FOURNIER August 19.6.1850-18.5.1920: Porovnání verzí
(FOURNIER_August_19.6.1850-18.5.1920) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 19.6.1850 | | datum narození = 19.6.1850 | ||
− | | místo narození = Vídeň | + | | místo narození = Vídeň (Rakousko) |
| datum úmrtí = 18.5.1920 | | datum úmrtí = 18.5.1920 | ||
− | | místo úmrtí = Vídeň | + | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) |
| povolání = 53- Historik | | povolání = 53- Historik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''FOURNIER, August''' ''(též Augustin Oktavian), * 19. 6. 1850 Vídeň (Rakousko), † 18. 5. 1920 Vídeň (Rakousko), historik, pedagog, politik'' | ||
− | + | Pocházel z původně francouzské rodiny, která 1793 odešla ze | |
+ | země a usadila se na Krnovsku. Otec, který se ve Slezsku již | ||
+ | narodil, byl v době F. dětství zaměstnán v uherské Pécsi, kde | ||
+ | syn začal chodit do školy a nastoupil i na maďarskou reálku. | ||
+ | Obchodní akademii a univerzitu však absolvoval již ve Vídni; | ||
+ | 1872 byl promován doktorem filozofie. 1871–73 pracoval pod | ||
+ | vedením T. Sickela v Institutu pro výzkum rakouských dějin | ||
+ | (Institut für österreichische Geschichtsforschung), kde si osvojil | ||
+ | moderní kritickou práci s listinným materiálem. 1874 získal zaměstnání | ||
+ | jako kancelista v archivu ministerstva vnitra a o čtyři | ||
+ | roky později byl jmenován jeho ředitelem, v této funkci prvním | ||
+ | odborně vzdělaným. Zpočátku se věnoval otázkám pozdního | ||
+ | středověku, později, poté co studijně pobýval v několika evropských | ||
+ | zemích, a zejména ve Francii, se přiklonil k dějinám | ||
+ | novověkým. 1875 se habilitoval a začal přednášet na vídeňské | ||
+ | univerzitě, 1880 byl jmenován mimořádným profesorem. 1883 | ||
+ | dostal nabídku z Prahy na místo řádného profesora všeobecných | ||
+ | a rakouských dějin na německé univerzitě. V Praze setrval | ||
+ | sedmnáct let, nikdy však nepřestal usilovat o návrat do Vídně. | ||
+ | Podařilo se mu to až 1900, kdy se stal profesorem historie na vídeňské technice, kde se ale tento obor přednášel jen okrajově. 1903 byl jmenován řádným profesorem a vedoucím historického | ||
+ | semináře na univerzitě. 1909 jej svým členem korespondentem | ||
+ | jmenovala Císařská akademie věd ve Vídni. | ||
+ | V době svého pobytu v Čechách se od devadesátých let angažoval | ||
+ | jako německý liberál v řadách Německé pokrokové | ||
+ | strany (Deutsch-Fortschrittliche Partei). Dvakrát byl zvolen | ||
+ | poslancem českého zemského sněmu za volební obvod Děčín. | ||
+ | 1892 a znovu 1897 získal poslanecký mandát i v říšské radě | ||
+ | v kurii měst a průmyslových obcí Děčín – Podmokly – Česká | ||
+ | Kamenice; byl členem klubu sjednocené Německé levice, 1896 | ||
+ | z něj vystoupil. | ||
+ | |||
+ | F. stěžejní historickou prací se stala rozsáhlá třísvazková monografie | ||
+ | o Napoleonovi, která patří k základním dílům o této | ||
+ | osobnosti. Německy vyšla čtyřikrát (později i v přepracovaném | ||
+ | vydání) a byla přeložena do několika jazyků. Další rozsáhlý | ||
+ | projekt analyzující Vídeňský kongres 1814–15 F. nedokončil. | ||
+ | Uveřejnil četné studie zabývající se rakouskými dějinami | ||
+ | a zařadil se k předním rakouským historikům. Jeho projevy | ||
+ | na půdě parlamentu (kde vystupoval jako vynikající řečník), | ||
+ | věnované především otázkám školství a vzdělání, zůstaly zachyceny | ||
+ | ve stenografických protokolech. S A. Bettelheimem zakládal | ||
+ | dvaadvacetisvazkovou encyklopedii ''Neue Österreichische'' | ||
+ | ''Biographie ab 1815''. Vydal tiskem i své paměti, v nichž přiblížil | ||
+ | vídeňský kulturní a společenský život své doby. | ||
+ | |||
+ | Byl pohřben na vídeňském Ústředním hřbitově; jeho jméno | ||
+ | nese ulice ve 13. vídeňském okrsku (Lainz). | ||
+ | |||
+ | '''D:''' výběr: Abt Johann von Viktring und sein Liber certarum historiarum, | ||
+ | Berlin 1875; Gentz und Cobenzl. Geschichte der österreichischen Diplomatie | ||
+ | in den Jahren 1801–1805, Wien 1880; Der Congress von Châtillon. Die | ||
+ | Politik im Kriege von 1814, tamtéž 1900; Die Geheimpolizei auf dem | ||
+ | Wiener Kongress, tamtéž 1913; Napoleon I. Eine Biographie 1–3, tamtéž | ||
+ | 1886–1889; Erinnerungen, München 1923. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSN 9, s. 439; 28, s. 437; ÖBL 1, s. 340; W. Weber, Biographisches Lexikon | ||
+ | zur Geschichtswissenschaft in Deutschland, Österreich und der Schweiz. Die | ||
+ | Lehrstuhlinhaber für Geschichte von den Anfängen bis 1970, Frankfurt am | ||
+ | Main 1984; ÖAW Almanach 70, 1920, s. 208, 273–284 (bibliografie); Neue | ||
+ | Österreichische Biographie ab 1815, 12, Wien 1957, s. 117–127; Czeike 2, | ||
+ | s. 352; BL 1, s. 372; M. Navrátil, Almanach sněmu království Českého 1895 | ||
+ | až 1901, 1896, s. 472; H. Badner, A. F. Eine Monographie. Dissertation Phil. | ||
+ | Fak., Universität Wien 1952 (se soupisem díla a starší literaturou); H. Reuter, | ||
+ | A. F. und seine Bedeutung für die Geschichtsschreibung des napoleonischen | ||
+ | Zeitalters, Münster 1965; http://de.wikipedia.org/ (stav k 23. 9. 2014). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv UK, Praha, Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze, inv. č. | ||
+ | 200, personální spis A. F., kart. 10. | ||
+ | |||
+ | Marie Makariusová | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] |
Verze z 13. 11. 2017, 14:12
August FOURNIER | |
Narození | 19.6.1850 |
---|---|
Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
Úmrtí | 18.5.1920 |
Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
Povolání | 53- Historik |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55567 |
FOURNIER, August (též Augustin Oktavian), * 19. 6. 1850 Vídeň (Rakousko), † 18. 5. 1920 Vídeň (Rakousko), historik, pedagog, politik
Pocházel z původně francouzské rodiny, která 1793 odešla ze země a usadila se na Krnovsku. Otec, který se ve Slezsku již narodil, byl v době F. dětství zaměstnán v uherské Pécsi, kde syn začal chodit do školy a nastoupil i na maďarskou reálku. Obchodní akademii a univerzitu však absolvoval již ve Vídni; 1872 byl promován doktorem filozofie. 1871–73 pracoval pod vedením T. Sickela v Institutu pro výzkum rakouských dějin (Institut für österreichische Geschichtsforschung), kde si osvojil moderní kritickou práci s listinným materiálem. 1874 získal zaměstnání jako kancelista v archivu ministerstva vnitra a o čtyři roky později byl jmenován jeho ředitelem, v této funkci prvním odborně vzdělaným. Zpočátku se věnoval otázkám pozdního středověku, později, poté co studijně pobýval v několika evropských zemích, a zejména ve Francii, se přiklonil k dějinám novověkým. 1875 se habilitoval a začal přednášet na vídeňské univerzitě, 1880 byl jmenován mimořádným profesorem. 1883 dostal nabídku z Prahy na místo řádného profesora všeobecných a rakouských dějin na německé univerzitě. V Praze setrval sedmnáct let, nikdy však nepřestal usilovat o návrat do Vídně. Podařilo se mu to až 1900, kdy se stal profesorem historie na vídeňské technice, kde se ale tento obor přednášel jen okrajově. 1903 byl jmenován řádným profesorem a vedoucím historického semináře na univerzitě. 1909 jej svým členem korespondentem jmenovala Císařská akademie věd ve Vídni. V době svého pobytu v Čechách se od devadesátých let angažoval jako německý liberál v řadách Německé pokrokové strany (Deutsch-Fortschrittliche Partei). Dvakrát byl zvolen poslancem českého zemského sněmu za volební obvod Děčín. 1892 a znovu 1897 získal poslanecký mandát i v říšské radě v kurii měst a průmyslových obcí Děčín – Podmokly – Česká Kamenice; byl členem klubu sjednocené Německé levice, 1896 z něj vystoupil.
F. stěžejní historickou prací se stala rozsáhlá třísvazková monografie o Napoleonovi, která patří k základním dílům o této osobnosti. Německy vyšla čtyřikrát (později i v přepracovaném vydání) a byla přeložena do několika jazyků. Další rozsáhlý projekt analyzující Vídeňský kongres 1814–15 F. nedokončil. Uveřejnil četné studie zabývající se rakouskými dějinami a zařadil se k předním rakouským historikům. Jeho projevy na půdě parlamentu (kde vystupoval jako vynikající řečník), věnované především otázkám školství a vzdělání, zůstaly zachyceny ve stenografických protokolech. S A. Bettelheimem zakládal dvaadvacetisvazkovou encyklopedii Neue Österreichische Biographie ab 1815. Vydal tiskem i své paměti, v nichž přiblížil vídeňský kulturní a společenský život své doby.
Byl pohřben na vídeňském Ústředním hřbitově; jeho jméno nese ulice ve 13. vídeňském okrsku (Lainz).
D: výběr: Abt Johann von Viktring und sein Liber certarum historiarum, Berlin 1875; Gentz und Cobenzl. Geschichte der österreichischen Diplomatie in den Jahren 1801–1805, Wien 1880; Der Congress von Châtillon. Die Politik im Kriege von 1814, tamtéž 1900; Die Geheimpolizei auf dem Wiener Kongress, tamtéž 1913; Napoleon I. Eine Biographie 1–3, tamtéž 1886–1889; Erinnerungen, München 1923.
L: OSN 9, s. 439; 28, s. 437; ÖBL 1, s. 340; W. Weber, Biographisches Lexikon zur Geschichtswissenschaft in Deutschland, Österreich und der Schweiz. Die Lehrstuhlinhaber für Geschichte von den Anfängen bis 1970, Frankfurt am Main 1984; ÖAW Almanach 70, 1920, s. 208, 273–284 (bibliografie); Neue Österreichische Biographie ab 1815, 12, Wien 1957, s. 117–127; Czeike 2, s. 352; BL 1, s. 372; M. Navrátil, Almanach sněmu království Českého 1895 až 1901, 1896, s. 472; H. Badner, A. F. Eine Monographie. Dissertation Phil. Fak., Universität Wien 1952 (se soupisem díla a starší literaturou); H. Reuter, A. F. und seine Bedeutung für die Geschichtsschreibung des napoleonischen Zeitalters, Münster 1965; http://de.wikipedia.org/ (stav k 23. 9. 2014).
P: Archiv UK, Praha, Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze, inv. č. 200, personální spis A. F., kart. 10.
Marie Makariusová