Verze z 16. 11. 2019, 09:35, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FORMÁNEK Jaroslav 9.2.1864-21.8.1936

Z Personal
Jaroslav FORMÁNEK
Narození 9.2.1864
Místo narození Tábor
Úmrtí 21.8.1936
Místo úmrtí Praha
Povolání 3- Chemik nebo alchymista
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 312

FORMÁNEK, Jaroslav, * 9. 2. 1864 Tábor, † 21. 8. 1936 Praha, analytický chemik, pedagog

Syn učitele Jana F. (1809–1878), a Anny, roz. Suchomelové. Maturoval 1882 na reálném gymnáziu v Táboře, 1882–86 studoval chemii na ČVŠT v Praze, kde se poté stal výpomocným asistentem prof. Karla Preisse, 1900 se habilitoval pro obory spektrální analýza a 1901 kvantitativní elektroanalýza. Titulárním mimořádným profesorem se stal 1907, skutečným mimořádným profesorem 1909, roku 1912 byl jmenován profesorem řádným. Od 1920 působil na Vysoké škole zemědělského a lesnického inženýrství ČVUT jako profesor kvalitativní a kvantitativní analytické chemie.

Jeho pedagogická, vědecká a organizační aktivita se neomezovala jen na pražskou techniku. Mezi institucemi, v nichž uplatňoval své znalosti získané na ČVŠT a při studijních pobytech na vysokých školách technických v Cáchách, Mnichově a Curychu, byly továrna na destilaci dřeva ve Felső-Diós (dnes Horné Orešany) u Trnavy (1888), rafinerie cukru v Pečkách (1889), cukrovar v Mostě (1890), Technická finanční kontrola pro zdaňování piva, lihu, řepného cukru a minerálních olejů v Praze (1893) a Všeobecný ústav pro zkoumání potravin v Praze (1897).

Po vzniku ČSR se 1923 jako profesor Československého vojenského automobilového učiliště v Praze podílel na teoretické přípravě příslušných odborníků. Působil jako stálý soudní znalec pro automobilismus u zemského trestního a obchodního soudu v Praze, technický poradce u firmy ČKD, poradce pro obor motorových paliv a olejů na ministerstvu národní obrany, ministerstvu veřejných prací a ministerstvu financí. 1935/36 přednášel spektroskopii kromě ČVUT také na Přírodovědecké fakultě UK.

Byl autorem řady vynálezů, návrhů analytických metodik a konstrukcí přístrojů pro spektrální analýzu a elektroanalýzu, např. mřížkového spektroskopu ke zkoušení barviv, zdokonaleného přístroje na určování síry v benzinu, benzolu a petroleji, spektroskopické metody pro zkoušení a určování organických barviv, přístroje k demonstraci absorpčních spekter, nové metody pro určování a posuzování motorových paliv a olejů, technologie elektrolytické výroby hliníku z vodního roztoku aj. VŠT v Brně ho jmenovala čestným doktorem technických věd (1913), patřil k čestným členům Mezinárodního spolku chemiků- koloristů, stal se členem Mezinárodní asociace pro nízké teploty, Československé chemické společnosti aj. Za zásluhy o československý vojenský automobilismus získal 1920 hodnost plukovníka Československé armády.

Kromě spektroskopické analýzy látek získal vysoké odborné renomé i v oblasti výzkumu paliva pro spalovací motory, chemického rozboru a posuzování vína, zkapalňování plynů, v meteorologii a praktické fotografii. Napsal tři desítky knih, převážně s chemickou tematikou, kromě monografií také vysokoškolské učebnice; uveřejnil kolem stovky článků v odborných časopisech.

D: výběr: Kvalitativný rozbor spektrálný látek minerálných a organických, 1901; Untersuchung und Nachweis organischer Farbstoffe auf spektroskopischem Wege 1–5, Berlin 1908–1927; Benzin, Benzinersatzstoffe und Mineralschmiermittel. Ihre Untersuchung, Beurteilung und Verwendung, Berlin 1918; Stručný nástin chemie anorganické a organické, 1921; Chemie lékařská 1–2, 1926–1927; Rozbor a posuzování motorových paliv, olejů a tuků, 1931.

L: OSN 28, s. 430; OSND 2/1, s. 618; B. Mansfeld, Průvodce světem techniky, 1938, s. 30; Tomeš 1, s. 330; ÖBL, s. 337; BL 1, s. 369–370; ČBS, s. 150.

P: SOA, Třeboň, sbírka matrik, matrika narozených řkt. f. ú. Tábor, kniha 18 (1859–1864), pag. 344; Archiv ČVUT v Praze, osobní spis.

Ivo Kraus