FOULLON NORBEECK Albert Heinrich 12.7.1850-10.8.1896: Porovnání verzí

Z Personal
(Založena nová stránka s textem „{{Infobox - osoba | jméno = Albrecht Heinrich FOULLON NORBEECK | obrázek = No male portrait.png | velikost obrázku = | popisek obrázku = | rodné jm…“)
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Albrecht Heinrich FOULLON NORBEECK
+
| jméno = Albert Heinrich FOULLON NORBEECK
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| velikost obrázku =  
 
| velikost obrázku =  
Řádka 6: Řádka 6:
 
| rodné jméno =  
 
| rodné jméno =  
 
| datum narození = 12.7.1850
 
| datum narození = 12.7.1850
| místo narození = Gaaden u Mödlingu (Rakousko)
+
| místo narození = Gaaden u Mödlingu (Rakousko)
 
| datum úmrtí = 10.8.1896
 
| datum úmrtí = 10.8.1896
 
| místo úmrtí = Guadalcanal (Šalamounovy ostrovy)
 
| místo úmrtí = Guadalcanal (Šalamounovy ostrovy)
Řádka 19: Řádka 19:
 
| alma mater =  
 
| alma mater =  
 
| zaměstnavatel =  
 
| zaměstnavatel =  
| povolání = 3- Chemik nebo alchymista<br />11- Geolog<br /><br />38- Obchod, služby, cestovní ruch<br />
+
| povolání = 3- Chemik nebo alchymista<br />11- Geolog<br />38- Obchod, služby, cestovní ruch<br />
 
| titul =  
 
| titul =  
 
| ocenění =  
 
| ocenění =  
Řádka 36: Řádka 36:
 
| poznámky =  
 
| poznámky =  
 
| web =  
 
| web =  
| citace = Biografický slovník českých zemí , Praha , str.  
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 324-325
 
}}
 
}}
 +
'''FOULLON NORBEECK, Albert Heinrich''', ''* 12. 7. 1850 Gaaden u Mödlingu (Rakousko), † 10. 8. 1896 ostrov Guadalcanal (Šalamounovy ostrovy), geolog, chemik, cestovatel''
 +
 +
Pocházel z rodiny svobodných pánů, spřízněné s řadou českých
 +
šlechtických rodin. Studoval na báňských akademiích v Banské
 +
Štiavnici a Příbrami. Po krátké praxi v železných hutích,
 +
v štiavnických stříbrných dolech a vojenské službě (1871–72)
 +
nastoupil do Říšského geologického ústavu ve Vídni (Geologische Reichsanstalt, GRA), od 1878 pracoval jako volontér, 1881 asistent a 1885 adjunkt v chemické laboratoři pod vedením chemika Conrada Johna Johnsburga. Zkoumal i materiál z českých
 +
zemí, publikoval články o kersantitu od Sokolí (/u Třebíče/,
 +
1883), přeměněných vyvřelinách z uhelných dolů
 +
v Kladně (1885), o pegmatitech z Písecka (1887), křemenném
 +
porfyru s korundem z Teplic (1888) a detailní studie o granitových
 +
xenolitech v bazaltu z kopce Ralsko (1888). V příspěvcích
 +
z mineralogie se 1886 zabýval cronstedtitem z Benešovy
 +
žíly v Kutné Hoře, 1892 nerosty z revíru Stříbro a z Malenovic
 +
(u Frýdku-Místku). Chemickou analýzu černého uhlí z Malých
 +
Svatoňovic uveřejnil 1882. Publikoval studii o ložiskách
 +
rud niklu (1892), ve které detailně popsal ložisko Schweidrich
 +
u Šluknova. V práci o rudách cínu se zabýval i materiálem
 +
z Cínovce (1884). Ve zprávách o činnosti chemické laboratoře
 +
GRA uveřejnil 1888 a 1892 (napsané společně s C. Johnem)
 +
chemické analýzy materiálu z českých zemí, např. černého uhlí
 +
z Buštěhradu a Ostravy, hnědého uhlí z Dolního Rychnova,
 +
Mostu a Duchcova, koksu z Karviné, ankeritu z Tišnova, okru
 +
z Lysce (u Teplic), grafitu od Olešnice (u Svitav), vápence z Českého
 +
Krumlova a Čachrova (u Klatov), dolomitu z Chýnova.
 +
1890 společně vydali detailní studii o chemickém složení minerálních
 +
vod z pramenů v Luhačovicích; 1886 chemické analýzy
 +
uhlí, rud a ropy z lokalit v severní části Uherského království
 +
(dnes Slovensko). Rovněž se věnoval syntéze nerostů, meteoritům
 +
aj. Uveřejnil patnáct prací týkajících se českých zemí.
 +
 +
F. se 1884–87 zúčastnil komisionálního posouzení sporu
 +
o teorii laterální sekrece würzburského profesora Fridolina
 +
Sandbergera (rudní složky v žilách měly pocházet z hornin
 +
v bezprostředním okolí), který usiloval o její prokázání mj.
 +
na rudních žilách v příbramském revíru. Proti této teorii vystoupil
 +
František Pošepný, stoupenec představy hlubinného
 +
zdroje zrudnění, a protože šlo o významnou otázku hloubkového
 +
dosahu rudních žil (příbramský revír v té době produkoval
 +
okolo 90 % stříbra a oxidu olovnatého celé monarchie),
 +
předlitavský ministr zemědělství Julius Falkenhayn přikázal,
 +
aby otázku posoudila komise ve složení A. Patera, C. Mann
 +
a F. Komise pracovala zčásti na místě v Příbrami, její práce se
 +
zúčastnili i Sandberger a Pošepný. V závěrečné zprávě (1887)
 +
nedospěla k jednoznačnému závěru. Spor rozhodl až 1889–96
 +
tým Báňské akademie v saském Freibergu pod vedením A. W.
 +
Stelznera, který Sandbergerovu teorii laterální sekrece vyvrátil.
 +
F. byl od 1892 montánním sekretářem zemské správy Bosny
 +
a Hercegoviny v Sarajevu (s titulem báňského rady). Shromažďoval
 +
poznatky o tamních rudních a nerudních ložiscích.
 +
Studoval zejména pozůstatky po těžbě zlata z doby římské
 +
a ze středověku, registroval četná rýžoviště a více než šedesát
 +
dolů (1892). Vypracoval první detailní geologickou mapu
 +
1 : 75 000 z území Bosny a Hercegoviny, z okolí lokality Gornji
 +
Vakuf západně od Sarajeva. 1895 se vrátil do GRA.
 +
Podnikl studijní cesty do Řecka a Malé Asie (1885), na Ural
 +
(1889), do Severní Ameriky (1890), Srbska (1891), Austrálie
 +
a na Nový Zéland (1893). Vedl rakousko-uherskou výpravu na lodi Albatros (1896), která měla prozkoumat Šalomounovy
 +
ostrovy, zejména výskyt niklových rud, o něž se zajímal
 +
německý koncern Krupp. V srpnu přistála výprava na ostrově
 +
Guadalcanal a pokusila se zdolat nejvyšší horu Tatuve (2243
 +
m), kterou domorodci považovali za posvátnou. Během výstupu
 +
byla expedice přepadena, F. a tři další účastníci (včetně
 +
českého námořníka Gustava Chaloupky) byli zabiti a snědeni
 +
kanibaly. F. ostatky, po řadě let získané misionáři, byly uloženy
 +
v námořním kostele v Pule.
 +
 +
'''D:''' Ueber krystallinisches Zinn, in: Verhandlungen der Geologischen
 +
Reichsanstalt (Wien), 1881, s. 237–244, 1884, s. 367–384; Analyse von
 +
Steinkohlen aus den carbonischen Ablagerungen von Klein-Schwadowitz,
 +
Böhmen, in: tamtéž 1882, s. 125; Kersantit von Sokolí bei Třebíč in
 +
Mähren, in: tamtéž 1883, s. 124; Ueber veränderte Eruptivgesteine aus
 +
den Kohlenbergbauen der Prager Eisen-Industriegesellschaft bei Kladno,
 +
in: tamtéž 1885, s. 176–180; Über korundführenden Quarzporphyr von
 +
Teplitz, in: tamtéž 1888, s. 178–181; Ueber Granit-Einschlüsse im Basalt
 +
von Rollberge bei Niemes in Böhmen, in: Jahrbuch der Geologischen
 +
Reichsanstalt (Wien) 38, 1888, s. 603–615; Arbeiten aus dem chemischen
 +
Laboratorium der k. k. Geologischen Reichsanstalt, in: tamtéž, s. 618 až
 +
632 (s C. Johnem); Chemische Untersuchung der vier Trinkquellen von
 +
Luhatschowitz in Mähren, in: tamtéž 40, 1890, s. 351–380 (s C. Johnem);
 +
Ueber Goldgewinnungsstätten der Alten in Bosnien, in: tamtéž 42, 1892,
 +
s. 1–52; Technische Analysen und Proben aus dem chemischen Laboratorium
 +
der k. k. Geologischen Reichsanstalt, in: tamtéž, s. 155–178 (s C. Johnem);
 +
Ueber einige Nickelerzvorkommen, in: tamtéž, s. 223–310; Mineralogische
 +
Notizen, in: Verhandlungen der Geologischen Reichsanstalt (Wien), 1892,
 +
s. 171–178; Ueber ein Asbestvorkommen in Bosnien, in: tamtéž, 1895,
 +
s. 365–367.
 +
 +
'''L:''' V. J. Procházka, Repertorium literatury geologické a mineralogické
 +
Království českého etc., 1897, s. 45–46 a 220; C. John, Zur Erinnerung
 +
an H. Freiherr von F.-N., in: Jahrbuch der Geologischen Reichsanstalt
 +
(Wien) 47, 1897, s. 1–20 (s bibliografií); ÖBL 1, s. 339; P. Vlašímský,
 +
100. výročí vyvrcholení sporu o laterální sekreci, in: Geologický průzkum 31,
 +
1989, č. 11, s. 343–344; S. Ćorić, Die geologische Erforschung von Bosnien
 +
und der Herzegowina und der grundlegende Beitrag der österreichischen
 +
Geologen, in: Abhandlungen der Geologischen Bundesanstalt (Wien) 56,
 +
1999, č. 1, s. 117–152, zejména s. 126; J. Martínek – M. Martínek, Kdo
 +
byl kdo – světoví cestovatelé a mořeplavci, 2003, s. 203–204; K. Winter,
 +
Österreichische Spuren in der Südsee: die Missionsreise von S. M. S. Albatros
 +
in den Jahren 1895–1898 und ihre ökonomischen Hintergründe, Wien–Graz
 +
2005, passim; Österreicher in der Südsee: Forscher, Reisende, Auswanderer,
 +
H. Mückler (ed.), Wien–Berlin 2012, s. 257–270.
 +
 +
Pavel Vlašímský, Jiří Martínek
 +
 +
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]]
 
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]]
<br />
 
 
[[Kategorie:11- Geolog]]
 
[[Kategorie:11- Geolog]]
<br />
 
 
[[Kategorie:38- Obchod, služby, cestovní ruch]]
 
[[Kategorie:38- Obchod, služby, cestovní ruch]]
[[Kategorie:C]]
+
 
 
[[Kategorie:1850]]
 
[[Kategorie:1850]]
 
[[Kategorie:Gaaden]]  
 
[[Kategorie:Gaaden]]  
 
[[Kategorie:1896]]
 
[[Kategorie:1896]]
 
[[Kategorie:Guadalcanal]]
 
[[Kategorie:Guadalcanal]]

Aktuální verze z 16. 11. 2019, 09:48

Albert Heinrich FOULLON NORBEECK
Narození 12.7.1850
Místo narození Gaaden u Mödlingu (Rakousko)
Úmrtí 10.8.1896
Místo úmrtí Guadalcanal (Šalamounovy ostrovy)
Povolání 3- Chemik nebo alchymista
11- Geolog
38- Obchod, služby, cestovní ruch
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 324-325
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=138470

FOULLON NORBEECK, Albert Heinrich, * 12. 7. 1850 Gaaden u Mödlingu (Rakousko), † 10. 8. 1896 ostrov Guadalcanal (Šalamounovy ostrovy), geolog, chemik, cestovatel

Pocházel z rodiny svobodných pánů, spřízněné s řadou českých šlechtických rodin. Studoval na báňských akademiích v Banské Štiavnici a Příbrami. Po krátké praxi v železných hutích, v štiavnických stříbrných dolech a vojenské službě (1871–72) nastoupil do Říšského geologického ústavu ve Vídni (Geologische Reichsanstalt, GRA), od 1878 pracoval jako volontér, 1881 asistent a 1885 adjunkt v chemické laboratoři pod vedením chemika Conrada Johna Johnsburga. Zkoumal i materiál z českých zemí, publikoval články o kersantitu od Sokolí (/u Třebíče/, 1883), přeměněných vyvřelinách z uhelných dolů v Kladně (1885), o pegmatitech z Písecka (1887), křemenném porfyru s korundem z Teplic (1888) a detailní studie o granitových xenolitech v bazaltu z kopce Ralsko (1888). V příspěvcích z mineralogie se 1886 zabýval cronstedtitem z Benešovy žíly v Kutné Hoře, 1892 nerosty z revíru Stříbro a z Malenovic (u Frýdku-Místku). Chemickou analýzu černého uhlí z Malých Svatoňovic uveřejnil 1882. Publikoval studii o ložiskách rud niklu (1892), ve které detailně popsal ložisko Schweidrich u Šluknova. V práci o rudách cínu se zabýval i materiálem z Cínovce (1884). Ve zprávách o činnosti chemické laboratoře GRA uveřejnil 1888 a 1892 (napsané společně s C. Johnem) chemické analýzy materiálu z českých zemí, např. černého uhlí z Buštěhradu a Ostravy, hnědého uhlí z Dolního Rychnova, Mostu a Duchcova, koksu z Karviné, ankeritu z Tišnova, okru z Lysce (u Teplic), grafitu od Olešnice (u Svitav), vápence z Českého Krumlova a Čachrova (u Klatov), dolomitu z Chýnova. 1890 společně vydali detailní studii o chemickém složení minerálních vod z pramenů v Luhačovicích; 1886 chemické analýzy uhlí, rud a ropy z lokalit v severní části Uherského království (dnes Slovensko). Rovněž se věnoval syntéze nerostů, meteoritům aj. Uveřejnil patnáct prací týkajících se českých zemí.

F. se 1884–87 zúčastnil komisionálního posouzení sporu o teorii laterální sekrece würzburského profesora Fridolina Sandbergera (rudní složky v žilách měly pocházet z hornin v bezprostředním okolí), který usiloval o její prokázání mj. na rudních žilách v příbramském revíru. Proti této teorii vystoupil František Pošepný, stoupenec představy hlubinného zdroje zrudnění, a protože šlo o významnou otázku hloubkového dosahu rudních žil (příbramský revír v té době produkoval okolo 90 % stříbra a oxidu olovnatého celé monarchie), předlitavský ministr zemědělství Julius Falkenhayn přikázal, aby otázku posoudila komise ve složení A. Patera, C. Mann a F. Komise pracovala zčásti na místě v Příbrami, její práce se zúčastnili i Sandberger a Pošepný. V závěrečné zprávě (1887) nedospěla k jednoznačnému závěru. Spor rozhodl až 1889–96 tým Báňské akademie v saském Freibergu pod vedením A. W. Stelznera, který Sandbergerovu teorii laterální sekrece vyvrátil. F. byl od 1892 montánním sekretářem zemské správy Bosny a Hercegoviny v Sarajevu (s titulem báňského rady). Shromažďoval poznatky o tamních rudních a nerudních ložiscích. Studoval zejména pozůstatky po těžbě zlata z doby římské a ze středověku, registroval četná rýžoviště a více než šedesát dolů (1892). Vypracoval první detailní geologickou mapu 1 : 75 000 z území Bosny a Hercegoviny, z okolí lokality Gornji Vakuf západně od Sarajeva. 1895 se vrátil do GRA. Podnikl studijní cesty do Řecka a Malé Asie (1885), na Ural (1889), do Severní Ameriky (1890), Srbska (1891), Austrálie a na Nový Zéland (1893). Vedl rakousko-uherskou výpravu na lodi Albatros (1896), která měla prozkoumat Šalomounovy ostrovy, zejména výskyt niklových rud, o něž se zajímal německý koncern Krupp. V srpnu přistála výprava na ostrově Guadalcanal a pokusila se zdolat nejvyšší horu Tatuve (2243 m), kterou domorodci považovali za posvátnou. Během výstupu byla expedice přepadena, F. a tři další účastníci (včetně českého námořníka Gustava Chaloupky) byli zabiti a snědeni kanibaly. F. ostatky, po řadě let získané misionáři, byly uloženy v námořním kostele v Pule.

D: Ueber krystallinisches Zinn, in: Verhandlungen der Geologischen Reichsanstalt (Wien), 1881, s. 237–244, 1884, s. 367–384; Analyse von Steinkohlen aus den carbonischen Ablagerungen von Klein-Schwadowitz, Böhmen, in: tamtéž 1882, s. 125; Kersantit von Sokolí bei Třebíč in Mähren, in: tamtéž 1883, s. 124; Ueber veränderte Eruptivgesteine aus den Kohlenbergbauen der Prager Eisen-Industriegesellschaft bei Kladno, in: tamtéž 1885, s. 176–180; Über korundführenden Quarzporphyr von Teplitz, in: tamtéž 1888, s. 178–181; Ueber Granit-Einschlüsse im Basalt von Rollberge bei Niemes in Böhmen, in: Jahrbuch der Geologischen Reichsanstalt (Wien) 38, 1888, s. 603–615; Arbeiten aus dem chemischen Laboratorium der k. k. Geologischen Reichsanstalt, in: tamtéž, s. 618 až 632 (s C. Johnem); Chemische Untersuchung der vier Trinkquellen von Luhatschowitz in Mähren, in: tamtéž 40, 1890, s. 351–380 (s C. Johnem); Ueber Goldgewinnungsstätten der Alten in Bosnien, in: tamtéž 42, 1892, s. 1–52; Technische Analysen und Proben aus dem chemischen Laboratorium der k. k. Geologischen Reichsanstalt, in: tamtéž, s. 155–178 (s C. Johnem); Ueber einige Nickelerzvorkommen, in: tamtéž, s. 223–310; Mineralogische Notizen, in: Verhandlungen der Geologischen Reichsanstalt (Wien), 1892, s. 171–178; Ueber ein Asbestvorkommen in Bosnien, in: tamtéž, 1895, s. 365–367.

L: V. J. Procházka, Repertorium literatury geologické a mineralogické Království českého etc., 1897, s. 45–46 a 220; C. John, Zur Erinnerung an H. Freiherr von F.-N., in: Jahrbuch der Geologischen Reichsanstalt (Wien) 47, 1897, s. 1–20 (s bibliografií); ÖBL 1, s. 339; P. Vlašímský, 100. výročí vyvrcholení sporu o laterální sekreci, in: Geologický průzkum 31, 1989, č. 11, s. 343–344; S. Ćorić, Die geologische Erforschung von Bosnien und der Herzegowina und der grundlegende Beitrag der österreichischen Geologen, in: Abhandlungen der Geologischen Bundesanstalt (Wien) 56, 1999, č. 1, s. 117–152, zejména s. 126; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – světoví cestovatelé a mořeplavci, 2003, s. 203–204; K. Winter, Österreichische Spuren in der Südsee: die Missionsreise von S. M. S. Albatros in den Jahren 1895–1898 und ihre ökonomischen Hintergründe, Wien–Graz 2005, passim; Österreicher in der Südsee: Forscher, Reisende, Auswanderer, H. Mückler (ed.), Wien–Berlin 2012, s. 257–270.

Pavel Vlašímský, Jiří Martínek