FORMÁNEK Jan 12.10.1809-11.4.1878: Porovnání verzí

Z Personal
(FORMÁNEK_Jan_12.10.1809-11.4.1878)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 12.10.1809
 
| datum narození = 12.10.1809
| místo narození =  
+
| místo narození = Klatovy
 
| datum úmrtí = 11.4.1878
 
| datum úmrtí = 11.4.1878
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Tábor
| povolání = 61- Pedagog
+
| povolání = 61- Pedagog<br />63- Spisovatel
63- Spisovatel
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jan FORMÁNEK
+
}}
 +
'''FORMÁNEK, Jan''', ''* 12. 10. 1809 Klatovy, † 11. 4. 1878 Tábor, pedagog, spisovatel''
 +
 
 +
Narodil se na předměstí Klatov, v osadě Činov, podle které si
 +
zvolil svůj nejužívanější pseudonym Činoveský. Jeho dětství
 +
poznamenal nemanželský původ, který v 19. století znamenal vážnou překážku v profesionálním i společenském uplatnění. Vyrůstal v domě prarodičů z matčiny strany. Děd si uvědomoval,
 +
že F. životní znevýhodnění způsobené pokleskem matky
 +
může zmírnit vzdělání. Poslal proto vnuka do hlavní školy
 +
a na klatovské gymnázium. 1828–29 pokračoval F. ve studiu
 +
vyšší třídou, tzv. filozofií, v Českých Budějovicích. Jednalo se
 +
o přípravu k dalšímu vzdělávání, které absolvoval 1829–31
 +
v oboru pedagogiky na hlavní škole v Praze. Poté se přechodně
 +
na rok vrátil do Budějovic, aby si vytvořil podmínky k pokračování
 +
pražských univerzitních studií. 1833/34 navštěvoval
 +
přednášky na lékařské i právnické fakultě pražské univerzity.
 +
Nepočítal s advokátní nebo lékařskou kariérou, kterou by mohl
 +
vzhledem k předsudkům veřejnosti komplikovat nemanželský
 +
původ a finanční nároky samostatné praxe, nabízelo se mu však
 +
učitelské povolání. 1834 získal místo podučitele na hlavní škole
 +
v Klatovech a od 1835 vyučoval přechodně také nepovinnou
 +
češtinu na klatovském gymnáziu. Od 1841 učil v Klatovech
 +
na městské dívčí škole, která patřila organizačně k hlavní škole
 +
chlapecké. 1853 byl přeložen do Pelhřimova a ve stejném roce
 +
získal místo ředitele na hlavní škole v Humpolci. 1855–78
 +
působil v Táboře, kde vystřídal ředitelská a učitelská místa
 +
na chlapecké i dívčí škole, na reálce i měšťance. Kromě pedagogických
 +
povinností byl také opakovaně volen do obecního
 +
zastupitelstva. Změny ve F. funkčním zařazení souvisely většinou
 +
s četnými reformami školství v padesátých až sedmdesátých
 +
letech 19. století, kdy se hlavní školy měnily na měšťanky,
 +
zakládaly se reálky apod.
 +
 
 +
Povolání učitele spojoval F. s povinnostmi a posláním osvětového
 +
pracovníka, podporoval české národně emancipační úsilí
 +
na regionální úrovni a věnoval pozornost i metodám a podmínkám
 +
školního vzdělávání. Národní uvědomění posílila
 +
u F. už školní a studijní léta v Klatovech a v Praze. Na hlavní
 +
škole a gymnáziu byl jeho přítelem K. B. Štorch a oblíbenými
 +
učiteli profesor řečtiny a básník J. M. Toupalík a češtinář
 +
J. Hukal, který vyučoval svůj předmět i soukromě. V Praze přibyli
 +
k jeho přátelům J. Franta Šumavský, J. S. Tomíček, J. J. Langer
 +
a J. Malý. Vzájemně se povzbuzovali k literární činnosti, kterou
 +
považovali za přední národní povinnost. Od počátku třicátých
 +
let uveřejňoval F. krátké prózy, překlady a informativní články
 +
o kulturních akcích v rodném regionu, zejména v časopisech
 +
''Čechoslav'', ''Česká včela'', ''Jindy a nyní'', ''Květy české'', ''Květy'', ''Lumír'',
 +
''Posel z Budče'', ''Přítel mládeže'', ''Škola a život''. Námětem F. původní
 +
tvorby byly často historické události, které vytvářely pozadí
 +
k řešení vlasteneckých úkolů a plnily výchovné poslání. Jako
 +
učitel dějepisu, zeměpisu a češtiny dbal na historickou věrnost
 +
příběhů. Literární stránka F. díla nepřekračovala průměr dobové
 +
romantické historické prózy. Kromě toho se věnoval psaní
 +
učebnic (''Jaromírova první kniha ke čtení'', 1842) a teoretickým
 +
úvahám o pedagogických postupech (''Lístkové týkající se vyučování''
 +
''mládeže na venkovských školách'', 1839). F. přispíval do pedagogických
 +
periodik, 1868 spoluzaložil a dlouhodobě spolupracoval
 +
s týdeníkem ''Šumavan''. Organizoval učitelstvo na regionální úrovni, 1870 předsedal krajskému učitelskému sjezdu
 +
v Táboře. V literární tvorbě používal i dalších pseudonymů:
 +
Čechomil, Čechomil Činovský, Jan Čechomil Formánek ad.
 +
 
 +
'''D:''' Bitva u Nýrska, 1858; Smířená vina, 1860; Vystěhovalci v Americe, 1868;
 +
Ctiboj z Dolan, 1873; Povídky a pověsti, 1877. Učebnice: Mluvnice česká
 +
pro žáky na podreálních školách, 1861, 2. vyd. 1863; Čítanka pro vyšší dívčí
 +
školy a měšťanské školy, 1876 (editor).
 +
 
 +
'''L:''' nekrolog: E. Krásnohorská, Čerstvé rovy na české půdě, in: Osvěta 8, 1878,
 +
s. 471–473; OSN 6, s. 753; V. Kryšpín, Obraz činnosti literární učitelstva
 +
českoslovanského za posledních 100 let. S doplňkem za léta 1883 a 1884,
 +
1885, s. 95–96; F. Buriánek, Literární Klatovy, 1962, rejstřík; LČL 1, s. 729
 +
až 730 (se soupisem díla).
 +
 
 +
Pavla Vošahlíková
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
Řádka 16: Řádka 87:
  
 
[[Kategorie:1809]]
 
[[Kategorie:1809]]
 +
[[Kategorie:Klatovy]]
 
[[Kategorie:1878]]
 
[[Kategorie:1878]]
 +
[[Kategorie:Tábor]]

Verze z 12. 11. 2017, 10:48

Jan FORMÁNEK
Narození 12.10.1809
Místo narození Klatovy
Úmrtí 11.4.1878
Místo úmrtí Tábor
Povolání 61- Pedagog
63- Spisovatel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55508

FORMÁNEK, Jan, * 12. 10. 1809 Klatovy, † 11. 4. 1878 Tábor, pedagog, spisovatel

Narodil se na předměstí Klatov, v osadě Činov, podle které si zvolil svůj nejužívanější pseudonym Činoveský. Jeho dětství poznamenal nemanželský původ, který v 19. století znamenal vážnou překážku v profesionálním i společenském uplatnění. Vyrůstal v domě prarodičů z matčiny strany. Děd si uvědomoval, že F. životní znevýhodnění způsobené pokleskem matky může zmírnit vzdělání. Poslal proto vnuka do hlavní školy a na klatovské gymnázium. 1828–29 pokračoval F. ve studiu vyšší třídou, tzv. filozofií, v Českých Budějovicích. Jednalo se o přípravu k dalšímu vzdělávání, které absolvoval 1829–31 v oboru pedagogiky na hlavní škole v Praze. Poté se přechodně na rok vrátil do Budějovic, aby si vytvořil podmínky k pokračování pražských univerzitních studií. 1833/34 navštěvoval přednášky na lékařské i právnické fakultě pražské univerzity. Nepočítal s advokátní nebo lékařskou kariérou, kterou by mohl vzhledem k předsudkům veřejnosti komplikovat nemanželský původ a finanční nároky samostatné praxe, nabízelo se mu však učitelské povolání. 1834 získal místo podučitele na hlavní škole v Klatovech a od 1835 vyučoval přechodně také nepovinnou češtinu na klatovském gymnáziu. Od 1841 učil v Klatovech na městské dívčí škole, která patřila organizačně k hlavní škole chlapecké. 1853 byl přeložen do Pelhřimova a ve stejném roce získal místo ředitele na hlavní škole v Humpolci. 1855–78 působil v Táboře, kde vystřídal ředitelská a učitelská místa na chlapecké i dívčí škole, na reálce i měšťance. Kromě pedagogických povinností byl také opakovaně volen do obecního zastupitelstva. Změny ve F. funkčním zařazení souvisely většinou s četnými reformami školství v padesátých až sedmdesátých letech 19. století, kdy se hlavní školy měnily na měšťanky, zakládaly se reálky apod.

Povolání učitele spojoval F. s povinnostmi a posláním osvětového pracovníka, podporoval české národně emancipační úsilí na regionální úrovni a věnoval pozornost i metodám a podmínkám školního vzdělávání. Národní uvědomění posílila u F. už školní a studijní léta v Klatovech a v Praze. Na hlavní škole a gymnáziu byl jeho přítelem K. B. Štorch a oblíbenými učiteli profesor řečtiny a básník J. M. Toupalík a češtinář J. Hukal, který vyučoval svůj předmět i soukromě. V Praze přibyli k jeho přátelům J. Franta Šumavský, J. S. Tomíček, J. J. Langer a J. Malý. Vzájemně se povzbuzovali k literární činnosti, kterou považovali za přední národní povinnost. Od počátku třicátých let uveřejňoval F. krátké prózy, překlady a informativní články o kulturních akcích v rodném regionu, zejména v časopisech Čechoslav, Česká včela, Jindy a nyní, Květy české, Květy, Lumír, Posel z Budče, Přítel mládeže, Škola a život. Námětem F. původní tvorby byly často historické události, které vytvářely pozadí k řešení vlasteneckých úkolů a plnily výchovné poslání. Jako učitel dějepisu, zeměpisu a češtiny dbal na historickou věrnost příběhů. Literární stránka F. díla nepřekračovala průměr dobové romantické historické prózy. Kromě toho se věnoval psaní učebnic (Jaromírova první kniha ke čtení, 1842) a teoretickým úvahám o pedagogických postupech (Lístkové týkající se vyučování mládeže na venkovských školách, 1839). F. přispíval do pedagogických periodik, 1868 spoluzaložil a dlouhodobě spolupracoval s týdeníkem Šumavan. Organizoval učitelstvo na regionální úrovni, 1870 předsedal krajskému učitelskému sjezdu v Táboře. V literární tvorbě používal i dalších pseudonymů: Čechomil, Čechomil Činovský, Jan Čechomil Formánek ad.

D: Bitva u Nýrska, 1858; Smířená vina, 1860; Vystěhovalci v Americe, 1868; Ctiboj z Dolan, 1873; Povídky a pověsti, 1877. Učebnice: Mluvnice česká pro žáky na podreálních školách, 1861, 2. vyd. 1863; Čítanka pro vyšší dívčí školy a měšťanské školy, 1876 (editor).

L: nekrolog: E. Krásnohorská, Čerstvé rovy na české půdě, in: Osvěta 8, 1878, s. 471–473; OSN 6, s. 753; V. Kryšpín, Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let. S doplňkem za léta 1883 a 1884, 1885, s. 95–96; F. Buriánek, Literární Klatovy, 1962, rejstřík; LČL 1, s. 729 až 730 (se soupisem díla).

Pavla Vošahlíková