FORMÁNEK Jan 12.10.1809-11.4.1878: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 311-312
 
}}
 
}}
 
'''FORMÁNEK, Jan''', ''* 12. 10. 1809 Klatovy, † 11. 4. 1878 Tábor, pedagog, spisovatel''
 
'''FORMÁNEK, Jan''', ''* 12. 10. 1809 Klatovy, † 11. 4. 1878 Tábor, pedagog, spisovatel''

Aktuální verze z 16. 11. 2019, 09:34

Jan FORMÁNEK
Narození 12.10.1809
Místo narození Klatovy
Úmrtí 11.4.1878
Místo úmrtí Tábor
Povolání 61- Pedagog
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 311-312

FORMÁNEK, Jan, * 12. 10. 1809 Klatovy, † 11. 4. 1878 Tábor, pedagog, spisovatel

Narodil se na předměstí Klatov, v osadě Činov, podle které si zvolil svůj nejužívanější pseudonym Činoveský. Jeho dětství poznamenal nemanželský původ, který v 19. století znamenal vážnou překážku v profesionálním i společenském uplatnění. Vyrůstal v domě prarodičů z matčiny strany. Děd si uvědomoval, že F. životní znevýhodnění způsobené pokleskem matky může zmírnit vzdělání. Poslal proto vnuka do hlavní školy a na klatovské gymnázium. 1828–29 pokračoval F. ve studiu vyšší třídou, tzv. filozofií, v Českých Budějovicích. Jednalo se o přípravu k dalšímu vzdělávání, které absolvoval 1829–31 v oboru pedagogiky na hlavní škole v Praze. Poté se přechodně na rok vrátil do Budějovic, aby si vytvořil podmínky k pokračování pražských univerzitních studií. 1833/34 navštěvoval přednášky na lékařské i právnické fakultě pražské univerzity. Nepočítal s advokátní nebo lékařskou kariérou, kterou by mohl vzhledem k předsudkům veřejnosti komplikovat nemanželský původ a finanční nároky samostatné praxe, nabízelo se mu však učitelské povolání. 1834 získal místo podučitele na hlavní škole v Klatovech a od 1835 vyučoval přechodně také nepovinnou češtinu na klatovském gymnáziu. Od 1841 učil v Klatovech na městské dívčí škole, která patřila organizačně k hlavní škole chlapecké. 1853 byl přeložen do Pelhřimova a ve stejném roce získal místo ředitele na hlavní škole v Humpolci. 1855–78 působil v Táboře, kde vystřídal ředitelská a učitelská místa na chlapecké i dívčí škole, na reálce i měšťance. Kromě pedagogických povinností byl také opakovaně volen do obecního zastupitelstva. Změny ve F. funkčním zařazení souvisely většinou s četnými reformami školství v padesátých až sedmdesátých letech 19. století, kdy se hlavní školy měnily na měšťanky, zakládaly se reálky apod.

Povolání učitele spojoval F. s povinnostmi a posláním osvětového pracovníka, podporoval české národně emancipační úsilí na regionální úrovni a věnoval pozornost i metodám a podmínkám školního vzdělávání. Národní uvědomění posílila u F. už školní a studijní léta v Klatovech a v Praze. Na hlavní škole a gymnáziu byl jeho přítelem K. B. Štorch a oblíbenými učiteli profesor řečtiny a básník J. M. Toupalík a češtinář J. Hukal, který vyučoval svůj předmět i soukromě. V Praze přibyli k jeho přátelům J. Franta Šumavský, J. S. Tomíček, J. J. Langer a J. Malý. Vzájemně se povzbuzovali k literární činnosti, kterou považovali za přední národní povinnost. Od počátku třicátých let uveřejňoval F. krátké prózy, překlady a informativní články o kulturních akcích v rodném regionu, zejména v časopisech Čechoslav, Česká včela, Jindy a nyní, Květy české, Květy, Lumír, Posel z Budče, Přítel mládeže, Škola a život. Námětem F. původní tvorby byly často historické události, které vytvářely pozadí k řešení vlasteneckých úkolů a plnily výchovné poslání. Jako učitel dějepisu, zeměpisu a češtiny dbal na historickou věrnost příběhů. Literární stránka F. díla nepřekračovala průměr dobové romantické historické prózy. Kromě toho se věnoval psaní učebnic (Jaromírova první kniha ke čtení, 1842) a teoretickým úvahám o pedagogických postupech (Lístkové týkající se vyučování mládeže na venkovských školách, 1839). F. přispíval do pedagogických periodik, 1868 spoluzaložil a dlouhodobě spolupracoval s týdeníkem Šumavan. Organizoval učitelstvo na regionální úrovni, 1870 předsedal krajskému učitelskému sjezdu v Táboře. V literární tvorbě používal i dalších pseudonymů: Čechomil, Čechomil Činovský, Jan Čechomil Formánek ad.

D: Bitva u Nýrska, 1858; Smířená vina, 1860; Vystěhovalci v Americe, 1868; Ctiboj z Dolan, 1873; Povídky a pověsti, 1877. Učebnice: Mluvnice česká pro žáky na podreálních školách, 1861, 2. vyd. 1863; Čítanka pro vyšší dívčí školy a měšťanské školy, 1876 (editor).

L: nekrolog: E. Krásnohorská, Čerstvé rovy na české půdě, in: Osvěta 8, 1878, s. 471–473; OSN 6, s. 753; V. Kryšpín, Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let. S doplňkem za léta 1883 a 1884, 1885, s. 95–96; F. Buriánek, Literární Klatovy, 1962, rejstřík; LČL 1, s. 729 až 730 (se soupisem díla).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková