FORMÁNEK Jan 12.10.1809-11.4.1878: Porovnání verzí
(FORMÁNEK_Jan_12.10.1809-11.4.1878) |
|||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 12.10.1809 | | datum narození = 12.10.1809 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Klatovy |
| datum úmrtí = 11.4.1878 | | datum úmrtí = 11.4.1878 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Tábor |
− | | povolání = 61- Pedagog | + | | povolání = 61- Pedagog<br />63- Spisovatel |
− | 63- Spisovatel | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 311-312 |
+ | }} | ||
+ | '''FORMÁNEK, Jan''', ''* 12. 10. 1809 Klatovy, † 11. 4. 1878 Tábor, pedagog, spisovatel'' | ||
+ | |||
+ | Narodil se na předměstí Klatov, v osadě Činov, podle které si | ||
+ | zvolil svůj nejužívanější pseudonym Činoveský. Jeho dětství | ||
+ | poznamenal nemanželský původ, který v 19. století znamenal vážnou překážku v profesionálním i společenském uplatnění. Vyrůstal v domě prarodičů z matčiny strany. Děd si uvědomoval, | ||
+ | že F. životní znevýhodnění způsobené pokleskem matky | ||
+ | může zmírnit vzdělání. Poslal proto vnuka do hlavní školy | ||
+ | a na klatovské gymnázium. 1828–29 pokračoval F. ve studiu | ||
+ | vyšší třídou, tzv. filozofií, v Českých Budějovicích. Jednalo se | ||
+ | o přípravu k dalšímu vzdělávání, které absolvoval 1829–31 | ||
+ | v oboru pedagogiky na hlavní škole v Praze. Poté se přechodně | ||
+ | na rok vrátil do Budějovic, aby si vytvořil podmínky k pokračování | ||
+ | pražských univerzitních studií. 1833/34 navštěvoval | ||
+ | přednášky na lékařské i právnické fakultě pražské univerzity. | ||
+ | Nepočítal s advokátní nebo lékařskou kariérou, kterou by mohl | ||
+ | vzhledem k předsudkům veřejnosti komplikovat nemanželský | ||
+ | původ a finanční nároky samostatné praxe, nabízelo se mu však | ||
+ | učitelské povolání. 1834 získal místo podučitele na hlavní škole | ||
+ | v Klatovech a od 1835 vyučoval přechodně také nepovinnou | ||
+ | češtinu na klatovském gymnáziu. Od 1841 učil v Klatovech | ||
+ | na městské dívčí škole, která patřila organizačně k hlavní škole | ||
+ | chlapecké. 1853 byl přeložen do Pelhřimova a ve stejném roce | ||
+ | získal místo ředitele na hlavní škole v Humpolci. 1855–78 | ||
+ | působil v Táboře, kde vystřídal ředitelská a učitelská místa | ||
+ | na chlapecké i dívčí škole, na reálce i měšťance. Kromě pedagogických | ||
+ | povinností byl také opakovaně volen do obecního | ||
+ | zastupitelstva. Změny ve F. funkčním zařazení souvisely většinou | ||
+ | s četnými reformami školství v padesátých až sedmdesátých | ||
+ | letech 19. století, kdy se hlavní školy měnily na měšťanky, | ||
+ | zakládaly se reálky apod. | ||
+ | |||
+ | Povolání učitele spojoval F. s povinnostmi a posláním osvětového | ||
+ | pracovníka, podporoval české národně emancipační úsilí | ||
+ | na regionální úrovni a věnoval pozornost i metodám a podmínkám | ||
+ | školního vzdělávání. Národní uvědomění posílila | ||
+ | u F. už školní a studijní léta v Klatovech a v Praze. Na hlavní | ||
+ | škole a gymnáziu byl jeho přítelem K. B. Štorch a oblíbenými | ||
+ | učiteli profesor řečtiny a básník J. M. Toupalík a češtinář | ||
+ | J. Hukal, který vyučoval svůj předmět i soukromě. V Praze přibyli | ||
+ | k jeho přátelům J. Franta Šumavský, J. S. Tomíček, J. J. Langer | ||
+ | a J. Malý. Vzájemně se povzbuzovali k literární činnosti, kterou | ||
+ | považovali za přední národní povinnost. Od počátku třicátých | ||
+ | let uveřejňoval F. krátké prózy, překlady a informativní články | ||
+ | o kulturních akcích v rodném regionu, zejména v časopisech | ||
+ | ''Čechoslav'', ''Česká včela'', ''Jindy a nyní'', ''Květy české'', ''Květy'', ''Lumír'', | ||
+ | ''Posel z Budče'', ''Přítel mládeže'', ''Škola a život''. Námětem F. původní | ||
+ | tvorby byly často historické události, které vytvářely pozadí | ||
+ | k řešení vlasteneckých úkolů a plnily výchovné poslání. Jako | ||
+ | učitel dějepisu, zeměpisu a češtiny dbal na historickou věrnost | ||
+ | příběhů. Literární stránka F. díla nepřekračovala průměr dobové | ||
+ | romantické historické prózy. Kromě toho se věnoval psaní | ||
+ | učebnic (''Jaromírova první kniha ke čtení'', 1842) a teoretickým | ||
+ | úvahám o pedagogických postupech (''Lístkové týkající se vyučování'' | ||
+ | ''mládeže na venkovských školách'', 1839). F. přispíval do pedagogických | ||
+ | periodik, 1868 spoluzaložil a dlouhodobě spolupracoval | ||
+ | s týdeníkem ''Šumavan''. Organizoval učitelstvo na regionální úrovni, 1870 předsedal krajskému učitelskému sjezdu | ||
+ | v Táboře. V literární tvorbě používal i dalších pseudonymů: | ||
+ | Čechomil, Čechomil Činovský, Jan Čechomil Formánek ad. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Bitva u Nýrska, 1858; Smířená vina, 1860; Vystěhovalci v Americe, 1868; | ||
+ | Ctiboj z Dolan, 1873; Povídky a pověsti, 1877. Učebnice: Mluvnice česká | ||
+ | pro žáky na podreálních školách, 1861, 2. vyd. 1863; Čítanka pro vyšší dívčí | ||
+ | školy a měšťanské školy, 1876 (editor). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' nekrolog: E. Krásnohorská, Čerstvé rovy na české půdě, in: Osvěta 8, 1878, | ||
+ | s. 471–473; OSN 6, s. 753; V. Kryšpín, Obraz činnosti literární učitelstva | ||
+ | českoslovanského za posledních 100 let. S doplňkem za léta 1883 a 1884, | ||
+ | 1885, s. 95–96; F. Buriánek, Literární Klatovy, 1962, rejstřík; LČL 1, s. 729 | ||
+ | až 730 (se soupisem díla). | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/129298 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Pavla Vošahlíková | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
Řádka 16: | Řádka 90: | ||
[[Kategorie:1809]] | [[Kategorie:1809]] | ||
+ | [[Kategorie:Klatovy]] | ||
[[Kategorie:1878]] | [[Kategorie:1878]] | ||
+ | [[Kategorie:Tábor]] |
Aktuální verze z 16. 11. 2019, 10:34
Jan FORMÁNEK | |
Narození | 12.10.1809 |
---|---|
Místo narození | Klatovy |
Úmrtí | 11.4.1878 |
Místo úmrtí | Tábor |
Povolání |
61- Pedagog 63- Spisovatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 311-312 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55508 |
FORMÁNEK, Jan, * 12. 10. 1809 Klatovy, † 11. 4. 1878 Tábor, pedagog, spisovatel
Narodil se na předměstí Klatov, v osadě Činov, podle které si zvolil svůj nejužívanější pseudonym Činoveský. Jeho dětství poznamenal nemanželský původ, který v 19. století znamenal vážnou překážku v profesionálním i společenském uplatnění. Vyrůstal v domě prarodičů z matčiny strany. Děd si uvědomoval, že F. životní znevýhodnění způsobené pokleskem matky může zmírnit vzdělání. Poslal proto vnuka do hlavní školy a na klatovské gymnázium. 1828–29 pokračoval F. ve studiu vyšší třídou, tzv. filozofií, v Českých Budějovicích. Jednalo se o přípravu k dalšímu vzdělávání, které absolvoval 1829–31 v oboru pedagogiky na hlavní škole v Praze. Poté se přechodně na rok vrátil do Budějovic, aby si vytvořil podmínky k pokračování pražských univerzitních studií. 1833/34 navštěvoval přednášky na lékařské i právnické fakultě pražské univerzity. Nepočítal s advokátní nebo lékařskou kariérou, kterou by mohl vzhledem k předsudkům veřejnosti komplikovat nemanželský původ a finanční nároky samostatné praxe, nabízelo se mu však učitelské povolání. 1834 získal místo podučitele na hlavní škole v Klatovech a od 1835 vyučoval přechodně také nepovinnou češtinu na klatovském gymnáziu. Od 1841 učil v Klatovech na městské dívčí škole, která patřila organizačně k hlavní škole chlapecké. 1853 byl přeložen do Pelhřimova a ve stejném roce získal místo ředitele na hlavní škole v Humpolci. 1855–78 působil v Táboře, kde vystřídal ředitelská a učitelská místa na chlapecké i dívčí škole, na reálce i měšťance. Kromě pedagogických povinností byl také opakovaně volen do obecního zastupitelstva. Změny ve F. funkčním zařazení souvisely většinou s četnými reformami školství v padesátých až sedmdesátých letech 19. století, kdy se hlavní školy měnily na měšťanky, zakládaly se reálky apod.
Povolání učitele spojoval F. s povinnostmi a posláním osvětového pracovníka, podporoval české národně emancipační úsilí na regionální úrovni a věnoval pozornost i metodám a podmínkám školního vzdělávání. Národní uvědomění posílila u F. už školní a studijní léta v Klatovech a v Praze. Na hlavní škole a gymnáziu byl jeho přítelem K. B. Štorch a oblíbenými učiteli profesor řečtiny a básník J. M. Toupalík a češtinář J. Hukal, který vyučoval svůj předmět i soukromě. V Praze přibyli k jeho přátelům J. Franta Šumavský, J. S. Tomíček, J. J. Langer a J. Malý. Vzájemně se povzbuzovali k literární činnosti, kterou považovali za přední národní povinnost. Od počátku třicátých let uveřejňoval F. krátké prózy, překlady a informativní články o kulturních akcích v rodném regionu, zejména v časopisech Čechoslav, Česká včela, Jindy a nyní, Květy české, Květy, Lumír, Posel z Budče, Přítel mládeže, Škola a život. Námětem F. původní tvorby byly často historické události, které vytvářely pozadí k řešení vlasteneckých úkolů a plnily výchovné poslání. Jako učitel dějepisu, zeměpisu a češtiny dbal na historickou věrnost příběhů. Literární stránka F. díla nepřekračovala průměr dobové romantické historické prózy. Kromě toho se věnoval psaní učebnic (Jaromírova první kniha ke čtení, 1842) a teoretickým úvahám o pedagogických postupech (Lístkové týkající se vyučování mládeže na venkovských školách, 1839). F. přispíval do pedagogických periodik, 1868 spoluzaložil a dlouhodobě spolupracoval s týdeníkem Šumavan. Organizoval učitelstvo na regionální úrovni, 1870 předsedal krajskému učitelskému sjezdu v Táboře. V literární tvorbě používal i dalších pseudonymů: Čechomil, Čechomil Činovský, Jan Čechomil Formánek ad.
D: Bitva u Nýrska, 1858; Smířená vina, 1860; Vystěhovalci v Americe, 1868; Ctiboj z Dolan, 1873; Povídky a pověsti, 1877. Učebnice: Mluvnice česká pro žáky na podreálních školách, 1861, 2. vyd. 1863; Čítanka pro vyšší dívčí školy a měšťanské školy, 1876 (editor).
L: nekrolog: E. Krásnohorská, Čerstvé rovy na české půdě, in: Osvěta 8, 1878, s. 471–473; OSN 6, s. 753; V. Kryšpín, Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let. S doplňkem za léta 1883 a 1884, 1885, s. 95–96; F. Buriánek, Literární Klatovy, 1962, rejstřík; LČL 1, s. 729 až 730 (se soupisem díla).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Pavla Vošahlíková