FORSTER Vilém 16.3.1884-22.5.1934: Porovnání verzí
(FORSTER_Vilém_1884-1934) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Vilém FORSTER | | jméno = Vilém FORSTER | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = 1884 | + | | datum narození = 16.3.1884 |
− | | místo narození = Ratibořské Hory | + | | místo narození = Ratibořské Hory (u Tábora) |
− | | datum úmrtí = 1934 | + | | datum úmrtí = 22.5.1934 |
− | | místo úmrtí = Radešovice | + | | místo úmrtí = Radešovice (u Benešova) |
| povolání = 56- Filozof | | povolání = 56- Filozof | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 319-320 |
+ | }} | ||
+ | '''FORSTER, Vilém''', ''* 16. 3. 1884 Ratibořské Hory (u Tábora), † 22. 5. 1934 Radešovice (u Benešova), filozof, psycholog, pedagog'' | ||
+ | |||
+ | V literatuře bývají uváděna také F. odlišná životní data (1882 | ||
+ | až 1932). Cestu k volbě profese hledal zvolna. Teprve 1918 | ||
+ | promoval na české univerzitě v Praze, kde studoval filozofii | ||
+ | a psychologii. Patřil k žákům F. Krejčího, se kterým se však | ||
+ | pod vlivem dalšího studia ve Velké Británii a Francii počátkem | ||
+ | dvacátých let začal v odborných názorech postupně rozcházet. | ||
+ | Působil na Filozofické fakultě UK od 1921, kdy se habilitoval, | ||
+ | od 1929 tam přednášel jako mimořádný profesor. 1923–25 byl | ||
+ | ředitelem Psychotechnického ústavu v Praze a od 1926 vedl | ||
+ | Vojenský psychologický ústav. Spolu s F. Šerackým byl představitelem | ||
+ | jednoho z hlavních směrů psychotechnického bádání | ||
+ | v meziválečném Československu. Od F. Krejčího se vzdálil | ||
+ | zejména v otázce psychofyzického paralelismu, proti kterému | ||
+ | preferoval biologický dynamismus. Svou koncepci objasnil | ||
+ | ve spise ''Energetické vlastnosti nervového dění a dynamika reflexů'' | ||
+ | ''hybných a logických'' (1921). Ve svém díle reagoval také na dobovou | ||
+ | módní vlnu okultismu a pokusil se odborně objasnit | ||
+ | nevysvětlené jevy, které se projevovaly jasnovidectvím, telepatií, nonverbální komunikací apod. Jako jeden z prvních v ČSR se věnoval také psychologii práce. Proslul jako znalec a mistr | ||
+ | analýzy psychiky a věřil, že lidský intelekt objeví doposud | ||
+ | nepoznané souvislosti myšlení a existence. Zabýval se rovněž | ||
+ | utvářením etických hodnot v souvislosti s myšlenkovými procesy | ||
+ | v různých dobách. Kromě knižních publikací uveřejnil řadu | ||
+ | časopiseckých studií v ''České mysli'', ve ''Vojenských zdravotnických'' | ||
+ | ''listech'', jakož i v zahraničním odborném tisku v ''The Personnel'' | ||
+ | ''Journal'' nebo ''L’Année psychologique''. Byl přítelem J. Haška a členem | ||
+ | jeho Strany mírného pokroku v mezích zákona. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' O duševním mechanismu, 1921; Okultní úkazy a jejich psychologický | ||
+ | výklad, 1923; Rychlost a přesnost práce v tovární výrobě, 1924; Dnešní | ||
+ | metody psychotechnické, 1924; Psychotechnika. Volba povolání, 1925; | ||
+ | Duševní poruchy a jejich léčení, 1926; Optimální doba pracovní, 1926; | ||
+ | Hospodaření lidskou prací, 1928. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' nekrolog: V., in: Česká mysl 28, 1932, č. 3–4, s. 254–255; MSN 2, | ||
+ | s. 804; Pedagogická encyklopedie 1, 1938, s. 56; Va., In memoriam V. F., | ||
+ | 16. 3. 1882–22. 5. 1932, in: Česká mysl 36, 1942, č. 3, s. 139; SČF, s. 137; | ||
+ | Tomeš 1, s. 321. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/142935 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Pavla Vošahlíková | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:56- Filozof]] | [[Kategorie:56- Filozof]] |
Verze z 16. 11. 2019, 10:44
Vilém FORSTER | |
Narození | 16.3.1884 |
---|---|
Místo narození | Ratibořské Hory (u Tábora) |
Úmrtí | 22.5.1934 |
Místo úmrtí | Radešovice (u Benešova) |
Povolání | 56- Filozof |
Citace | Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 319-320 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55526 |
FORSTER, Vilém, * 16. 3. 1884 Ratibořské Hory (u Tábora), † 22. 5. 1934 Radešovice (u Benešova), filozof, psycholog, pedagog
V literatuře bývají uváděna také F. odlišná životní data (1882 až 1932). Cestu k volbě profese hledal zvolna. Teprve 1918 promoval na české univerzitě v Praze, kde studoval filozofii a psychologii. Patřil k žákům F. Krejčího, se kterým se však pod vlivem dalšího studia ve Velké Británii a Francii počátkem dvacátých let začal v odborných názorech postupně rozcházet. Působil na Filozofické fakultě UK od 1921, kdy se habilitoval, od 1929 tam přednášel jako mimořádný profesor. 1923–25 byl ředitelem Psychotechnického ústavu v Praze a od 1926 vedl Vojenský psychologický ústav. Spolu s F. Šerackým byl představitelem jednoho z hlavních směrů psychotechnického bádání v meziválečném Československu. Od F. Krejčího se vzdálil zejména v otázce psychofyzického paralelismu, proti kterému preferoval biologický dynamismus. Svou koncepci objasnil ve spise Energetické vlastnosti nervového dění a dynamika reflexů hybných a logických (1921). Ve svém díle reagoval také na dobovou módní vlnu okultismu a pokusil se odborně objasnit nevysvětlené jevy, které se projevovaly jasnovidectvím, telepatií, nonverbální komunikací apod. Jako jeden z prvních v ČSR se věnoval také psychologii práce. Proslul jako znalec a mistr analýzy psychiky a věřil, že lidský intelekt objeví doposud nepoznané souvislosti myšlení a existence. Zabýval se rovněž utvářením etických hodnot v souvislosti s myšlenkovými procesy v různých dobách. Kromě knižních publikací uveřejnil řadu časopiseckých studií v České mysli, ve Vojenských zdravotnických listech, jakož i v zahraničním odborném tisku v The Personnel Journal nebo L’Année psychologique. Byl přítelem J. Haška a členem jeho Strany mírného pokroku v mezích zákona.
D: O duševním mechanismu, 1921; Okultní úkazy a jejich psychologický výklad, 1923; Rychlost a přesnost práce v tovární výrobě, 1924; Dnešní metody psychotechnické, 1924; Psychotechnika. Volba povolání, 1925; Duševní poruchy a jejich léčení, 1926; Optimální doba pracovní, 1926; Hospodaření lidskou prací, 1928.
L: nekrolog: V., in: Česká mysl 28, 1932, č. 3–4, s. 254–255; MSN 2, s. 804; Pedagogická encyklopedie 1, 1938, s. 56; Va., In memoriam V. F., 16. 3. 1882–22. 5. 1932, in: Česká mysl 36, 1942, č. 3, s. 139; SČF, s. 137; Tomeš 1, s. 321.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Pavla Vošahlíková