FORMÁNEK Emanuel 7.10.1869-2.4.1929: Porovnání verzí
(FORMÁNEK_Emanuel_7.10.1869-2.4.1929) |
|||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 7.10.1869 | | datum narození = 7.10.1869 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Litomyšl |
| datum úmrtí = 2.4.1929 | | datum úmrtí = 2.4.1929 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
− | | povolání = 15- Lékaři | + | | povolání = 15- Lékaři<br />3- Chemik nebo alchymista<br />16- Farmakolog nebo farmaceut |
− | 3- Chemik nebo alchymista | + | |
− | 16- Farmakolog nebo farmaceut | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 310 |
+ | }} | ||
+ | '''FORMÁNEK, Emanuel''', ''* 7. 10. 1869 Litomyšl, † 2. 4. 1929 Praha, lékařský chemik, toxikolog, pedagog'' | ||
− | + | Pocházel z rodiny městského lékaře Emanuela F. a Aloisie, roz. | |
+ | Peřinové. Po maturitě na gymnáziu v Roudnici nad Labem | ||
+ | (1887) studoval medicínu nejprve ve Vídni a posléze na české | ||
+ | univerzitě v Praze, kde 1893 promoval. Již v době studií byl | ||
+ | demonstrátorem Chemického ústavu české lékařské fakulty | ||
+ | (1891–93), poté jeho asistentem (1894–97). Roku 1897 působil | ||
+ | krátce jako městský chemik v Praze (během té doby | ||
+ | podnikl studijní cestu do Německa a Francie), 1897–1918 | ||
+ | jako vrchní inspektor Všeobecného ústavu ke zkoumání potravin | ||
+ | při české univerzitě. 1898 se na české lékařské fakultě | ||
+ | habilitoval z užité lékařské chemie a 1902 mu byla venia legendi | ||
+ | rozšířena o toxikologii. 1903 byl jmenován mimořádným | ||
+ | profesorem, 1913 získal titul a charakter řádného profesora | ||
+ | a 1918 byl jmenován skutečným řádným profesorem. | ||
+ | 1917–28 byl přednostou Ústavu lékařské chemie a od 1926 | ||
+ | do konce života též zastupujícím přednostou Farmakologicko- | ||
+ | -farmakognostického ústavu. Velký důraz kladl na spolupráci | ||
+ | ústavu lékařské chemie s klinickými pracovišti. 1923/24 byl | ||
+ | děkanem lékařské fakulty. Od 1910 působil též jako docent | ||
+ | fyziologické chemie a toxikologie na ČVUT. Mimořádný člen | ||
+ | ČAVU (1924). | ||
+ | |||
+ | Na počátku vědecké kariéry pokračoval v linii svého učitele | ||
+ | prof. J. Horbaczewského ve výzkumech kyseliny močové, později | ||
+ | se věnoval též problémům vnitřní sekrece, chemie krevního | ||
+ | barviva a resorpce bílkovin. Řadu prací zaměřil na toxikologii | ||
+ | a farmakologii. Preferoval originální experimentální práce | ||
+ | před kompilačními a úvahovými publikacemi. Napsal více než | ||
+ | dvě desítky příspěvků publikovaných časopisecky. Věnoval se | ||
+ | též potravinářské a soudní chemii. | ||
+ | |||
+ | 1911–18 zasedal jako poslanec říšské rady ve Vídni za národně | ||
+ | sociální stranu, kde se věnoval mj. otázkám vysokých škol. | ||
+ | Zastával významné postavení v organizaci českého a československého | ||
+ | zdravotnictví (člen zemské, po 1918 státní zdravotní | ||
+ | rady, přednosta státního ústavu pro zkoumání léčiv, předseda | ||
+ | kuratoria Státního zdravotního ústavu). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSN 28, s. 430–431; OSND 2/1, s. 618; BSPLF 1, s. 194–195; AČL, | ||
+ | s. 65 (s bibliografií); Universita Karlova v Praze v roce 1928–1929, 1929, | ||
+ | s. 27–28; nekrology, in: Praktický lékař 9, 1929, s. 298–302 (bibliografie); | ||
+ | ČLČ 68, 1929, s. 537–545 (bibliografie); tamtéž 98, 1959, s. 1244; | ||
+ | Farmakoterapeutické zprávy 21, 1975, s. 52–59, 136–142; B. Večerek – J. Taizich, | ||
+ | Výuka chemie na lékařské fakultě pražské university, in: Chemické | ||
+ | listy 70, 1976, s. 1008–1009; ČAVU, s. 107; R. Luft, Parlamentarische | ||
+ | Führungsgruppen und politische Strukturen in der tschechischen Gesellschaft | ||
+ | 2, München 2012, s. A 103–105 (s bibliografií a další literaturou). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv UK, Praha, fond LF UK 1883–1953, osobní spis (bibliografie); | ||
+ | fond Matriky UK, Matrika I. (1882–1900), p. 263. | ||
+ | |||
+ | Petr Svobodný | ||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
Řádka 21: | Řádka 72: | ||
[[Kategorie:1869]] | [[Kategorie:1869]] | ||
+ | [[Kategorie:Litomyšl]] | ||
[[Kategorie:1929]] | [[Kategorie:1929]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 16. 11. 2019, 09:33
Emanuel FORMÁNEK | |
Narození | 7.10.1869 |
---|---|
Místo narození | Litomyšl |
Úmrtí | 2.4.1929 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
15- Lékaři 3- Chemik nebo alchymista 16- Farmakolog nebo farmaceut |
Citace | Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 310 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55506 |
FORMÁNEK, Emanuel, * 7. 10. 1869 Litomyšl, † 2. 4. 1929 Praha, lékařský chemik, toxikolog, pedagog
Pocházel z rodiny městského lékaře Emanuela F. a Aloisie, roz. Peřinové. Po maturitě na gymnáziu v Roudnici nad Labem (1887) studoval medicínu nejprve ve Vídni a posléze na české univerzitě v Praze, kde 1893 promoval. Již v době studií byl demonstrátorem Chemického ústavu české lékařské fakulty (1891–93), poté jeho asistentem (1894–97). Roku 1897 působil krátce jako městský chemik v Praze (během té doby podnikl studijní cestu do Německa a Francie), 1897–1918 jako vrchní inspektor Všeobecného ústavu ke zkoumání potravin při české univerzitě. 1898 se na české lékařské fakultě habilitoval z užité lékařské chemie a 1902 mu byla venia legendi rozšířena o toxikologii. 1903 byl jmenován mimořádným profesorem, 1913 získal titul a charakter řádného profesora a 1918 byl jmenován skutečným řádným profesorem. 1917–28 byl přednostou Ústavu lékařské chemie a od 1926 do konce života též zastupujícím přednostou Farmakologicko- -farmakognostického ústavu. Velký důraz kladl na spolupráci ústavu lékařské chemie s klinickými pracovišti. 1923/24 byl děkanem lékařské fakulty. Od 1910 působil též jako docent fyziologické chemie a toxikologie na ČVUT. Mimořádný člen ČAVU (1924).
Na počátku vědecké kariéry pokračoval v linii svého učitele prof. J. Horbaczewského ve výzkumech kyseliny močové, později se věnoval též problémům vnitřní sekrece, chemie krevního barviva a resorpce bílkovin. Řadu prací zaměřil na toxikologii a farmakologii. Preferoval originální experimentální práce před kompilačními a úvahovými publikacemi. Napsal více než dvě desítky příspěvků publikovaných časopisecky. Věnoval se též potravinářské a soudní chemii.
1911–18 zasedal jako poslanec říšské rady ve Vídni za národně sociální stranu, kde se věnoval mj. otázkám vysokých škol. Zastával významné postavení v organizaci českého a československého zdravotnictví (člen zemské, po 1918 státní zdravotní rady, přednosta státního ústavu pro zkoumání léčiv, předseda kuratoria Státního zdravotního ústavu).
L: OSN 28, s. 430–431; OSND 2/1, s. 618; BSPLF 1, s. 194–195; AČL, s. 65 (s bibliografií); Universita Karlova v Praze v roce 1928–1929, 1929, s. 27–28; nekrology, in: Praktický lékař 9, 1929, s. 298–302 (bibliografie); ČLČ 68, 1929, s. 537–545 (bibliografie); tamtéž 98, 1959, s. 1244; Farmakoterapeutické zprávy 21, 1975, s. 52–59, 136–142; B. Večerek – J. Taizich, Výuka chemie na lékařské fakultě pražské university, in: Chemické listy 70, 1976, s. 1008–1009; ČAVU, s. 107; R. Luft, Parlamentarische Führungsgruppen und politische Strukturen in der tschechischen Gesellschaft 2, München 2012, s. A 103–105 (s bibliografií a další literaturou).
P: Archiv UK, Praha, fond LF UK 1883–1953, osobní spis (bibliografie); fond Matriky UK, Matrika I. (1882–1900), p. 263.
Petr Svobodný