Verze z 16. 11. 2019, 09:48, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FOULLON NORBEECK Albert Heinrich 12.7.1850-10.8.1896

Z Personal
Albert Heinrich FOULLON NORBEECK
Narození 12.7.1850
Místo narození Gaaden u Mödlingu (Rakousko)
Úmrtí 10.8.1896
Místo úmrtí Guadalcanal (Šalamounovy ostrovy)
Povolání 3- Chemik nebo alchymista
11- Geolog
38- Obchod, služby, cestovní ruch
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 324-325

FOULLON NORBEECK, Albert Heinrich, * 12. 7. 1850 Gaaden u Mödlingu (Rakousko), † 10. 8. 1896 ostrov Guadalcanal (Šalamounovy ostrovy), geolog, chemik, cestovatel

Pocházel z rodiny svobodných pánů, spřízněné s řadou českých šlechtických rodin. Studoval na báňských akademiích v Banské Štiavnici a Příbrami. Po krátké praxi v železných hutích, v štiavnických stříbrných dolech a vojenské službě (1871–72) nastoupil do Říšského geologického ústavu ve Vídni (Geologische Reichsanstalt, GRA), od 1878 pracoval jako volontér, 1881 asistent a 1885 adjunkt v chemické laboratoři pod vedením chemika Conrada Johna Johnsburga. Zkoumal i materiál z českých zemí, publikoval články o kersantitu od Sokolí (/u Třebíče/, 1883), přeměněných vyvřelinách z uhelných dolů v Kladně (1885), o pegmatitech z Písecka (1887), křemenném porfyru s korundem z Teplic (1888) a detailní studie o granitových xenolitech v bazaltu z kopce Ralsko (1888). V příspěvcích z mineralogie se 1886 zabýval cronstedtitem z Benešovy žíly v Kutné Hoře, 1892 nerosty z revíru Stříbro a z Malenovic (u Frýdku-Místku). Chemickou analýzu černého uhlí z Malých Svatoňovic uveřejnil 1882. Publikoval studii o ložiskách rud niklu (1892), ve které detailně popsal ložisko Schweidrich u Šluknova. V práci o rudách cínu se zabýval i materiálem z Cínovce (1884). Ve zprávách o činnosti chemické laboratoře GRA uveřejnil 1888 a 1892 (napsané společně s C. Johnem) chemické analýzy materiálu z českých zemí, např. černého uhlí z Buštěhradu a Ostravy, hnědého uhlí z Dolního Rychnova, Mostu a Duchcova, koksu z Karviné, ankeritu z Tišnova, okru z Lysce (u Teplic), grafitu od Olešnice (u Svitav), vápence z Českého Krumlova a Čachrova (u Klatov), dolomitu z Chýnova. 1890 společně vydali detailní studii o chemickém složení minerálních vod z pramenů v Luhačovicích; 1886 chemické analýzy uhlí, rud a ropy z lokalit v severní části Uherského království (dnes Slovensko). Rovněž se věnoval syntéze nerostů, meteoritům aj. Uveřejnil patnáct prací týkajících se českých zemí.

F. se 1884–87 zúčastnil komisionálního posouzení sporu o teorii laterální sekrece würzburského profesora Fridolina Sandbergera (rudní složky v žilách měly pocházet z hornin v bezprostředním okolí), který usiloval o její prokázání mj. na rudních žilách v příbramském revíru. Proti této teorii vystoupil František Pošepný, stoupenec představy hlubinného zdroje zrudnění, a protože šlo o významnou otázku hloubkového dosahu rudních žil (příbramský revír v té době produkoval okolo 90 % stříbra a oxidu olovnatého celé monarchie), předlitavský ministr zemědělství Julius Falkenhayn přikázal, aby otázku posoudila komise ve složení A. Patera, C. Mann a F. Komise pracovala zčásti na místě v Příbrami, její práce se zúčastnili i Sandberger a Pošepný. V závěrečné zprávě (1887) nedospěla k jednoznačnému závěru. Spor rozhodl až 1889–96 tým Báňské akademie v saském Freibergu pod vedením A. W. Stelznera, který Sandbergerovu teorii laterální sekrece vyvrátil. F. byl od 1892 montánním sekretářem zemské správy Bosny a Hercegoviny v Sarajevu (s titulem báňského rady). Shromažďoval poznatky o tamních rudních a nerudních ložiscích. Studoval zejména pozůstatky po těžbě zlata z doby římské a ze středověku, registroval četná rýžoviště a více než šedesát dolů (1892). Vypracoval první detailní geologickou mapu 1 : 75 000 z území Bosny a Hercegoviny, z okolí lokality Gornji Vakuf západně od Sarajeva. 1895 se vrátil do GRA. Podnikl studijní cesty do Řecka a Malé Asie (1885), na Ural (1889), do Severní Ameriky (1890), Srbska (1891), Austrálie a na Nový Zéland (1893). Vedl rakousko-uherskou výpravu na lodi Albatros (1896), která měla prozkoumat Šalomounovy ostrovy, zejména výskyt niklových rud, o něž se zajímal německý koncern Krupp. V srpnu přistála výprava na ostrově Guadalcanal a pokusila se zdolat nejvyšší horu Tatuve (2243 m), kterou domorodci považovali za posvátnou. Během výstupu byla expedice přepadena, F. a tři další účastníci (včetně českého námořníka Gustava Chaloupky) byli zabiti a snědeni kanibaly. F. ostatky, po řadě let získané misionáři, byly uloženy v námořním kostele v Pule.

D: Ueber krystallinisches Zinn, in: Verhandlungen der Geologischen Reichsanstalt (Wien), 1881, s. 237–244, 1884, s. 367–384; Analyse von Steinkohlen aus den carbonischen Ablagerungen von Klein-Schwadowitz, Böhmen, in: tamtéž 1882, s. 125; Kersantit von Sokolí bei Třebíč in Mähren, in: tamtéž 1883, s. 124; Ueber veränderte Eruptivgesteine aus den Kohlenbergbauen der Prager Eisen-Industriegesellschaft bei Kladno, in: tamtéž 1885, s. 176–180; Über korundführenden Quarzporphyr von Teplitz, in: tamtéž 1888, s. 178–181; Ueber Granit-Einschlüsse im Basalt von Rollberge bei Niemes in Böhmen, in: Jahrbuch der Geologischen Reichsanstalt (Wien) 38, 1888, s. 603–615; Arbeiten aus dem chemischen Laboratorium der k. k. Geologischen Reichsanstalt, in: tamtéž, s. 618 až 632 (s C. Johnem); Chemische Untersuchung der vier Trinkquellen von Luhatschowitz in Mähren, in: tamtéž 40, 1890, s. 351–380 (s C. Johnem); Ueber Goldgewinnungsstätten der Alten in Bosnien, in: tamtéž 42, 1892, s. 1–52; Technische Analysen und Proben aus dem chemischen Laboratorium der k. k. Geologischen Reichsanstalt, in: tamtéž, s. 155–178 (s C. Johnem); Ueber einige Nickelerzvorkommen, in: tamtéž, s. 223–310; Mineralogische Notizen, in: Verhandlungen der Geologischen Reichsanstalt (Wien), 1892, s. 171–178; Ueber ein Asbestvorkommen in Bosnien, in: tamtéž, 1895, s. 365–367.

L: V. J. Procházka, Repertorium literatury geologické a mineralogické Království českého etc., 1897, s. 45–46 a 220; C. John, Zur Erinnerung an H. Freiherr von F.-N., in: Jahrbuch der Geologischen Reichsanstalt (Wien) 47, 1897, s. 1–20 (s bibliografií); ÖBL 1, s. 339; P. Vlašímský, 100. výročí vyvrcholení sporu o laterální sekreci, in: Geologický průzkum 31, 1989, č. 11, s. 343–344; S. Ćorić, Die geologische Erforschung von Bosnien und der Herzegowina und der grundlegende Beitrag der österreichischen Geologen, in: Abhandlungen der Geologischen Bundesanstalt (Wien) 56, 1999, č. 1, s. 117–152, zejména s. 126; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – světoví cestovatelé a mořeplavci, 2003, s. 203–204; K. Winter, Österreichische Spuren in der Südsee: die Missionsreise von S. M. S. Albatros in den Jahren 1895–1898 und ihre ökonomischen Hintergründe, Wien–Graz 2005, passim; Österreicher in der Südsee: Forscher, Reisende, Auswanderer, H. Mückler (ed.), Wien–Berlin 2012, s. 257–270.

Pavel Vlašímský, Jiří Martínek