FORMÁNEK Josef 21.5.1891-15.9.1969: Porovnání verzí

Z Personal
(Založena nová stránka s textem „{{Infobox - osoba | jméno = Josef FORMÁNEK | obrázek = No male portrait.png | velikost obrázku = | popisek obrázku = | rodné jméno = | datum naro…“)
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| rodné jméno =  
 
| rodné jméno =  
 
| datum narození = 21.5.1891
 
| datum narození = 21.5.1891
| místo narození = Brno
+
| místo narození = Brno
| datum úmrtí = 15.6.1969
+
| datum úmrtí = 15.9.1969
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
 
| příčina úmrtí =  
 
| příčina úmrtí =  
Řádka 36: Řádka 36:
 
| poznámky =  
 
| poznámky =  
 
| web =  
 
| web =  
| citace = Biografický slovník českých zemí , Praha , str.
+
| citace =  
 
}}
 
}}
 +
'''FORMÁNEK, Josef''', ''* 21. 5. 1891 Brno, † 15. 9. 1969 Praha, báňský odborník''
 +
 +
Navštěvoval gymnázium v Klatovech, 1910–14 Báňskou akademii
 +
ve štýrském Leobenu. Po absolvování působil od 1914
 +
u Pražské železářské společnosti v Kladně. Poté pracoval v severočeském
 +
hnědouhelném revíru v okolí Teplic: Od 1920 jako
 +
závodní dolů v Bžanech, 1925–32 v dole Karolína v Křemýži,
 +
1935–38 byl báňským inspektorem ve Světci. 1928 obhájil
 +
na Vysoké škole báňské v Příbrami doktorát báňských věd.
 +
V meziválečném období zastával významné funkce v báňských
 +
zájmových sdruženích, politicky byl organizován v národně
 +
socialistické straně. 1938 musel odejít z pohraničí, během okupace
 +
pracoval jako báňský inspektor Spolku pro chemickou
 +
a hutní výrobu. Po skončení války převzal v červenci 1945
 +
vedení Dolových a průmyslových závodů v Dolním Rychnově
 +
u Falknova (Sokolova), poté se stal jejich národním správcem.
 +
1946 po založení národního podniku Falknovské hnědouhelné
 +
doly (později Sokolovské hnědouhelné doly a briketárny, n. p.)
 +
se F. stal jejich prvním ředitelem. Zároveň byl 1948 jmenován
 +
vládním zmocněncem pro výstavbu kombinátu v Tisové
 +
(u Sokolova). 1949 byl pro spory o koncepci odvolán a 1951
 +
opustil i funkci ředitele (patrně kvůli důchodovému věku).
 +
Přestěhoval se do Prahy, určitou dobu ještě pracoval na ministerstvu
 +
paliv a energetiky a uchoval si určitý vliv na rozvoj
 +
sokolovského revíru.
 +
 +
Dlouhodobě se zabýval hnědým uhlím, zejména metodami
 +
jeho úpravy. 1929 vydal příručku ''Způsoby zušlechťování hnědého''
 +
''uhlí''. V té době bylo hnědé uhlí na okraji badatelského
 +
zájmu (ČSR měla dostatečné zásoby kvalitního černého uhlí),
 +
proto byly F. texty ceněné. 1932 vydal brožuru s ostrou kritikou
 +
knihy ''Bekämpfung hoher Grubentemperaturen'' (1931)
 +
od B. Stočese a B. Černíka z Vysoké školy báňské v Příbrami.
 +
Podobná polemika byla v té době v českém prostředí velmi
 +
neobvyklá. V poválečném období uveřejnil několik studií
 +
o sokolovském hnědouhelném revíru, mj. 1946 přehled geologie,
 +
báňské historie a ekonomického významu sokolovské
 +
a chebské terciérní pánve. Závažným problémem bylo využití
 +
uhelné suroviny nižší kvality; o kvalitě uhlí ze slojí v sokolovském
 +
a severočeském (mosteckém) revíru zejména z hlediska
 +
popelnatosti psal 1946. V letech 1958 a 1961 uveřejnil práce
 +
o výrobě briket a tlakově sušeného hnědého uhlí ze sokolovského
 +
revíru. Na stejné téma vydal 1960 monografii i v NDR,
 +
neboť ve východoněmeckých hnědouhelných revírech řešili
 +
podobnou problematiku (tamní surovina často odpovídá v české
 +
terminologii lignitu).
 +
 +
'''D:''' Klasifikace hnědého uhlí, in: Hornický věstník 10 (29), 1928, s. 422–425;
 +
Způsoby zušlechťování hnědého uhlí, 1929; Nové směry zužitkování uhlí,
 +
in: Báňský svět 11, 1932, s. 37–42; Omyly rektora prof. B. Stočesa a Doc. Dr.
 +
B. Černíka v knize: Bekämpfung hoher Grubentemperaturen, 1932; Falknovský
 +
hnědouhelný revír, in: První pracovní sjezd horních a hutních inženýrů
 +
konaný ve dnech 24., 25. a 26. VI. 1946 v Praze; Zužitkování méněcenného
 +
a odpadového uhlí, in: Báňské listy 1, 1946, s. 49–54; Význam falknovských
 +
hnědouhelných dolů v rámci čsl. dolů, in: Báňský obzor 1, 1947, s. 130–131;
 +
Praxe a směry v zužitkování falknovského hnědého uhlí, in: Druhý pracovní
 +
sjezd horních a hutních inženýrů konaný ve dnech 22., 23. a 24. května
 +
1947 v Karlových Varech, 1948, s. 24–41; Sokolovský hnědouhelný revír,
 +
in: Československo 5, 1950, č. 7, s. 400–407; Problematika zušlechťování
 +
hnědého uhlí, zvláště sokolovského, in: Uhlí 5, 1958, č. 8, s. 321–325;
 +
Wirtschaftlichkeitsstudie der Veredlung und des Ferntransportes von
 +
Braunkohle unter besonderer Berücksichtigung des gegenwärtigen Standes
 +
der Druckdämpfung lignitischer Braunkohle (s E. Rammlerem), Berlin
 +
1960; Sušení a briketování uhlí, 1961.
 +
 +
'''L:''' V. Prokop – L. Smola, Biografický lexikon sokolovského regionu, 2009,
 +
s. 92.
 +
 +
Pavel Vlašímský
 +
 
[[Kategorie:26- Bánský odborník nebo energetik]]
 
[[Kategorie:26- Bánský odborník nebo energetik]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 +
 
[[Kategorie:1891]]
 
[[Kategorie:1891]]
 
[[Kategorie:Brno]]
 
[[Kategorie:Brno]]
 
[[Kategorie:1969]]
 
[[Kategorie:1969]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 8. 12. 2017, 10:22

Josef FORMÁNEK
Narození 21.5.1891
Místo narození Brno
Úmrtí 15.9.1969
Místo úmrtí Praha
Povolání 26- Bánský odborník nebo energetik
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=138467

FORMÁNEK, Josef, * 21. 5. 1891 Brno, † 15. 9. 1969 Praha, báňský odborník

Navštěvoval gymnázium v Klatovech, 1910–14 Báňskou akademii ve štýrském Leobenu. Po absolvování působil od 1914 u Pražské železářské společnosti v Kladně. Poté pracoval v severočeském hnědouhelném revíru v okolí Teplic: Od 1920 jako závodní dolů v Bžanech, 1925–32 v dole Karolína v Křemýži, 1935–38 byl báňským inspektorem ve Světci. 1928 obhájil na Vysoké škole báňské v Příbrami doktorát báňských věd. V meziválečném období zastával významné funkce v báňských zájmových sdruženích, politicky byl organizován v národně socialistické straně. 1938 musel odejít z pohraničí, během okupace pracoval jako báňský inspektor Spolku pro chemickou a hutní výrobu. Po skončení války převzal v červenci 1945 vedení Dolových a průmyslových závodů v Dolním Rychnově u Falknova (Sokolova), poté se stal jejich národním správcem. 1946 po založení národního podniku Falknovské hnědouhelné doly (později Sokolovské hnědouhelné doly a briketárny, n. p.) se F. stal jejich prvním ředitelem. Zároveň byl 1948 jmenován vládním zmocněncem pro výstavbu kombinátu v Tisové (u Sokolova). 1949 byl pro spory o koncepci odvolán a 1951 opustil i funkci ředitele (patrně kvůli důchodovému věku). Přestěhoval se do Prahy, určitou dobu ještě pracoval na ministerstvu paliv a energetiky a uchoval si určitý vliv na rozvoj sokolovského revíru.

Dlouhodobě se zabýval hnědým uhlím, zejména metodami jeho úpravy. 1929 vydal příručku Způsoby zušlechťování hnědého uhlí. V té době bylo hnědé uhlí na okraji badatelského zájmu (ČSR měla dostatečné zásoby kvalitního černého uhlí), proto byly F. texty ceněné. 1932 vydal brožuru s ostrou kritikou knihy Bekämpfung hoher Grubentemperaturen (1931) od B. Stočese a B. Černíka z Vysoké školy báňské v Příbrami. Podobná polemika byla v té době v českém prostředí velmi neobvyklá. V poválečném období uveřejnil několik studií o sokolovském hnědouhelném revíru, mj. 1946 přehled geologie, báňské historie a ekonomického významu sokolovské a chebské terciérní pánve. Závažným problémem bylo využití uhelné suroviny nižší kvality; o kvalitě uhlí ze slojí v sokolovském a severočeském (mosteckém) revíru zejména z hlediska popelnatosti psal 1946. V letech 1958 a 1961 uveřejnil práce o výrobě briket a tlakově sušeného hnědého uhlí ze sokolovského revíru. Na stejné téma vydal 1960 monografii i v NDR, neboť ve východoněmeckých hnědouhelných revírech řešili podobnou problematiku (tamní surovina často odpovídá v české terminologii lignitu).

D: Klasifikace hnědého uhlí, in: Hornický věstník 10 (29), 1928, s. 422–425; Způsoby zušlechťování hnědého uhlí, 1929; Nové směry zužitkování uhlí, in: Báňský svět 11, 1932, s. 37–42; Omyly rektora prof. B. Stočesa a Doc. Dr. B. Černíka v knize: Bekämpfung hoher Grubentemperaturen, 1932; Falknovský hnědouhelný revír, in: První pracovní sjezd horních a hutních inženýrů konaný ve dnech 24., 25. a 26. VI. 1946 v Praze; Zužitkování méněcenného a odpadového uhlí, in: Báňské listy 1, 1946, s. 49–54; Význam falknovských hnědouhelných dolů v rámci čsl. dolů, in: Báňský obzor 1, 1947, s. 130–131; Praxe a směry v zužitkování falknovského hnědého uhlí, in: Druhý pracovní sjezd horních a hutních inženýrů konaný ve dnech 22., 23. a 24. května 1947 v Karlových Varech, 1948, s. 24–41; Sokolovský hnědouhelný revír, in: Československo 5, 1950, č. 7, s. 400–407; Problematika zušlechťování hnědého uhlí, zvláště sokolovského, in: Uhlí 5, 1958, č. 8, s. 321–325; Wirtschaftlichkeitsstudie der Veredlung und des Ferntransportes von Braunkohle unter besonderer Berücksichtigung des gegenwärtigen Standes der Druckdämpfung lignitischer Braunkohle (s E. Rammlerem), Berlin 1960; Sušení a briketování uhlí, 1961.

L: V. Prokop – L. Smola, Biografický lexikon sokolovského regionu, 2009, s. 92.

Pavel Vlašímský