FOURNIER August 19.6.1850-18.5.1920: Porovnání verzí

Z Personal
(FOURNIER_August_19.6.1850-18.5.1920)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 19.6.1850
 
| datum narození = 19.6.1850
| místo narození = Vídeň
+
| místo narození = Vídeň (Rakousko)
 
| datum úmrtí = 18.5.1920
 
| datum úmrtí = 18.5.1920
| místo úmrtí = Vídeň
+
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
 
| povolání = 53- Historik
 
| povolání = 53- Historik
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>August FOURNIER
+
}}
 +
'''FOURNIER, August''' ''(též Augustin Oktavian), * 19. 6. 1850 Vídeň (Rakousko), † 18. 5. 1920 Vídeň (Rakousko), historik, pedagog, politik''
  
== Literatura ==
+
Pocházel z původně francouzské rodiny, která 1793 odešla ze
 +
země a usadila se na Krnovsku. Otec, který se ve Slezsku již
 +
narodil, byl v době F. dětství zaměstnán v uherské Pécsi, kde
 +
syn začal chodit do školy a nastoupil i na maďarskou reálku.
 +
Obchodní akademii a univerzitu však absolvoval již ve Vídni;
 +
1872 byl promován doktorem filozofie. 1871–73 pracoval pod
 +
vedením T. Sickela v Institutu pro výzkum rakouských dějin
 +
(Institut für österreichische Geschichtsforschung), kde si osvojil
 +
moderní kritickou práci s listinným materiálem. 1874 získal zaměstnání
 +
jako kancelista v archivu ministerstva vnitra a o čtyři
 +
roky později byl jmenován jeho ředitelem, v této funkci prvním
 +
odborně vzdělaným. Zpočátku se věnoval otázkám pozdního
 +
středověku, později, poté co studijně pobýval v několika evropských
 +
zemích, a zejména ve Francii, se přiklonil k dějinám
 +
novověkým. 1875 se habilitoval a začal přednášet na vídeňské
 +
univerzitě, 1880 byl jmenován mimořádným profesorem. 1883
 +
dostal nabídku z Prahy na místo řádného profesora všeobecných
 +
a rakouských dějin na německé univerzitě. V Praze setrval
 +
sedmnáct let, nikdy však nepřestal usilovat o návrat do Vídně.
 +
Podařilo se mu to až 1900, kdy se stal profesorem historie na vídeňské technice, kde se ale tento obor přednášel jen okrajově. 1903 byl jmenován řádným profesorem a vedoucím historického
 +
semináře na univerzitě. 1909 jej svým členem korespondentem
 +
jmenovala Císařská akademie věd ve Vídni.
 +
V době svého pobytu v Čechách se od devadesátých let angažoval
 +
jako německý liberál v řadách Německé pokrokové
 +
strany (Deutsch-Fortschrittliche Partei). Dvakrát byl zvolen
 +
poslancem českého zemského sněmu za volební obvod Děčín.
 +
1892 a znovu 1897 získal poslanecký mandát i v říšské radě
 +
v kurii měst a průmyslových obcí Děčín – Podmokly – Česká
 +
Kamenice; byl členem klubu sjednocené Německé levice, 1896
 +
z něj vystoupil.
 +
 
 +
F. stěžejní historickou prací se stala rozsáhlá třísvazková monografie
 +
o Napoleonovi, která patří k základním dílům o této
 +
osobnosti. Německy vyšla čtyřikrát (později i v přepracovaném
 +
vydání) a byla přeložena do několika jazyků. Další rozsáhlý
 +
projekt analyzující Vídeňský kongres 1814–15 F. nedokončil.
 +
Uveřejnil četné studie zabývající se rakouskými dějinami
 +
a zařadil se k předním rakouským historikům. Jeho projevy
 +
na půdě parlamentu (kde vystupoval jako vynikající řečník),
 +
věnované především otázkám školství a vzdělání, zůstaly zachyceny
 +
ve stenografických protokolech. S A. Bettelheimem zakládal
 +
dvaadvacetisvazkovou encyklopedii ''Neue Österreichische''
 +
''Biographie ab 1815''. Vydal tiskem i své paměti, v nichž přiblížil
 +
vídeňský kulturní a společenský život své doby.
 +
 
 +
Byl pohřben na vídeňském Ústředním hřbitově; jeho jméno
 +
nese ulice ve 13. vídeňském okrsku (Lainz).
 +
 
 +
'''D:''' výběr: Abt Johann von Viktring und sein Liber certarum historiarum,
 +
Berlin 1875; Gentz und Cobenzl. Geschichte der österreichischen Diplomatie
 +
in den Jahren 1801–1805, Wien 1880; Der Congress von Châtillon. Die
 +
Politik im Kriege von 1814, tamtéž 1900; Die Geheimpolizei auf dem
 +
Wiener Kongress, tamtéž 1913; Napoleon I. Eine Biographie 1–3, tamtéž
 +
1886–1889; Erinnerungen, München 1923.
 +
 
 +
'''L:''' OSN 9, s. 439; 28, s. 437; ÖBL 1, s. 340; W. Weber, Biographisches Lexikon
 +
zur Geschichtswissenschaft in Deutschland, Österreich und der Schweiz. Die
 +
Lehrstuhlinhaber für Geschichte von den Anfängen bis 1970, Frankfurt am
 +
Main 1984; ÖAW Almanach 70, 1920, s. 208, 273–284 (bibliografie); Neue
 +
Österreichische Biographie ab 1815, 12, Wien 1957, s. 117–127; Czeike 2,
 +
s. 352; BL 1, s. 372; M. Navrátil, Almanach sněmu království Českého 1895
 +
až 1901, 1896, s. 472; H. Badner, A. F. Eine Monographie. Dissertation Phil.
 +
Fak., Universität Wien 1952 (se soupisem díla a starší literaturou); H. Reuter,
 +
A. F. und seine Bedeutung für die Geschichtsschreibung des napoleonischen
 +
Zeitalters, Münster 1965; http://de.wikipedia.org/ (stav k 23. 9. 2014).
 +
 
 +
'''P:''' Archiv UK, Praha, Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze, inv. č.
 +
200, personální spis A. F., kart. 10.
 +
 
 +
Marie Makariusová
 
      
 
      
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]

Verze z 13. 11. 2017, 14:12

August FOURNIER
Narození 19.6.1850
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 18.5.1920
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 53- Historik
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55567

FOURNIER, August (též Augustin Oktavian), * 19. 6. 1850 Vídeň (Rakousko), † 18. 5. 1920 Vídeň (Rakousko), historik, pedagog, politik

Pocházel z původně francouzské rodiny, která 1793 odešla ze země a usadila se na Krnovsku. Otec, který se ve Slezsku již narodil, byl v době F. dětství zaměstnán v uherské Pécsi, kde syn začal chodit do školy a nastoupil i na maďarskou reálku. Obchodní akademii a univerzitu však absolvoval již ve Vídni; 1872 byl promován doktorem filozofie. 1871–73 pracoval pod vedením T. Sickela v Institutu pro výzkum rakouských dějin (Institut für österreichische Geschichtsforschung), kde si osvojil moderní kritickou práci s listinným materiálem. 1874 získal zaměstnání jako kancelista v archivu ministerstva vnitra a o čtyři roky později byl jmenován jeho ředitelem, v této funkci prvním odborně vzdělaným. Zpočátku se věnoval otázkám pozdního středověku, později, poté co studijně pobýval v několika evropských zemích, a zejména ve Francii, se přiklonil k dějinám novověkým. 1875 se habilitoval a začal přednášet na vídeňské univerzitě, 1880 byl jmenován mimořádným profesorem. 1883 dostal nabídku z Prahy na místo řádného profesora všeobecných a rakouských dějin na německé univerzitě. V Praze setrval sedmnáct let, nikdy však nepřestal usilovat o návrat do Vídně. Podařilo se mu to až 1900, kdy se stal profesorem historie na vídeňské technice, kde se ale tento obor přednášel jen okrajově. 1903 byl jmenován řádným profesorem a vedoucím historického semináře na univerzitě. 1909 jej svým členem korespondentem jmenovala Císařská akademie věd ve Vídni. V době svého pobytu v Čechách se od devadesátých let angažoval jako německý liberál v řadách Německé pokrokové strany (Deutsch-Fortschrittliche Partei). Dvakrát byl zvolen poslancem českého zemského sněmu za volební obvod Děčín. 1892 a znovu 1897 získal poslanecký mandát i v říšské radě v kurii měst a průmyslových obcí Děčín – Podmokly – Česká Kamenice; byl členem klubu sjednocené Německé levice, 1896 z něj vystoupil.

F. stěžejní historickou prací se stala rozsáhlá třísvazková monografie o Napoleonovi, která patří k základním dílům o této osobnosti. Německy vyšla čtyřikrát (později i v přepracovaném vydání) a byla přeložena do několika jazyků. Další rozsáhlý projekt analyzující Vídeňský kongres 1814–15 F. nedokončil. Uveřejnil četné studie zabývající se rakouskými dějinami a zařadil se k předním rakouským historikům. Jeho projevy na půdě parlamentu (kde vystupoval jako vynikající řečník), věnované především otázkám školství a vzdělání, zůstaly zachyceny ve stenografických protokolech. S A. Bettelheimem zakládal dvaadvacetisvazkovou encyklopedii Neue Österreichische Biographie ab 1815. Vydal tiskem i své paměti, v nichž přiblížil vídeňský kulturní a společenský život své doby.

Byl pohřben na vídeňském Ústředním hřbitově; jeho jméno nese ulice ve 13. vídeňském okrsku (Lainz).

D: výběr: Abt Johann von Viktring und sein Liber certarum historiarum, Berlin 1875; Gentz und Cobenzl. Geschichte der österreichischen Diplomatie in den Jahren 1801–1805, Wien 1880; Der Congress von Châtillon. Die Politik im Kriege von 1814, tamtéž 1900; Die Geheimpolizei auf dem Wiener Kongress, tamtéž 1913; Napoleon I. Eine Biographie 1–3, tamtéž 1886–1889; Erinnerungen, München 1923.

L: OSN 9, s. 439; 28, s. 437; ÖBL 1, s. 340; W. Weber, Biographisches Lexikon zur Geschichtswissenschaft in Deutschland, Österreich und der Schweiz. Die Lehrstuhlinhaber für Geschichte von den Anfängen bis 1970, Frankfurt am Main 1984; ÖAW Almanach 70, 1920, s. 208, 273–284 (bibliografie); Neue Österreichische Biographie ab 1815, 12, Wien 1957, s. 117–127; Czeike 2, s. 352; BL 1, s. 372; M. Navrátil, Almanach sněmu království Českého 1895 až 1901, 1896, s. 472; H. Badner, A. F. Eine Monographie. Dissertation Phil. Fak., Universität Wien 1952 (se soupisem díla a starší literaturou); H. Reuter, A. F. und seine Bedeutung für die Geschichtsschreibung des napoleonischen Zeitalters, Münster 1965; http://de.wikipedia.org/ (stav k 23. 9. 2014).

P: Archiv UK, Praha, Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze, inv. č. 200, personální spis A. F., kart. 10.

Marie Makariusová