FORMÁNEK Jaroslav 9.2.1864-21.8.1936: Porovnání verzí
(FORMÁNEK_Jaroslav_9.2.1864-21.8.1937) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 9.2.1864 | | datum narození = 9.2.1864 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Tábor |
− | | datum úmrtí = 21.8. | + | | datum úmrtí = 21.8.1936 |
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 3- Chemik nebo alchymista | | povolání = 3- Chemik nebo alchymista | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''FORMÁNEK, Jaroslav''', ''* 9. 2. 1864 Tábor, † 21. 8. 1936 Praha, analytický chemik, pedagog'' | ||
− | + | Syn učitele Jana F. (1809–1878), a Anny, roz. Suchomelové. | |
+ | Maturoval 1882 na reálném gymnáziu v Táboře, 1882–86 | ||
+ | studoval chemii na ČVŠT v Praze, kde se poté stal výpomocným | ||
+ | asistentem prof. Karla Preisse, 1900 se habilitoval pro | ||
+ | obory spektrální analýza a 1901 kvantitativní elektroanalýza. | ||
+ | Titulárním mimořádným profesorem se stal 1907, skutečným | ||
+ | mimořádným profesorem 1909, roku 1912 byl jmenován | ||
+ | profesorem řádným. Od 1920 působil na Vysoké škole | ||
+ | zemědělského a lesnického inženýrství ČVUT jako profesor | ||
+ | kvalitativní a kvantitativní analytické chemie. | ||
+ | |||
+ | Jeho pedagogická, vědecká a organizační aktivita se neomezovala | ||
+ | jen na pražskou techniku. Mezi institucemi, v nichž | ||
+ | uplatňoval své znalosti získané na ČVŠT a při studijních pobytech | ||
+ | na vysokých školách technických v Cáchách, Mnichově | ||
+ | a Curychu, byly továrna na destilaci dřeva ve Felső-Diós (dnes | ||
+ | Horné Orešany) u Trnavy (1888), rafinerie cukru v Pečkách | ||
+ | (1889), cukrovar v Mostě (1890), Technická finanční kontrola | ||
+ | pro zdaňování piva, lihu, řepného cukru a minerálních olejů | ||
+ | v Praze (1893) a Všeobecný ústav pro zkoumání potravin | ||
+ | v Praze (1897). | ||
+ | |||
+ | Po vzniku ČSR se 1923 jako profesor Československého vojenského | ||
+ | automobilového učiliště v Praze podílel na teoretické | ||
+ | přípravě příslušných odborníků. Působil jako stálý soudní znalec | ||
+ | pro automobilismus u zemského trestního a obchodního | ||
+ | soudu v Praze, technický poradce u firmy ČKD, poradce pro | ||
+ | obor motorových paliv a olejů na ministerstvu národní obrany, | ||
+ | ministerstvu veřejných prací a ministerstvu financí. 1935/36 | ||
+ | přednášel spektroskopii kromě ČVUT také na Přírodovědecké | ||
+ | fakultě UK. | ||
+ | |||
+ | Byl autorem řady vynálezů, návrhů analytických metodik | ||
+ | a konstrukcí přístrojů pro spektrální analýzu a elektroanalýzu, | ||
+ | např. mřížkového spektroskopu ke zkoušení barviv, zdokonaleného | ||
+ | přístroje na určování síry v benzinu, benzolu a petroleji, | ||
+ | spektroskopické metody pro zkoušení a určování organických | ||
+ | barviv, přístroje k demonstraci absorpčních spekter, nové | ||
+ | metody pro určování a posuzování motorových paliv a olejů, technologie elektrolytické výroby hliníku z vodního roztoku aj. | ||
+ | VŠT v Brně ho jmenovala čestným doktorem technických věd | ||
+ | (1913), patřil k čestným členům Mezinárodního spolku chemiků- | ||
+ | koloristů, stal se členem Mezinárodní asociace pro nízké | ||
+ | teploty, Československé chemické společnosti aj. Za zásluhy | ||
+ | o československý vojenský automobilismus získal 1920 hodnost | ||
+ | plukovníka Československé armády. | ||
+ | |||
+ | Kromě spektroskopické analýzy látek získal vysoké odborné | ||
+ | renomé i v oblasti výzkumu paliva pro spalovací motory, | ||
+ | chemického rozboru a posuzování vína, zkapalňování plynů, | ||
+ | v meteorologii a praktické fotografii. Napsal tři desítky knih, | ||
+ | převážně s chemickou tematikou, kromě monografií také vysokoškolské | ||
+ | učebnice; uveřejnil kolem stovky článků v odborných | ||
+ | časopisech. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' výběr: Kvalitativný rozbor spektrálný látek minerálných a organických, | ||
+ | 1901; Untersuchung und Nachweis organischer Farbstoffe auf spektroskopischem | ||
+ | Wege 1–5, Berlin 1908–1927; Benzin, Benzinersatzstoffe und | ||
+ | Mineralschmiermittel. Ihre Untersuchung, Beurteilung und Verwendung, | ||
+ | Berlin 1918; Stručný nástin chemie anorganické a organické, 1921; Chemie | ||
+ | lékařská 1–2, 1926–1927; Rozbor a posuzování motorových paliv, olejů | ||
+ | a tuků, 1931. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSN 28, s. 430; OSND 2/1, s. 618; B. Mansfeld, Průvodce světem | ||
+ | techniky, 1938, s. 30; Tomeš 1, s. 330; ÖBL, s. 337; BL 1, s. 369–370; ČBS, | ||
+ | s. 150. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' SOA, Třeboň, sbírka matrik, matrika narozených řkt. f. ú. Tábor, kniha 18 | ||
+ | (1859–1864), pag. 344; Archiv ČVUT v Praze, osobní spis. | ||
+ | |||
+ | Ivo Kraus | ||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
Řádka 17: | Řádka 87: | ||
[[Kategorie:1864]] | [[Kategorie:1864]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Tábor]] |
+ | [[Kategorie:1936]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 12. 11. 2017, 10:52
Jaroslav FORMÁNEK | |
Narození | 9.2.1864 |
---|---|
Místo narození | Tábor |
Úmrtí | 21.8.1936 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 3- Chemik nebo alchymista |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55509 |
FORMÁNEK, Jaroslav, * 9. 2. 1864 Tábor, † 21. 8. 1936 Praha, analytický chemik, pedagog
Syn učitele Jana F. (1809–1878), a Anny, roz. Suchomelové. Maturoval 1882 na reálném gymnáziu v Táboře, 1882–86 studoval chemii na ČVŠT v Praze, kde se poté stal výpomocným asistentem prof. Karla Preisse, 1900 se habilitoval pro obory spektrální analýza a 1901 kvantitativní elektroanalýza. Titulárním mimořádným profesorem se stal 1907, skutečným mimořádným profesorem 1909, roku 1912 byl jmenován profesorem řádným. Od 1920 působil na Vysoké škole zemědělského a lesnického inženýrství ČVUT jako profesor kvalitativní a kvantitativní analytické chemie.
Jeho pedagogická, vědecká a organizační aktivita se neomezovala jen na pražskou techniku. Mezi institucemi, v nichž uplatňoval své znalosti získané na ČVŠT a při studijních pobytech na vysokých školách technických v Cáchách, Mnichově a Curychu, byly továrna na destilaci dřeva ve Felső-Diós (dnes Horné Orešany) u Trnavy (1888), rafinerie cukru v Pečkách (1889), cukrovar v Mostě (1890), Technická finanční kontrola pro zdaňování piva, lihu, řepného cukru a minerálních olejů v Praze (1893) a Všeobecný ústav pro zkoumání potravin v Praze (1897).
Po vzniku ČSR se 1923 jako profesor Československého vojenského automobilového učiliště v Praze podílel na teoretické přípravě příslušných odborníků. Působil jako stálý soudní znalec pro automobilismus u zemského trestního a obchodního soudu v Praze, technický poradce u firmy ČKD, poradce pro obor motorových paliv a olejů na ministerstvu národní obrany, ministerstvu veřejných prací a ministerstvu financí. 1935/36 přednášel spektroskopii kromě ČVUT také na Přírodovědecké fakultě UK.
Byl autorem řady vynálezů, návrhů analytických metodik a konstrukcí přístrojů pro spektrální analýzu a elektroanalýzu, např. mřížkového spektroskopu ke zkoušení barviv, zdokonaleného přístroje na určování síry v benzinu, benzolu a petroleji, spektroskopické metody pro zkoušení a určování organických barviv, přístroje k demonstraci absorpčních spekter, nové metody pro určování a posuzování motorových paliv a olejů, technologie elektrolytické výroby hliníku z vodního roztoku aj. VŠT v Brně ho jmenovala čestným doktorem technických věd (1913), patřil k čestným členům Mezinárodního spolku chemiků- koloristů, stal se členem Mezinárodní asociace pro nízké teploty, Československé chemické společnosti aj. Za zásluhy o československý vojenský automobilismus získal 1920 hodnost plukovníka Československé armády.
Kromě spektroskopické analýzy látek získal vysoké odborné renomé i v oblasti výzkumu paliva pro spalovací motory, chemického rozboru a posuzování vína, zkapalňování plynů, v meteorologii a praktické fotografii. Napsal tři desítky knih, převážně s chemickou tematikou, kromě monografií také vysokoškolské učebnice; uveřejnil kolem stovky článků v odborných časopisech.
D: výběr: Kvalitativný rozbor spektrálný látek minerálných a organických, 1901; Untersuchung und Nachweis organischer Farbstoffe auf spektroskopischem Wege 1–5, Berlin 1908–1927; Benzin, Benzinersatzstoffe und Mineralschmiermittel. Ihre Untersuchung, Beurteilung und Verwendung, Berlin 1918; Stručný nástin chemie anorganické a organické, 1921; Chemie lékařská 1–2, 1926–1927; Rozbor a posuzování motorových paliv, olejů a tuků, 1931.
L: OSN 28, s. 430; OSND 2/1, s. 618; B. Mansfeld, Průvodce světem techniky, 1938, s. 30; Tomeš 1, s. 330; ÖBL, s. 337; BL 1, s. 369–370; ČBS, s. 150.
P: SOA, Třeboň, sbírka matrik, matrika narozených řkt. f. ú. Tábor, kniha 18 (1859–1864), pag. 344; Archiv ČVUT v Praze, osobní spis.
Ivo Kraus