FORMÁNEK Josef 21.5.1891-15.9.1969: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „{{Infobox - osoba | jméno = Josef FORMÁNEK | obrázek = No male portrait.png | velikost obrázku = | popisek obrázku = | rodné jméno = | datum naro…“) |
|||
Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| rodné jméno = | | rodné jméno = | ||
| datum narození = 21.5.1891 | | datum narození = 21.5.1891 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Brno |
− | | datum úmrtí = 15. | + | | datum úmrtí = 15.9.1969 |
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| příčina úmrtí = | | příčina úmrtí = | ||
Řádka 36: | Řádka 36: | ||
| poznámky = | | poznámky = | ||
| web = | | web = | ||
− | | citace = | + | | citace = |
}} | }} | ||
+ | '''FORMÁNEK, Josef''', ''* 21. 5. 1891 Brno, † 15. 9. 1969 Praha, báňský odborník'' | ||
+ | |||
+ | Navštěvoval gymnázium v Klatovech, 1910–14 Báňskou akademii | ||
+ | ve štýrském Leobenu. Po absolvování působil od 1914 | ||
+ | u Pražské železářské společnosti v Kladně. Poté pracoval v severočeském | ||
+ | hnědouhelném revíru v okolí Teplic: Od 1920 jako | ||
+ | závodní dolů v Bžanech, 1925–32 v dole Karolína v Křemýži, | ||
+ | 1935–38 byl báňským inspektorem ve Světci. 1928 obhájil | ||
+ | na Vysoké škole báňské v Příbrami doktorát báňských věd. | ||
+ | V meziválečném období zastával významné funkce v báňských | ||
+ | zájmových sdruženích, politicky byl organizován v národně | ||
+ | socialistické straně. 1938 musel odejít z pohraničí, během okupace | ||
+ | pracoval jako báňský inspektor Spolku pro chemickou | ||
+ | a hutní výrobu. Po skončení války převzal v červenci 1945 | ||
+ | vedení Dolových a průmyslových závodů v Dolním Rychnově | ||
+ | u Falknova (Sokolova), poté se stal jejich národním správcem. | ||
+ | 1946 po založení národního podniku Falknovské hnědouhelné | ||
+ | doly (později Sokolovské hnědouhelné doly a briketárny, n. p.) | ||
+ | se F. stal jejich prvním ředitelem. Zároveň byl 1948 jmenován | ||
+ | vládním zmocněncem pro výstavbu kombinátu v Tisové | ||
+ | (u Sokolova). 1949 byl pro spory o koncepci odvolán a 1951 | ||
+ | opustil i funkci ředitele (patrně kvůli důchodovému věku). | ||
+ | Přestěhoval se do Prahy, určitou dobu ještě pracoval na ministerstvu | ||
+ | paliv a energetiky a uchoval si určitý vliv na rozvoj | ||
+ | sokolovského revíru. | ||
+ | |||
+ | Dlouhodobě se zabýval hnědým uhlím, zejména metodami | ||
+ | jeho úpravy. 1929 vydal příručku ''Způsoby zušlechťování hnědého'' | ||
+ | ''uhlí''. V té době bylo hnědé uhlí na okraji badatelského | ||
+ | zájmu (ČSR měla dostatečné zásoby kvalitního černého uhlí), | ||
+ | proto byly F. texty ceněné. 1932 vydal brožuru s ostrou kritikou | ||
+ | knihy ''Bekämpfung hoher Grubentemperaturen'' (1931) | ||
+ | od B. Stočese a B. Černíka z Vysoké školy báňské v Příbrami. | ||
+ | Podobná polemika byla v té době v českém prostředí velmi | ||
+ | neobvyklá. V poválečném období uveřejnil několik studií | ||
+ | o sokolovském hnědouhelném revíru, mj. 1946 přehled geologie, | ||
+ | báňské historie a ekonomického významu sokolovské | ||
+ | a chebské terciérní pánve. Závažným problémem bylo využití | ||
+ | uhelné suroviny nižší kvality; o kvalitě uhlí ze slojí v sokolovském | ||
+ | a severočeském (mosteckém) revíru zejména z hlediska | ||
+ | popelnatosti psal 1946. V letech 1958 a 1961 uveřejnil práce | ||
+ | o výrobě briket a tlakově sušeného hnědého uhlí ze sokolovského | ||
+ | revíru. Na stejné téma vydal 1960 monografii i v NDR, | ||
+ | neboť ve východoněmeckých hnědouhelných revírech řešili | ||
+ | podobnou problematiku (tamní surovina často odpovídá v české | ||
+ | terminologii lignitu). | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Klasifikace hnědého uhlí, in: Hornický věstník 10 (29), 1928, s. 422–425; | ||
+ | Způsoby zušlechťování hnědého uhlí, 1929; Nové směry zužitkování uhlí, | ||
+ | in: Báňský svět 11, 1932, s. 37–42; Omyly rektora prof. B. Stočesa a Doc. Dr. | ||
+ | B. Černíka v knize: Bekämpfung hoher Grubentemperaturen, 1932; Falknovský | ||
+ | hnědouhelný revír, in: První pracovní sjezd horních a hutních inženýrů | ||
+ | konaný ve dnech 24., 25. a 26. VI. 1946 v Praze; Zužitkování méněcenného | ||
+ | a odpadového uhlí, in: Báňské listy 1, 1946, s. 49–54; Význam falknovských | ||
+ | hnědouhelných dolů v rámci čsl. dolů, in: Báňský obzor 1, 1947, s. 130–131; | ||
+ | Praxe a směry v zužitkování falknovského hnědého uhlí, in: Druhý pracovní | ||
+ | sjezd horních a hutních inženýrů konaný ve dnech 22., 23. a 24. května | ||
+ | 1947 v Karlových Varech, 1948, s. 24–41; Sokolovský hnědouhelný revír, | ||
+ | in: Československo 5, 1950, č. 7, s. 400–407; Problematika zušlechťování | ||
+ | hnědého uhlí, zvláště sokolovského, in: Uhlí 5, 1958, č. 8, s. 321–325; | ||
+ | Wirtschaftlichkeitsstudie der Veredlung und des Ferntransportes von | ||
+ | Braunkohle unter besonderer Berücksichtigung des gegenwärtigen Standes | ||
+ | der Druckdämpfung lignitischer Braunkohle (s E. Rammlerem), Berlin | ||
+ | 1960; Sušení a briketování uhlí, 1961. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' V. Prokop – L. Smola, Biografický lexikon sokolovského regionu, 2009, | ||
+ | s. 92. | ||
+ | |||
+ | Pavel Vlašímský | ||
+ | |||
[[Kategorie:26- Bánský odborník nebo energetik]] | [[Kategorie:26- Bánský odborník nebo energetik]] | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
+ | |||
[[Kategorie:1891]] | [[Kategorie:1891]] | ||
[[Kategorie:Brno]] | [[Kategorie:Brno]] | ||
[[Kategorie:1969]] | [[Kategorie:1969]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 8. 12. 2017, 10:22
Josef FORMÁNEK | |
Narození | 21.5.1891 |
---|---|
Místo narození | Brno |
Úmrtí | 15.9.1969 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
26- Bánský odborník nebo energetik |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=138467 |
FORMÁNEK, Josef, * 21. 5. 1891 Brno, † 15. 9. 1969 Praha, báňský odborník
Navštěvoval gymnázium v Klatovech, 1910–14 Báňskou akademii ve štýrském Leobenu. Po absolvování působil od 1914 u Pražské železářské společnosti v Kladně. Poté pracoval v severočeském hnědouhelném revíru v okolí Teplic: Od 1920 jako závodní dolů v Bžanech, 1925–32 v dole Karolína v Křemýži, 1935–38 byl báňským inspektorem ve Světci. 1928 obhájil na Vysoké škole báňské v Příbrami doktorát báňských věd. V meziválečném období zastával významné funkce v báňských zájmových sdruženích, politicky byl organizován v národně socialistické straně. 1938 musel odejít z pohraničí, během okupace pracoval jako báňský inspektor Spolku pro chemickou a hutní výrobu. Po skončení války převzal v červenci 1945 vedení Dolových a průmyslových závodů v Dolním Rychnově u Falknova (Sokolova), poté se stal jejich národním správcem. 1946 po založení národního podniku Falknovské hnědouhelné doly (později Sokolovské hnědouhelné doly a briketárny, n. p.) se F. stal jejich prvním ředitelem. Zároveň byl 1948 jmenován vládním zmocněncem pro výstavbu kombinátu v Tisové (u Sokolova). 1949 byl pro spory o koncepci odvolán a 1951 opustil i funkci ředitele (patrně kvůli důchodovému věku). Přestěhoval se do Prahy, určitou dobu ještě pracoval na ministerstvu paliv a energetiky a uchoval si určitý vliv na rozvoj sokolovského revíru.
Dlouhodobě se zabýval hnědým uhlím, zejména metodami jeho úpravy. 1929 vydal příručku Způsoby zušlechťování hnědého uhlí. V té době bylo hnědé uhlí na okraji badatelského zájmu (ČSR měla dostatečné zásoby kvalitního černého uhlí), proto byly F. texty ceněné. 1932 vydal brožuru s ostrou kritikou knihy Bekämpfung hoher Grubentemperaturen (1931) od B. Stočese a B. Černíka z Vysoké školy báňské v Příbrami. Podobná polemika byla v té době v českém prostředí velmi neobvyklá. V poválečném období uveřejnil několik studií o sokolovském hnědouhelném revíru, mj. 1946 přehled geologie, báňské historie a ekonomického významu sokolovské a chebské terciérní pánve. Závažným problémem bylo využití uhelné suroviny nižší kvality; o kvalitě uhlí ze slojí v sokolovském a severočeském (mosteckém) revíru zejména z hlediska popelnatosti psal 1946. V letech 1958 a 1961 uveřejnil práce o výrobě briket a tlakově sušeného hnědého uhlí ze sokolovského revíru. Na stejné téma vydal 1960 monografii i v NDR, neboť ve východoněmeckých hnědouhelných revírech řešili podobnou problematiku (tamní surovina často odpovídá v české terminologii lignitu).
D: Klasifikace hnědého uhlí, in: Hornický věstník 10 (29), 1928, s. 422–425; Způsoby zušlechťování hnědého uhlí, 1929; Nové směry zužitkování uhlí, in: Báňský svět 11, 1932, s. 37–42; Omyly rektora prof. B. Stočesa a Doc. Dr. B. Černíka v knize: Bekämpfung hoher Grubentemperaturen, 1932; Falknovský hnědouhelný revír, in: První pracovní sjezd horních a hutních inženýrů konaný ve dnech 24., 25. a 26. VI. 1946 v Praze; Zužitkování méněcenného a odpadového uhlí, in: Báňské listy 1, 1946, s. 49–54; Význam falknovských hnědouhelných dolů v rámci čsl. dolů, in: Báňský obzor 1, 1947, s. 130–131; Praxe a směry v zužitkování falknovského hnědého uhlí, in: Druhý pracovní sjezd horních a hutních inženýrů konaný ve dnech 22., 23. a 24. května 1947 v Karlových Varech, 1948, s. 24–41; Sokolovský hnědouhelný revír, in: Československo 5, 1950, č. 7, s. 400–407; Problematika zušlechťování hnědého uhlí, zvláště sokolovského, in: Uhlí 5, 1958, č. 8, s. 321–325; Wirtschaftlichkeitsstudie der Veredlung und des Ferntransportes von Braunkohle unter besonderer Berücksichtigung des gegenwärtigen Standes der Druckdämpfung lignitischer Braunkohle (s E. Rammlerem), Berlin 1960; Sušení a briketování uhlí, 1961.
L: V. Prokop – L. Smola, Biografický lexikon sokolovského regionu, 2009, s. 92.
Pavel Vlašímský