říši a v Evropě 1815–1914, 1996, rejstřík; | ||
| + | A. Vyskočil, Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech | ||
| + | 1850–1918, 2011, s. 81–82. | ||
| + | |||
| + | Pavla Vošahlíková | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
[[Kategorie:1819]] | [[Kategorie:1819]] | ||
| + | [[Kategorie:Bratislava]] | ||
[[Kategorie:1885]] | [[Kategorie:1885]] | ||
| + | [[Kategorie:Halič u Lučence]] | ||
Verze z 16. 11. 2019, 10:28
| Anton FORGÁCH | |
 | |
| Narození | 6.3.1819 |
|---|---|
| Místo narození | Bratislava (Slovensko) |
| Úmrtí | 2.4.1885 |
| Místo úmrtí | Halič u Lučence (Slovensko) |
| Povolání | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 304-305 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55494 |
FORGÁCH, Anton, * 6. 3. 1819 Bratislava (Slovensko), † 2. 4. 1885 Halič u Lučence (Slovensko), státní úředník, místodržitel
Pocházel ze starobylé uherské šlechtické rodiny, která své kořeny hledala v době krále Štěpána I. a je doložena od 13. století; užívala přídomků podle hradů Ghymes (Gýmeš, též Jelenec /u Nitry/) a Gács (Halič /u Lučence/). Jako hrabě byl předurčen k vysokým státním funkcím. Do státních služeb vstoupil 1838 a působil nejprve v uherské dvorské kanceláři, 1842 se stal prezidentem dikasteria v Rijece (Chorvatsko). 1848 zastával funkci notáře při vídeňském císařském dvoře a později se v rámci invazní armády I. F. Paskeviče podílel na vojenské porážce revoluce v Uhrách. Poté byl pověřen funkcí císařského komisaře (hlavního župana) v distriktu Prešpurk (dnes Bratislava, 1849) a v distriktu Košice (1851). Ve svém působišti vždy přispíval k upevnění státní moci. Uherskou opozicí byl za loajalitu k císařskému dvoru kritizován, jeho kariéře však tento postup prospíval. 1853–59 zastupoval místodržitele v Čechách, 1859 působil krátce jako sekční šéf rakouského ministerstva vnitra. Dalším stupněm ve F. úřední kariéře bylo jmenování místodržitelem na Moravě (1860), kde přispěl k posílení německého vlivu zejména v oblasti školství. Podpořil např. výstavbu nové budovy německé techniky v Brně. Její otevření v říjnu 1860 za účasti arcivévody Karla Ferdinanda a ministra školství Lva Thuna se stalo významnou politickou událostí. 1860–61, v době pro habsburskou monarchii velmi citlivé zejména při řešení národnostních problémů, nastoupil jako nejvyšší představitel státní správy do funkce místodržitele v Praze. Část české reprezentace si od jeho příchodu slibovala zlepšení svých politických vyhlídek a v rozporu s původními proklamacemi odmítajícími státní úředníky ve volených funkcích podpořila jeho kandidaturu do českého zemského sněmu. F. byl 1861 zvolen v kurii městských obcí za pražskou Malou Stranu. (Zvítězil ještě ve dvou dalších venkovských obvodech, ale přijal mandát za Prahu.) Jako místodržitel zahájil první schůzi sněmu. Poslanecký mandát v Čechách si udržel i po odchodu z Prahy do 1867. 1861–64 vedl uherskou dvorskou kancelář. Do Horních Uher (Slovensko) se vrátil 1865 jako župan Novohradské župy, kam patřil i jeho rodový statek. V době po tzv. vyrovnání a vzniku Rakouska-Uherska zůstal nadále politicky aktivní, podporoval uherskou liberální stranu F. Deáka, ke které se ovšem hlásila i řada jeho nepřátel z let 1848–49.
L: RSN 3, s. 167; OSN 9, s. 364; Wurzbach 11, s. 407–408; BL 1, s. 369; ÖBL 1, s. 336; O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, rejstřík; J. Kořalka, Češi v habsburské říši a v Evropě 1815–1914, 1996, rejstřík; A. Vyskočil, Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918, 2011, s. 81–82.
Pavla Vošahlíková
